Běžci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Běžci

Nandu pampový (Rhea americana)
Nandu pampový (Rhea americana)
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: běžci (Paleognathae)
řády

Běžci (Paleognathae) je jedna ze dvou současných podtříd ptáků (druhou podtřídou jsou letci).[p 1]

Mezi běžce se řadí několik současných řádů ptáků, tinamy (Tinamiformes), kiviové (Apterygiformes), kasuáři (Casuariiformes), nanduové (Rheiformes) a pštrosi (Struthioniformes). Všichni dobře běhají a kromě tinam jsou nelétaví. K běžcům patří i vícero vyhynulých řádů: aepyornisové (Aepyornithiformes), Ambiornithiformes, dinornisové (Dinornithiformes, např. moa), Gansuiformes, Paleocursornithiformes a Lithornithiformes.

Obecné znaky[editovat | editovat zdroj]

Společnými rysy běžců jsou lebeční báze paleognátního typu, specifická stavba pánve, zjednodušené (pravidelné) rozmístění opeření na těle, přítomnost penisu a způsob hnízdění, kde o vejce a mláďata pečuje především samec.[1]

Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Kostra a vejce Aepyornise v muzeu v Gentu
Srovnání kivi, pštrosa a moa

Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Severní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentími kivi).

Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy). Ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).[2]

Systém[editovat | editovat zdroj]

Lov na moa (rekonstrukce)
Pštros dvouprstý (Struthio camellus)
Kasuár přilbový (Casuarius casuarius)
Emu hnědý (Dromaius novaehollandiae)
Kivi (Apteryx sp.)
Tinama pestrobarvá (Crypturellus variegatus)

[3]

  • Lithornithiformes - primitivní běžci, podobní tinamám, kteří dosud neztratili schopnost letu; několik druhů je známo ze starších třetihor Evropy a Severní Ameriky
  • Dinornithidae, ptáci moa - několik druhů obřích běžců (výška až 3,3 m), žijících v miocénu až holocénu na Novém Zélandu; vymřeli s příchodem prvních kolonistů
    • Anomalopteryx - menší druh, žijící v pobřežních lesích převážně na Severním ostrově
    • Dinornis - obří druhy
    • Emeus
    • Euryapteryx
    • Megalapteryx
    • Pachyornis - asi 5 druhů s mohutným tělem a nohami
    • Zelornis
  • Aepyornithidae - obrovští běžci, dorůstající výšky až 3 m a hmotnosti 450 kg; 8 druhů žilo v pleistocénu až holocénu Madagaskaru
    • Aepyornis
    • Mullerornis
  • Struthionidae, pštrosi - jediný druh v Africe (dříve i v Asii); řada dalších fosilních druhů
    • Struthio camellus, pštros dvouprstý
    • Palaeotis wiegelti - fosilní pštros z eocénu Evropy
  • Casuariidae, kasuáři
    • Casuarius casuarius, kasuár přilbový
    • C. bennetti, kasuár menší
    • C. unappendiculatus, kasuár jednolaločný
    • C. lydekkeri
    • Dromaius novaehollandiae, emu hnědý
    • D. baudinianus, emu ostrovní - žil na ostrově Kangaroo Island, byl vyhuben kolem roku 1827
    • D. ater, emu malý - malý druh, žil na ostrově King Island mezi Austrálií a Tasmánií; poslední jedinec zemřel v zajetí v roce 1822
    • D. ocypus - fosilní druh (pliocén Austrálie)
    • Emuarius - dva fosilní druhy (oligocén až miocén severní Austrálie)
  • Apterygidae, kiviové
  • Rheidae, nanduové
  • Opisthodactylidae
    • Opisthodactylus - fosilní rod (miocén Argentiny)
    • Diogenornis - fosilní rod (paleocén)
  • Tinamiidae, tinamy - 48 druhů ve střední a Jižní Americe[4]
    • Tinaminae, lesní tinamy
      • Crypturellus - 21 druhů
      • Nothocercus - 3 druhy
      • Tinamus - 5 druhů
    • Nothurinae, stepní tinamy
      • Eudromia - 2 druhy chocholatých tinam
      • Nothoprocta - 7 druhů
      • Nothura - 5 druhů
      • Rhynchotus - 2 druhy
      • Taoniscus - 1 druh
      • Tinamotis - 2 druhy

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V dřívějším pojetí byli jako běžci označováni titéž ptáci mimo tinam, s latinským označením Ratitae.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan. Zoologie obratlovců. 2., přepracované vyd. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Běžci, s. 476.  
  2. HARSHMAN, John, a kol. Phylogenetic evidence for multiple losses of flight in rarite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2008, roč. 105, čís. 36, s. 13462-13467. Dostupné online.  
  3. http://www.absoluteastronomy.com/topics/Paleognathae
  4. BERTELLI, Sara; GIANNINI, Norberto P.; GOLOBOFF, Pablo A.. A phylogeny of the Tinamous (Aves: Palaeognathiformes) based on integumentary characters. Syst. Biol.. 2002, roč. 51, čís. 6, s. 959-979. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CRACRAFT, Joel. Phylogeny and evolution of the rarite birds. Ibis. 1974, roč. 116, s. 494-521. Dostupné online.  
  • VAN TUINEN, Marcel; SIBLEY, Charles G.; HEDGES, S. Blair. Phylogeny and biogeography of ratite birds inferred from DNA sequences of the mitochondrial ribosomal genes. Molecular Biology and Evolution. 1998, roč. 15, čís. 4, s. 370-376. Dostupné online. ISSN 0737-4038.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paleognathae na anglické Wikipedii. Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Palaeognathae ve Wikimedia Commons