Britské indickooceánské území

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Britské indickooceánské území
British Indian Ocean Territory
Vlajka Britského indickooceánského území
vlajka
Geografie

Poloha Britského indickooceánského území

Hlavní město: Diego García
Rozloha: 60 km²
Nejvyšší bod: bezejmenné místo na Diego García (15 m n. m.)
Časové pásmo: +6
Poloha: 6°0′ j. š., 71°30′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 500
Hustota zalidnění: 58,3 ob. / km²
Jazyk: angličtina (úřední)
Státní útvar
Státní zřízení: zámořské území Velké Británie
Komisař: Tony Crombie
Měna: americký dolar (USD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 086 IOT IO
MPZ: GB
Telefonní předvolba: +246
Národní TLD: .io

Britské indickoocenánské území (anglicky British Indian Ocean Territory) je britské zámořské území.

Je to skupina ostrovů na západě Indického oceánu, vzdálená asi 2000 km od ostrova Mauricius, přibližně na půlce cesty mezi Afrikou a Indonésií. Skupinu tvoří celkem 6 atolů Čagoských ostrovů s 56 ostrovy. Největší a nejjižnější je ostrov Diego García, na kterém leží strategická britsko-americká vojenská základna. Kromě vojáků jsou ostrovy neobydlené.

Rozloha všech ostrovů činí asi 60 km², žije na nich 3200 vojáků.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Čagoské ostrovy ležící v Indickém oceánu mají status Britského indickooceánskeho teritoria (BIOT). Souostroví tvoří 65 ostrovů s rozlohou okolo 15 000 km², z čeho pevnina zabírá cca 63 km². Dalších cca 20 607 km² mají výsostné vody a 636 600 km² exkluzivní ekonomická zóna ostrovů. Ostrovy nyní nemají stálé obyvatelstvo, Úředním jazykem je angličtina. Na největším ostrově (Diego Garcia, 27 km²) se nachází britsko-americká vojenská základna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy byly objevené Vasco da Gamou na začátku 16. století. V 18. století jej kolonizovali Francouzi z Réunionu. V roce 1786 byla část ostrovů zabraná Velkou Británií, což Francie potvrdila definitivně v roce 1814, kdy se vzdala i Mauricia, k němž administrativně náležely. Do roku 1903 tvořily jednu administrativní jednotku se souostrovím Seychely, od něhož byly v daném roce odděleny a spravovány pak byla jako další dependence Mauricia. Britské indickoocenánské území vzniklo v roce 1967 z mauricijské dependence Čagoských ostrovů a ze seychelských dependencí Aldabra, Farquhar a Des Roches mělo rozlohu 210 km². 23. června 1976 byly seychelské dependence vráceny Seychelám.

Spory[editovat | editovat zdroj]

Vysídlení Ilois[editovat | editovat zdroj]

Původní francouzštinu užívající obyvatelstvo tvořilo před rokem 1968 komunitu s cca 1500 příslušníky. Tito lidé, míšenci etnik z východoafrického pobřeží a z jižní Indie, se nazývají Ilois (fr. doslova „Ostrované“). V roce 1966 potvrdily Londýn a Washington už dříve předjednanou dohodu, podle které mělo být celé nedávno vyhlášené BIOT pronajato na 50 let USA. Protože USA požadovaly pro zbudování vojenské základny na Diego García všechny ostrovy bez civilní populace, zahájilo Spojené království v roce 1967 evakuaci/deportaci všech Ilois. Ti už v té době protestovali s ohledem na články IX a XIII OSN, podle nichž nikdo nesmí být donucený k exilu. Deportace, podle Britů evakuace neobyvatelných ostrovů, skončila v roce 1972. Kritikům deportace/evakuace vadilo i to, že Ilois dostali pouze formální odškodnění, takže ještě v roce 1980 mezi nimi byla cca 40% nezaměstnanost a většina z nich žila v chudobě na ostrově Mauricius, kam byli převezeni. Nezákonnosti vystěhování potvrdil v roce 1971 i britský nejvyšší soud. Britské úřady rozhodnutí akceptovaly a oznámily, že Ilois se smí vrátit (s výjimkou návratu na ostrov Diego García). USA naopak rozhodnutí odmítly akceptovat a jejich postoj se ukázal být rozhodující: Ilois zůstali na Mauriciu.

Od roku 1983 nicméně docházelo z britské strany k určitým pokusům Ilois odškodnit, aniž by bylo zpochybněno jejich právo na návrat. Soudní spory nicméně pokračovaly dál. V roce 2003 Nejvyšší soud označil nároky Ilois na odškodnění za neoprávněné. O tři roky dřív, v roce 2000, bylo naopak potvrzeno jejich právo na návrat a v roce 2002 získali právo být občany britských zámořských teritorií (British Overseas Territories Act), přestože žijí na Mauritiu a mají často občanství tohoto ostrovního státu. Navzdory všem těmto skutečnostem britské úřady i nadále odmítaly vpustit Ilois do BIOT. V roce 2002 a v roce 2006 pouze vybraly po 100 Ilois, kterým umožnily návštěvu. V roce 2006 pak Ilois vyhráli i v soudní při ohledně právo BIOT navštěvovat (na základě precedentu zacházení s japonskými Kanaďany po útoku na Pearl Harbor), ale v praxi je aplikace tohoto soudního rozhodnutí těžko vymahatelná.

Nároky Mauricia na souostroví[editovat | editovat zdroj]

Další rovina sporu se nese ve vztahu BIOT a nároků Mauriciu, resp. Seychel vůči němu. Mezinárodní právo už v 60. let 20. století uznávalo princip, podle něhož nesměly být závislé útvary (kolonie, mandáty atp.) před získáním nezávislosti rozdělovány. Mauricius o vrácení ostrovů nikdy sice oficiálně nepožádal, ale podpora Ilois a prohlášení některých jeho významných představitelů vyjadřují trvalý zájem o souostroví. Až do roku 2016 (kdy vyprší smlouva s USA) nicméně Mauricius jako stát nechce o BIOT jednat. Vyskytly se i určité spekulace, že by Mauritius ponechal na Diego García britsko-americkou vojenskou základnu za placený pronájem a za právo volně rozhodovat o repatriaci Ilois. To vyvolává otázku potencionálních vztahů Mauriciem a Čagoskými ostrovy, tj. zda zůstanou součástí Mauricia (např. jako autonomní region) nebo zda budou prosazovat nezávislost. (část obyvatel vyhlásila v exilu tzv. Čagoskou lidově demokratickou republiku). Může se zdát, že na nezávislost jsou ostrovy příliš „malé“, ale rozlohou jsou větší než např. Tuvalu nebo Nauru v Oceánii) a předstihují dokonce (o pouhé 2 km² souše) San Marino. Počtem obyvatel by sice byli na předposledním místě (před Vatikánem), ale pokud by se osamostatnili jiné malé útvary (např. Tokelau, kde referendum v roce 2006 jen těsně neuspělo), pak by z hlediska lidnatosti s nimi byli srovnatelní. Je důležité uvést i to, že velikost státu není pro nezávislost z hlediska de iure důležitá. Jako třetí faktor vstupují do spolurozhodování Seychely, které tvořily s BIOT jeden celek před rokem 1903 a které se ve sporu rovněž angažují ve prospěch Ilois, jejichž část Ilois žije i na Seychelách. Otázkou zůstává, do jaké míry se Seychely hodlají angažovat v potencionálních požadavcích na BIOT.

Strategický význam souostroví[editovat | editovat zdroj]

Ke všem těmto problémům došlo především z důvodu velikého strategického významu souostroví a laguny Diego García. USA začaly zvažovat výstavbu základny už v roce 1959. Původním záměrem bylo zřídit monitorovací stanici (původně proti SSSR). Na konci 20. století byla přebudována a doplněna o funkci navigační (napojení GPS). Na ostrově je rovněž komunikační středisko pro námořní dopravu a vojenské letiště. Po rozpadu SSSR sehrál BIOT důležitou roli při operacích americké a britské armády v Iráku a Afghánistánu.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

KOVÁŘ, M. Vybrané problémy z regionální geografie zemí (část Frankofonie). Ostrava : Ostravská univerzita, 2006. 60 s. ISBN 978-80-7368-354-2