Boeing B-17 Flying Fortress

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo B-17 Flying Fortress. Tento článek pojednává o bombardéru. O počítačové hře pojednává článek B-17 Flying Fortress (počítačová hra).
B-17 Flying Fortress
TB-17G-30DL 42-38091 na cestě s pumami
TB-17G-30DL 42-38091 na cestě s pumami
Určení bombardér
Výrobce Boeing Airplane Company
Šéfkonstruktér Edward C. Wells
E. Gifford Emery
První let 28. července 1935[1]
Zařazeno duben 1938
Vyřazeno 1968 (Brazilské letectvo)
Charakter vyřazen
(v současnosti 14 letuschopných strojů[2])
Uživatel USAAF
Výroba 1936-1945
Vyrobeno kusů 12 731[3]
Cena za kus 238 329 US$[4]
Varianty XB-38 Flying Fortress
YB-40 Flying Fortress
C-108 Flying Fortress

Boeing B-17 Flying Fortress byl americký dálkový bombardovací letoun, který byl používán za druhé světové války. Byl znám pod pojmenováním Létající pevnost (překlad Flying Fortress).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Boeing XB-17 (Model 299)

8. srpna 1934 US Army Air Corps (USAAC) vyhlásilo soutěž na výrobu nového těžkého bombardéru, který by nahradil zastarávající typ Martin B-10. Mezi rozhodující požadavky na letoun patřil zejména dostup s plnou zátěží bomb do výše 10 000 stop (3 km) a výdrž alespoň 4 hodiny letu rychlostí 200 mil/h (320 km/h) opět s plnou zátěží bombami. Letectvo také chtělo, ale nežádalo to přímo v podkladech, dolet asi 2 000 mil (3 200 km) a maximální rychlost 250 mil/h (400 km/h). Americké letectvo se v té době pokoušelo podobnými stroji posílit své základny na Havajských ostrovech, v Panamě a na Aljašce. Definitivní rozhodnutí o výběru mělo padnout na Wright Field v Daytonu ve státě Ohio. Do soutěže se kromě Boeingu přihlásily firmy Douglas a Martin se svými stroji Douglas DB-1 a Martin Model 146.

Boeing XB-17 (Model 299) po havárii, 30. říjen 1935

Prototyp Boeingu B-17 byl označen jako Model 299 a firma ho postavila na vlastní náklady. Na jeho vytvoření se podílel konstrukční tým vedeným E. Gifford Emerym a Edwardem Curtisem Wellsem. Nový typ v sobě zkombinoval vlastnosti experimentálního bombardovacího stroje Boeing XB-15 a dopravního Boeing 247. B-17 mohl nést 2 200 kg umístěných v pumovnici za kabinou. Jeho obranu tvořilo původně 5 kulometů s ráží 0.30" (7,7 mm). Stroj poháněly hvězdicové motory Pratt & Whitney R-1690, každý o výkonu 750 k (600 kW) s optimálním výkonem v 7 000 stopách (2 100 m). První let prototypu se uskutečnil 28. července 1935. 20. srpna prototyp přeletěl ze svého domovského letiště v Seattlu na Wright Field za 9 hodin a 3 minuty s průměrnou rychlostí 378 km/h, což bylo podstatně rychleji než u jeho konkurentů. Armáda byla výkonem nového stroje natolik nadšená, že objednala 65 strojů ještě před ukončením soutěže. Jejich názor se však rychle změnil po havárii stroje 30. října, při níž zahynuli dva zkušební piloti. Letectvo následně svou předešlou objednávku zrušilo a požádalo o výrobu 133 strojů Douglas B-18 Bolo.

Boeing YB-17 během letu, 1937

17. ledna 1936 však letectvo přece jen požádalo o zkušební sérii 13 strojů YB-17, na kterých byly kromě mnoha podstatných změn v konstrukci instalovány i výkonnější motory Wright R-1820-39 Cyclone. Těchto 13 strojů bylo postupně zavedeno do zkušebního provozu. 12 z nich v Langley Field ve Virginii a jeden na Wright Field.

14. vyrobený YB-17 (s výrobním číslem 37-369), původně postavený pro pozemní testy pevnosti draku, byl později upraven a byly do něj instalovány turbokompresory. První let tohoto upraveného stroje se uskutečnil kvůli problémům s jejich instalací až 29. dubna 1938. Modifikace na tomto prototypu stály firmu Boeing 100 000 dolarů a pokračovaly až do roku 1939, kdy byly s konečnou platností ukončeny. Upravený stroj měl větší dostup a dolet. Stroj byl předán armádě 31. ledna 1939 a byl označen jako B-17A. Byla to první operačně nasazená varianta stroje B-17.

Během následující války bylo vytvořeno několik další variant až po verzi G.

Bojové použití[editovat | editovat zdroj]

Boeingy B-17F Flying Fortress 92. bombardovací skupiny letí ve formaci, 1943
Boeingy B-17G Flying Fortress 381. bombardovací skupiny letící ve formaci na cestě k cíli, 1944

Od jara 1941 začaly dodávky B-17C pro RAF, v britském letectvu označovány Fortress Mk.I a byla jimi postupně vyzbrojena 90. squadrona. První operační nasazení proběhlo 8. července 1941, kdy z letiště Polebrook odstartovaly tři stroje napadnout za denního světla Wilhelmshaven. Od podzimu 1941 operovala v Egyptě také 220. squadrona se čtyřmi Fortessy Mk.I. Po vstupu USA do války byly B-17 nasazené primárně pro denní nálety nad okupovanou Evropu, jejich hlavním cílem se staly německé průmyslové oblasti a města. Tyto nálety měla zajišťovat americká 8. letecká armáda v Spojeném království a 15. letecká armáda v Itálii. Jejich činnost se doplňovala s akciemi britského Bomber Command, které operovalo svými těžkými bombardéry zejména v noci. Stroje B-17 se zúčastnily operace Pointblank, která měla zajistit leteckou nadvládu Spojenců na nebi západní Evropy, a připravit půdu pro operaci Overlord. B-17 však byly nasazeny v menší míře i v Pacifiku.

Tato letadla přistála v roce 1944, během SNP i na slovenském letišti Tri Duby s americkou vojenskou misí a nákladem zbraní. O těchto událostech a historii mluví také dokumentární film Muži z B-17 z roku 1991.

Podle předválečné koncepce amerického letectva byl B-17 strategickou zbraní; se svým velkým dostupem a doletem, schopný způsobit velké škody hluboko v nepřátelském týlu a navíc vysokou mírou pasivní ochrany. Mezi největší kvality stroje, které si pochvalovali zejména jejich posádky, patřila jeho výdrž a konstrukční pevnost, která umožňovala snést velké bojové poškození, nouzové přistání "na břiše", či schopnost letu pouze s jedním funkčním motorem. To způsobilo, že přesto, že byl stroj srovnatelný s bombardérům B-24 Liberator, letci 8. letecké armády obecně více oblíbili B-17.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

B-17 je čtyřmotorový samonosný dolnoplošník s 10člennou posádkou. Kovová kostra křídel a ocasních ploch je potažena duralem, krycí plechy jsou také duralové. Hvězdicové motory pohánějí 3listé nastavitelné vrtule. Podvozek je zatahovací, hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do vnitřních motorových gondol, zadní kolo do trupu.

B-17F Flying Fortress[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 10
  • Dělka: 22.,78 m
  • Rozpětí: 31,93 m
  • Výška: 5,82 m
  • Nosná plocha: 131,92 m²
  • Hmotnost (prázdný): 16 206 kg
  • Hmotnosť (vzletová): 25 628 kg
  • Pohonná jednotka: 4× hvězdicový motor Wright R-1820-97 „Cyclone“, každý o výkonu 895 kW
  • Maximální rychlost: 523 km/h (ve výšce 7 620 m)
  • Cestovní rychlost: 360 km/h (ve výšce 4 570 m)
  • Dostup: 11 430 m
  • Dolet: maximální dolet 7 113 km s přídavnými nádržemi; běžný dolet 2 575 km s nákladem 2 722 kg pum
Nákres

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 13× pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
  • 7 983 kg pum v trupové pumovnici (kapacita 4 355 kg – zpravidla šest 726 kg pum, nebo osm 454 kg pum, nebo šestnáct 227 kg pum) a dvě 1 814 kg pumy na vnějších závěsech

B-17G Flying Fortress[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 10
  • Délka: 22,78 m nebo 22,66 m s věží „Cheyenne“
  • Rozpětí: 31,93 m
  • Výška: 5,82 m
  • Nosná plocha: 131,92 m²
  • Hmotnost (prázdný): 20 212 kg
  • Hmotnost (vzletová): 32 659 kg
  • Pohonná jednotka: 4× hvězdicový motor Wright R-1820-97 „Cyclone“, každý o výkonu 895 kW
  • Maximální rychlost: 486 km/h (ve výšce 7 620 m)
  • Cestovní rychlost: 462 km/h (ve výšce 7 620 m)
  • Dostup: 10 850 m
  • Dolet: maximální dolet 5 472 km; běžný dolet 2 897 km se standardní zásobou paliva a nákladem 1 814 kg pum

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 13× pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
  • 7 983 kg pum v trupové pumovnici (kapacita 4 355 kg – zpravidla šest 726 kg pum, nebo osm 454 kg pum, nebo šestnáct 227 kg pum) a dvě 1 814 kg pumy na vnějších závěsech

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Boeing Logbook: 1933 – 1938 [online]. [cit. 2007-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Collings Foundation
  3. YENNE, Bill. B-17 at War. St Paul, Minnesota : Zenith Imprint, 2006. ISBN 0-7603-2522-7. S. 8.  
  4. BOWERS, Peter M.. Fortress in the Sky. Granada Hills, California : Sentry Books Inc., 1976. ISBN 0-913194-04-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu