Laos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Laoská lidově demokratická republika
Sathalanalat Paxathipatai Paxaxon Lao
Vlajka Laosu
vlajka
Znak Laosu
znak
Hymna: Pheng Xat Lao
Motto: "ສັນຕິພາບ ເອກະລາດ ປະຊາທິປະໄຕ ເອກະພາບ ວັດທະນາຖາວອນ"

(Mír, Nezávislost, Demokracie, Svornost a Prosperita)

Geografie

Poloha Laosu

Hlavní město: Vientiane
Rozloha: 236 800 km² (82. na světě)
z toho 3 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Phou Bia (2 817 m n. m.)
Časové pásmo: +7
Poloha: 19°22′ s. š., 102°34′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 6 477 211[1] (104. na světě, odhad 2011)
Hustota zalidnění: 26 ob. / km² (180. na světě)
HDI: 0,608 (střední) (133. na světě, 2007)
Jazyk: laoština (úřední), francouzština, angličtina, různé kmenové jazyky
Náboženství: buddhisté 60 %, animisté a jiní 40 % (z toho různé křesťanské církve 1,5 %)
Státní útvar
Státní zřízení: lidově demokratická republika
Vznik: 19. července 1949 (nezávislost na Francii)
Hlava státu: prezident Choummaly Sayasone
Hlava vlády: premiér Thongsing Thammavong
Měna: laoský kip (LAK)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 418 LAO LA
MPZ: LAO
Telefonní předvolba: +856
Národní TLD: .la

Laos, oficiálně Laoská lidově demokratická republika, je vnitrozemský stát v jihovýchodní Asii na poloostrově Zadní Indie. Jeho sousedy jsou Vietnam, Kambodža, Thajsko, Myanmar a Čína. Většina obyvatel Laosu náleží k etnické skupině Lao, kromě ní zde ale žije snad až 120 národnostních menšin. Laos je autoritářský stát s vedoucí úlohou jedné strany.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

V Laoštině je stát nazýván Muang Lao (ເມືອງລາວ) nebo Pathet Lao, což v doslovném překladu znamená "Laoská země".[2] Francouzi, kteří spojili tři separovaná Laoská království do Francouzské indočíny v roce 1893, pojmenovali zemi podle místních obyvatel "Laos" (ve Francouzštině, se koncové "s" vyslovuje velmi tiše, nebo vůbec, tím pádem "Lao").[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 757 zde vznikl první laoský stát. Od 15. do 18. století byl Laos silným státem známým jako Lan Xang, království miliónu slonů. Později se rozpadlo na několik drobných království. V roce 1893 se území dostalo pod francouzskou nadvládu, která spojením malých království se sousedními zeměmi vytvořila Francouzskou Indočínu.

Během poloviny 50. let 20. století francouzská vláda v jihovýchodní Asii selhala a do severního Laosu vtrhli komunističtí rebelové z hnutí Pathet Lao. Ti v roce 1958 ustanovili dočasnou socialistickou republiku Laos. V 60. a 70. letech 20. století, během války ve Vietnamu se boje rozšířily také do Laosu.[4] Když roku 1975 vietnamská válka skončila, Pathet Lao vyhlásilo v Laosu novou komunistickou republiku. I dnes je vláda země silně ovlivněna politikou vietnamských komunistů.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Mapa Laosu

Severní část pokrývá náhorní plošina Xiangkhoang, která přesahuje 2800 m n. m. s hlubokými pánvemi (planina Džbánů). Na hranici s Vietnamem tvoří Annamské pohoří. Západní, jihozápadní a jižní část vyplňují úrodné nížiny a na jihu také plošina Bolovens podél největší řeky jihovýchodní Asie - Mekong.

Podnebí je tropické monzunové s vydatnými dešťovými srážkami, zvláště v letních měsících. Průměrné lednové teploty ve Vientiane jsou 21 °C, červencové 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí tamtéž 1700 mm.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Laos je málo rozvinutý zemědělský stát s důležitým lesním hospodářstvím. Význačná je těžba vzácného dřeva. Přední nerostnou surovinou je cín. Rozšířená je řemeslná výroba. Elektrická energie se téměř výhradně vyrábí ve vodních elektrárnách.

Pěstuje se rýže, kukuřice, batáty, maniok, brambory, citrusy, kávovník a kaučukovník. Živočišná produkce: skot, buvoli, prasata, drůbež a rybolov. Důležitá je zde také říční doprava na Mekongu. V zemi, která je třikrát větší než Česko, stojí jen několik málo kilometrů železnice z thajského pohraničního města Nong Khai do stanice Thanalang na předměstí Vientiane.

Ekonomika Laosu patří k těm slabším v regionu, díky tržním reformám Laoské lidové revoluční strany se však v poslední době slibně rozvíjí. V roce 2011 byla založena laoská burza. HDP v roce 2012 se pohyboval kolem 1400 USD na hlavu a růst činil 8,3%.

Cestování[editovat | editovat zdroj]

Laos je, při dodržení základních pravidel, bezpečná země pro cestování. Turistická víza dostanou občané ČR bez problémů při vstupu do země (30 USD s platností 30 dnů).[5]

Zajímavé turistické cíle[editovat | editovat zdroj]

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Laos se dělí na 16 provincií (qwang) a jednu prefekturu (Nakhonluang ViengChan), která obsahuje území hlavního města (Na Kone Luang Vientiane). Provincie se dále dělí na distrikty (muang) a vesnice (baan).

Administrativní členění Laosu
Číslo Název Hlavní město Území (km²) Populace
1 Attapu Attapu 10,320 114,300
2 Bokeo Huay Xai 6,196 149,700
3 Bolikhamxai Paksan 14,863 214,900
4 Čampasak Pakse 15,415 575,600
5 Houaphan Xam Neua 16,500 322,200
6 Kahmmouan Thakhek 16,315 358,800
7 Luang Namtha Luang Namtha 9,325 150,100
8 Luang Prabang Luang Prabang 16,875 408,800
9 Oudomxai Muang Xai 15,370 275,300
10 Phongsali Phongsali 16,270 199,900
11 Sainyabuli Sainyabuli 16,389 382,200
12 Salavan Salavan 10,691 336,600
13 Savannakhet Savannakhet 21,774 721,500
14 Xekong Xekong 7,665 83,600
15 Vientiane (Území hlavního města) Vientiane 3,920 726,000
16 Vientiane (Provincie) Muang Phon-Hong 15,927 373,700
17 Xienghoang Phonsavan 15,880 37,507

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laos na anglické Wikipedii.

  1. CIA - The World Factbook - Laos [online]. Central Intelligence Agency, [cit. 2011-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KISLENKO, Arne. Culture and customs of Laos. [s.l.] : ABC-CLIO, 2009. ISBN 9780313339776. S. 20. (anglicky) 
  3. HAYASHI, Yukio. Practical Buddhism among the Thai-Lao: religion in the making of a region. [s.l.] : Trans Pacific Press, 2003. ISBN 9784876984541. S. 31. (anglicky) 
  4. Secrets of the C.I.A., kapitola Air America 1965, přibližně od 33. minuty
  5. Laos - Víza, režim vstupu [online]. Ministerstvo zahraničních věci České republiky, [cit. 2011-07-17]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]