Severská mytologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thor na křesťanské kresbě

Severská mytologie je souhrn pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí. Jedná se např. o Nory, Švédy nebo Dány, které spojuje společná vikinská minulost. V širším smyslu jde o staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i Anglům nebo Sasům. Ti však přijali křesťanství mnohem dříve než seveřané. K severské mytologii se někdy také řadí mytologie finská.

Severský panteon tvoří dvě skupiny bohů, válečničtí Ásové a Vanové spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh války a Freya, bohyně plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí álfové a také černí álfové (trpaslíci). V severské mytologii také existuje poměrně nejasný systém devíti světů spojených světovým jasanem Yggdrasilem v kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých.

Stvoření světa[editovat | editovat zdroj]

Na počátku světa existovala jen zející propast Ginnungagap mezi Niflheimem na severu, říší chladu a mlhy (později říše mrtvých) a Múspellheimem na jihu, říší ohně. V Niflheimu se nacházela všepohlcujcí studna Hwergelmir z které vyteklo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z Múspellheimu a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý obr Ymir. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva Audhumla jejíž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slaný kámen (nebo také slanou ledovou kru), první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec Ásů Búri. Mezitím Ymirovi v levém podpaží vznikl muž a žena třením nohou o sebe vznikl šestihlavý obr Thrudgelm. Búri neznámo jak zplodil syna Bora jež si vzal za manželku obryni Bestlu, dceru obra Bolthorna, a spolu zplodili tři syny jménem Ódin, Vili a . Ti viděli jak se z androgynního Ymira rodí stále noví obři a proto se rozhodli zabít jeho i jeho potomky. V krvi zabitého praotce obrů se utopili všichni obři až na Thrudgelmirova syna Bergelmiho a jeho ženu. Mrtvé tělo odtáhli Borovi synové doprostřed Ginnungagapu a začali z něj tvořit svět. Z jeho masa vytvořili zemi, z kostí hory, z krve moře a řeky, z vlasů stromy a z mozku oblaka. Do světových stran postavili skřítky nazývané Ausbui, Westri, Sudri a Nordi, a z Ymirova obočí vytvořily zeď chránící svět lidí před obry. Nakonec vyzvedli na nebe jeho lebku a do ní uschovali ohnivou jiskru z Múspellheimu čímž stvořili Slunce. Lidé vznikli tak že když Ódin, Vili a procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy, vdechli jim život, první muž se jmenoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do Ásgardu který spojili s Midgardem, světem lidí, duhovým mostem zvaným Bifröst.

Posmrtný život[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou zabitých na bitevním poli a utopených odchází duše mrtvých do říše Niflheim (nebo také Helheim či Nifhel). Podle některých představ mrtví věčně chodí po vřesovišti porostlém trnitými rostlinami a musí se přebrodit přes řeku plnou ostrých úlomků ledu. Duše utonulých odcházejí k bohyni Rán, manželce Aegiho boha moře a zemřelí v bitvě odchází do Valhally kde se cvičí v boji na Ragnarök.

Literární zdroje[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Norse mythology ve Wikimedia Commons