Vikingové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o severských mořeplavcích. Další významy jsou uvedeny v článku Vikingové (rozcestník).
Území osídlená vikingy (zeleně) a trasy jejich plaveb

Vikingové (přídavné jméno vikinský) (vikingr-muži Fjordů) byli skandinávští mořeplavci, kteří se v 8.11. století vydávali na „viking“ - loupeživé výpravy do mnoha evropských zemí. Pro konsolidující se evropské státy tehdy představovali hrozivé nebezpečí. Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů. V Evropě byli nazýváni Normany (Francie), Dány (Anglie), Ascomany (Německo) nebo Varjagy (Rus, Byzanc).

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Skandinávie se živilo převážně zemědělstvím a rybolovem. Jejich obživu tvořily různé druhy masa, ale pojídali také stravu rostlinného původu. Zemědělství se věnovali pouze v některých oblastech, kde k tomu byly přírodní podmínky (švédské Skåne a Gotland Jekaterinsburg, norský Viken, Jutský poloostrov). Přes zimu si pak vyráběli nástroje, se kterými pak muži vyráželi za obchodem. Ženy, děti, starci a otroci zůstávali doma a starali se o hospodářství. Zajímavé je, že ženy Vikingů neměly ve společnosti zrovna nízké postavení. Samy se totiž musely o všechno postarat.

Expanze na jih[editovat | editovat zdroj]

Dánové provádí invazi do Anglie na ilustraci z 12. století
Jako bodající sršňové se rozlétli po celé zemi, řádili jako zuřiví vlci, drancující, trhající a zabíjející nejenom ovce a voly, ale i kněží a jáhny a taktéž sbory mnichů a jeptišek...
— Šimon z Durhamu[1]

Ze Skandinávie (Norsko, Švédsko) se vypravili zhruba v 8. století, plenili pobřeží Británie (kláštery Iona a Lindisfarne) a také pobřeží Francie (zejména při ústí řeky Seiny), a to až do 11. století. Pirátské nájezdy spojovali s obchodem - obchodovali s kořistí i válečnými zajatci.

Důvody:

  • nedostatek zemědělské půdy
  • pravděpodobně i velké napětí mezi Franky a Dány
  • obchody v Evropě (bohatá kořist)
  • sociální změny

Vyvinuli si i své vlastní lodě - veslice, jinak přezdívané drakkary. Tyto lodě měly malý ponor, což vikingům umožňovalo pronikat proti proudu velkých řek hluboko do vnitrozemí.

Vpády vikingů[editovat | editovat zdroj]

Norští vikingové[editovat | editovat zdroj]

se soustředili na sever a jih. Osídlili severoskotské ostrovy, přivlastnili si ostrov Man a dále se zachytili ve Skotsku a Irsku a prakticky na všech pobřežích okolo Skotského moře. Odtud pak dále postupovali do anglického vnitrozemí, kde se jejich zájmy střetly se zájmy Dánů, ale i do Francie a dokonce i do Středozemního moře. V mladší době vikingů se dostali na Faerské ostrovy, Island, do Grónska a odtud potom do dnešní Ameriky (díky náčelníkovi Leifu Erikssonovi byli norští vikingové okolo roku 985 prvními Evropany v Americe). Zbudovali zde dokonce minimálně jednu malou osadu v severní části Newfoundlandu (patrně legendární Vinland). Osada existovala jen krátce. Odtud se vikingové vydávali pravděpodobně i dále na jih, ale kam až dopluli, se zatím odhalit nepodařilo.[2] Dnes je tato lokalita pod ochranou UNESCO. Nachází se zde vikinský skanzen (více viz L'Anse aux Meadows).

Švédští vikingové (Varjagové)[editovat | editovat zdroj]

Švédští vikingové (Varjagové) tvořili elitní družiny ozbrojených kupců, kteří se zaměřili na východ. Po vodních tocích a plochách pronikali z Finského nebo Rižského zálivu k Volze nebo Dněpru. Po těchto vodních cestách postupovali dále k jihu, po Volze do arabských zemí a po Dněpru do Černého moře a Byzance. Zastánci tzv. normanské teorie vzniku ruského státu považují Varjagy za zakladatele Kyjevské Rusi a její původní panovnické dynastie Rurikovců (zakladatel Rurik).

Dánští vikingové[editovat | editovat zdroj]

Dánští vikingové se zaměřili na jihozápad. Pronikli do severní Francie a do Anglie a společně s norskými vikingy dopluli až do Středozemního moře. Roku 911 udělil západofranský král normanskému náčelníkovi Rollovi v léno hrabství Rouen (později normandské vévodství). Ve druhé polovině 9.století kolonizovali také část Anglie. Největší z britských ostrovů byl proto v této době rozdělen na dvě království - na severu se nacházelo vikinské Danelaw a na jihu anglický Wessex. Byli též zaměřeni na západní Balt.

Vikinská společnost a právní systém[editovat | editovat zdroj]

Vikingové se dělili do čtyř stavů.

  • Otroci. Do nejnižší skupiny patřili otroci (byli na tom stejně jako otroci v Evropě)
  • Selský stav. Sedláci. Sice nehospodařili na velkých pozemcích, ale byli svobodní. Do tohoto stavu patřili také řemeslníci a válečníci. Ti byli pod vedením jarla nebo dokonce krále. Podnikali takto velké zámořské výpravy (zmíněné výše).
  • Jarlové. Jakási šlechta. Velkostatkáři. Měli docela slušný majetek, díky němu si také mohli udržet vlastní družinu a mnohdy vlastnili i lodě a uplatňovali svůj vliv.
  • Král. Krále si ze svého středu volili náčelníci. Jeho moc byla omezena mocí lidu. Tzn. shromáždění svobodných mužů thingu. Učinit rozhodnutí proti jejich vůli bylo velice obtížné, skoro až nemožné.

Důležitá byla rovněž role Thingu, rady, kde se rozhodovaly důležité záležitosti, ale rovněž se zde hrály hry. Čest znamenala pro vikingy vše a tak se velice často uchylovali k soubojům, jež byly nedílnou součástí jejich životů a kultury. Ženy měly taktéž svá práva. Mohly muže žalovat, jestliže na ně sáhl. Podle toho kam, se v případě, že žena žalovala, určilo, kolik musí zaplatit.

Vikinské mýty a legendy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Severská mytologie.

Vikingové měli velmi bohatou a propracovanou mytologii. Na samém počátku existovaly jen dva světy - svět zimy Niflheim a svět ohně Múspellheim. Tyto dva světy byly odděleny propastí Ginnungagap. Jednoho dne se však oheň spojil s ledem a ze vzniklé reakce se zrodil obr Ymli a kráva Audhumla jejímž mlékem se Ymli živil. Svět byl v těch časech pustý a tak Audhumla olizovala alespoň kameny pokryté solí. A pravé z jednoho takového kamene vzešel "olizováním" první bůh Búri. Ten měl syna (není jasné jak k němu přišel) Boriho, jenž se oženil s obryní Bestlou (ta byla dcerou Ymliho - nové bytosti vznikaly z jeho potu když spal) a spolu měli tři syny - Viliho, Véa a Odina.

Tito tři bratři byli velmi znepokojeni množstvím trollů a jiných obrů, kteří se nekontrolovatelně tvořili z Ymliho těla, a tak se rozhodli, že tuto nebezpečnou rasu včetně Ymliho zabijí. Ve velkém boji se jim to povedlo, avšak jeden pár trollů přežil a dal základ nové generaci obrů, jež se stala úhlavními nepřáteli bohů.

Z Ymliho těla poté bratři vytvořili devět světů, které podpírá světový strom Yggdrasil. Na vrcholu jsou Ásgard a Vanaheim, světy bohů. Je tu i Valhalla - obří hodovní síň, kde Odin shromažďuje duše lidských bojovníků, z nichž buduje armádu pro závěrečnou bitvu, až nastane konec světa - Ragnarok. Duše do Valhally přinášely Valkýry - ženské služebnice bohů. Z Asgardu se po duhovém mostě Bifröstu dostaneme do Midgardu - světa lidí který se však prolína i s Jotunheimem, zemí obrů.

