Consolidated C-87 Liberator Express

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
C-87 Liberator Express
Určení vojenský transportní letoun
Výrobce Consolidated Aircraft
Zařazeno 1942
Charakter vyřazen
Uživatel Spojené státy americké
Spojené království (RAF)
Vyrobeno kusů 287
Varianty B-24 Liberator

Consolidated C-87 Liberator Express byl transportní letoun stavěný během 2. světové války pro armádu Spojených států amerických (United States Army Air Forces), který byl odvozen od těžkého bombardéru B-24 Liberator. V závodě společnosti Consolidated Aircraft ve Fort Worth v Texasu bylo současně s letouny B-24 vyrobeno 287 strojů C-87. Přestavěné letouny C-87 označené AT-22 sloužily k výcviku palubních inženýrů v rámci USAAF, stroje sloužící u námořnictva Spojených států (US Navy) pro transport VIP osob nesly označení RY a stroje sloužící ke stejnému účelu u Královského letectva (RAF) nesly označení Liberator C.IX.

Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]

Letoun C-87 byl spěšně navržen na počátku roku 1942 k naplnění potřeby na těžký transportní letoun pro přepravu nákladu a osob na delší vzdálenosti a s lepšími výkony ve vyšších letových hladinách než v té době všeobecně rozšířený transportní letoun C-47 Skytrain sloužící u USAAF.

Letoun byl upraven do transportní verze různými úpravami, které zahrnovaly odstranění střeleckých věží a další výzbroje, společně s instalací zesílené podlahy v nákladovém prostoru, včetně podlahy v bývalé pumovnici.[1] Prosklená příď pro bombometčíka byla nahrazena kovovou odklápěcí přídí, která sloužila pro nakládání nákladu do přední části letounu. Nákladové dveře byly přidány na levou stranu trupu přímo před ocasní část a na boky trupu byly umístěny řady oken.

Letoun C-87 mohl být v nákladovém prostoru vybaven odnímatelnými sedadly nebo patrovými lůžky k přepravě osob. Ve své konečné podobě mohl letoun C-87 přepravovat 20 až 25 osob nebo 5 443 kg (12 000 liber) nákladu. Kvůli překážkám a nedostatku určitých dílů v době válečné výroby bylo mnoho letounů C-87 osazeno dmychadly s nižším plnícím tlakem a výkonem než u bojových letounů B-24. To se nepříznivě odrazilo na jejich maximálním dostupu a stoupavosti.

C-87A pro VIP přepravu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1942 a 1943 bylo několik C-87 přestavěno pro luxusní přepravy VIP osob. Letouny byly vybaveny izolacemi, polstrovanými sedačkami, přepážkami a dalším vybavením. Upravené letouny mohly nést 16 cestujících. Dostaly označení C-87A. Jeden C-87A s číslem 41-24159 byl v roce 1943 exkluzivně upraven jako prezidentský letoun pojmenovaný Guess Where II, který byl zamýšlen pro přepravu prezidenta USA, kterým byl Franklin Delano Roosevelt, při mezinárodních cestách. Nakonec byl přijat, a měl se stát prvním letounem ve službách prezidenta Spojených států amerických, vlastně prvním Air Force One. Nicméně tajné služby si po zkušenostech s letounem a Asii nebyly jisté úrovní bezpečnosti, a proto rozhodně odmítly doporučit letoun Guess Where II k přepravě prezidenta.[2] Guess Where II byl poté používán pro přepravu členů Rooseveltovy vlády. V březnu 1944 tento letoun přepravoval Eleanor Rooseveltovou během charitativní cesty po několika zemích Latinské Ameriky.[2]

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

C-87 Liberator Express startuje ke zkušebnímu letu. Consolidated Aircraft Corp., Fort Worth, Texas, říjen 1942

Většinu letounů C-87 provozovalo americké velitelství transportního letectva (Air Transport Command), kde létali civilní piloti původně pracující pro civilní letecké společnosti v USA. Letouny byly původně používány na zaoceánských trasách, které byly příliš dlouhé pro letouny C-47. Po japonské invazi do Barmy v roce 1942, byly letouny C-87 používány k dopravě válečného materiálu z Indie do Číny po trase nazývané „The Hump“ (Hrb), což byla zrádná letecká trasa přes Himaláj. Když byla tato trasa založena, byl letoun C-87 jediným v té době dostupným americkým transportním letadlem, které mělo dost dobré výkony ve velkých výškách, aby mohlo létat na této trase i s velkým nákladem.

Letoun C-87 byl sužován četnými problémy a měl špatnou pověst u posádek. Americký pilot a autor knih i filmů Ernest K. Gann ve své knize „Fate is the Hunter“ napsal: „Byly to zlé mizerné mašiny, nic jako poměrně efektivní stroje B-24, tedy až na vzhled.“ Stížnosti se točily kolem nešikovného rozložení ovládacích prvků, častých problémů s motory, úniků z hydrauliky a znepokojivé tendence ztrácet elektrickou energii v kokpitu během startu a přistání. C-87 také špatně stoupal, když byl těžce naložen, což byla nebezpečná vlastnost při startech z neupravených deštěm promáčených letišť v Indii a Číně. Mnoho letounů bylo ztraceno při kolizích s okolním terénem těsně po startu. Ernest K. Gann ve své knize líčí těsné minutí Tádž Mahalu po startu těžce zatíženého letounu C-87. Letadla nesla na dlouhých trasách pomocné palivové nádrže, které byly připojeny často netěsným palivovým potrubím, které vedlo prostorem pro posádku. Posádka se často potýkala se škodlivými výpary z paliva a navíc v letounu vznikalo výbušné prostředí. Letoun C-87 měl také tendenci dostat se do neovladatelné ztráty vztlaku nebo vývrtky v případě vytvoření námrazy na letounu, což nebyl při letech přes Himaláje neobvyklý jev. Gann napsal: „… že neunesl dostatek ledu k ochlazení jedné sklenice.“

Letoun se také mohl stát za letu nestabilním vlivem posunutého těžiště při nevhodném rozložení nákladu. Tato podélná nestabilita vznikla uspěchaným vývojem tohoto transportního letadla z těžkého bombardéru. Na rozdíl od běžného transportního letounu, který je už od počátku navrhován s nákladovým prostorem, který má bezpečnostní rezervu pro možné nerovnoměrnosti v rozložení nákladu, byl letoun B-24 navržen s přesně umístěnou pumovnicí s nákladem bomb, a proto byl i mnohem citlivější na nesprávné rozložení nákladu. Tento problém ještě zhoršovaly naléhavé přepravní potřeby v čase války a také neschopnost Velitelství transportního letectva USAAF správně proškolit z této zvláštnosti členy leteckého personálu, kteří odpovídali za výpočet nákladu a jeho rozložení. To, že letoun byl původně koncipován jako bombardér, bylo také považováno za příčinu častého zborcení předního podvozku. Jeho pevnost byla dostatečná pro letoun, který odhodil svůj náklad pum ještě před přistáním na dobře udržované vzletové a přistávací dráze, ale pro opakovaná tvrdá přistání na špatných drahách, navíc s velkým nákladem, se prokázal být nedostatečný.

Letouny C-87 byly rychle nahrazeny letouny Douglas C-54 Skymaster a Curtiss-Wright C-46 Commando, které měly podobné výkony ve velkých výškách v kombinaci s vyšší spolehlivostí a lepšími letovými vlastnostmi. Některé zbývající letouny byly přestavěny pro přepravu VIP osob a pro výcvik posádek. Další byly k přepravě VIP prodány Královskému letectvu.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Boční pohled na letoun C-87 (rok 1942).

