Ruský chanát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa zobrazující Varjažská nebo Ruská sídla (v červeném) a rozmístění slovanských kmenů (v šedé barvě) v polovině devátého století. Chazarský vliv označen modře.

Ruský chanát ( rusky: Русский каганат) je hypotetické státní zřízení, v jehož čele měli stát Rusové. V některých západních a arabských historických zdrojích měl vládce Ruského chanátu titul chán [1](rusky:каган, хакан).

Území[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik variant, kde se nacházelo území Ruského chanátu:

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Ruský chanát vznikl pravděpodobně v 9. století a byl přímým předchůdcem staroruského státu. Název chanátu se od tohoto období stal základním historickým termínem, který vznikl v dějinách Ruska v druhé polovině 9. století.

Ucelený pohled na dějiny Ruského chanátu však neexistuje, a to ze dvou důvodů:

Verze prvních písemných zmínek o Ruskem chanátu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zmínka o tomto chanátu pochází z roku 839, kdy podle staroruských letopisů ještě neexistovala Kyjevská Rus.

9. století[editovat | editovat zdroj]

  • Bertinské anály (839)
CHAN NÁRODA RUSKÉHO ( rusky: хакан народа Рос)

V oficiální franské kronice je záznam textu s názvem Povídání o byzantském poslu. Text hovoří o tom, jak 18. května 839 přišel na dvůr posel Ludvíka I. Pobožného s požadavkem, aby uznal existenci Ruského chatu [6].

CHAN NORMANŮ ( rusky: хаган норманнов)

V odpovědi na poselství byzantského císaře Basileia I. Ludvík II. Vede spor o titulech zahraničních vládců a tvrdí, že Frankové - na rozdíl od Byzantinců - nazývali chanátem pouze stát Avarů, a ne Chazarů nebo Normanů [7] [8].

O čem projednával v ztraceném listu Basileios I. není známo. Normani (doslovný překlad tzv. Severní lidé) se v tomto případě ztotožnili s Rusy na základě antologických a latinských pramenů z toho období [9] [10].

10. století[editovat | editovat zdroj]

  • Arabsko-perští geografové (Ibn Rusty, Chudul Al-Alam)
CHÁN RUSI ( rusky: хакан рус)

V souhrnném díle Anonymní zeměpisné zápisky z 9. století se nachází nejstarší možná zmínka o východní Evropě z arabského světa. Na jeho stránkách se Ibn Ruste a Hubl Al-Alam shodují v názoru, že Rusové se od Slovanů liší tím, že žijí na ostrovech a jejich panovník má titul chán [11].

11. století - 12. století (Kyjevská Rus)[editovat | editovat zdroj]

Metropolita Kyjevské Rusi patriarcha Ilarion ve svých traktátech (Slovo o zákonu a milosti a Vyznání víry) nazývá chánem Vladimíra I. jako Velkého chána naší země a jeho syna Jaroslava I. Moudrého zase Blahověrným chánem Jaroslavem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chán - turecký titul, který měli turečtí vládci kočovných kmenů. Pravděpodobně ho Rusové převzali od Chazarů. Pro Rusy byl symbolem velké snahy o vytvoření státu, aby se mohly vyrovnat Chazarům a zároveň soupeřit s nimi o to, kdo bude mít kontrolu nad slovanskými kmeny. Podle méně známé zdrojů (Peter Golden, Omeľjan Josifovič Pricak) symbolizoval vazalské závislost Rusů od Chazarů. V historických pramenech z 10. století se titul ve vztahu k vládcem Ruska nepoužíval. Svědčí to o tom, že to v té době ho nebylo zvykem používat. Předpokládá se však, že v tomto období se používal neoficiální, právě pro to, že titul neměl křesťanský původ. Ale pojem chán se objevuje v řadě staroruském textů z 11. - 13. století. Titul byl totiž přiznán kievským knížatům.
  2. Boris Alexandrovič Rybakov, Lev Nikolajevič Gumilev, Anatolij Petrovič Novoselcev, Alexander Vasilijevič Nazarenko.
  3. Georgij Vladimirovič Bernadskij, Valentin Vasiljevič Sedov.
  4. Elena Sergejevna Galkin.
  5. Vasilij Vladimirovič Barto, Omeljan Josifovič Pricak, Konstantin Zuckerman.
  6. ... že oni, t.j. národ, se nazývají Rusové (Rhos) a král (rex), který měl titul chán (chacanus) je poslal spolu s Teofilem za ním. On (Theofil) prosil ..., aby z milosti císaře a s jeho pomocí se přes jeho zemi bezpečně dostali do své vlasti, protože cesta, kterou do Konstantinopole přijeli ležela na území Barbarů. Sám Theofil si nepřál, aby se vrátili stejnou cestou, aby se jim něco špatného nestalo. Císař si důkladně prostudoval proč k němu Theofil s posly přišel a zjistil, že tito lidé jsou z národa Švédů (Sueones), proto je pokládal spíše za sabotéry (i v jejich, i ve své zemi), než za přátelský národ. Rozhodl se je tedy dlouho zadržet, dokud se nevyjasní jak to vlastně s nimi je - zda k němu přišli s čistými úmysly nebo ne.Annales Bertiniani, rok 839.
  7. My nazýváme chanátu stát Avarů, a ne Chazarů ani Normanů a vládce Bulharů se nenazývá státníkem, ale králem nebo panovníkem. ( 'PŘEKLAD do latiny V BODĚ 4'.)
  8. Chaganum vero nos prelatum Avarum, non Gazanorum aut Nortmannorum nuncupari repperimus, neque principem Vulgarum, sed regem, vel. Dominum Vulgarum. Chronicon Salernitanum.
  9. Joan Jáhen: Benátská kronika, 10. - 11. století.
  10. Liutprand z Cremony - diplomat a posel žijící v letech 949 - 968 v Konstantinopol e.
  11. Viz článek Rusové.