Bitva o Guadalcanal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva o Guadalcanal
Konflikt: Válka v Tichomoří
Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Trvání: 7. srpna, 19429. února, 1943
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy

zeměpisné souřadnice:
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Rozhodující vítězství spojenců
Změny území: {{{Území}}}
Strany
USA 1912-1959 USA
Australia Austrálie
New Zealand Nový Zéland
UK Britské impérium[1]
Tonga Tonga[2]
Fiji Fidži[3]
Japonsko Japonsko
Velitelé
USA 1912-1959 Alexander Vandegrift
USA 1912-1959 Robert Ghormley
USA 1912-1959 William Halsey, Jr.
USA 1912-1959 Alexander Patch
USA 1912-1959 Richmond K. Turner
USA 1912-1959 Frank Jack Fletcher
UK Victor Crutchley
Harukiči Hjakutake
Isoroku Jamamoto
Nišizo Cukahara
Džiniči Kusaka
Hitoši Imamura
Síla
60 000 (pozemní jednotky)[4] 36 200 (pozemní jednotky)[5]
Ztráty
1 768 mrtvých (pozemní),
4 911 mrtvých (námořnictvo),
420 mrtvých(letectvo),
4 zajatci,
29 lodí potopeno,
615 letadel[6]
24 600–25 600 mrtvých (pozemní),
3 543 mrtvých (námořnictvo),
1 200 mrtvých (letectvo),
1 000 zajatců,
38 lodí potopeno,
683–880 letadel[7]
{{{poznámky}}}

Bitva o Guadalcanal probíhala ve dnech 7. srpna 1942 až do 7. února 1943 a stala se jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války svedených v Tichomoří. Tažení na Guadalcanalu, vybojované mezi spojeneckými silami a japonskou císařskou armádou a císařským námořnictvem na zemi, na moři a ve vzduchu, bylo (spolu s vítězstvím u Midway) počátečním krokem ke zdolání japonské hegemonie v Asii a v Tichém oceánu. Tato bitva byla současně první velkou ofenzívou Spojenců proti japonskému císařství. Bojištěm byly kromě samotného Guadalcanalu také okolní vody a ostrovy v jižních Šalamounových ostrovech.

Ráno 7. srpna zahájila vyloďování spojenecká vojska složená hlavně z jednotek USMC na ostrov Guadalcanal a sousední Tulagi, Gavutu a Tanambogo, aby zabránila jeho použití Japonci. Japonci zde stavěli letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Spojenci též potřebovali tento ostrov pro svůj další postup. Vylodění Spojenců Japonce překvapilo a v první fázi spojenci rychle zvítězili a obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované Hendersonovo. Nakonec zde proběhly tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a několik vzdušných soubojů. Nakonec v prosinci roku 1942 ukončili Japonci další pokusy o znovuovládnutí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov Spojencům. Bitva o Guadalcanal byla velkým a důležitým vítězstvím Spojenců a ukázala, že Japonci mohou být poraženi v džungli, kde se do té doby zdáli být neporazitelní.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Ráno 7. prosince 1941 zaútočilo japonské námořnictvo na Pearl Harbor a zatáhlo tím USA do druhé světové války. Po počátečním úspěšném tažení bylo císařské námořnictvo zasaženo porážkou v bitvě u Midway, kde ztratilo čtyři těžké letadlové lodě. To umožnilo Spojencům, zejména Spojeným státům, přejít do protiútoku.

Protože Japonci ztratili většinu svých těžkých letadlových lodí, nutně potřebovali dokončit letiště, které měli rozestavěné na ostrově Guadalcanal. Pokud by se jim ho podařilo dokončit, tak by tím ohrožovali spojenecké zásobovací trasy z USA do Austrálie a na Nový Zéland, poskytovalo by krytí pro japonskou základnu v Rabaulu a poskytovalo možný výchozí bod pro invazi na Fidži, Novou Kaledonii a na Samou. Japonci tam plánovali umístit po dokončení 45 stíhaček a 60 bombardérů.

Spojenecký plán na útok prosadil admirál Ernest King, vrchní velitel Amerického námořnictva. Úkolem bylo zajistit bezpečnost spojeneckých námořních tras, izolovat japonskou základnu v Rabaulu a také podpora tažení na Nové Guinei pod velením Douglase MacArthura a umožnit v budoucnu znovuzískání Filipín. Původně bylo úkolem získat ostrovy Tulagi a Santa Cruz, ale americká rozvědka v červenci 1942 zjistila, že Japonci na Guadalcanalu staví letiště. Proto byl vynechán Santa Cruz a přidán Guadalcanal do operačních plánů.

Při přípravě na útok byl odeslán generálmajor námořní pěchoty Alexander Vandegrift s 1. divizí námořní pěchoty na Nový Zéland. Mnoho námořních, leteckých a pozemních sil bylo odesláno na Fidži, Samou, Nové Hebridy a do Nové Kaledonie. Operace byla pojmenována Watchtower (~ Strážní věž) a její velení bylo umístěno na Nové Hebridy. 75 válečných a přepravních lodí z USA i Austrálie bylo umístěno blízko Fidži pro nastávající operaci 26. července 1942. 16 000 mariňáků pod vedením generála Vandegrifta bylo připraveno pro vylodění.

Boj o Guadalcanal[editovat | editovat zdroj]

Vylodění[editovat | editovat zdroj]

Rozmístění obranných pozic americké 1. divize USMC na Lunga Point k 12. srpnu 1942 (D+5)

K vylodění došlo 7. srpna 1942 a setkalo se jen s malým odporem. 8. srpna Američané dobyli téměř bez odporu letiště a přejmenovali ho na Henderson field. Japonci však rychle odpověděli a porazili americké loďstvo u ostrova Savo. Námořní pěchota však navzdory sílícím útokům Japonců vydržela.

