Svastika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svastika v hinduistické dekorativní podobě.

Svastika (někdy také swastika; ze sanskrtu: स्वस्तिक svastika) neboli fylfot (anglicky „čtyřnoh“)[1] je kříž s ohnutými či zalomenými (většinou v polovině) rameny do (obvykle) pravého úhlu a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika 卐) nebo proti němu (levotočivá svastika 卍). V tantře se pravotočivá svastika používá jako symbol mužského a levotočivá jako symbol ženského principu.

Svastika se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě buď jako náboženský symbol, symbol různých organizací a politických směrů nebo prostě jako dekorativní prvek. Dnes je v západní kultuře pravotočivá svastika známá převážně jako symbol nacismu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Before
After
Pravotočivá svastika může být popisována jako točící se po směru hodinových ručiček (nahoře) nebo proti směru hodinových ručiček (dole).

Historie svastiky je spjata s nejstarším náboženským symbolem – s křížem, vyvěrajícím z nejstarších náboženských představ lidstva. Její název je odvozen od jména boha Twasti.

Jako dekorativní prvek se svastika objevuje již v době neolitu. Nejstarší nálezy svastiky jsou na keramických střepech z dnešního Íránu a z Balkánu – oba asi z 5. tisíciletí př. n. l. (levotočivá jako jeden z více než 200 symbolů/znaků písma kultury Vinča). Z rané doby bronzové jsou známy nálezy svastiky v lokalitě Sintašta na jižním Uralu v Rusku.

Později se svastika objevuje u Chetitů, starověkých Řeků (byla zde známá jako tetra-gammadion – dá se složit ze čtyř písmen gamma), u mnoha Semitských národů a dalších. Svastika byla známá také v Harappské kultuře, odkud se patrně dostala do hinduismu a buddhismu, ale také na americký kontinen, kde je používána jako symbol např. v kultuře Čibčů z Kolumbie a Kunů z Panamy.[zdroj?]

Svastika jako náboženský symbol[editovat | editovat zdroj]

Svastika na budově v Soulu

Svastika se jako náboženský symbol používá v mnoha kulturách po celém světě.

Svastika je symbol používaný prakticky ve všech filosoficko-náboženských učeních indického původu – v buddhismu, hinduismu i v džinismu (dharmová náboženství). Ve všech těchto náboženstvích je to mnohoznačný symbol, obecně je chápána jako symbol štěstí.

Svastika je také známa u Zoroastrismu, Mithrovo Kolo, oheň, … Pravotočivá svastika znázorňovala mj. denní oběh Slunce na obloze a levotočivá noční pohyb hvězd. Jako náboženský symbol byla (a někde dodnes je) používána některými kmeny amerických indiánů. Například severoamerický kmen Navahů používal svastiku jako posvátný symbol při některých rituálech.

Mnoho evropských národů používalo před přijetím křesťanství svastiku jako náboženský symbol. Mj. je doložená u Slovanů (z Kyjevské Rusi, na Velké Moravě na dnech keramických nádob, či z přemyslovských Čech na rouše sv. Ludmily a u Polabských Slovanů; v polské části Tater se svastika používala jako lidový ornament až do 20. století), u Germánů (je zde známa jako fylfot, jedná se o vikinský symbol – „Thórovo kladivo“, doložená je i u Anglosasů), u baltských národů atd.

Hinduismus[editovat | editovat zdroj]

V hinduismu je svastika považována za výjimečně svatý a pozitivní symbol, je proto velice často používána při všech možných příležitostech. Lze ji vidět na zdech hinduistických chrámů, na oltářích, oblečení, špercích. Sbastik (bengálsky „svastika“) je také běžné bengálské jméno.

Symbolický význam svastiky je v hinduismu mnohoznačný: obě formy svastiky (tj. levotočivá a pravotočivá) zde značí jednotlivé formy boha Brahmy (pravotočivá – vyvíjení vesmíru, levotočivá – zanikání vesmíru). Vedle toho se svastika používá jako sluneční symbol boha Súrji nebo jako symbol stability (čtyři světové strany). Svastika je navíc jeden ze 108 symbolů boha Višnua a značí životodárné sluneční paprsky.

Buddhismus[editovat | editovat zdroj]

Symbol školy Falun Gong (Fa-lun-kung), „kolo zákona“, složené z pěti svastik, které představují buddhismus

V buddhismu je opět svastika mnohoznačný symbol. Reprezentuje zde dharmu, univerzální harmonii a rovnováhu protikladů. Levotočivá svastika dále značí lásku a milosrdenství, pravotočivá sílu a inteligenci. Svastika je také označována jako znamení Buddhy. Sochy Buddhů, jako socha sedícího Buddhy na ostrově Lanthau v Hongkongu nebo socha spícího Buddhy v chrámu v Číně, mají na hrudi symbol svastiky. Symbol svastiky se také nově objevil v roce 1992 ve znaku čchi-kungové buddhovské školy Falun Gong (Fa-lun-kung).