C-87

Transportní varianta letounu B-24D pro USAAF se sedadly pro 25 cestujících. Postaveno 278 strojů.[3]

C-87A

VIP verze pro 16 cestujících. Postaveno 6 strojů (3 pro USAAF a 3 pro US Navy s označením RY-1).[3]

C-87B

Plánovaná ozbrojená varianta. Nebyla postavena.[3]

C-87C

Plánovaná varianta letounu RY-3 pro USAAF. Označení nebylo použito.[3]

C-109

Zvláštní varianta pro přepravu paliva s šesti nádržemi na palivo. Mohl nést 2 400 gallonů paliva.

RY-1

Označení US Navy pro tři letouny C-87A, které dříve patřily USAAF. Přepravovaly až 16 cestujících.[3]

RY-2

Plánovaná ozbrojená varianta. Nebyla postavena.[3]

RY-3

Letouny C-87 s jednoduchou ocasní plochou jako u letounů PB4Y-2 Privateer. Postaveno 39 strojů, které používalo RAF, USMC a jeden byl používán RCAF.

AT-22

Pět letounů C-87 používaných pro výcvik palubních inženýrů, které byly později přeznačeny TB-24D.[3]

Liberator C.IX

Označení 26 letounů RY-3 v rámci RAF, které byly dodány v rámci smlouvy o půjče a pronájmu.

Specifikace (C-87)[editovat | editovat zdroj]

Nákres řezu trupem letounu C-87 Liberator Express.

Technické údaje pocházejí z publikace „Jane's Fighting Aircraft of World War II“.[4]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 4 (pilot, druhý pilot, navigátor, radiooperátor)
  • Kapacita: až 25 cestujících
  • Užitečný náklad: 4 540 kg (při letu na vzdálenost 1 600 km)
  • Rozpětí: 33,55 m
  • Délka: 20,23 m
  • Výška: 5,47 m
  • Nosná plocha: 97,4 m²
  • Plošné zatížení: 240 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 13 913 kg
  • Běžná vzletová hmotnost : 23 424 kg
  • Pohonná jednotka: 4x hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-43
  • Výkon pohonné jednotky: 1 200 k (900 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 344 km/h (215 mph) ve výšce 3 050 m (10 000 stop)
  • Maximální rychlost: 480 km/h (300 mph) ve výšce 7 625 m (25 000 stop)
  • Běžný dolet: 2 240 km (1 400 mil)
  • Maximální dolet: 5 280 km (3 300 mil) při rychlosti 300 km/h (188 mph)
  • Dostup: 9 150 m (30 000 stop)
  • Výstup do 6 100 m: 60 minut

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Indie Indie

  • Indické letectvo - používalo dva opravené, původně vyřazené letouny.[5]

UK Spojené království

  • Královské letectvo (RAF)

USA Spojené státy americké

  • Námořní pěchota Spojených států amerických (USMC)
  • Námořnictvo Spojených států amerických (US Navy)
  • United States Army Air Forces (USAAF)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Consolidated C-87 Liberator Express na anglické Wikipedii.

  1. Baugher, Joe. „Consolidated C-87 Liberator Express.“ Joe Baugher's Encyclopedia of American Military Aircraft, 13. června 2004. Citováno: 26. března 2012.
  2. a b Dorr 2002, str. l34.
  3. a b c d e f g Andrade 1987, str. 42, 82, 87.
  4. Bridgeman 1946, str. 216
  5. „Liberator.“ bharat-rakshak.com. Citováno: 1. dubna 2012.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrade, John. U.S. Military Aircraft Designations and Serials since 1909. Hinckley, UK: Midland Counties Publications, 1979. ISBN 0-904597-22-9.
  • Baugher, Joe. „Consolidated C-87 Liberator Express“. Joe Baugher's Encyclopedia of American Military Aircraft.
  • BRIDGMAN, Leonard. Jane's fighting aircraft of World War II. London : Studio Editions, 1989. 318 s. ISBN 9781851701995. S. 216. (anglicky) 
  • Dorr, Robert F. Air Force One. New York: Zenith Imprint, 2002. ISBN 0-7603-1055-6.
  • Gann, Ernest K. Fate is the Hunter. New York: Simon & Schuster, 1961. ISBN 0-671-63603-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Související vývoj[editovat | editovat zdroj]

Podobná letadla[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu