Bitva o Singapur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva o Singapur
Konflikt: Válka v Tichomoří
Lt Gen. Arthur Percival vedený japonským důstojníkem, jde s bílou vlajkou jednat o kapitulaci spojeneckých sil v Singapuru 15. února 1942. Jednalo se o největší kapitulaci sil vedených Brity v historii.
Lt Gen. Arthur Percival vedený japonským důstojníkem, jde s bílou vlajkou jednat o kapitulaci spojeneckých sil v Singapuru 15. února 1942. Jednalo se o největší kapitulaci sil vedených Brity v historii.
Trvání: 8. prosince 194115. února 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Singapur, Straits Settlements

zeměpisné souřadnice:
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Japonské vítězství a okupace Singapuru
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Britská Indie Britská Indie
Austrálie Austrálie
Velká Británie Spojené království
Britské Malajsko Britské Malajsko
Japonsko Japonsko
Velitelé
Velká Británie Arthur E. Percival
Austrálie H. Gordon Bennett
Velká Británie Lewis M. Heath
Velká BritánieMerton Beckwith-Smith
Japonsko Tomojuki Jamašita
Japonsko Takuma Nišimura[1]
Japonsko Takuro Matsui
Japonsko Renja Mutaguči
Síla
85 000,400 děl 36 000,200 děl
Ztráty
134 500
9 500 mrtvých
5 000 zraněných
120 000 zajatých[2]
4 485
1 713 mrtvých
2 772 zraněných[3]
{{{poznámky}}}

Bitva o Singapur je pojmenováním válečných událostí druhé světové války, které se odehrály na přelomu let 1941 a 1942 jako součást bojů v jihovýchodní Asii. V této době bylo město Singapur hlavním britským opěrným bodem v jihovýchodní Asii a strategická důležitost toto místa byla zřejmá nejen Spojencům, ale i představitelům Osy. Japonské snahy o získáni tohoto města byly zahájeny již 8. prosince 1941, kdy byl Singapur poprvé bombardován, a byly završeny mezi 8. a 15. únorem 1942, kdy Singapur padl do japonských rukou.

Po vylodění v Malajsii se početně slabší japonské vojsko vydalo na rychlý postup až k Singapuru, kterého dosáhli počátkem února 1942. Útok na město samotné začal 8. února večer. Britští obránci byli takovýmto vývojem zaskočeni, protože nepočítali s možností útoku z týlu. Po několika dnech bojů, Singapur 15. února kapituloval. Do zajetí putovalo na 80 000 australských, britských a indických vojáků, kteří se přidali k dalším 50 000 svých kolegů zajatých Japonci během jejich malajského tažení. Winston Churchill, britský ministerský předseda, označil pád Singapuru za „největší katastrofu“ a „největší kapitulaci“ v dějinách Británie. Zajímavostí je, že obrany Singapuru se zúčastnilo i menší množství československých vojáků.[4]

Důležitost Singapuru[editovat | editovat zdroj]

Singapur patřil mezi jednu z nejvýznamnějších britských základen na celém světě. Tento klenot v koruně Impéria umožňoval Britům ovládat důležité lodní linky vedoucí podél jižního pobřeží Malajsie. A jelikož právě touto oblastí vedly lodní trasy zajišťující obchod na obrovských trzích jihozápadní Asie, bylo japonským představitelům jasné, že pokud chtějí oslabit britský vliv v jihozápadní Asii, je třeba se Singapuru zmocnit.

Přípravy k útoku[editovat | editovat zdroj]

Japonská vylodění

Po dobytí Malajsie byls situace v Singapuru pro Brity kritická. Na ostrově bylo sice dislokováno okolo 100 000 britských, australských, holandských, indických a malajských vojáků, kteří měli dostatek munice, paliva a potravin. Ve prospěch Japonců však hrála jejich vzdušná převaha. Japonské letectvo vyčleněné pro tuto operaci čítalo na 500 letadel, která mohla útočit z letišť vzdálených pouhých 20 kilometrů od Singapuru. Naproti tomu Britové disponovali pouhými 50 letadly, která navíc byla zastaralejší než stroje dobře vycvičených japonských pilotů. Velitel obrany Singapuru, Arthur Percival, sice letectvo žádal o větší podporu, ale jeho prosby nebyly vyslyšeny, jelikož přednost dostala dodávka 600 letadel sovětské armádě.

Japonci svojí leteckou převahu skvěle uplatnili. Neustále byly vysílány bombardéry, které zasypávaly britské pozice pumami. Bombardování spojeneckých obranných pozic ničilo spojenecké obranné linie a výrazně narušilo morálku spojeneckých vojáků. Za účelem prohloubení devastujících účinků byl Singapur před samotným útokem vystaven rovněž těžké dělostřelecké palbě.

Útok na město[editovat | editovat zdroj]

Japonský nálet 8. února 1942

Velitel japonského útoku, Tomojuki Jamašita, naplánoval lest, která měla útočícím vojákům dobytí Singapuru usnadnit. Schválně dal bombardovat východní část města, aby si Percival myslel, že Japonci chtějí útočit od východu. Britové tuto lest neodhalili a přesunem vojsk na východ značně oslabili obranu v ostatních částech města. Svůj omyli si uvědomili až 8. února, kdy se po mohutném bombardování, vylodil japonských 16 praporů na západní část ostrova,kterou bránily jen 3 australské prapory. Již za rozbřesku drželi Jamašitovi vojáci na ostrově předmostí o síle tisíců mužů. Do odpoledne se již v Singapuru nacházelo na 30 000 japonských vojáků a několik tanků. Obrana v tomto sektoru byla svěřena 22. australské brigádě, která však byla Japonci brzy rozprášena a městu začalo hrozit obklíčení. Japonský nápor se poté zaměřil na výšiny Bukit Timah, kde se nalézaly vodní nádrže a sklady munice a paliva. Rozpoutala se divoká a krvavá řež, která se protáhla na několik dnů. Japonci využili své letecké převahy,a ostrov úporně bombardovali,ale způsobili si tím velké problémy,protože bomby zapálily nádrže s naftou a hořící tekutina,začala stékat k moři a cestou spálila všechny japonské vojáky,kteří se v daném úseku nacházely.

Japonská vláda obdržela od Jamašity slib, že Singapur bude dobyt už 11. února, v Den založení národa. Avšak tohoto dne se Japoncům teprve podařilo dobýt výšiny Bunkit Timah a postoupit k Singapuru. 5. a 18. divize postupovaly k městu od Bukit Timahu, zatímco gardová divize postupovala východněji od města Nee Soon. Obklíčení Singapuru se nakonec bez větších potíží povedlo.

Kapitulace[editovat | editovat zdroj]

Lt Gen. Jamašita (sedí uprostřed) se sevřenými pěstmi u stolu vyžaduje bezpodmínečnou kapitulaci. Lt Gen Percival sedí mezi svými důstojníky s rukou sevřenou u úst.

Ráno 13. února 1942 poslal generál Jamašita Percivalovi výzvu ke kapitulaci, ta však zatím přijata nebyla. V reakci na tuto skutečnost se Jamašita uchýlil ke zvěrstvům a nařídil skupině japonských vojáků, aby napadli britskou nemocnici a vyvraždil tam pacienty. Zemřelo přes 300 lidí. Několik osob nechali japonští vojáci naživu a poslali je k Britům, aby jim ukázali, jak mají v plánu s obránci pevnosti naložit.

Percival však kapitulovat nehodlal, protože stále věřil, že Japonce dokáže porazit. Byl tak sebevědomý, že si 10. února dokonce zapsal: „Je jisté, že naše oddíly na Singapurském ostrově mají velkou početní převahu nad všemi Japonci, kteří překročili úžinu. V sázce je veškerá naše bojová pověst a čest Britské říše.“ Další boje však byly beznadějné. Britští velitelé poznali, že nejsou schopni porazit skvěle vycvičené japonské vojáky, kteří navíc měli válečné zkušenosti z války v Číně. Disciplína, spolupráce, rozhodnost v boji a vytrvalost zajistila japonským oddílům převahu.

Britům začalo docházet, že jejich boj je marný. Obrana ostrova se postupně rozpadla a Brity začal tížit nedostatek vody a potravin. 15. února 1942 na úpatí výšiny Bukit Timah vztyčil sám generál Percival bílý prapor. Osud Singapuru byl zpečetěn.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Důsledky japonských akcí v Malajsku a v Singapuru byly pro Spojence katastrofální. 130 000 vojáků bylo zabito nebo padlo do zajetí. (Naproti tomu Japonci přišli „jen“ o 9 000 padlých a raněných.) Britové navíc ztratili velmi důležitou asijskou základnu a jejich prestiž v Evropě a v Asii byla značně otřesena. Někteří historikové zastávají názor, že se jednalo o katastrofu srovnatelnou s pádem Francie. Hlavní příčina britské porážky spočívá v podcenění japonských vojenských možností a nepřipravenosti na možnost útoku z pevniny, jelikož džungle na Malajském poloostrově byla britským velením považována za neprostupnou. Díky vítězství se Japonsku otevřela cesta k získání Nizozemské východní Indie.

Singapur byl Japonci přejmenován na Šónan (照南 ~ Světlo jihu) a prestiž generála Jamašity stoupla tak, že si vysloužil přezdívku „Malajský tygr“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Singapore na anglické Wikipedii.

  1. L, Klemen. Rear-Admiral Shoji Nishimura [online]. 1999-2000. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Celkem spojenci: 7 500 mrtvých, 10 000 zraněných a kolem 120 000 zajatých po celou malajskou kampaň
  3. SMITH, Colin. Singapore Burning: Heroism and Surrender in World War II. [s.l.] : Penguin Group, 2006. Podle anglické Wikipedie. ISBN 0-141-01036-3. (anglicky) 
  4. Čechoslováci v bojích II. světové války v Asii - referát

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRYNER, Peter H.. Pád nedobytné pevnosti Singapur. Praha : Magnet-Press, 1996.  
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka I. Plzeň : Mustang, 1994. ISBN 80-85831-48-1.  
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka II. Plzeň : Mustang, 1995. ISBN 80-85831-73-2.  
  • BURTON, John. Fortnight of infamy: the collapse of Allied airpower west of Pearl Harbor. Annapolis : Naval Institute Press, 2006. Dostupné online. ISBN 9781591140962. (anglicky) 
  • HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Battle of Singapore ve Wikimedia Commons
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž tématem je Bitva o Singapur
  • Rising Sun: The Japanese Conquests [online]. HyperWar Foundation, [cit. 2009-06-18]. Dostupné online. (anglicky)  – linky na další stránky a odtajněné materiály (primární zdroje)
  • HEADRICK, Alan C.. Bicycle Blitzkrieg: The Malayan Campaign and the Fall of Singapore [online]. HyperWar Foundation, 1994, [cit. 2009-09-23]. Dostupné online. (anglicky)