Křesťanství a judaismus[editovat | editovat zdroj]

V křesťanství se svastika používala jen v minulosti, a to jen dosti okrajově. V době pronásledování křesťanů v Římské říši se svastika někdy používala jako zástupný symbol místo pronásledovaného latinského či řeckého kříže (podobně se však používaly i jiné symboly – např. znak kotvy).

Později se (opět okrajově) svastika používala jako symbol vítězství Krista nad smrtí – takto je použita v některých románských a gotických kostelech.

V některých starověkých a středověkých židovských synagogách se svastika také objevuje, jedná se však pouze o dekorativní prvek.

Svastika v Evropě a v USA na počátku 20. století[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy svastiky u mnoha starověkých indoevropských národů (Řekové, mj. i v Tróji), Chetité, Germáni, Peršané) vedly k teorii, že svastika byla původně obecně indoevropský symbol. Tato teorie (původně navržena Schliemannem) se na přelomu 19. a 20. století stala značně populární.

Svastika získala v Evropě a v USA velkou popularitu. Byla chápána jako symbol štěstí, a tak se používala v mnoha různých emblémech jak civilních organizací, tak i vojenských jednotek.

Modrá svastika se v letech 1918 - 1945 používala jako výsostný znak ve finské armádě, v omezené míře (s mírně změněnou geometrií, aby se výrazně lišila od nacistické) se svastika ve finském letectvu používala i později.

Svastika byla za první světové války sporadicky používána na strojích obou válčících stran jako letcův osobní symbol pro štěstí či talisman, stejně jako čtyřlístek, karetní eso nebo jakýkoli jiný obrázek. Nebyla ještě symbolem zlověstným a zdá se, že měla šanci stát se symbolem neutrality. Finům "hakaristi" dokonce symbolizovala boj za svobodu, když byli napadeni Sovětským svazem.

Lotyšské letectvo používalo v letech 1926 až 1940 červenou svastiku jako výsostný znak na svých letadlech.

Některé americké vojenské jednotky měly jako svůj emblém svastiku (např. 45. pěší divize používala do 30. let žlutou svastiku na červeném pozadí – jde o domorodý indiánský symbol).

Svastika byla značně oblíbená i v Polsku a mnoho jednotek polské armády používalo ve 20. letech svastiku jako součást svého emblému.

Ve 20. a 30. letech 20. století byla svastika v kruhu symbolem kanadského hokejového týmu.[2]

V roce 1917 Ruská prozatímní vláda natiskla bankovky, na kterých byla zobrazena pravotočivá svastika. Bankovky se však nedostaly nikdy do oběhu.

Svastika jako symbol nacismu[editovat | editovat zdroj]

Nacistický hákový kříž

V západní kultuře je dnes svastika známá hlavně jako symbol nacismu.

Pravotočivá svastika byla oficiálně přijata jako symbol NSDAP v roce 1920, neoficiálně se však používala už dříve. Toho roku se též objevila na helmách vojáků v průběhu tzv. Kappova puče. Svastiku používala také Deutsche Arbeiterpartei – přímý předchůdce nacistické strany.

Užití svastiky jako nacistického symbolu vycházelo z teorií, že svastika byla prastarý árijský symbol. Jako svůj symbol ji proto nyní přijímaly hlavně organizace s nacistickou ideologií spřízněné, především Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP).

Nacisté obecně používali pravotočivou černou svastiku (vykreslenou v mřížce 5 krát 5 čtverců) v bílém kruhu, jednotlivé nacistické organizace měly však tento znak mírně pozměněn. Na vlajce nacistického Německa byla černá pravotočivá svastika pootočená o 45° v bílém kruhu na červeném pozadí. Podobně pootočenou černou svastiku v bílém čtverci postaveném nakoso používala mládežnická organizace Hitlerjugend. Luftwaffe používala na směrových plochách svých letadel bíle orámovanou černou svastiku (opět nakoso).

Následkem zneužití svastiky jako nacistického symbolu většina západních uživatelů tento symbol již během 30. let opustila, např. britský spisovatel Kipling přestal používat svastiku na obalech svých knih. Užívání svastiky začalo být totiž veřejností vnímáno jako projev sympatií k Hitlerovu režimu. Po vypuknutí války v Evropě mnohé státy bojující proti silám Osy veřejné nošení svastiky zakázaly. Také dnes je v západní kultuře svastika tabuizována a její používání je v mnoha zemích trestné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Antonín Podlaha (ed.). Český slovník bohovědný IV. Praha 1930. S. 347.
  2. http://eatliver.com/i.php?n=2479

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIKSA, Radek. Svastika a její historie v Čechách. Žďár nad Sázavou : Bodyart Press, 2011. 70 s. ISBN 978-80-87525-01-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]