Bitva u ostrovů Santa Cruz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u ostrovů Santa Cruz
Konflikt: Druhá světová válka
Protiletadlová palba při náletu japonských letounů během bitvy u ostrovů Santa Cruz.
Protiletadlová palba při náletu japonských letounů během bitvy u ostrovů Santa Cruz.
Trvání: 25. říjen27. říjen, 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Ostrovy Santa Cruz, Šalamounovy ostrovy
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Japonské taktické vítězství, americké strategické vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Námořní znak JaponskaJaponsko Vlajka USA se 48 hvězdamiUSA
Velitelé
Isoroku Jamamoto
Nobutake Kondó
William Halsey
Thomas C. Kinkaid
Síla
4 letadlové lodě, 2 bitevní lodě, 10 křižníků, 22 torpédoborců a 199 letadel 2 letadlové lodě, 1 bitevní loď, 6 křižníků, 14 torpédoborců a 136 letadel
Ztráty
2 letadlové lodě a 1 křižník poškozeny, 97 letadel zničeno, 400–500 mrtvých 1 letadlová loď a 1 torpédoborec potopeny, 1 letadlová loď a 2 torpédoborce poškozeny, 81 letadel zničeno, 266 mrtvých
{{{poznámky}}}

Bitva u ostrovů Santa Cruz byla čtvrtá námořní bitva letadlových lodí druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se 25. – 27. října 1942 u ostrovů Santa Cruz.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

7. srpna 1942 se spojenecké jednotky vylodily na Guadalcanalu. Byl to začátek šestiměsíční bitvy o Guadalcanal. Po bitvě u východních Šalamounů, kdy poškozená Enterprise musela odplout do Pearl Harboru, následovaly úspěšné útoky ponorek na americké letadlové lodě. Ponorka I-26 zasáhla 31. srpna Saratogu, která musela odplout na tříměsíční opravu a ponorka I-19 potopila 14. září Wasp. Po těchto útocích zůstala Američanům v oblasti pouze jedna letadlová loď Hornet. Přesto se Američanům dařilo držet v oblasti leteckou převahu a to díky Hendersonovu letišti. Japonci se toto letiště pokoušeli vyřadit pomocí leteckých útoků, ostřelováním lodních děl a nyní chystali pozemní ofenzívu. Pomocí tokijských expresů dopravili na Guadalcanal posily a v polovině října měli na ostrově skoro stejně početnou posádku jako Američané. 27. října však bylo jasné, že japonský pozemní útok ztroskotal. V bitvě o Hendersonovo letiště utrpěli Japonci takové ztráty, že se už o podobnou ofenzívu nepokusili.

Japonské síly[editovat | editovat zdroj]

Cílem spojeného loďstva byla podpora útoků na Guadalcanal, ale především snaha najít a zničit americké letadlové lodě. Velitelem Spojeného loďstva byl admirál Isoroku Jamamoto na vlajkové lodi Jamato v Truku. K dispozici měl tyto jednotky.

  • Hlavní síly, kterým velel viceadmirál Čúiči Nagumo. Byly složeny z letadlových lodí Šókaku (66 letadel), Zuikaku (63 letadel) a Zuihó (26 letadel), těžkého křižníku Kumano a 8 torpédoborců.
  • Letecký svaz kontradmirála Kakudži Kakuty s letadlovou lodí Džunjó (44 letadel) a dvěma torpédoborci
  • Podpůrný svaz, kterému velel viceadmirál Nobutake Kondó. Byl složen těžkých křižníků Atago, Takao, Maja a Mjókó, lehkého křižníku Isuzu a 6 torpédoborců.
  • Svaz blízké podpory viceadmirála Takeo Kurity složený z bitevních lodí Kongó a Haruna a 6 torpédoborců.
  • Předvoj, kterému velel kontradmirál Hiroaki Abe. Byl složen z bitevních lodí Hiei a Kirišima, těžkých křižníků Tone, Suzuja a Čikuma, lehkého křižníku Nagara a 7 torpédoborců.

Předsunuté expediční síly, kterým velel viceadmirál Terušica Komacu. Byly tvořeny 16 ponorkami.

11. vzdušné loďstvo, kterému velel viceadmirál Džuniči Kusaka. Byly složeny ze 158 letadel.

Americké síly[editovat | editovat zdroj]

Těsně před bitvou došlo v americkém složení jednotek ke dvěma změnám. 17. října nahradil William Halsey ve funkci vrchního velitele Jižního Pacifiku viceadmirála Ghormleyho a 24. října se opravená letadlová loď Enterprise připojila k Hornetu.

Vrchním velitelem Jižního Pacifiku byl viceadmirál William Halsey. K dispozici měl tyto jednotky.

TF 16 které velel kontradmirál Thomas C. Kinkaid. Byla složena z letadlové lodi Enterprise (64 letadel), bitevní lodi South Dakota, těžkého křižníků Portland, lehkého křižníku San Juan a 8 torpédoborců.

TF 17 které velel kontradmirál George D. Murray. Byla složena z letadlové lodi Hornet (72 letadel), těžkých křižníků Northampton a Pensacola, lehkých křižníků San Diego a Juneau a 6 torpédoborců.

TF 64 které velel kontradmirál Willis A. Lee. Byla složena z bitevní lodě Washington, těžkého křižníku San Francisko, lehkých křižníků Helena a Atlanta a 6 torpédoborců.

TF 63 (letectvo) které velel kontradmirál Aubrey W. Fitch. Byla složena z 60 letounů na Guadalcanalu, 112 letadel na Espiritu Santo a 77 letadel na Nové Kaledonii.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Potápějící se Hornet 26. října, 1942

Americké průzkumné létající čluny Catalina byly schopné operovat i v noci. Dvě Cataliny našly 26. října v 0:33 japonský svaz letadlových lodí a zaútočily na něj. Jedna z bomb Cataliny 91-P-3 dopadla blízko Zuikaku a Nagumo, který útočníka neviděl raději obrátil k severu.

Bojové hlídky Dauntlessů z Enterprise našly Nagumův svaz v 6:50 a v 7:40 jedna z bomb zasáhla Zuihó tak, že na ní byl vyloučen letový provoz. Proto bylo Zuihó odesláno k severu za doprovodu 2 torpédoborců.

Japonci našli americké letadlové lodě až v 6:58. Ihned začala startovat první vlna 62 japonských letadel, které velel korvetní kapitán Šigeharu Murata. Zároveň byl vydán příkaz Abeho skupině aby plula vstříc nepřátelským lodím a potopila lodě poškozené leteckým útokem.

V 7:50 odstartovala první americká vlna 48 letadel. V 8:10 odstartovala druhá americký vlna 25 letadel.

V 8:10 odstartovalo 24 letadel ze Šókaku a v 8:40 odstartovalo 20 letadel ze Zuikaku. Společně tvořily druhou japonskou vlnu pod velením korvetního kapitána M. Seki.

V 9:10 začal nálet japonských bombardérů na Hornet. Ten byl zasažen 3 pumami, 2 torpédy a 1 poškozeným bombardérem Val. Hornet se zastavil a naklonil 8 stupňů na pravobok. Japonci při tomto náletu ztratili 38 letadel.

V 9:25 začal útok první americké vlny. Při útoku byl 4 pumami zasaženo Šókaku na jehož palubě začaly zuřit požáry a byla vyřazena protiletadlová děla. Další útoky proti křižníkům Tone a Suzuja byly neúspěšné.

Druhá americká vlna napadla křižník Čikuma a zasáhla ho 2 pumami a 1 torpédem.

Při nouzovém přistání na hladině jednoho z Avengerů se uvolnilo torpédo a těžce poškodilo torpédoborec Porter, který musel být později potopen (Podle Hoyta to torpédo vypustila japonská ponorka).

V 10:00 začal útok japonské druhé vlny tentokrát na Enterprise. Enterprise byla zasažena 2 pumami a torpédoborec Sims byl zasažen poškozeným japonským letadlem.

V 11:21 přiletěla další japonská vlna 29 letounů tentokrát z Džunjó. Podařilo se jí zasáhnout 1 pumou křižník San Juan. Odpoledne Japonci reorganizovali svoje síly. Šókaku i s Nagumem na palubě se připojila k Zuihó a ustupovaly na sever. Kondó nařídil Abemu, aby se k němu připojil s cílem pokusit se napadnout americké lodě. Džunjó s doprovodem 2 torpédoborců Kondó vyslal, aby se připojila k Zuikaku.

Američané zahájili s Enterprise ústup k jihu. Křižník Northampton se neúspěšně pokusil vzít do vleku Hornet. Osud Hornetu však byl zpečetěn. V 15:20 přiletěla útočná vlna z Džunjó tvořená 15 letouny, kterým se podařil 1 zásah torpédem a v 15:40 přiletěla vlna ze Zuikaku tvořená 12 letadly kterým se podařilo Hornet také zasáhnout. V 19:20 připluly Kondóovy lodě k vraku Hornetu a torpédoborce Akigumo a Makigumo ho potopily.

Poté se celé japonské loďstvo obrátilo k severu a 30. října zakotvilo v Truku.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Ztráta Hornetu byla těžkou ranou pro spojenecké síly. V celém Pacifiku jim zůstala pouze jediná letadlová loď - Enterprise, která navíc byla poškozená. Enterprise byla v Nové Kaledonii částečně opravena a za dva týdny sehrála důležitou roli v námořní bitvě u Guadalcanalu.

Při prostém srovnání potopených lodí přinesla bitva taktické vítězství pro Japonsko, ale cena byla vysoká. Obě poškozené letadlové lodě musely odplout do Japonska k rozsáhlým opravám. Zuihó se vrátila do Truku koncem ledna 1943. Šókaku byla v opravě do března 1943 a do služby se vrátila až v červenci 1943. Tou dobou už do služby přicházely nové americké letadlové lodě.

Mnohem horší byly ztráty na leteckém personálu. Zatímco Američané ztratili 26 letců, Japonci jich ztratili 148, včetně mnoha zkušených velitelů. Lidské ztráty činily 49% u posádek torpédových bombardérů, 39% u střemhlavých bombardérů a 20% u stíhacích pilotů. Tyto ztráty byly vyšší než v předchozích bitvách v Korálovém moři (90), u Midway (110) a Východních Šalomounů (61). Po bitvě u Santa Cruz bylo mrtvých přinejmenším 409 z 765 elitních japonských námořních letců, kteří se zúčastnili útoku na Pearl Harbor. Japonské ztráty byly takové, že dvě nepoškozené letadlové lodě se také musely vrátit do Japonska, protože jejich letecké jednotky byly zdecimovány. Admirál Nagumo byl zbaven velení a přeložen. Po bitvě prohlásil: "Tato bitva byla taktickým vítězstvím, ale těžkou strategickou porážkou pro Japonsko. Vzhledem k protivníkově velké převaze v průmyslové kapacitě musíme každou bitvu drtivě vyhrát. Bohužel, toto nebylo drtivé vítězství."

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]