Alfréd Veliký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alfréd Veliký
král Wessexu
Alfréd Veliký
Alfréd Veliký
Doba vlády 23. duben 87126. říjen 899
Úplné jméno Alfréd z Wessexu
Narození cca 849
Wantage v Berkshire
Úmrtí 26. říjen 899
Předchůdce Ethelred
Nástupce Eduard I. Starší
Královna Ealhswith
Potomci Elfthryth, Ethelfleda, Ethelgiva, Eduard I. Starší a Ethelwerd
Rod Wessexové
Otec Ethelwulf
Matka Osburga

Alfréd Veliký (845?26. říjen 899) byl v letech 871899 králem anglosaského království Wessex. Je oceňován pro obranu království proti Vikingům a je jediným anglickým králem, s jehož jménem je spojován přívlastek Veliký. Byl prvním králem jihozápadních Sasů, který byl titulován jako král Anglie. Byl vzdělaný, podporoval rozvoj školství, inicioval zdokonalení právního systému a obranného systému země.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Alfréd se narodil někdy v letech 847849 ve Wantage v hrabství Berkshire. Byl pátým synem krále Ethelwulfa a jeho první ženy Osburgy. Roku 868 se oženil s Ealhswith. Uvádí se, že v pěti letech byl poslán do Říma, kde byl, jak uvádí Anglosaská kronika, papežem Lvem IV. označen za budoucího krále. Alfréd také doprovázel svého otce na pouti do Říma a strávil nějaký čas na dvoře franského krále. Po svém návratu z Říma roku 856 byl Ethelwulf sesazen svým synem Ethelbaldem. Ethelwulf zemřel roku 858 a ve Wessexu vládli společně tři Alfrédovi bratři.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

jednopence, ÆLFRED REX

Alfréd je poprvé zmiňován, když se roku 868 pokoušel spolu se svým bratrem Ethelredem zadržet postup Vikingů v sousedním království Mercie. Po asi dva následující roky byl Wessex ochráněn od jejich útoků, protože jim Alfréd platil výkupné. Následující období bylo poznamenáno mnohými bitvami s Vikingy s různým výsledkem. V dubnu 871 byl Ethelred v bitvě u Mertonu zabit a Alfréd se stal jeho nástupcem.

V době, kdy byl zaměstnán pohřbem svého bratra, zaútočili Vikingové na Angličany a poté znovu již v Alfrédově přítomnosti. Následujících pět let trval relativní klid, když Vikingové plenili ostatní části země. Nicméně roku 876 vedeni novým velitelem Guthrumem obešli Vikingové anglickou armádu a zaútočili na Wareham v Dorsetu a na počátku následujícího roku obsadili Exeter. Tady je Alfréd zablokoval, a protože jejich lodě byly zničeny bouří, byli nuceni se stáhnout. Přesunuli se do Mercie, ale v lednu roku 878 vyrazili na překvapivý útok a napadli královskou pevnost v Chippenhamu, kde Alfréd pouze s malou posádkou trávil Vánoce. Přesto se Alfrédovi podařilo s několika muži uniknout a postavil opevnění v bažinaté krajině u Athelney. Odtud organizoval vojenský odpor a shromažďoval vojsko. K dalšímu střetu s Vikingy došlo v bitvě u Ethandunu, která znamenala výrazné Alfrédovo vítězství. Guthrum a jeho velitelé byli nuceni podepsat dohodu z Wedmore, která rozdělila Anglii na dvě části. Jihozápadní část připadla Sasům a severovýchodní včetně Londýna, označována také jako Danelaw, Vikingům. Následující rok 878 Vikingové opustili Wessex i Mercii.

Dalších pět let vládl mír, protože se Vikingové soustředili na drancování kontinentální Evropy. Roku 884 nebo 885 se vylodili a byli odraženi, ale jejich příjezd povzbudil současné obyvatele Východní Anglie ke vzpouře. Alfréd při jejím potlačení obsadil roku 885 nebo 886 i Londýn. Po tomto úspěchu nastalo další krátké období klidu. Poté, co se jejich pozice na kontinentu stala nejistou, přepluli Vikingové v asi 330 lodích Lamanšský průliv a jedna část z nich se vylodila v Appledore a ostatní v Hestenu v Kentu. Přivezli s sebou i ženy a děti, což znamenalo, že se zde chtějí usídlit. Alfréd roku 893 nebo 894 zaujal pozici, odkud chtěl sledovat obě části nájezdníků. Zatímco vedl jednání s Vikingy v Hestenu, Vikingové v Appledore vyrazili na severozápad. Byli však dostiženi a u Farnhamu poraženi vojskem Alfrédova nejstaršího syna Eduarda.

