Tetování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moderní barevné tetování

Tetování (slang./hov. kérka) je určitý druh kresby, při které jsou vpichovány pomocí tetovací jehly, tetovací pistole částečky inkoustu nebo jiného barviva pod kůži člověka. V odborné terminologii jde o tzv. mikro-pigmentovou implantaci. Tetování samotné pak provádí tatér (slang. kérkař) v tetovacím studiu. Tetování je jen jednou ze známých forem tzv. skarifikace, tj. kultu uměleckého zkrášlování těla.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Původ slova tetování se obvykle odvozuje od tahitského slova tatu nebo tatau, což znamená vyznačit nebo vrazit. Druhý význam odkazuje na prapůvodní metody nanášení kresby. V japonštině se pro pojmenování tradičních metod vytváření obrazů na kůži používá slovo irezumi, jež může označovat i člověka, který toto provádí. Pro metody jiného než japonského původu se používá slovo tetování, v angličtině se nejčastěji setkáme s výrazem tattoo.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tetování se stalo velmi oblíbeným v posledních desetiletích v mnohých částech světa, především pak v Severní Americe, Japonsku a v Evropě. V těchto zemích profesionální tatéři povýšili své výtvory na umělecká díla a povznesli tetování na seriózní a všeobecně uznávané umění. Důvodem, proč se tetování stalo formou zkrášlování těla poměrně brzy, je fakt, že se dnes, na rozdíl od předchozích generací, lidé cítí mnohem svobodnější, a volí tento druh zkrášlení sebe sama. Tetování se stalo běžnou součástí image filmových hvězd, populárních hudebníků, či sportovců. V tradičních kulturách jako je např. Japonsko, Čína, Korea, je avšak stále na tetování nahlíženo velice rozporuplně, až negativně (např. budoucí kariéra; práce ve veřejné sféře; vstup na veřejné koupaliště; člen mafie; kriminální minulost etc.). V rámci tradičních nebo domorodých kultur vyjadřuje tetování úctu ke svým kořenům a zvykům (viz Maorové, Nový Zéland), není zde vyjádřením vnitřního vzdoru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Moko tetování maorského náčelníka tak, jak jej viděl Cook a jeho posádka

Historické rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tetování má dlouhou tradici v různých částech světa. Původní obyvatelé Japonska Ainové se věnovali tetování tváře. Tetování bylo rozšířené i na Filipínách, Borneu, Samoi, dále v Polynésii, Africe, Střední Americe i Číně. Tetování bylo běžné i u určitých náboženských skupin ve starověku v oblasti Středomoří, což pravděpodobně vedlo k zákazu tohoto zvyku ve Starém Zákoně.

Tetování v pravěku[editovat | editovat zdroj]

Tetování bylo zvykem v Eurasii od neolitu. Poukazuje na to i mumifikované tělo Ötziho nalezené v Alpách, jehož stáří se odhaduje na 5 300 let. Tento neolitický člověk měl na svém těle speciální terapeutické tetování – malé paralelní čáry na nohou. Potetované byly i tři mumie nalezené v permafrostu pohoří Altaj. Jejich tetování zahrnovala obrázky zvířat, která byla zobrazena pomocí křivek. Tetování Pazyrského muže, jenž byl tetovaný kolem páteře, byla tvořena velkým počtem malých teček.

Znovuobjevení tetování[editovat | editovat zdroj]

Evropané znovuobjevili tetování okolo roku 1770 v době dobývaní jižního Pacifiku kapitánem Jamesem Cookem. Až do první světové války byli průkopníky v tetování námořníci.

Současné tetování[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je tetování populárnější než kdykoli předtím. Statistické údaje ukazují, že až 1 ze sedmi obyvatel Severní Ameriky má jedno nebo více tetování.

Aplikace tetování[editovat | editovat zdroj]

Použití moderního tetovacího přístroje

Za pomocí jehly se pod kůži vpichuje barvivo. Tetování se provádí tetovacím strojkem, do kterého se vloží jehla a elektromagnet ji uvnitř strojku rozkmitá (pohyb nahoru a dolů). Při tetování tatér průběžně jehlu namáčí do kalíšku s barvou. Vpichuje se do vrchní vrstvy kůže u některých jedinců i 5 mm hluboko. Profesionálové používají na tetování barviva v souladu s Evropskými normami a s patřičnými atesty, jejichž splnění zajistí minimální riziko alergických reakcí v podobě vypuzení částí barviva z kůže nebo hnisání. Před tetováním tatér místo očistí desinfekcí a nasadí si jednorázové rukavice. Během tetování stírá zbytky barvy, které se nedostaly pod kůži, papírovým ubrouskem. Po dokončení práce se tetování zakryje folií.

