Operace Blau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Blau
Konflikt: Velká vlastenecká válka
Němečtí vojáci za zničeným tankem T-70, léto 1942
Němečtí vojáci za zničeným tankem T-70, léto 1942
Trvání: 28. června24. listopadu 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Voroněž, Rostov až Stalingrad, Kubáň, Kavkaz, SSSR
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Strategické selhání Osy
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Třetí říše Velkoněmecká říše
Romania Rumunsko
Italy (1861-1946) Itálie
Hungary 1940 Maďarsko
Croatia Ustasa Chorvatsko
First Slovak Republic 1939-1945 Slovensko[1]
the Soviet Union 1923 Sovětský svaz
Velitelé
Třetí říše Fedor von Bock
Třetí říše M. von Weichs
Třetí říše Wilhelm List
Třetí říše Erich von Manstein
Třetí říše Adolf Hitler
Třetí říše Paul von Kleist
Třetí říše Alexander Löhr
Třetí říše W. von Richthofen
the Soviet Union 1923 Alexandr Vasilevskij
the Soviet Union 1923 Georgij Žukov
the Soviet Union 1923 Dmitrij Kozlov
the Soviet Union 1923 Ivan Tjulenjev
the Soviet Union 1923 Semjon M. Buďonnyj
the Soviet Union 1923 Filipp Golikov
the Soviet Union 1923 Rodion Malinovskij
the Soviet Union 1923 Andrej Jeremenko
the Soviet Union 1923 K. Rokossovsky
the Soviet Union 1923 Semjon Timošenko
Síla
1 300 000
  1 million Němců
  300 000 n. spojenců
1 900 tanků
1 610 letadel
Zpočátku: 2 700 000
  1 700 000 vojáků
  1 000 000 rezerv
3 720 tanků
~ 1 671 letadel[2]
Ztráty
1 013 000[3] 2 226 416
1 111 681 padlých nebo pohřešovaných
1 114 735 zraněných a nemocných[4]
{{{poznámky}}}

Operace Blau byl krycí název německé ofenzívy v době druhé světové války v roku 1942.

Operace se účastnila Skupina armád Jih, která byla později rozdělena na Skupinu armád A směřující na Kavkaz a Skupinu armád B směřující na Stalingrad. Od podzimu se plánovalo ze spojeneckých vojsk u Skupiny armád B, vytvořit další Skupinu armád Don, ta ale vznikla až v listopadu během bitvy u Stalingradu.

Hlavním cílem operace bylo zničení jižní části sovětských vojsk a obsazení kavkazských ropných polí v oblasti Baku, později byla operace rozšířena o dosažení Volhy v oblasti Stalingradu a zastavení tamější vodní cesty. I u této operace se zdálo, že probíhá ve stylu Blitzkrieg, ale německý Wehrmacht trpěl nedostatkem posil. Některé jeho divize měly pouze 50 % stavu jednotek.

Tankový boj, 17. červen 1942
Německé dělostřelectvo, srpen 1942

Na německé straně se operace účastnilo velké množství spojeneckých vojáků (jedna maďarská armáda, dvě rumunské armády a jedna italská armáda), které byly vyčleněny na méně důležitá místa fronty u skupiny armád B. Dne 28. června zahájili Němci a jejich spojenci útok. Sovětské jednotky, po rychlém ústupu, který se změnil v úprk, musely byt zastavovány takzvanými zadržovacími oddíly, které jich nechaly mnoho popravit. Po ústupu, se ale na břehu Donu zakopala 62. a 64. sovětská armáda a drželi se celý měsíc. Po vyčištění tohoto prostoru, postoupili Němci na 60 kilometrů od Stalingradu a tanková armáda Hermanna Hotha byla zastavena až palbou kaťuší. Němci se nakonec ke Stalingradu dostali a jeho dobytí bylo svěřeno 6. armádě Friedricha Pauluse a 4.tankové armádě Hotha.

Němci dokázali dobýt téměř 4/5 města, ale v listopadu podnikli sověti protiofenzívu s krycím názvem Uran a udeřili na obě křídla 6. armády, kterou tvořily rumunské armády. I přesto že Rumuni bojovali statečně, Sověti prorazili a hrozilo obklíčení celé 6. armády (cca 300 000 vojáků).

Německé nejvyšší velení chtělo podniknout kroky, aby se Paulus nedostal do obklíčení, ale Hitler to s pomocí Göringa zamítl. Pro obklíčené německé vojáky však nedokázala Luftwaffe splnit svůj slib, že bude denně dodávat přes 300 tun zásob. Reálných se nakonec ukázalo pouze 150 tun. Polní maršál Paulus naléhal na Hitlera, aby mu povolil probít se z obklíčení, přece jen měl Paulus k dispozici přes 25 divizí, ale Hitler to odmítl, s tím že pomoc přijde zvenku.

6. armádu se nepodařilo vysvobodit, a tak 31. ledna 1943 polní maršál Paulus kapituloval. Odhaduje se že Němci přišli při ofenzívě o 250 000 vojáků, kteří buď padli nebo byli zajati.

Jednotky Osy nasazené v operaci Blau[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád Jih - Fedor von Bock do 13. července 1942, v červenci se Sk. armád Jih rozdělila na Sk. armád A a Sk. armád B.

Skupina armád A - Wilhelm List, od 12. září Adolf Hitler, od 22. listopadu 1942 Ewald von Kleist

Skupina armád B - Maximilian von Weichs

Jednotky SSSR nasazené v oblasti operace Blau[editovat | editovat zdroj]

Rudoarmějec háže ruční granát, 1. září 1942

Brjanský Front - Filipp Ivanovič Golikov, v červenci krátce Nikandr Jevlampijevič Čibisov a ještě ten měsíc jej střídá Konstantin Konstantinovič Rokossovskij a od září Max Andrejevič Rejtěr.

Jihozápadní Front - Semjon Konstantinovič Timošenko, od 12. července přejmenováno na Stalingradský Front Vasilij Nikolajevič Gordov a od srpna Andrej Ivanovič Jerjomenko

Jižní Front - Rodion Jakovlevič Malinovskij, od července ?

  • 37. armáda -
  • 12. armáda -
  • 18. armáda -
  • 56. armáda -

Severokavkazský Front - Semjon Michajlovič Buďonnyj
Zakavkazský Front - Ivan Vladimirovič Ťuleněv

Mapy Operace Blau[editovat | editovat zdroj]

  1. Holt (2009), p. 47.
  2. Bergström 2007, pp. 49–50.
  3. Antill (2007), p. 87.
  4. Glantz (1995), p. 295.