Bitva o Manilu (1945)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Bitva o Manilu.
Osvobození Manily
Konflikt: Válka v Tichomoří, Boj o Filipíny (1944-1945)
Zničená Manila v květnu 1945
Zničená Manila v květnu 1945
Trvání: 3. únor 1945 - 3. březen 1945
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Manila, Filipíny
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Americké vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japan Japonské císařství Vlajka USA se 48 hvězdami USA
Philippines Filipínské společenství
Velitelé
Japan Iwabuči Sandži Vlajka USA se 48 hvězdami Douglas MacArthur
Vlajka USA se 48 hvězdami Walter Krueger
Vlajka USA se 48 hvězdami Oscar Griswold
Vlajka USA se 48 hvězdami Robert S. Beightler
Vlajka USA se 48 hvězdami Verne D. Mudge
Vlajka USA se 48 hvězdami Joseph M. Swing
Philippines Alfredo M. Santos
Síla
10 000 námořníků a námořních pěšáků
4 000 pěšáků
35 000 Američanů
3 000 Filipínců
Ztráty
14 000 mužů zabito 1 010 mužů zabito
5 565 mužů zraněno
{{{poznámky}}} 100 000 filipínských civilistů
100 000 filipínských civilistů

Bitva o Manilu bylo vojenské střetnutí mezi Američany a Japonci, které probíhalo od 3. února 1945 do 3. března téhož roku. Bojovalo se o hlavní město Filipín Manilu, které se důsledkem bojů stalo druhým nejzničenějším městem druhé světové války. Jednalo se o jednu z nejurputnějších bitev války v Tichomoří. Během mimořádně krutých bojů padla celá japonská posádka v Manile, čítající více než 14 000 vojáků a námořníků, 1 010 amerických a filipínských vojáků a více než 100 000 filipínských civilistů. Město nakonec padlo po dvouměsičním boji do amerických rukou. Bitva definitivně rozhodla o výsledku Filipínského tažení.

Manila byla od začátku plánování tažení na Filipínách hlavním cílem americké 6. armády generála Waltera Kruegera, která měla ovládnout největší ostrov Filipín Luzon, na němž se město nachází. Vrchní japonský generál na Filipínách Tomojuki Jamašita původně plánoval jen symbolický odpor a potom stažení japonské posádky z Manily, za účelem zachování sil a zabránění úplnému zničení města. Generál japonské posádky Iwabuči Sandži se však rozhodl ignorovat Jamašitovy rozkazy a vést boj do posledního muže. Toto rozhodnutí mělo za následek 2 měsíce krvavých bojů, během kterých zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 civilistů, většinou v důsledku vystupňované japonské brutality. Z japonské posádky nezbyl jediný muž. Ztráta více než 14 000 vojáků znamenala pro generála Jamašitu konec nadějím, že by se mu podařilo Američany na Luzonu zastavit. Přesto se Jamašitovi vojáci na severu Luzonu vzdali až v srpnu 1945 po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Manila (1945) na anglické Wikipedii.