Druhy tetování[editovat | editovat zdroj]

Stálé tetování[editovat | editovat zdroj]

Nejběžnějším druhem tetování je tetování permanentní. Když jde o stálé tetování, je důležité dobře se rozhodnout, jaký motiv člověk doopravdy chce. Tetování je pro každého určitým symbolem, vyjádřením vlastní individuality. Proto vše, co si člověk nechá zobrazit na svém těle, by ho mělo alespoň zčásti charakterizovat. Ženy a děvčata si nejčastěji nechávají tetovat různé ornamenty, květy nebo zvířata.

Nejčastějším místem je lopatka, okolí pupíku, bedra zad. Muži a chlapci si zase pro místo tetování nejčastěji vybírají ramena nebo záda. Bolest, kterou tetovaný při proceduře pociťuje, vnímá každý člověk jinak. Většinou jde o pocit pálení či svědění. Nejhorší jsou první minuty, potom se díky endorfinům stává tetování snesitelnějším. Nejvíc bolí tetování na spodní části zad, vnitřní části paží a stehen, krku nebo prstech. Vyskytuje se i tetování na genitáliích.

Umístění tetování je poměrně důležité, je třeba si uvědomit, že tetování není krátkodobá záležitost, a to co se líbí dnes, nemusí se líbit o několik let později. Ženy by si měly uvědomit, že v budoucnosti jim tetování může vadit v práci, při výběru oblečení, ale také s postupným přibýváním věku. Tetovaní lidé jsou stále někdy považováni za pochybné existence, hlavně starší lidé mají vůči potetovaným předsudky. Je proto nanejvýš vhodné, aby člověk uvážil všechna pro a proti a dobře si rozmyslel, jaký druh a rozměr tetování si vybere a na jaké místo na těle si jej nechá umístit.

Nejvhodnější je dát se tetovat na podzim, v zimě nebo na jaře. Léto se nedoporučuje, protože místo se hůře hojí. Kvůli častějšímu pocení se místo může zanítit a vzniknout infekce. Také se nedoporučuje konzumace alkoholu v období jednoho dne před a po aplikaci tetování. To stejné platí pro léky proti bolesti a kávu, jelikož zvyšují krevní tlak a ředí krev, proto by mohly způsobit silnější krvácení. Permanentní tetování je od 1. Ledna 2014 povoleno od 14 let podle nového občanského zákoníku §100; 2 .Souhlas rodičů si mouhou vyžadovat jednotlivé tetovací studia.

Mehndi, tetování hennou[editovat | editovat zdroj]

Umění Mehndi je rozšířené nejvíce ve východní a severní Africe a v Asii. Jde o aplikaci různých složitých vzorů, hlavně na ruce a nohy. Tyto vzory jsou kreslené rukou pomocí tetovací pasty, ve které je hlavní složkou prášek z rostliny henna. [zdroj?] Tetování hennou se stává stále populárnějším. Tetování vydrží jen několik dní, případně týdnů a je zcela bezbolestné.

Permanentní make-up[editovat | editovat zdroj]

Permanentní make-up je vlastně tetování, které zvýrazňuje obočí, rty nebo oči. Taktéž sem patří i vytvoření mateřského znaménka, tzv. znaménka krásy. Ženy s takovým tetováním se nemusí každý den malovat, musí se však o svoje tetování speciálně starat a nepřekrývat ho klasickým make-upem. Takový make-up vydrží 3 až 5 let.

Rizika tetování a péče o tetování[editovat | editovat zdroj]

Permanentní tetování s sebou vždy přináší i určitý druh rizika. Takovým rizikem může být např. infekce, alergie, stresová nebo fóbická reakce nebo různé nemoci, jako je např. žloutenka či AIDS. Tato rizika jsou ve značné míře redukovaná používáním rukavic a sterilních jehel.

Bolest při tetování[editovat | editovat zdroj]

Bolest při tetování je individuální záležitost a záleží na více faktorech. Co je pro někoho příjemné šimrání, může být pro druhého nesnesitelná bolest. 

Pocitově by se dal samotný proces přirovnat k píchání špendlíkem. Problém ale je v tom, že při tetování je potřeba dostat inkoust pod kůži a nikoliv na ní. Tetovací strojek se tak desítkami vpichů za sebou snaží inkoust umístit do správné vrstvy. To může být trochu nepříjemné, protože tatér musí neustále bodat do stejného místa, aby měl požadovaný obrázek jasné barvy.Pokud navíc tatér dělá tetování, které obsahuje např. stínování, používá strojky, které obsahují jehel více, což člověk samozřejmě také pocítí.

Obecně však bolest při tetování závisí primárně na jeho umístění, velikosti vzoru a na aktuálním stavu tetovaného. Místa na těle, která mají nejvíce nervových zakončení, nebo je na nich tenká vrstva kůže, jako je např. hrudník, páteř, kotníky, lopatky, nárty, genitálie, jsou cítit nejvíce. Naopak místa jako jsou stehna, nebo ramena, by pro většinu lidí neměl být problém. 

Velikost vzoru je dalším faktorem, který ovlivňuje, jak moc samotné tetování bude bolet. Pokud si člověk nechá vytetovat středně velký nápis na rameno, který není graficky příliš komplikovaný a zabere pouze pár desítek minut, pravděpodobně to velký problém nebude. Pokud si ale nechá na hrudník vytetovat komplikovanější obrázek, jako je portrét, pak už bude bolest o dost intenzivnější. Tatéři s tím počítají a proto většinou velké tetování rozkouskují do několika sezení, aby si dotyčný mohl odpočinout, nabrat nové síly a tetování se zatím mohlo částečně zahojit. O několik týdnů později pak pokračují tam, kde přestali.

Poslední důležitým faktorem je stav samotného zákazníka. Pokud dotyčný přijde na tetování nevyspalý, po nějaké párty, nebo např. ještě opilý, celý proces se tím dost komplikuje. Unavený člověk hůře snáší bolest, alkohol navíc ředí krev, takže tetování pak více krvácí a navíc opilý člověk má tendenci se více vrtět, což ztěžuje práci tatérovi, který pak snadno udělá chybu.

Nemoci[editovat | editovat zdroj]

Pokud přijdou tetovací nástroje do kontaktu s krví nebo tělesnými tekutinami, vzniká riziko přenosu nakažlivé nemoci při jejich dalším použití bez sterilizování. Toto riziko je největší ve vězeních, a to kvůli tomu, že se zde tetuje bez oficiálního povolení a samotný akt tetování není vykonávaný za speciálních hygienických podmínek. Častý je přenos hepatitidy a AIDS. V renomovaných tetovacích salónech jsou používané jednorázové jehly pro každého klienta zvlášť a nástroje se sterilizují po každém použití. Riziko se ještě snižuje, když tatér používá latexové rukavice, často si myje ruce a nezanedbává pravidelné čištění a sterilizaci prostorů, ve kterých tetuje.

Alergické reakce[editovat | editovat zdroj]

Alergické reakce na tetovací barviva se objevují zřídka, častěji se vyskytují alergické reakce jen na určité značky červeného a zeleného barviva. Osoby, které jsou citlivé nebo alergické na jisté kovy, můžou reagovat na barviva v kůži tím, že z tetovaného místa začne vytékat čirá kapalina nazývaná sebum. Taktéž lidé, kteří vědí o své alergii na zelené mýdlo, by na to měli tatéra upozornit. Tetovaná oblast je čištěna ještě před zahájením tetování, při kterém se můžou částečky zeleného mýdla dostat do kontaktu s tělními tekutinami. To může vyvolat alergickou reakci a následné zčervenání daného místa. To je pouze dočasné, ale může být velmi nepříjemné. Tatér by měl být také předem obeznámen s případnou alergií na latex.

Infekce[editovat | editovat zdroj]

Nebezpečí nákazy v tetovacím salónu může být redukováno několika opatřeními. Prostory tetovacího salónu by měly být udržované v čistotě, také by měla být zachována sterilita prostředí. V salónu by mělo být dostupné umývadlo s teplou vodou a mýdlem. Tatér by měl při práci používat latexové rukavice a dodržovat hygienické návyky. Podlaha a prostory, ve kterých se tetuje, by se měly pravidelně čistit dezinfekčními prostředky.

Péče o tetování[editovat | editovat zdroj]

Každé nové tetování je vlastně zranění, o které je potřeba se vhodně starat. Bezprostředně poté, co bylo tetování dokončeno, je potřeba tetované místo zakrýt potravinovou fólií a zabránit tak vytékání tělních tekutin. Někteří tatéři doporučují tuto fólii po několika hodinách sundat, a potom jemně umývat danou oblast vlažnou vodou. Japonci však tetování namáčejí v horké vodě, aby ho tak vyčistili. Jak se na světě rozvíjelo tetování, rozvíjely se i kosmetické a farmaceutické produkty, které se používají pro následnou péči. Tyto produkty jsou bezpečné, účinné, a dermatologicky testované. Většina tatérů je svým zákazníkům doporučuje a také prodává.

Účel tetování, předsudky vůči tetování[editovat | editovat zdroj]

Tetování k identifikaci Židů v koncentračním táboře Auschwitz

Účel tetování[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době se lidé rozhodují pro tetování z estetických, kosmetických nebo náboženských důvodů, případně chtějí vyjádřit příslušnost k určité skupině.

Někteří maorští muži ještě stále dodržují starodávné tradice a jejich tvář zdobí složité tetování, tzv. moko. Moko se též využívalo i jako rodový zápis se záznamem událostí v životě, jejich úspěchy i neúspěchy se zapisovaly i na těla potomků. Lidé byli taktéž násilně tetováni z rozličných důvodů. Nejznámější je tetování ka-tzetnik - systém tetování používaný pro identifikaci Židů v koncentračních táborech v čase holokaustu. Evropští námořníci byli známí vyobrazením symbolu ukřižování Krista na zádech. Chtěli tak předejít bičování jako trestu na dlouhých zámořských cestách.

Tetovaná jsou taktéž i některá zvířata, avšak jen velmi zřídka z dekorativních důvodů. Tetování zvířat jsou prováděna veterináři a zvířatům jsou předtím podána anestetika, aby se tak předešlo bolesti.

Předsudky vůči tetování[editovat | editovat zdroj]

Někteří zaměstnavatelé mají nepříznivý názor na potetované zaměstnance a jejich tetování považují za součást neprofesionálního vzhledu. Tetování proto může člověku výrazně zkomplikovat šanci na dobrou kariéru v některých oborech. Obzvláště když jsou umístěna na místech nekrytých oděvem, jako jsou např. ruce nebo krk. U některých lidí vyvolává tetování i přes svou rostoucí popularitu stále negativní pocity a v mysli veřejnosti je obyčejně spjato s kriminalitou. Proto ti, kteří se rozhodli pro tetování v takových zemích, jej obvykle schovávají pod oblečením ze strachu z reakce okolí. V Japonsku na mnohých veřejných prostranstvích, jako jsou např. koupaliště, tělocvičny nebo rekreační zařízení, stále platí zákaz vstupu pro lidi s tetováním. Je to způsobené i tím, že v myslích Japonců je tetování stále spojené s japonskou mafiíjakuzou.

Metody odstranění tetování[editovat | editovat zdroj]

Metod odstranění tetování je mnoho - zbroušení (nebo častěji nazývaný jako výbrus), cover up (překrytí tetování jiným tetováním). Další metodou, avšak ne již tolik populární, je odstranění tetování chirurgickým zákrokem. Zákrok probíhá v lokální anestezii a dochází k vyříznutí tetování skalpelem. Nevýhodou metody zbroušení a metody odstranění chirurgickým zákrokem je vznik jizev na místě původního tetování. Dalšími metodami odstranění tetování jsou metody laserového odstranění tetování - buď alexandritovým, nebo ND Yag lasery. Výhody těchto depigmentačních laserů jsou nesporné - pigment je rozstřelován laserovým paprskem a tělo pak následně tento narušený pigment pohltí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetovanie na slovenské Wikipedii.