Ludvík II. Němec
Ludvík II. Němec (kolem 805 - 876) z rodu Karlovců byl první východofranský král.
Obsah |
Boje o trůn a verdunská smlouva[editovat]
Ludvík byl třetím synem císaře říše římské Ludvíka I. Pobožného, který mu svým nástupnickým řádem zvaným Ordinatio imperii roku 817 vymezil jako úděl vládu v Bavorsku. Roku 829 však císař vlastní ustanovení porušil ve prospěch nejmladšího syna Karla zvaného Holý, který se narodil teprve roku 823. V nastalých sporech stál Ludvík nejprve s bratrem Pipinem na straně otce proti nejstaršímu bratrovi Lotharovi. Když však Pipin roku 838 zemřel, začal také on bojovat proti císaři a po jeho smrti v roce 840 se společně s Karlem Holým postavil proti nárokům Lothara I. na svrchovanou vládu nad celým franským královstvím. Roku 842 uzavřeli Ludvík s Karlem tzv. Štrasburské dohody a o rok později dosáhli smlouvou ve Verdunu rozdělení říše na tři části v nichž měli bratři vládnout jako tři rovnoprávní panovníci. Lotharovi byl sice zachován císařský titul ovšem bez svrchovanosti nad bratry.
První král východodfranské říše[editovat]
Po roce 843 se Ludvík II. Němec ve východní části říše zcela osamostatnil a stal se zakladatelem východofranské říše (v latinských pramenech Francia orientalis). Na západě rozšířil její území o východní Lotharingii, kterou si po smrti jejího vládce Lotharova syna Lothara II. († 869) rozdělili s bratrem Karlem Holým roku 870 smlouvou v Meersenu (ribemontskou smlouvou 880 připadla Lotharingie k východofranské řiši celá).
Na východě podnikal četné expanze. Bojoval s Polabskými Slovany a Srby, Čechy i Bulhary. Jeho vojska napadala území moravské říše. Roku 846 pomohl k vládě moravskému knížeti Rastislavovi, který se poté pokusil z franského vlivu vymanit. Přes četné další výpravy se Ludvíkovi nepodařilo podřídit si Moravu natrvalo. Roku 876 uzavřel mír s knížetem Svatoplukem ve Forchheimu a uznal nezávislost jeho státu na východofranské říši.
Potomci[editovat]
V roce 827 se Ludvík II. oženil s Hemmou, sestrou otcovy druhé manželky Judity. Hemma mu porodila sedm dětí, z toho čtyři dcery a tři syny.
- Hildegarda (828 – 856), jeptiška
- Karloman, východofranský král (876 - 882)
- Irmgarda z Chiemsee († 866), jeptiška
- Gisela, jeptiška
- Ludvík III., východofranský král (876 - 880) ∞ 874 Liutgarda Saská
- Berta († 877), jeptiška
- Karel III. Tlustý, východofranský král (876 - 887) ∞ 862 Richardis
Dívky strávily svůj život v klášteře jako jeptišky a synové vládli společně Východofranské říši. Největšího mocenského úspěchu dosáhl Karel, který byl nejen východofranským králem, ale také od roku 879 králem italským, od 881 korunovaným císařem římským jako Karel III. a nakonec po smrti krále Karlomana II. v roce 884 západofranským králem. Tak se mu podařilo, byť jen formálně a na velmi krátkou dobu, naposledy sjednotit Franskou říši.
Dynastie východních Karlovců vymřela roku 911 Ludvíkem IV. zvaným Dítě (potomek Arnulfa Korutanského, Karlomanova nemanželského syna).
Literatura[editovat]
- SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln : Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy)
| Předchůdce: Ludvík I. jako franský král |
 |
Východofranští králové 843 – 876 |
|
Nástupce: Ludvík III. Mladý Karloman |
| Předchůdce: Ludvík I. Zbožný |
 |
Bavorský vévoda 829 - 865 |
|
Nástupce: Karloman |
