Arnulf Korutanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatopluk v mnišském rouše na Arnulfově dvoře (pařížský zlomek Dalimilovy kroniky)

Arnulf Korutanský (kolem 850 - 8. prosince 899) byl východofranským (877-899) a italským (894-899) králem a římským císařem (896-899), byl rovněž vévodou bavorským (887-899) a vládl v také v Karantanii (Korutanech) v té době podřízené Bavorsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z východofranské větve rodu Karlovců, byl jediným, avšak nemanželským synem krále Karlomana, syna Ludvíka II. Němce. Před svojí smrtí roku 879 mu otec svěřil korutanskou marku. Již v mládí získal prestiž ve východních oblastech východofranské říše jako vojevůdce.

Později se otevřeně postavil do čela odboje východofranské šlechty proti svému strýci císaři Karlu III. Tlustému, kterého následně ranila v rozčilení mrtvice. Po abdikaci ochrnutého panovníka si reprezentace východofranské říše zvolila za svého krále Arnulfa. Trůn mu nabídla také část západofranské šlechty, o nějž však zájem neměl. Tak byl ukončen pokus o znovusjednocení franské říše, realizovaný Karlem III. Tlustým, a definitivně potvrzen její rozpad.[1]

Východofranský král Arnulf byl zdá se posledním "svěžím letorostem" usychajícího kmene karlovského rodu a "jeho říše jediná představovala tou dobou v západní Evropě velmoc a rázná jeho vláda si vynucovala v dobách zmatků všeobecné uznání."[2] Snažil se udržet alespoň zdánlivou jednotu své říše. Po dlouhé době zvítězil v říjnu 891 u Lovaně nad Normany. Dlouhá léta válčil s velkomoravskou říší, kterou si marně pokoušel podrobit. Roku 890 uznal při osobním setkání svrchovanost krále Svatopluka nad Čechami. Vzápětí však proti němu zahájil novou válku ve spojení s Bulhary, Maďary a Chorvaty, sídlícími jižně od hranic velkomoravské říše, ale znovu neuspěl. Po Svatoplukově smrti složila Arnulfovi roku 895 slib věrnosti knížata Čechů Spytihněv I. a Vitislav.

Poté se začal věnovat italským záležitostem a zahájil boj proti italskému vzdorokráli Widovi ze Spoleta. Přitáhl do Itálie a vynutil si na lombardských městech uznání za krále, poté co Wido během války zahynul. Jeho vdova však v boji pokračovala, zajala papeže Formosa a snažila se ho přimět, aby uznal za císaře Widova syna Lamberta. Arnulf proto podnikl roku 895 druhé italské tažení, během něhož se mu podařilo papeže osvobodit. Poté ho Formosus korunoval 22. února 896 římským císařem.

Ani Arnulfovi se nevyhnula rodová choroba, arterioskleróza, které vedla u většiny z mužských členů již ve středních letech k ochrnutí po mozkové mrtvici. Anulf jí byl postižen během druhé italské výpravy a domů se vrátil na nosítkách.[3] V posledních letech života byl novopečený císař neschopen vládnout osobně.

Arnulfovým nástupcem ve východofranské říši se stal teprve šestiletý syn z manželství s Odou z rodu Konrádovců, Ludvík IV. Dítě, jímž vymřeli roku 911 východofranští Karlovci po meči. Ludvíkův nástup na trůn byl počátkem krize a rozkladu říše. Pro svého původního následníka, staršího, leč nemanželského syna Zwentibolda vytvořil samostatné království z Lotrinska, jež připadlo celé východofranské říši ribemontskou smlouvou. Zwentibold zde vládl v letech 895900.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnulf of Carinthia ve Wikimedia Commons

  1. Drška, V.–Picková, D. Dějiny středověké Evropy, Praha 2004, s.77.
  2. Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, 3. Základy středověku, ed. Šusta J., s. 359, 360.
  3. Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, s.358, 360.

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kostlán, A. - Moravcová, D. - Vaníček, V., Encyklopedie dějin Německa, Praha 2000
  • Arnulf ve Vlastenském slovníku historickém na Wikizdrojích
Předchůdce:
Karloman
Znak z doby nástupu Vládce v Korutanech
876880/99
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Luitpold
Předchůdce:
Lambert ze Spoleta
Znak z doby nástupu Římský císař
896899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík III.
Předchůdce:
Berengar I.
Znak z doby nástupu Italský vzdorokrál
spolu s Berengarem I.
894 - 899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Berengar I.
Předchůdce:
Karel III. Tlustý
Znak z doby nástupu Bavorský vévoda
887 - 899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík Dítě
Předchůdce:
Karel III. Tlustý
Znak z doby nástupu Východofranský král
887899
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík IV. Dítě