Pižmovka velká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pižmovka velká

kačer domácí pižmovky
kačer domácí pižmovky
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď: kachnovití (Anatidae)
Rod: pižmovka (Cairina)
Binomické jméno
Cairina moschata
Linnaeus, 1758

Pižmovka velká (Cairina moschata) je jihoamerický druh kachny z řádu vrubozobých. Byla domestikována v Mexiku a Jižní Americe již před příchodem Evropanů. Domestikací vznikla pižmovka domácí (Cairina moschata f. domestica), která se od dívokého předka liší větší hmotností a bílým nebo strakatým zbarvením.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pižmovka je velká kachna, kačer dorůstá délky těla 75 cm a hmotnosti téměř 7 kg, samice jsou menší a lehčí. Naopak domácí pižmovky mohou vážit až 9 kg. Zbarvení divokých ptáků je černé se zeleným leskem. V křídlech jsou bílá zrcátka, peří na hlavě je kadeřavé a může být bíle skvrnité. Pižmovka má silné tmavé nohy s dlouhými drápy, ale poměrně slabými plovacími blanami. Obličej je holý, u samce nápadně čerený a porostlý bradavičnatými výrůstky. Nápadně velký zakulacený výrůstek má samec nad zobákem. Navzdory svému jménu nepáchne pižmem.

Rozšíření a způsob života[editovat | editovat zdroj]

Pižmovka obývá meriku od jižního Texasu po Argentinu. Preferuje zalesněné oblasti, bažiny, okolí pralesních řek a potoků. Ačkoli dobře plave a dokáže se i potápět, tráví mnoho času na suši, kde si hledá potravu. Hnízdí a nocuje na stromech, kde šplhá pomocí osrých drápů. Jedná se o stálý druh ptáka. Pižmovky netvoří stálé páry, kačer se v době toku páří s jednou nebo více samicemi a nepodílí se na výchově mláďat. Zvláštností pižmovky je absence hlasových projevů. V dospělosti se ozývá výhradně tichým syčením, jiné zvuky není schopná vydávat. Proto se v některých jazycích (např. ve španělštině) značuje jako němá kachna. Pižmovky hnízdí v dutinách stromů nebo v opuštěných hnízdech stromových ptáků. Samice klade 6-10 žlutobílých až zelených vajec, z nichž se za 35 dnů líhnou mláďata. Ta ihned po oschnutí seskakují z hnízda anásledují matku na vodu. Pižmovka sedí na vejcích velmi pevně, vysedí i cizí vejce, která jí podložíme. Protoji lze použít jako pěstounku k vysezení cizích vajec. Pižmovy se živí smíšenou potravou, jíž si hledají na souši i ve vodě. Tvoří ji zelené části rostlin, oddenky, semena i drobní živočichové včetně plžů, pavouků a žab.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Pižmovka velká se někdy označuje též jako kachna pižmová, lidově jako čínská kačena, čínka, barbárie nebo na Moravě husokačena. Její jméno patrně vzniklo omylem, protože nevylučuje pižmo ani podobné páchnoucí látky. Carl von Linné ji pojmenoval Anas moschata (tj. pižmová kachna) omylem, zřejmě podle anglického jména Muscovy duck (tj. doslova moskevská kachna). Etymologie anglického jména není jasná, podle jedné verze se první pižmovky dostaly v 16.stol. do Anglie z Ruska, pravděpodobnější však je, že se jedná o záměnu se jménem indiánského kmene Muisca (z Kolumbie) nebo Miskito (z Nikaraguy a Hondurasu), od nichž pižmovky získali conquistadoři.

Domestikace a chov[editovat | editovat zdroj]

Pižmovka byla domestikována americkými indiány už v předkolumbovském období. Mayové, Aztékové, Čibčové, Inkové i amazonští indiáni ji chovali nejen pro maso, ale i pro peří, používané k výrobě ozdob a čelenek. Např. Tupinambové ji chovali jen pro peří. Věřili totiž, že by pojídáním jejího masa zlenivěli a získali "kachní" chůzi. S portugalskými námořníky a později s osvobozenými černými otroky se z Brazílie záhy dostala do Afriky a indomalajské oblasti, kde se výborně adaptovala. Podle některých názorů se do jihovýchodní Asie dostala už před příchodem Porugalců prostřednictvím Polynésanů. Do Evrpy se zřejmě dostala v polovině 16. stol., buďto přímo z Jižní Ameriky, nebo "oklikou" přes portugalské kolonie v Africe. Renesanční učenci Pierre Belon a Ulysses Aldrovandi ji pokládali za afrického ptáka a nazvali ji "guinejská kachna" či "káhirská kachna". Latinské jméno pižmovky - Cairina je odvozeno od staršího názvu Káhiry - Cairo. Zde je také třeba hledat původ lidového jména pižmovky - barbárie, které odkazuje na severoafrické Berbery. Pižmovka je na chov nenáročná, na rozdíl od kachny domácí nepotřebuje k životu vodní plochu. Krmí se bramborami, šrotem, zrním, kuchyňskými odpadky, ale také se sama pase, podobně jako husa. Lze ji křížit s kachnou domácí, kříženci, zvaní mulardi, jsou neplodní, snadno se však vykrmují. Pižmovky mají chutné maso, světlejší a méně tučné než kachna domácí, pochoutkou jsou játra z vykrmených pižmovek (foie gras). Lze použít i jejich vejce, peří a trus. Mohou sloužit také k vypásání trávy, podobně jako husy, zbaví zahradu plevelů, ale také škůdců (žerou např. slimáky). Pižmovka má však i špatné vlastnosti, samec v období páření je velmi náruživý a pokouší se pářit se samicemi jiných druhů kachen, s husami i slepicemi. Přtom se chová dost surově a slabším ptákům může ublížit. Proto je na něj nutné dohlédnout.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Červená, Alena - Anděra, Miloš a kol.: Svět zvířat XII. Domácí zvířata. Praha: Albatros, 2001.
  • Veger, Zdeněk: Kapesní atlas okrasných ptáků. Praha: SPN, 1981.
  • Zelený, Mnislav: Indiánská encyklopedie. Praha: Albatros, 1994.

Související články[editovat | editovat zdroj]