K nejvýznamnějším japonským útokům došlo 18. srpna a 13. září. První útok byl odražen, ale během druhého už Japonci téměř uspěli. Další velký japonský útok proti Hendersonovu letišti proběhl 24. a 25. října a byl s velkými ztrátami, zvláště na japonské straně, odražen. Boj však zatím rozhodnut nebyl

Kruté boje[editovat | editovat zdroj]

Boj o Guadalcanal trval na souši i na moři až do začátku roku 1943, kdy se Japonci rozhodli z ostrova stáhnout. Nebyli schopni nahrazovat pokračující ztráty. Američané už navíc měli od poloviny listopadu 1942 situaci pevně v rukou. Předtím byli Japonci rozhodnuti Američany vytlačit stůj co stůj a učinili mnoho pokusů vylodit posily prostřednictvím tzv. „krysích transportů“, Američany překřtěnými na „tokijský expres“. Konvoje však byly zranitelné, a to nejen kvůli letadlům z Hendersonova letiště, ale i silám amerického námořnictva v oblasti. V listopadu 1942 Japonci vynaložili maximální úsilí s cílem Američany na Guadalcanalu porazit.

Klíčové námořní bitvy[editovat | editovat zdroj]

K rozhodujícím námořním operacím došlo 13. - 15. listopadu 1942, kdy se obě loďstva střetla ve vodách u ostrova Savo (viz Bitva u Guadalcanalu). V průběhu první noci Japonci potopili tři torpédoborce a dva křižníky během 20 minut. Tato oběť amerických námořníků však přispěla k tomu, že se Japoncům nezdařil jejich primární cíl - vylodění posil na Guadalcanalu.

Příštího dne potopily bitevní loď Hiei letouny z USS Enterprise a Hendersonova letiště. Během dne byly potopeny další japonský křižník a několik transportních lodí. V noci ze 14. na 15. listopadu se podařilo bitevní lodi USS Washington za necelých sedm minut potopit bitevní loď Kirišima. Japonské velení se pak rozhodlo svá vojska z ostrova stáhnout.

Obraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Bitvu o Guadalcanal přibližuje román amerického spisovatele Jamese Jonese The Thin Red Line (česky: Tenká červená linie) z roku 1962 a dva stejnojmenné filmy natočené na námět této knihy:

Část pozemních bojů o Guadalcanal je zpracovaná v prvních dvou dílech amerického válečného miniseriálu The Pacific z roku 2010.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zimmerman, The Guadalcanal Campaign, p. 173–175 documents the participation by native Solomon Islanders in the campaign Guadalcanal and the rest of the Solomon Islands were technically under UK/Australian political control during World War II.
  2. Vava'u Press Ltd, Matangi Tonga Online, 2006 states that 28 Tongan soldiers fought on Guadalcanal, with two of them killed in action.
  3. Jersey, p. 356–358. Assisting the Americans in the latter stages of campaign were Fijiian commandos led by officers and non-commissioned officer from the New Zealand Expeditionary Force.
  4. Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Approximately 20,000 U.S. Marines and 40,000 U.S. Army troops were deployed on Guadalcanal at different times during the campaign.
  5. Rottman, Japanese Army, p. 65. 31,400 Imperial Japanese Army and 4,800 Imperial Japanese Navy troops were deployed to Guadalcanal during the campaign. Jersey claims that 50,000 total Japanese army and navy troops were sent to Guadalcanal and that most of the original naval garrison of 1,000–2,000 men was successfully evacuated in November and December 1942 by Tokyo Express warships (Jersey, p. 348–350).
  6. Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Four U.S. aircrew were captured by the Japanese during the Battle of the Santa Cruz Islands and survived their captivity. An unknown number of other U.S. ground, naval, and aircrew personnel were, according to Japanese records, captured by Japanese forces during the campaign but did not survive their captivity and the dates and manners of most of their deaths are unknown (Jersey, p. 346, 449). Captured Japanese documents revealed that two captured Marine scouts had been tied to trees and then vivisected while still alive combat and operational losses.
  7. Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Approximately 9,000 died from disease. Most of the captured personnel were Korean laborers assigned to Japanese naval construction units. Ships sunk includes warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JERSEY, Stanley Coleman. Hell's Islands (The Untold Story of Guadalcanal). Texas : Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-616-22. (anglicky) 
  • FRANK, Richard B.. Guadalcanal: The Definitive Account of the Landmark Battle. [s.l.] : Penguin Books, 1992. ISBN 9780140165616. (anglicky) 
  • LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. (anglicky) 
  • HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1999. 390 s. ISBN 80-204-0798-7.  
  • HOYT, Edwin P.. Guadalcanal. [s.l.] : BETA Dobrovský, 2001. ISBN 80-7306-023-X.  
  • GRIFFITH II., Samuel B.. Bitva o Guadalcanal. [s.l.] : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-410-7.  
  • MILLER, JR., John. Guadalcanal: The First Offensive. Washington DC : Center Of Military History, United States Army, 1949 a 1995. Dostupné online. (anglicky) 
  • HOUGH, Frank O.; LUDWIG, Verle E.; SHAW, JR., Henry I.. Pearl Harbor to Guadalcanal: History of U.S. Marine Corps Operations in World War II, Volume I. [s.l.] : Historical Branch, G-3 Division, Headquarters, U.S. Marine Corps. Dostupné online. Kapitola Part VI: The Turning Point: Guadalcanal. (anglicky) 
  • ZIMMERMAN, John L.. Marines in World War II: Historical Monograph: Guadalcanal Campaign. [s.l.] : USMCR Historical Section, Division of Public Information Headquarters, U.S. Marine Corps, 1949. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]