Západní fronta (druhá světová válka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Západní fronta
Konflikt: Druhá světová válka
Německé bombardéry Heinkel He 111; Spojenečtí parašutisté během Operace Market Garden; Německé tanky během bitvy o Francii; Britští vojáci v Normandii; Americké vyloďovací čluny na Omaha Beach; Britský tank Sherman Firefly
Německé bombardéry Heinkel He 111; Spojenečtí parašutisté během Operace Market Garden; Německé tanky během bitvy o Francii; Britští vojáci v Normandii; Americké vyloďovací čluny na Omaha Beach; Britský tank Sherman Firefly
Trvání: 19391940; 19441945
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Západní Evropa, Severní Evropa, Střední Evropa
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: 19391940 – Drtivé vítězství osy
– Okupace Západní a Severní Evropy
– konec Třetí Francouzské republiky, vytvoření kolaborantské Vichystické Francie
19441945 – Drtivé vítězství spojenců
– Porážka nacistického Německa
– osvobození Západní, Severní a Střední Evropy
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Osa:
Třetí říše Německo
Italské království Itálie
Západní Spojenci:
US flag 48 stars.svg USA
United Kingdom Spojené království
Francie Francie
Canada 1921 Kanada
Flag of Free France 1940-1944.svg Svobodní Francouzi
Poland Polsko
Netherlands Nizozemsko
Belgium Belgie
Denmark Dánsko

Czechoslovakia Vláda v exilu
Australia Austrálie
New Zealand Nový Zéland
Velitelé
1939–1940
Třetí říše Adolf Hitler
Třetí říše Gerd von Rundstedt
Třetí říše Fedor von Bock
Třetí říše Wilhelm von Leeb
Třetí říše Heinz Guderian
Třetí říše Erwin Rommel
Italské království H.R.H. Umberto di Savoia
1944–1945
Třetí říše Adolf Hitler
Třetí říše Gerd von Rundstedt
Třetí říše Erwin Rommel
Třetí říše Walter Model
Třetí říše Günther von Kluge
Třetí říše Friedrich Dollman
Třetí říše Paul Hausser
1939–1940
FRA Maurice Gamelin
FRA Maxime Weygand
UK lord Gort
(Britské expediční jednotky)
Belgie Leopold III.
Nizozemsko H.G. Winkelman
1944–1945
US flag 48 stars.svg Dwight D. Eisenhower
United Kingdom Bernard Law Montgomery
US flag 48 stars.svg George S. Patton
US flag 48 stars.svg Jacob L. Devers
Flag of Free France 1940-1944.svg Charles de Gaulle
Síla
1939–1940
- 3 350 000 jednotek
1944–1945
- 1 500 000 jednotek
1939–1940
- 2 862 000 jednotek
1944–1945
- 5 412 000 jednotek
Ztráty
1940
- 160 780 – 163 650 jednotek
1941–1945
- 836 606 jednotek
1940
- 2 121 560 – 2 260 000 jednotek
1944–1945
- 783 860 jednotek
{{{poznámky}}}

Západní fronta během druhé světové války byla válečná fronta v Dánsku, Norsku, Lucembursku, Belgii, Nizozemí, Francii a Německa a zahrnuje dvě střetnutí v období let 1939 až 1940 a v druhou frontu v období roků 1944 a 1945. Součástí západní fronty byla také letecká válka mezi Velkou Británií a nacistickým Německem, bitvu o Británii. Druhá fronta byla otevřena ve Francii spojeneckým vyloděním v Normandii. Druhá fronta zanikla s porážkou Německa v roce 1945.

První fáze (1939 až 1940)[editovat | editovat zdroj]

Podivná válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Podivná válka.

Byla obdobím mezi vyhlášením války nacistickému Německu ze strany Francie a Velké Británie v září 1939 a Německým útokem na Francii v květnu 1940. Ačkoliv byla Spojenci válka vyhlášena, v tomto období nepodnikli proti Německu žádné významnější ofenzivní akce, což bylo v rozporu s polsko-francouzskou a polsko-britskou vojenskou smlouvou.

Norsko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Weserübung.

Velitel německého válečného námořnictva (Kriegsmarine) vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska, jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky. V polovině prosince Hitler projevil souhlas, načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung, podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech. Plán zahrnoval také okupaci Dánska, které mělo poskytnout letecké základny.

Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod, čímž však podnítili německý útok, k němuž došlo 9. dubna 1940.[1] Dánsko se vzdalo během jediného dne kde Němci narazili na odpor pouze na severu Jutska. Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor. Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla, které bylo dobyto teprve německými výsadkáři. V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav, záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů, Francouzů a Norů, podporovaných Královským námořnictvem (Royal Navy). V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska, ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska. Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga.

Pád Francie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Francii.

10. května 1940 spustilo německé velení operaci Fall Gelb. V níž bojovali na jedné straně vojáci Třetí říše a Itálie proti spojencům. Bitva skončila obrovským vítězstvím Osy a obsazením Paříže 14. června. Spolu s Francií byly napadeny a obsazeny také země Beneluxu, při jejichž obraně byly zničeny také francouzské a britské jednotky. Spojenci byli tvrdě poraženi a Britské expediční síly ve Francii zachránila před zničením evakuace z přístavu Dunkerque.

Mezidobí (1941 až 1944)[editovat | editovat zdroj]

Druhá fronta (1944 až 1945)[editovat | editovat zdroj]

Západní fronta během druhé světové války byla znovu otevřena 6. června 1944 vyloděním v Normandii. Zanikla po kapitulaci německých vojsk v roce 1945, kdy utichly boje v Evropě. Prakticky po celou dobu se situace na ní odvíjela v duchu zdrcující převahy Spojenců, jen lokálně byla narušené během bitvy v Ardenách, kdy museli západní spojenci přejít do obrany.

Invazní plavidla poblíž pobřeží Normandie 6. června 1944.

Sovětský svaz nesl po dlouhou dobu válečné břímě sám a naléhal na západní spojence, aby urychlili vytvoření západní fronty, která by donutila nacistické Německo rozdělit své síly a bránit se na dvou frontách současně. Západní spojenci však vyčkávali, až budou mít plné síly.

Bitva o Normandii[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Normandii.

Dne 6. června 1944 v ranních hodinách zahájili západní spojenci operaci Overlord, během které se na pobřeží vylodily jednotky Američanů, Britů a Kanaďanů. Po počátečních obtížích s vyloděním na některých plážích se spojencům podařilo prorazit německé opevnění na pobřeží a začali rychle postupovat do vnitrozemí, kde se spojili s dříve vysazenými parašutisty, čímž zajistili předmostí pro další vojenské operace.

V průběhu následujících bojů spojenci osvobodili Cherbourg a Caen. a Prorazit hlouběji do vnitrozemí Francie se podařilo v průběhu operace Cobra přibližně měsíc po vylodění.

Osvobození Francie[editovat | editovat zdroj]

Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg. Zároveň podnikali útoky na Caen, které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července. Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra, jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna. Hitler se pokusil provést protiútok, jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře. Jeho tanky však byly snadno odraženy. Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením. Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu. Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25. srpna Paříž. Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon, když se vylodili v jižní Francii, odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever. Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie.

Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím. Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy. Ústí Šeldy, bez něhož byl zdejší přístav bezcenný, setrvalo v rukou Němců až do listopadu. Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky, které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců. Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque, na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda. Po osvobození Paříže se nedostatkem vhodných přístavů neúnosně natahovaly spojenecké zásobovací linie z Normandie až téměř k německým hranicím a byli tak zranitelné. Američané proto vytvořily nonstop fungující zásobovací systém nákladích vozidel neustále pendlující mezi skladišti v Normandii a frontovou linií, kterému se říkalo Red Ball Express. Většina řidičů v Red Ball Expressu byli Afroameričané. Tento zásobovací systém fungoval tři měsíce od srpna do listopadu 1944, kdy byl otevřen přístav v Antverpách.

Operace Market Garden[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Market Garden.
Výsadek parašutistů v Holandsku během operace Market Garden.

Byla největší výsadkovou operací v lidských dějinách, která proběhla v září 1944 u měst Arnhemu a Nijmegenu. Jejím cílem bylo obsazení řady důležitých mostů přes řeku Rýn a další v Němci okupovaném Nizozemsku za pomoci mohutného nasazení výsadkářů a techniky shozené na padácích. Záměrem operace bylo umožnění spojencům pokračovat k dobytí Německa bez těchto posledních přírodních překážek na kterých Němci vybudovali silnou obranou linii.

Operace začala slibně a některé jednotky dosáhly stanovených cílů, ale následný průlom britských obrněných jednotek byl mnohem pomalejší, než se očekávalo a nakonec byl zastaven. Vysazené jednotky byly udrženy pod neustálým tlakem, což mělo za následek jejich postupné vyřazení z bojů (ztráty či zajetí) (jako v případě britské 1. výsadkové divize). Němcům se podařilo operaci odrazit, což mělo za následek zpomalení postupu Spojenců a rozplynutí se představ o rychlém konci války.

Boje na Siegfriedově linii[editovat | editovat zdroj]

Po operaci Market Garden se boje na západní frontě uklidnily a spojenci postupně postupovali k německému opevnění v podobě Siegfriedovy linie (zvané Westwall), které chtěli prorazit a následně překročit Rýn. Na začátku září zahájili krvavou vojenskou operaci, která se vžila pod označením Bitva v Hürtgenském lese a během které Američané začali pomalu postupovat skrz těžce bráněné pozice Němců.

Německá zimní protiofenziva[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Bitva v Ardenách a Obléhání Bastogne.
Americká hlídka kryjící se za tankem během bitvy v Ardenách.

Byla poslední německá protiofenzíva, která měla za úkol donutit západní spojence jednat o míru s Německem. Němci využili špatně prostupný terén v oblasti Ardénského lesa spojeného se špatným počasí, které nedovolilo spojencům plně nasadit své bojové kapacity (převážně letectvo). Němci podnikli nenadálý útok, do kterého vrhli většinu záloh a vybavení. Vzhledem k nedostatku paliva a zlepšení počasí po několika dnech se podařilo útok zastavit a spojenci se opět chopili iniciativy a Němce zatlačili.

Bitva začala 16. prosince 1944 ráno, kdy Německé dělostřelectvo zahájilo palbu na spojenecké pozice. Během operací bylo nasazeno přes 600 tisíc německých a 500 tisíc spojeneckých vojáků. Ztráty dosáhly přibližně 125 tisíc mužů na obou stranách a vojenské operace skončily přibližně 25. ledna 1945, kdy spojenci dosáhli pozic, jaké měli v době protiútoku.

Invaze do Německa[editovat | editovat zdroj]

Překročení Rýnu americkými jednotkami 24. března 1945. V pozadí je vidět zničený most ustupujícími německými jednotkami.

V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní, načež 24. března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa. V dubnu se rozhořela bitva v Porúří, kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků. Mezitím Britové překonali 5. dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburgu. Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ, nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě. 25. dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi. Americká 3. armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem května překročila západní hranice Československa. Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 40.