Alfréd se vydal podpořit svého syna, když se dověděl, že Dánové z Northumbrie a Východní Anglie obléhají Exeter. Spěchal tedy na západ, aby toto obléhání ukončil. Mezitím Vikingové z Hestenu vyrazili údolím Temže, pravděpodobně aby podpořili své přátele na západu. Byli však zastaveni velkým vojskem vedeným stařešiny Mercie, Wiltshire a Somersetu, což je přimělo změnit směr na severozápad. Nakonec byli dostiženi a zablokování u Buttingtonu. Jejich pokus probít se anglickými liniemi byl neúspěšný. Poté podnikli náhlý průnik přes Anglii a pronikli až k Chesteru, který okupovali. Sasové neudržovali zimní blokádu, místo toho zničili zásoby v jejich okolí. Nedostatek jídla přinutil Dány znovu podniknout výpravu do Essexu. Na konci roku 895 (nebo 896) se Dánové nalodili, vypluli proti proudu Temže a opevnili se asi 40 km severně od Londýna u Lea. Přímý útok na jejich pozice byl neúspěšný, ale později Alfréd zablokoval řeku, aby zabránil jejich odchodu. Dánům tak byl omezen pohyb, vyrazili na sever a přezimovali u Bridgenorthu. Příští rok vzdali okupaci Anglie, někteří se přesunuli do Northumbrie a jiní do Východní Anglie. Ti, kteří neměli v Anglii žádné svazky, se vrátili do Evropy.

Reorganizace[editovat | editovat zdroj]

Poté, co odrazil vikinskou invazi, soustředil se Alfréd na vybudování loďstva. Důvodem byla snaha potlačit drancování pobřeží Wessexu Dány z Northumbrie a Východní Anglie a prevence vylodění nových nájezdníků. I když se i předtím vyskytly námořní operace, připisuje Anglosaská kronika Alfrédovi zásluhu na vzniku anglického vojenského námořnictva, stejně tak jako i britské Královské loďstvo a Námořnictvo Spojených států. Lodi, jejichž konstrukci údajně Alfréd sám navrhl, však nebyly příliš dokonalé, protože ztroskotaly v bouři.

Anglické vojsko bylo rozděleno na dvě části. Jedna část se starala o úrodu a druhá byla v pohotovosti připravena chránit zemi. Úroveň organizace rozdělení armády do dvou skupin, z nichž jedna část zásobovala druhou, byla obrovská. Zdá se, že tento systém byl pozoruhodně funkční.

Jednou z nevýhod předchozího obranného systému bylo to, že opevnění byla opuštěná a nebyla v nich žádná stálá posádka. Tak je mohli Vikingové snadno obsadit a rychle zaujmout strategicky výhodnou pozici. Alfréd podstatně zdokonalil obranný systém Wessexu vybudováním sítě opevněných měst (burh), která byly určena také jako centra obchodu. Žádná z oblastí Wessexu neměla být vzdálená od těchto opevnění více než asi 30 km. Povinnost udržovat a bránit tato a jiná místa se stálou posádkou je zachycena v administrativním rukopisu známém jako Burghal Hidage. Tento dokument pochází z období asi dvacet let po Alfrédově smrti a dobře popisuje jeho politiku. Porovnání plánů Wallingfordu a Warehamu s Winchesterem ukazuje, že tato města byla založena na stejném principu a měla zajistit jejich obyvatelům i obyvatelům blízkého okolí bezpečí v případě nenadálého útoku a jejich bohatství také mohlo být lépe králem zdaněno.

Alfrédova doba je tak typická reorganizací občanské společnosti, což platí zvláště pro oblasti napadané Vikingy. Za jeho doby byl také v oblasti Mercie získané od Vikingů poprvé ustanoven systém hrabství. Alfrédova snaha revidovat právní systém je potvrzena jak historiky, tak i legendami a on sám byl označován jako ochránce chudých. Věnoval se také státním financím, i když bližší údaje o této činnosti nejsou známy.

Právní reforma[editovat | editovat zdroj]

Změny legislativy byly zřejmě prováděny v pozdějších letech jeho vlády poté, co ustaly nájezdy Dánů. Jeho nejznámějším počinem byl právní kodex zvaný Book of Dooms (nebo také Book of Laws – kniha zákonů). Winston Churchill věřil, že Alfréd spojil židovské právo, keltské právo a zvykové právo pohanských Anglosasů. Churchil dále uvádí, že Alfrédův zákoník byl rozšiřován jeho následníky a rozrostl se do zvykového práva spravovaného hrabstvími a soudními dvory. To vedlo roku 1100 k vydání Listiny svobod Jindřichem I.

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Asser informuje o Alfrédových rozsáhlých vztazích s cizími mocnostmi, ale neuvádí mnoho podrobností. Jeho zájem o cizí země je vidět v poznámkách, které dopsal v překladu k Orosiovi. Je jisté, že si dopisoval s patriarchou Jeruzaléma a je možné, že vyslal misii do Indie. Existovaly i kontakty s bagdádským kalifem. Časté cesty vyslanců do Říma zajišťovaly dopravu anglických almužen papeži. Okolo roku 890 podnikl Wulfstan cestu z Haithabu (Hedeby) podél Baltského moře až do pruského obchodního centra Truso a Alfréd se zajímal o podrobnosti této výpravy.

V počátku jeho vlády se do jeho ochrany svěřili princové jižního Walesu z důvodu útoků ze severu Walesu a Mercie. Později se k nim připojil severní Wales a účastnili se i Alfrédova vojenského tažení roku 893 (nebo 894).

Náboženství a kultura[editovat | editovat zdroj]

O rozvoji náboženství v době jeho vlády existují jen minimální informace. Při útocích Vikingů byly zničeny některé kláštery a Alfréd asi dva nebo tři kláštery založil a pozval západní mnichy do Anglie, ale dá se říci, že v tomto období kláštery nebyly příliš rozvíjeny. Vikinské nájezdy také způsobily úpadek znalosti latiny, a to dokonce i mezi duchovenstvem. Alfréd založil královskou školu a zval na svůj dvůr různé vzdělance z Evropy nebo Walesu. Staral se nejen o své vlastní vzdělání, ale vydal také sérii doporučení pro své duchovenstvo a ostatní obyvatele, z nichž se větší část dochovala do současnosti.

Také sám překládal různé knihy především z latiny do staroangličtiny. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří:

  • Překlad knihy rad pro duchovní Cura Pastoralis (Pastýřská péče) od papeže Řehoře I. Zejména Alfrédovy úvodní poznámky k této knize jsou považovány za jeden z nejzajímavějších dokumentů té doby.
  • Překlad Boëthiovy knihy Consolatio Philosophiae (Útěcha z filosofie). Ke knize připsal Alfréd i svůj názor. Když Boëthius tvrdí, že nejdůležitější ze všeho je Bůh, Alfréd mu to schvaluje, ale dodává, že stejně důležité jsou i povinnosti.
  • Překlad díla sv. Augustina Soliloquia (Samomluvy), česky známo jako Rozhovory duše s Bohem.
  • Dále přeložil prvních padesát biblických žalmů a napsal k nim komentář.
  • Další překlady zprostředkoval:
  • Zasloužil se o vytvoření Anglosaské kroniky, sbírky letopisů ve staroangličtině popisující historii Anglosasů.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Alfréd se roku 868 oženil s Ealhswith (cca 850/5 – 5./8. prosinec 905, zemřela jako jeptiška ve Winchestru), dcerou příslušníka rady starších rodu Gaini, který pocházel z Gainsborough v Lincolnshire. Zdá se, že byla vnučkou krále Mercie. Měli spolu šest dětí včetně Eduarda Staršího, který se stal Alfrédovým následníkem, Ethelfeldy, která se později stala královnou Mercie, a Elfthrythy, která se vdala za Baldwina, hraběte Flanderského.

Děti:

  • Edmund (cca 870 – před 899), spolukrál ve Wessexu
  • Eduard – král Eduard I. Starší
  • Æthelweard (cca 880 – 26. říjen 920/922)
  • Æthelfleda (cca 869 – 12. červen 918, Tamworth), paní z Mercia, manžel od 886/7 Æthelred, hrabě z Mercia († 911)
  • Ælfthryth (cca 875/7 – 7. červen 929, Gent), manžel od 884/893 hrabě Balduin II. Flanderský (863/5 – 10. září 918)
  • Ethelgiva († cca 896), abatyše ze Shaftesbury, Dorset.

Alfréd zemřel 26. října. Přesný rok není znám, i když Anglosaská kronika uvádí rok 901. Příčina jeho smrti rovněž není známá. Původně byl pohřben ve starém chrámu ve Winchesteru a později v novém (který byl možná postaven, aby uchovával jeho ostatky). V době vlády Jindřicha VIII. byla krypta s Alfrédovými ostatky zničena a jeho pozůstatky pohřbeny na místním hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfred the Great na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 45-48.  
  • STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury I. Praha : Academia, 1987. S. 25-27.  
  • Slovník spisovatelů. Praha : Libri, 2003. S. 101.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu