Mongolsko
| Stát Mongolsko Монгол улс (Mongol uls) |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Монгол улсын төрийн дуулал | |||
| Geografie | |||
| Hlavní město: | Ulánbátar | ||
| Rozloha: | 1 564 116 km² (18. na světě) z toho 0,6 % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Chüjtun (4 374 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +7 (letní čas UTC +8) | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 2 650 952 (134. na světě, 2000) | ||
| Hustota zalidnění: | 1,8 obyv. ob. / km² (227. na světě) | ||
| HDI: | ▲ 0,720 (střední) (112. na světě, 2007) | ||
| Jazyk: | mongolština | ||
| Náboženství | buddhismus | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | parlamentní republika | ||
| Vznik | 11. července 1921 (nezávislost na Čínské republice) | ||
| Prezident | Cachjagín Elbegdordž | ||
| Předseda vlády | Süchbátaryn Batbold | ||
| Měna | tugrik (MNT) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 496 MNG MN | ||
| MPZ | MGL | ||
| Telefonní předvolba | +976 | ||
| Národní TLD | .mn | ||
Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Země zaujímá plochu 1 566 500 km² (dvacetkrát více než ČR), ale vzhledem ke svým pouze 2,7 milionům obyvatel je Mongolsko státem s nejnižší hustotou zalidnění na světě.
Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Pro hospodářství země a její vývoz jsou důležité výrobky z vlny, například látky a další výrobky z kašmíru, a výrobky z kůže. V současné době se velkým tempem rozvíjí těžba nerostných surovin, která byla hlavním zdrojem příjmů státu již před rokem 1990.
Hlavním městem je Ulánbátar, jehož 1 221 tisíc obyvatel představuje jednu třetinu populace země. Dalšími městy jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území Státu Mongolsko se rozkládá na části území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je dnes jako autonomní oblast součástí Čínské lidové republiky.
Obsah |
Poloha a přírodní podmínky [editovat]
Po vzniku Kazachstánu přestalo být Mongolsko největším vnitrozemským státem světa (zaujímá druhou pozici). Patří mezi státy nejvíce vzdálené od moře (700 km). V západovýchodním směru měří 2 392 km, od severu k jihu 1 259 km. Délka hranic činí 8 161 km, z toho 3 485 km připadá na hranici s Ruskem a 4 676 km představuje pomezí s Čínskou lidovou republikou.
Velká část země má charakter náhorní plošiny s průměrnou nadmořskou výškou přesahující 1 500 m; pouze 19 % rozlohy země se nachází pod úrovní 1 000 m. Nejnižším bodem je hladina jezera Choch núr (532 m) v nejseverovýchodnějším cípu země. Zatímco jihovýchod a jih Mongolska je jen mírně zvlněný a zbrázděný stržemi, na severu a zejména na západě se zvedají vysoká pohoří Východní Sajan, Changaj a Mongolský Altaj (s nejvyšší horou země Chüjtun vysokou 4 374 m), rozčleněná hlubokými údolími. Na jihu Mongolska pak daleko k východu vybíhá o něco nižší pásmo Gobijského Altaje. Celý jih a jihovýchod Mongolska zaujímá nejsušší a nejnehostinější část země - poušť Gobi.
Mezi horami na západě se nachází celá řada velkých bezodtokých jezer; tato oblast bývá proto nazývána Jezerní pánev. Zde se prostírá největší mongolské jezero Uvs núr (3 350 km²), dále Char Us núr, Chjargas núr, Ačit núr aj. Další velké jezero, Chövsgöl núr (2 620 km²), leží na severu země. V kontrastu s jihem, postrádajícím stálé vodní toky, v severní části země existuje poměrně hustá říční síť. Největšími řekami jsou Orchon a Selenga, které odvádějí vodu do ruského jezera Bajkal, patří tedy k úmoří Severního ledového oceánu. Selenga je na dolejším toku při ruských hranicích dokonce využívána pro lodní dopravu. Východ země odvodňuje do čínského jezera Chu-lun a dále přes Amur do Tichého oceánu řeka Cherlen.
Historie [editovat]
Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše, největší říše všech dob. (Roku 1241 táhla mongolská vojska Moravou a vyplenila klášter Hradisko.) Po více než sto letech nadvlády se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček, který vydláždil cestu k dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching ovládající Čínu v roce 1636. Tím došlo k rozdělení země na tzv. Vnitřní (Čchingy ovládané) a Vnější Mongolsko. Ale i Vnější Mongolsko bylo v roce 1691 podmaněno.
Nezávislost [editovat]
Vnitřní a Vnější Mongolsko vyhlásilo nezávislost na Číně v roce 1911, avšak alespoň vnitřní nezávislosti na Číně dosáhlo pouze Vnější Mongolsko, a to za podpory Ruska. Roku 1919 bylo Vnější Mongolsko opět obsazeno Čínou, po rozšíření ruské občanské války na východ a díky hnutí pod vedením Dogsomyna Bodooa nebo Horloogiyna Dandzana se čínské jednotky stáhly zpět. Nezávislé Mongolsko bylo znovuvyhlášeno 11. července 1921.
Komunistická éra [editovat]
V roce 1924 byla za podpory Sovětského svazu vytvořena Mongolská lidová republika, která zůstala pod vlivem SSSR po dalších sedmdesát let. V roce 1928 se do čela státu postavil Chorlogín Čojbalsan a začal přetvářet Mongolsko po vzoru Sovětského svazu. Došlo k násilné kolektivizaci, zavírání a bourání buddhistických chrámů a mnoho lidí, především mnichů, se stalo obětí hledání domnělých nepřátel státu. Během stalinistických čistek přišlo o život více než 30 000 lidí.
V roce 1931 obsadila armáda Japonského císařství sousední Mandžusko a vytvořila z něj loutkový stát Mandžukuo. Japonská hrozba dolehla až k hranicím Mongolska. Během krátkého sovětsko-japonského pohraničního konfliktu v roce 1939 byl japonský útok na Mongolsko společnými sovětsko-mongolskými silami odražen. Na konci druhé světové války se vojska Mongolska podílela na sovětském útoku do Mandžukua při Sovětsko-japonské válce. Přímá hrozba ztráty kontroly nad územím Vnitřního Mongolska vedla Čínu k uznání Vnějšího Mongolska jako nezávislého státu. Čínská lidová republika uznala nezávislost této části Mongolska 6. října 1949, po referendu. Toto referendum se konalo na žádost Čínské lidové republiky a Mongolové se v něm jednoznačně vyslovili pro nezávislost na Číně. Čínská republika (nacházející se na Tchaj-wanu) nezávislost Mongolska de iure doposud neuznala.
V roce 1952 se do čela státu dostal Jumdžágín Cedenbal. Vytvořil kult osobnosti, který trval až do jeho odvolání. Celá jeho vláda se vyznačovala úzkou spolupráci s SSSR, a to i po výrazném ochlazením vztahů mezi SSSR a Čínou. V roce 1984 byl Jumdžágín Cedenbal nuceně poslán do důchodu z důvodů špatného duševního stavu[1] a na jeho místo byl dosazen Jambyn Batmönkh, který se marně pokoušel o ekonomické reformy.
Pád komunismu [editovat]
Zavedení programů perestrojky a glastnosti v SSSR Michailem Gorbačovem vedlo v Mongolsku k poklidné Demokratické revoluci v roce 1990. Revoluce by se dala svým klidným průběhem přirovnat k Sametové revoluci v Československu. Od začátku roku 1990 se zvyšoval počet demonstrací, které požadovaly po vzoru perestrojky a glastnosti reformy jak hospodářské, tak politické. Dne 7. března 1990 zahájilo deset disidentů protestní hladovku. Tisíce jejich příznivců se k nim přidalo. Pod tíhou neudržitelnosti situace komunistická vláda o dva dny později rezignovala. Nová vláda vyhlásila demokratické volby na červenec 1990. Opoziční síly ale nedokázaly shromáždit dostatek sil, aby ovládly parlament. Komunistická strana měla v nové vládě, která vzešla z voleb 1990, většinu. I tak ale začala spolupracovat s opozicí a začala zavádět ekonomické reformy. Prvním volebním úspěchem opozice tak byly prezidentské volby v roce 1993, kdy vyhrál opoziční kandidát Punsalmágín Očirbat.
Země je podle ústavy parlamentní republikou. Parlament je volen lidem a následně parlament zvolí vládu. V zemi dominují dvě politické strany. Bývalá komunistická Mongolská lidová revoluční strana (MLRS) v roce 2011 přejmenovaná na Mongolskou lidovou stranu (MLS), u níž je výraznější příklon spíše k sociální demokracii se střídá ve vládě s Demokratickou stranou (DS). DS poprvé zvítězila ve volbách v roce 1996. V roce 2000 obhájila pouze jeden mandát, poté se síly obou stran téměř vyrovnali. Volby v roce 2004 skončili vítězstvím pro MLRS poměrem 48,23 % ku 44,27 % DS. MLRS však získala pouze 36 ze 74 obsazených mandátů a tak vytvořila velkou koalici právě s DS. Při volbách v roce 2008 získala MLRS více jak 52 %, přestože v průběhu voleb bylo ústředí komunistické strany zcela vypáleno protestujícími[2]. DS získala necelých 40,5 %. Ve volbách z roku 2012 podruhé ve své historii zvítězila DS se ziskem 35,32 % hlasů, MLS skončila druhá s 31,31 % hlasů. Na třetím místě se umístila s 22,31 % Mongolská lidová revoluční strana (MLRS), která vznikla odštěpením od MLS a prosazuje návrat od sociální demokracie ke komunismu. Premiérem se stal Norovyn Altankhuyag, zástupce DS, která překvapivě utvořila koalici s radikálnější MLRS.
Obyvatelstvo [editovat]
Obyvatelé země jsou z 95 % Mongolové. Největší menšinou v Mongolsku jsou Kazaši, jejichž podíl dosahuje 4,5 % všeho obyvatelstva. Dále jsou v Mongolsku zastoupeni Rusové, Číňané, Korejci a mnoho jiných národností. Mongolové nejsou etnicky zcela jednotný národ, na území jejich vlastního státu jsou zastoupeny národnostní skupiny Chalchové (86 %), Ojratové a Burjati. Jejich náboženstvím je převážně buddhismus. Až do 20. let 20. století bylo v zemi používáno vlastní písmo, dnes je však úředním písmem upravená cyrilika.
Značná část mongolského obyvatelstva donedávna žila kočovným způsobem života. Pokračující urbanizace vede k soustřeďování populace v hlavním městě Ulánbátaru a několika mnohem menších městech. Ulánbátar se svou rozvíjející se civilizační strukturou přitahuje bývalé kočovné pastýře dobytka, jejichž stáda uhynula v tvrdých zimách. V důsledku toho vzniklo na okraji Ulánbátaru několik sídlišť sestávajících se z jurt.
Úředním jazykem je mongolština. Dalším nejpoužívanějším jazykem je ruština, dá se domluvit i anglicky. Podle českých zdrojů až 1 % obyvatel má znalosti češtiny.[3]
Největším městem je s vysokým náskokem hlavní město Ulánbátar, který má 1 144 tis. obyvatel, žije v něm tedy více než třetina mongolské populace. S velkým odstupem následují Erdenet (83 tis. obyvatel), Darchan (75 tis.), Čojbalsan (39 tis.) a Mörön (36 tis.). Další města mají již méně než 30 tis. obyvatel.[4]
Administrativní rozdělení [editovat]
Mongolsko je rozděleno do 21 ajmagů, které se dále dělí na 329 somonů. Hlavní město je spravováno samostatně, není součástí žádného ajmagu.
Ekonomika [editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Mongolska.
Ekonomika Mongolska se v současné době rychle rozvíjí. Skladba hrubého domácího produktu (HDP) je ovšem ještě ovlivněna tradičním velkým významem kočovného pastevectví pro značnou část obyvatelstva. Zemědělství včetně pastevectví mělo v roce 2011 podíl 15,8 % na HDP, průmysl však již vytvářel 32,6 % a služby včetně státní administrativy, školství a kultury 51,6 %. HDP v paritě kupní síly byl v roce 2011 odhadován na 13,4 miliardy dolarů, zhruba 4800 dolarů na jednoho obyvatele. Mongolsko je tedy doposud relativně chudá země, pod hranicí chudoby se nachází kolem 39,2 % obyvatel (2010). Míra nezaměstnanosti je relativně nízká, v roce 2010 se pohybovala kolem 9,9 %.[6]
Velmi důležitou složkou hospodářství je těžba nerostných surovin. V Mongolsku se nacházejí významná ložiska hnědého a černého uhlí, železné rudy, wolframu, mědi a zlata. Průmyslové státy se také zajímají o potenciál těžby kovů vzácných zemin v Mongolsku. Země má k dispozici rovněž naleziště ropy.
Mongolskou měnou je tugrik (MNT). Tato peněžní jednotka se dělí na 100 mungů. Směnný kurs mongolské měny se začátkem března 2009 pohyboval okolo 100 tugriků = 1,30 až 1,50 Kč.[7]
Politický systém [editovat]
Od roku 1990 je Mongolsko parlamentní republikou. Mongolský parlament se jmenuje Velký lidový chural. Dvě nejsilnější politické strany nesou názvy Mongolská lidově revoluční strana a Mongolská demokratická strana.
V roce 1991 došlo ke změně oficiálního názvu státu z „Mongolská lidová republika“ na „Mongolská republika“. V lednu 1992 byla přijata nová ústava, kterou se Mongolsko vzdalo socialismu. Zároveň obdržela země nový název Stát Mongolsko. Tato ústava vytvořila základ dalšího demokratického vývoje. Mongolsko však zůstalo mezinárodně-politicky neutrální.
Hlavou státu je prezident volený na dobu 4 let. V roce 1997 byl zvolen prezidentem Natsagyn Bagabandi. Současným prezidentem (od roku 2009) je Cachjagín Elbegdordž a předsedou vlády je Süchbátaryn Batbold.
V roce 2004 byla vytvořena v zemi velká koalice. Vládní akční program byl schválen Velkým Churalem v listopadu 2004. Program zdůrazňoval potřebu konsolidace demokratického zřízení státu a obsahoval také usnesení o potřebě rychlého ekonomického růstu.
Česko-mongolské vztahy [editovat]
Mongolsko je jednou z prioritních zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. České projekty se zde zaměřují na pět oblastí: ekonomický rozvoj včetně předávání zkušeností z transformace na tržní hospodářství, životní prostředí, zemědělství, sociální otázky a snižování nezaměstnanosti. Jistou důležitost má také prevence obchodu s lidmi.[8] V České republice žije zhruba 5000 Mongolů.[zdroj?]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mongolia na anglické Wikipedii.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://en.academic.ru/dic.nsf/enwiki/229736/index.php
- ↑ http://www.mongolia-web.com/index.php
- ↑ http://www.eurocentrum.cz/index.php?page=cilove-destinace-info&id=mongolsko
- ↑ CityPopulation: Mongolia
- ↑ mining-technology.com: Oyu Tolgoi, Mongolia
- ↑ CIA Factbook: Mongolia
- ↑ Kurzovní lístek ČNB
- ↑ http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/mongolsko/rozvojova-spoluprace-cr-mongol-06-10-pok/1001377/45765/#b8
Literatura [editovat]
- SCHWARZ, Michal. Mongolsko. Praha : Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-462-3.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Fotografie Mongolska s českým popisem
- Fotografie Mongolska
- Expedice do Mongolska v roce 2005 - informace, fotografie, cestopis
- Česko-mongolská obchodní komora
- Mongolia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Mongolia (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Mongolia [online]. U.S. Department of State, 2011-03-08, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Mongolia [online]. REV. 2011-07-05, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Ulánbátaru. Souhrnná teritoriální informace: Mongolsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-03, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky)
- HARRIS, Chauncy D, a kol. Mongolia [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)