Pod těmito světy je Niflheim, země mrtvých. Zde vládne bohyně Hel. Strom Yggdrasil zde má i své tři kořeny - jeden vede ke studni osudu Urdi kde sídlí i 3 bohyně osudu nazývané Norny. Druhý kořen vede k studni moudrosti kterou hlídá obr Mími. Třetí kořen vede k prameni řeky Gjöll kde sídlí drak Nidhögg který kořeny okusuje. Po kmeni neustále běhá mezi světy veverka Ratatosk a sděluje pomluvy od draka nebeskému orlu Vidofniru, který sídlí na vrcholu stromu a zase naopak od orla drakovi.

Lidé vznikli tak, že Odin, Vili a Vé vdechli život dvěma kmenům, které našli vyplavené na pláži. Muž byl z jasanu - Ask a žena z jívy - Embla.

Trojice hlavních bohů se později rozrostla na početnou rodinu. Sám Odin stanul v čele všech bohů, neboť obětoval své oko, aby získal moudrost ze studně moudrosti. Se svojí manželkou bohyní Frigg zplodil několik synů - například boha války Tyra, boha světla Baldra a další. Zřejmě nejpopulárnějším Odinovým synem, i když vzešlým z jiné ženy, byl Thor - bůh hromu. Velmi populární postavou byl také Loki, Odinův nevlastní bratr a míšenec obra a boha. Byl lstivý, škodolibý a prospěchářský a bohům způsobil nejednu nepříjemnost.

Vikingové a oděvy[editovat | editovat zdroj]

Způsob oblékání vikingů závisel na třech věcech:

  1. v jaké části Skandinávie žili
  2. jaké bylo jejich postavení ve společnosti
  3. jak byli bohatí

Oblečení vikingů bylo přizpůsobeno jeho použití a pohodlí a daleko méně k současné módě. Protože skandinávské podnebí je chladné, bylo oblečení teplé, většinou vlněné nebo lněné. Vikingové měli rádi pestré barvy a často jimi své oblečení zdobili. Barviva na látky byla přírodní a získávala se z rostlin.

Každá vikinská žena měla doma nástroje pro výrobu látek. Protože výroba každého kusu oblečení byla časově velmi náročná, byl výsledný kus velmi jednoduchý

Vikingové se často vraceli ze svých cest s nákladem vlny a hedvábí. Hedvábí bylo ovšem velmi drahé a tak si jej mohli dovolit pouze bohatí jedinci.

Ženy nosily lněné šaty na kterých měly zástěru. Ta chránila šaty před ušpiněním a také se do ní daly často používané předměty např. nůž. Drobné předměty se také uvazovaly kolem zápěstí protože šaty neměly žádné kapsy. Na hlavě nosily šátek který byl u krku uvázán a opatřen broží.

Vikinské lodě[editovat | editovat zdroj]

  • Drakkar - v 9. století, válečná loď
  • Snekkar - v 9. století, válečná loď
  • Knarr - v 10 - 11. století kolonizátorská a obchodní loď

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCGLYNN, Sean. Mečem a ohněm: Ukrutnosti a zvěrstva středověkého válečnictví. Praha : Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2211-8. S. 85.  
  2. FAGAN, Brian. Malá doba ledová, jak klima formovalo dějiny v letech 1300 - 1850. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1457-3. Kapitola Teplé období a jeho dozvuky, s. 40 - 41. (Česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRONSTED, Johannes. Vikingové. Sága tří staletí. Praha : Orbis, 1967. 248 s.  
  • RAGACHE, Gilles; LAVERDET, Marcel. Vikingové. Bratislava : Gemini, 1993. 47 s. ISBN 8085265451.  
  • ARBMAN, Holger. Vikingové. Praha : Mladá fronta, 1969.  
  • RANGI, Hiroa te; CINCIBUS, Josef. Vikingové jižních moří. Praha : Orbis, 1963. 203 s.  
  • Graham-Campbell, J. / Batey, C / Clarke, H / Page, R. I. / Price, N. S., Svět Vikingů. Praha 1998. ISBN 80-7176-669-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Vikings ve Wikimedia Commons

Kategorie Viking Age ve Wikimedia Commons