Alfréd Veliký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Alfréd Veliký
král Wessexu
Alfréd Veliký
Doba vlády	23. duben 871 – 26. říjen 899
Úplné jméno	Alfréd z Wessexu
Narození	cca 849
	Wantage v Berkshire
Úmrtí	26. říjen 899
Předchůdce	Ethelred
Následník	Eduard I. Starší
Královna	Ealhswith
Potomci	Elfthryth, Ethelfleda, Ethelgiva, Eduard I. Starší a Ethelwerd
Rod	Wessex
Otec	Ethelwulf
Matka	Osburga

Alfréd Veliký (*cca 845 - †26. říjen 899) byl v letech 871 až 899 králem anglosaského království Wessex. Je oceňován pro obranu království proti Vikingům a je jediným anglickým králem s jehož jménem je spojován přívlastek Veliký. Byl prvním králem jihozápadních Sasů, který byl titulován jako král Anglie. Byl vzdělaný, podporoval rozvoj školství, inicioval zdokonalení právního systému a obranného systému země.

Obsah 1 Dětství 2 Vláda 3 Reorganizace 4 Právní reforma 5 Mezinárodní vztahy 6 Náboženství a kultura 7 Rodina 8 Odkazy 8.1 Poznámky 8.2 Literatura

[editovat] Dětství

Alfréd se narodil někdy v letech 847 až 849 ve Wantage v hrabství Berkshire. Byl pátým synem krále Ethelwulfa a jeho první ženy Osburgy. Roku 868 se oženil s Ealhswith.

Uvádí se, že v pěti letech byl poslán do Říma, kde byl, jak uvádí Anglosaská kronika, papežem Lvem IV. označen jako budoucí král. Alfréd také doprovázel svého otce na pouti do Říma a strávil nějaký čas na dvoře franckého krále. Po svém návratu z Říma roku 856 byl Ethelwulf sesazen svým synem Ethelbaldem. Ethelwulf zemřel roku 858 a ve Wessexu vládli společně tři Alfrédovi bratři.

[editovat] Vláda

Alfréd je poprvé zmiňován, když se roku 868 pokoušel spolu se svým bratrem Ethelredem zadržet postup Vikingů v sousedním království Mercie. Po asi dva následující roky byl Wessex ochráněn od jejich útoků, protože jim Alfréd platil výkupné. Následující období bylo poznamenáno mnohými bitvami s Vikingy s různým výsledkem. V dubnu 871 byl Ethelred v bitvě u Mertonu zabit a Alfréd se stal jeho nástupcem.

V době, kdy byl zaměstnán pohřbem svého bratra, zaútočili Vikingové na Angličany a poté znovu již v Alfrédově přítomnosti. Následujících pět let trval relativní klid, když Vikingové plenili ostatní části země. Nicméně roku 876 vedeni novým velitelem Guthrumem obešli Vikingové anglickou armádu a zaútočili na Wareham v Dorsetu a na počátku následujícího roku obsadili Exeter. Tady je Alfréd zablokoval, a protože jejich lodě byly zničeny bouří, byli nuceni se stáhnout. Přesunuli se do Mercie ale v lednu roku 878 vyrazili na překvapivý útok a napadli královskou pevnost v Chippenhamu, kde trávil Alfréd Vánoce pouze s malou posádkou. Přesto se Alfrédovi podařilo s několika muži uniknout a postavil opevnění v bažinaté krajině u Athelney. Odsud organizoval vojenský odpor a shromažďoval vojsko. K dalšímu střetu s Vikingy došlo v bitvě u Edingtonu, která znamenala výrazné Alfrédovo vítězství. Guthrum a jeho velitelé byli nuceni podepsat dohodu z Wedmore, která rozdělila Anglii na dvě části. Jihozápadní část připadla Sasům a severovýchodní, včetně Londýna, označována také jako Danelaw, Vikingům. Následující rok 878 Vikingové opustili Wessex i Mercii.

Následujících pět let vládl mír, protože se Vikingové soustředili na drancování kontinentální Evropy. Roku 884 nebo 885 se vylodili a byli odraženi, ale jejich příjezd povzbudil současné obyvatel Východní Anglie ke vzpouře. Alfréd při jejím potlačení obsadil roku 885 nebo 886 i Londýn. Po tomto úspěchu nastalo další krátké období klidu. Poté co se jejich pozice na kontinentu stala nejistou, přepluli Vikingové v asi 330 lodích Lamanšský průliv a jedna část z nich se vylodila v Appledore a ostatní v Hestenu v Kentu. Přivezli sebou i ženy a děti což znamenalo, že se zde chtějí usídlit. Alfréd roku 893 nebo 894 zaujal pozici odkud chtěl sledovat obě části nájezdníků. Zatímco vedl jednání s Vikingy v Hestenu, Vikingové v Appledore vyrazili na severozápad. Byli však dostiženi a u Farnhamu poraženi vojskem Alfrédova nejstaršího syna Eduarda.

Alfréd se vydal podpořit svého syna, když se dověděl, že Dánové z Northumbrie a Východní Anglie obléhají Exeter. Spěchal tedy na západ, aby toto obléhání ukončil. Mezitím Vikingové z Hestenu vyrazili údolím Temže, pravděpodobně aby podpořili své přátele na západu. Ale byli zastaveni velkým vojskem vedeným stařešiny Mercie, Wiltshire a Somersetu, což je přimělo změnit směr na severozápad. Nakonec byli dostiženi a zablokování u Buttingtonu. Jejich pokus probít se anglickými liniemi byl neúspěšný. Poté podnikli náhlý průnik přes Anglii a pronikli až k Chesteru, který okupovali. Sasové neudržovali zimní blokádu ale místo toho zničili zásoby v jejich okolí. Nedostatek jídla přinutil Dány znovu podniknout výpravu do Essexu. Na konci roku 895 (nebo 896) se Dánové nalodili, vypluli proti proudu Temže a opevnili se asi 40 km na sever od Londýna u Lea. Přímý útok na jejich pozice byl neúspěšný, ale později Alfréd zablokoval řeku, aby zamezil jejich odchodu. Dánům tak byl omezen pohyb, vyrazili na sever a přezimovali u Bridgenorthu. Příští rok vzdali okupaci Anglie, někteří se přesunuli do Northumbrie a jiní do Východní Anglie. Ti, kteří neměli v Anglii žádné svazky, se vrátili do Evropy.

[editovat] Reorganizace

Poté co odrazil Vikinskou invazi, soustředil se Alfréd na vybudování loďstva. Důvodem byla snaha potlačit drancování pobřeží Wessexu Dány z Northumbrie a Východní Anglie a prevence vylodění nových nájezdníků. I když se i předtím vyskytly námořní operace Anglosaská kronika přiřazuje Alfrédovi zásluhu na vzniku anglického vojenského námořnictva, stejně tak jako i britské Královské loďstvo a Námořnictvo Spojených států. Lodi, jejichž konstrukci prý Alfréd sám navrhl, ale nebyly příliš dokonalé, protože ztroskotaly v bouři.

Anglické vojsko bylo rozděleno na dvě části. Jedna část se starala o úrodu a druhá byla v pohotovosti připravena chránit zemi. Úroveň organizace rozdělení armády do dvou skupin, z nichž jedna část zásobovala druhou, byla obrovská. A zdá se, že tento systém byl pozoruhodně funkční.

Jednou z nevýhod předchozího obranného systému bylo to, že opevnění byla opuštěná a nebyla v nich žádná stálá posádka. Tak je mohli Vikingové snadno obsadit a rychle zaujmout strategicky výhodnou pozici. Alfréd podstatně zdokonalil obranný systém Wessexu vybudováním sítě opevněných měst (burh), které byly také určeny jako centra obchodu. Žádná z oblastí Wessexu neměla být vzdálená od těchto opevnění více než asi 30km. Povinnost udržovat a bránit tyto a jiná místa se stálou posádkou je zachycena v administrativním rukopisu známém jako Burghal Hidage. Tento dokument pochází asi z období dvacet let po Alfrédově smrti a dobře popisuje jeho politiku. Porovnáním plánů Wallingfordu a Warehamu s Winchesterem ukazují, že byly založeny na stejném principu a měly zajistit jejich obyvatelům i obyvatelům blízkého okolí bezpečí v případě nenadálého útoku a jejich bohatství také mohlo být lépe králem zdaněno.

Alfrédova doba je tak typická reorganizací občanské společnosti, což platí zvláště pro oblasti napadané Vikingy. Za jeho doby byl také v oblasti Mercie získané od Vikingů poprvé ustanoven systém hrabství. Alfrédova snaha revidovat právní systém je potvrzena jak historiky, tak i legendami a on sám byl označován jako ochránce chudých. Věnoval se také státním financím, i když detaily o této činnosti nejsou známy.

[editovat] Právní reforma

Změny legislativy byly zřejmě prováděny v pozdějších letech jeho vlády poté, co ustaly nájezdy Dánů. Jeho nejznámějším počinem byl právní kodex zvaný Book of Dooms (nebo také Book of Laws – kniha zákonů). Winston Churchill věřil, že Alfréd spojil židovské právo, keltské právo a zvykové právo pohanských Anglosasů. Churchil dále uvádí, že Alfrédův zákoník byl rozšiřován jeho následníky a rozrostl se do zvykového práva spravovaného hrabstvími a soudními dvory. To vedlo roku 1100 k vydání Listiny svobod Jindřichem I.

[editovat] Mezinárodní vztahy

Asser informuje o Alfrédových rozsáhlých vztazích s cizími mocnostmi, ale neuvádí mnoho podrobností. Jeho zájem o cizí země je vidět v poznámkách, které dopsal v překladu k Orosiovi. Je jisté, že si dopisoval s patriarchou Jeruzaléma a je možné, že vyslal misii do Indie. Existovaly i kontakty s bagdádským kalifem. Časté cesty vyslanců do Říma zajišťovaly dopravu anglických almužen papeži. Okolo roku 890 podnikl Wulfstan z Haithaby cestu z Haithabu podél Baltského moře až do pruského obchodního centra Truso a Alfréd se zajímal o podrobnosti této výpravy.

V počátku jeho vlády se do jeho ochrany svěřili princové jižního Walesu z důvodu útoků ze severu Walesu a Mercie. Později se k nim připojil severní Wales a účastnili se i Alfrédova vojenského tažení roku 893 (nebo 894).

[editovat] Náboženství a kultura

O rozvoji náboženství v době jeho vlády existují jen minimální informace. Při útocích Vikingů byly zničeny některé kláštery a Alfréd založil asi dva nebo tři kláštery a pozval západní mnichy do Anglie, ale dá se říci, že v tomto období kláštery nebyly příliš rozvíjeny. Vikinské nájezdy také způsobily úpadek znalosti latiny a to dokonce i mezi duchovenstvem. Alfréd založil královskou školu a zval na svůj dvůr různé vzdělance z Evropy nebo Walesu. Staral se nejen o své vlastní vzdělání, ale vydal také sérii doporučení pro své duchovenstvo a ostatní obyvatele, z nichž se větší část dochovala do současnosti.

Alfréd také sám překládal různé knihy především z latiny do staroangličtiny. Jednalo se například o předmluvu k Dialogues of Gregory, knize velmi populární ve středověku, knize doporučení pro duchovní Pastoral Care a speciálně Alfrédovy úvodní poznámky k této knize jsou považovány za jeden z nejzajímavějších dokumentů té doby. Další knihou byla historická Orosiova Universal History a Bedeho Ecclesiastical History of the English People. Alfrédův překlad Boethiovy knihy The Consolation of Philosophy se stal nejpopulárnější filozofickou knihou středověku.

[editovat] Rodina

Alfréd se roku 868 oženil s Ealhswith (* cca 850/5 - † ako mníška vo Winchestri 5/8. prosinec 905), ( dcerou jednoho člena rady starších rodu Gaini, který pocházel z Gainsborough v Lincolnshire. Zdá se, že byla vnučkou krále Mercie. Měli spolu šest dětí včetně Eduarda Staršího, který se stal jeho následníkem, Ethelfeldy, která se později stala královnou Mercie, a Elfthrythy, která se vdala za Baldwina, hraběte Flanderského.

Děti:

• Edmund (* cca 870 - † před 899), spolukrál ve Wessexu
• Eduard - král Eduard Starší)
• Æthelweard (* cca 880 - † 26. říjen 920/922)
• Æthelfleda (* cca. 869 - † Tamworth 12. červen 918), paní z Mercia, manžel od 886/7 Æthelred, hrabě z Mercia († 911)
• Elfrida (* cca 875/7 - † Gent 7. červen 929), manžel od 884/893 hrabě Balduin II. Flanderský (* 863/5 - † 10. září 918)
• Ethelgiva († cca 896), abatyše ze Shaftesbury, Dorset.

Alfréd zemřel 26. října. Přesný rok není znám, i když Anglosaská kronika uvádí rok 901. Příčina jeho smrti není známá. Původně byl pohřben ve starém chrámu ve Winchesteru a později v novém (který byl možná postaven, aby uchovával jeho ostatky). V době vlády Jindřicha VIII. byla krypta s jeho ostatky zničena a jeho pozůstatky pohřbeny na místním hřbitově.

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje Portál Středověk

[editovat] Poznámky

• V tomto článku je použit překlad textu z článku Alfred the Great na anglické Wikipedii.

[editovat] Literatura

• CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. s. 422.

Angličtí panovníci

Alfréd Veliký  · Eduard I. Starší  · Ethelstan  · Edmund I.  · Edred  · Edwy  · Edgar  · Eduard II. Mučedník  · Ethelred II.  · Sven Forkbeard  · Edmund II.  · Knut I. Veliký  · Harold I.  · Hardiknut  · Eduard III. Vyznavač  · Harold II. Godwinson  · Vilém I. Dobyvatel  · Vilém II. Ryšavý  · Jindřich I.  · Štěpán III. z Blois  · Jindřich II. Plantagenet  · Richard I. Lví srdce  · Jan Bezzemek  · Jindřich III. Plantagenet  · Eduard I.  · Eduard II.  · Eduard III.  · Richard II.  · Jindřich IV.  · Jindřich V.  · Jindřich VI.  · Eduard IV.  · Jindřich VI.  · Eduard IV.  · Eduard V.  · Richard III.  · Jindřich VII.  · Jindřich VIII.  · Eduard VI.  · Marie I. Tudorovna  · Alžběta I.  · Jakub I. Stuart  · Karel I. Stuart  · Oliver Cromwell, lord protektor  · Richard Cromwell, lord protektor  · Karel II. Stuart  · Jakub II. Stuart  · Marie II. Stuartovna a Vilém III. Oranžský  · Anna Stuartovna