Útok na Pearl Harbor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Útok na Pearl Harbor
Konflikt:

Dvě vlny japonského útoku
Trvání: 7. prosince 1941
Místo: Pearl Harbor, Hawaii, USA
Casus belli: Japonský militarismus, obchodní embargo USA, diplomatický pat mezi zeměmi
Výsledek: Japonské vítězství; vstup USA do války na straně spojenců, Třetí říše vyhlásila USA válku
Změny území: {{{Území}}}
Strany
USA Japonsko
Velitelé
Husband Kimmel
Walter Short
atd.		 Čúiči Nagumo
Tamon Jamaguči
Čúiči Hara
Mikawa Guniči
Sentaro Omori
další
Síla
8 bitevních lodí,
8 křížníků,
29 torpédoborců,
9 ponorek,
~50 dalších lodí,
~390 letadel		 6 letadlovek,
9 torpédoborců,
2 bitevní lodě,
2 těžké křižníky,
1 lehký křižník,
8 tankerů,
23 ponorek,
5 trpasličích ponorek,
441 letadel
Ztráty
4 potopené bitevní lodě,
4 bitevní lodě poškozeny,
3 křižníky poškozeny,
3 potopené torpédoborce,
2 další lodě potopeny,
188 letadel zničeno,
155 letadel poškozeno,
2 333 vojenských a 55 civilních ztrát		 4 trpasličí ponorky potopeny,
1 trpasličí ponorka najela na mělčinu,
29 letadel,
55 letců, 9 ponorek zničeno a 1 zajata
{{{poznámky}}}

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý a ničivý úder Japonska na základnu Spojených států amerických na Havajských ostrovech. Důsledkem tohoto útoku byl vstup USA do II. světové války.

Obsah

[editovat] Příčiny japonské agrese

Důvody, jenž vedly Japonsko k útoku na Pearl Harbor, lze najít již v 19. století. Tehdy začalo císařství hledat nová území a kolonie. Roku 1874 podniklo Japonsko trestnou výpravu na Tchaj-wan a vynutilo si na Číně odškodné za vraždu japonských námořníků. Poté donutilo korejského krále umožnit přístup japonským obchodníkům do své země. Roku 1894 Japonci vpadli na Korejský poloostrov, z kterého vytlačili Číňany a obsadili jižní Mandžusko. Po této porážce byla Čína roku 1895 nucena Japoncům předat také ostrov Tchaj-wan. Roku 1904 napadli Rusko a podařilo se jim dobýt Port Arthur a porazit baltské loďstvo, které proti nim vyslal car Mikuláš II. Tato Pyrhova vítězství však Japonsko stála kolem 200 000 mrtvých a zcela ho ekonomicky vyčerpala. Mír pomohl sjednat americký prezident Theodore Roosevelt.

Během I. světové války bylo Japonsko na straně Dohody a roku 1920 získalo pod svoji správu Mariany, Karolíny a Marshallovy ostrovy. Během hospodářské krize došlo ke zhroucení mezinárodního obchodu, na kterém bylo Japonsko závislé. Pokud se tedy chtělo udržet mezi velmocemi muselo Japonsko získat nové trhy a zdroje surovin. Proto začalo expandovat na sever. Prvním krokem byl Mukdenský incident z 18. září 1931, jenž poskytl záminku k obsazení zbytku Mandžuska a agresi vůči Číně. Když se Japonsko pokusilo v letech 1938 a 1939 zaútočit na SSSR, utrpěla jeho Kuantungská armáda dvě těžké porážky v bitvách v okolí jezera Chasan a v bitvě na řece Chalchyn gol.

Když tedy myšlenka „útoku na sever“ nevyšla, obrátila se pozornost na jih. Roku 1940 vyhlásil americký prezident Franklin Delano Roosevelt zákaz vývozu železného šrotu do Země vycházejícího slunce. Od srpna 1941 se pokoušel japonský velvyslanec admirál Kičisaburó Nomura dojednat se státním tajemníkem Cordellem Hullem řešení. Japonsko požadovalo uznání „Velké východoasijské sféry společného rozkvětu“, což USA odmítaly. Na to Japonska reagovalo 27. září 1940 vstupem do Paktu tří. V červenci 1941 japonská armáda obsadilo Francouzskou Indočínu. F. D. Roosevelt nechal 28. července 1941, jako reakcí na tento čin, zmrazit japonská aktiva v amerických bankách, uzavřít americké přístavy pro japonské lodě a spolu s Británií a Nizozemskem přerušit dodávky ropy pro Japonsko. Po zavedení embarga na ropu začalo Japonsko denně odčerpávat ze svých ropných rezerv 28 000 tun. Nyní muselo Japonsko ustoupit tlaku USA nebo zaútočit. 17. října 1941 odstoupil premiér Fumimaro Konoe a na jeho místo nastoupil generál Hideki Tódžó. Ten se nebránil diplomatickému řešení, ale v případě neúspěchu byl odhodlán dosáhnou svých cílů pomocí vojenské síly.

[editovat] Přípravy na útok

Letecký snímek Pearl Harboru
Letecký snímek Pearl Harboru
Admirál Isoroku Yamamoto
Admirál Isoroku Yamamoto

Dne 11. listopadu 1940 vzlétlo z britské letadlové lodě HMS Illustrious jednadvacet letounů, jenž zaútočily na italské loďstvo kotvící v přístavu Taranto. Podařilo se jim zasáhnout bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio, Caio Duilio, křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Kromě toho byly zasaženy zásobníky ropy a hangáry hydroplánů.

Tento útok hluboce zapůsobil na admirála Isoroku Jamamota, kterého inspiroval k naplánování útoku na Pearl Harbor. Zde se nalézala základna Tichomořské flotily, jejíž součástí byly i letadlové lodě. Plánování se zůčastnil náčelník štábu Šigeru Fukudome, kontraadmirál Takidžiró Óniši, fregatní kapitán Minoru Genda a Micuo Fučida. Hlavní problém představovala torpéda Model II., jež se při odhozu potápěla do hloubky kolem 20 m a tudíž by v Pearl Harboru uvízla na dně nebo předčasně explodovala. Požadavku potopení jen do 10 až 12 metrů bylo dosaženo přidáním dřevěných ploutví. Datum útoku byl stanoven na 7. prosinec 1941. (8. prosinec japonského času)

Úderný svaz lodí admirála Čúiči Naguma vyplul 26. listopadu 1941 z kotviště v zálivu Hitokappu na ostrově Iturupu. Svaz se skládal z šesti letadlových lodí (Akagi (vlajková loď admirála Naguma), Kaga, Sórjú, Hirjú, Šókaku, Zuikaku), osmi tankerů, dvou bitevních lodí (Hiei a Kirišima), tří křižníků (těžké Tone a Čikuma a lehký Abukuma), torpédoborců (Isokaze, Urakaze, Tanikaze, Hamakaze, Arare, Kasumi, Kageró, Širanui, Akigumo) a ponorek. 2. prosince obdržel Nagumo od Jamamota zprávu: „Niitakajama[1] nobore 1208“ (Vystupte na horu Niitaka 1208, 新高山ノボレ一二〇八)[2][3]. Tato zpráva potvrzovala 8. prosinec (japonského času) jako datum útoku na Pearl Harbor.

Dne 5. prosince zachytila americká odposlechová služba meteorologické hlášení „Higaši No Kazeame“ (Východní vítr – déšť), což byl japonský kód pro válku s USA. Vrchní velitel amerického námořnictva admirál Harold L. Stark, jenž obdržel hlášení o tomto hesle, mu nevěnoval náležitou pozornost. Druhý den byl zachycen a přeložen telegram určený velvyslanci Nomurovi. Tento se již dostal přímo k prezidentu Rooseveltovi. Protože admirál Stark byl v opeře, nechal prezident poradu na 7. prosinec.

7. prosince ve 13:00 hodin (EST) měl předat velvyslanec Nomura japonskou nótu o vyhlášení války státnímu tajemníkovi Hullovi. Jelikož ale v danou hodinu nebyla nóta přeložena celá, podařilo se ji Nomurovi předat až ve 14:20, kdy už byl Pearl Harbor napaden.

[editovat] Útok na Pearl Harbor

Modře je znázorněna trasa první útočné vlny. Červeně pak trasa druhé útočné vlny
Modře je znázorněna trasa první útočné vlny. Červeně pak trasa druhé útočné vlny
Záchrana přeživších z USS Virginia
Záchrana přeživších z USS Virginia

Dne 7. prosince dosáhl japonský útočný svaz místa, odkud měl být proveden útok na Pearl Harbor.

  • 6:00 - odstartovala první vlna, která se skládala ze 40 torpédových, 51 střemhlavých, 49 výškových bombardérů a 43 stíhaček. Velel jí Micuo Fučida.
  • 6:37 - zjistil americký torpédoborec USS Ward přítomnost japonské miniponorky v přístavu a o osm minut později na ni zahájil palbu. Jeden výstřel zasáhl věž ponorky. Poté se kapitán Outerbridge rozhodl použít hlubinné bomby. Po tomto útoky byla ponorka potopena.
  • 7:05 - operátoři mobilního radaru na Opaně spatřili na obrazovce radaru neidentifikovaná letadla.
  • 7:10 – operátoři uvědomili velitelství na Fort Shafteru, kde jim bylo řečeno, že se jedná o letouny B-17.
  • 7:15 - odstartovala druhá vlna složená z 80 střemhlavých, 54 výškových bombardérů a 36 stíhaček. Velel jí Šigekazu Šimazaki.
  • 7:39 – letadla první vlny se dostala do radarového stínu a zmizela z obrazovky radaru.
  • 7:49 – Fučida vydal torpédovým letounům povel k útoku světlicí a jeho radista odvysílal signál To-To-To (tosugekisejo - útočit).
  • 7:53 – Fučida vyslal domluvené heslo Tora, Tora, Tora (Tygr, Tygr, Tygr) oznamující dokonalý moment překvapení a úspěch operace.
  • 7:55 – Japonci zahájili útok.
  • 8:12 – admirál Kimmel vyslal zprávu do Washingtonu o japonském útoku.
  • 8:50 – dorazila druhá vlna.
  • 13:30 – admirál Čúiči Nagumo se i přes naléhání Fučidy rozhodl nevyslat třetí vlnu, ale vrátit se zpět do Japonska.

Napadena nebyla pouze námořní základna, ale také tři letiště na ostrově (Kaneohe, Wheeler Field a Bellows Field). Na jejich obranu vzlétly dva stíhací letouny P-40 (piloti George Welch a Kenneth Taylor).

[editovat] Ztráty

USS Arizona po eplozi munice
USS Arizona po eplozi munice
USS California se potápí
USS California se potápí

[editovat] Japonsko

[editovat] USA

[editovat] Následky

I přes zdrcující úspěch, jenž vyřadil námořní základnu na 6 měsíců, se Japoncům nepodařilo zničit ani jednu letadlovou loď. Vzhledem ke zhoršující se situaci v Tichomoří v době před japonským útokem, odpluly letadlové lodě USS Enterprise a USS Lexington kotvící v Pearl Harboru k ostrovům Midway a Wake, kam dopravovaly letecké posily.[4] Ostatní letadlové lodě, USS Wasp, USS Hornet a USS Yorktown, se nacházely v Atlantiku. USS Saratoga kotvila v San Diegu. Díky tomu se pak tyto letadlové lodě zúčastnily bitvy v Korálovém moři a později bitvy u Midway.

Útok na Pearl Harbor měl zásadní vliv na vývoj II. světové války. Dá se říci, že až 7. prosince se stal evropský konflikt konfliktem celosvětovým.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

[editovat] Reference

  1. ↑ Hora Niitaka na Formose (dnes Tchajwan) byla v té době nejvyšší horou Japonského impéria
  2. ↑ MACDONALD, Scot. Evolution of Aircraft Carriers — the Japanese Developments [pdf]. Naval Historical Center, Washington Navy Yard, DC, 1962, [cit. 2007-04-15]. S. 43. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ HACKETT & KINGSEPP. HIJMS TONE: Tabular Record of Movement [html]. 2006, [cit. 2007-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno : Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. S. 153.

[editovat] Literatura

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atok_na_Pearl_Harbor“