Vrubozobí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vrubozobí

husa velká
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
Wagler, 1831
Čeledi

Vrubozobí jsou řádem středně velkých až velkých ptáků, přizpůsobených dobře životu na vodní hladině, i když některé druhy jsou druhotně suchozemské. Jsou rozšířeni po celém světě kromě Antarktidy, celý řád má 152 druhů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vrubozobí jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem.

Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Ne všechny druhy se živí filtrací, husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána. Okraj zobáku morčáků je ale také vroubkovaný, v tomto případě jim dobře slouží k uchopení kluzké kořisti.

Dalším znakem vrubozobých jsou krátké, poměrně vzadu postavené končetiny a všechny prsty kromě zadního spojené plovací blánou. Většina vrubozobých jsou dobří plavci, někteří se za potravou potápí, silné nohy jim pak slouží jako výkonná vesla. Na zemi jsou naopak vrubozobí poněkud neobratní.

K životu ve vodě je přizpůsobeno i jejich opeření - mají husté prachové peří a velkou kostrční žlázu, jejímž mastným sekretem si peří potírají. To je pak nepropustné pro vodu. Samci ve svatebním šatu bývají pestře a nápadně zbarveni, samice jsou zpravidla hnědé. Samci na začátku hnízdění přepeřují do prostého šatu, při tom ztrácejí letky a nějakou dobu nemohou létat.

Vrubozobí jsou dobří letci, létají rychle (až 100 km/h), velké druhy v klínech, často je slyšet svist letek. Při vzlétnutí se často rozbíhají po hladině.

Severské druhy jsou tažné.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Mládě bernešky bělolící

Vrubozobí jsou většinou monogamní, vyskytuje se u nich pohlavní dvojtvárnost, samci jsou pestří, samice nenápadně zbarvené.

Samci vrubozobých mají vyvinutý vysouvatelný penis, který se při erekci plní lymfou.

Vrubozobí hnízdí většinou na zemi, jsou druhy, které hnízdí na stromech (morčák, hohol) nebo na plovoucích hnízdech (labutě) nebo dokonce v norách v zemi (husice). Samice snáší 4-13 vajec, někdy i do hnízd jiných samic. Mláďata jsou nekrmivá, od narození následují své rodiče.

Vrubozobí a člověk[editovat | editovat zdroj]

Někteří vrubozobí jsou domestikovaní člověkem (kachna domácí, husa domácí). Divoce žijící druhy jsou lovnou zvěří.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Vrubozobí a hrabaví (tzv. drůbež Galloanserae) jsou monofyletická skupina na bázi letců (Neognathae). Nejstarší známí vrubozobí jsou Vegavis ze svrchní křídy Antarktidy, Presbyornis ze spodního eocénu ve Wyomingu a Telmabates ze spodního eocénu Patagonie.
Na Novém Zélandu žila ještě před příchodem člověka velká nelétavá husa rodu Cnemiornis.

Vrubozobí žijící na území ČR[editovat | editovat zdroj]

Systém vrubozobých[editovat | editovat zdroj]

Čeleď Dendrocygnidae se v některých systémech řadí do čeledi kachnovitých jako podčeleď Dendrocygninae.

řád:Vrubozobí (Anseriformes)[editovat | editovat zdroj]

čeleď: kamišovití (Anhimidae)[editovat | editovat zdroj]

čeleď: husovcovití (Anseranatidae)[editovat | editovat zdroj]

čeleď: husičkovití (Dendrocygnidae)[editovat | editovat zdroj]

čeleď: kachnovití (Anatidae)[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]