Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kenning (islandsky: opis; mn. č. kenningar) je ustálené, nejméně dvouslovné (ale i víceslovné[1]) spojení podstatných jmen metaforického významu. Tyto básnické opisy jsou charakteristické pro poetiku starogermánské, severské a staroanglické literatury. Jsou důkazem a důsledkem dříve chápaného magického významu jazyka a ritualizovaného myšlení.
Kenningy byly charakteristickým rysem skaldské poezie, v menší míře je lze najít i v Eddách (tedy v próze).
- oř moře = loď
- cesta velryb = moře
- setkání mužů = bitva
- střet štítů = bitva
- tanec mečů = bitva
- hadí voda = krev
- labuť potu trnu ran = havran[2]
- ryba vřesu = had
- lamač prstenů = kníže (jarl), náčelník družiny[3]
- Jorge Luis Borges: „Metafora“, in: Ars poetika, Praha 2005, ISBN 80-204-1241-7
- Pavel Trost: „Zur Wesenbestimmung der Kenning“, in: ZDA 4 (Dezember), Jg. 70, 1933, pp. 235—236. [K pojmu kenning jako básnické figuře staroislandské a keltské poesie.]
- ↑ dochovaly se i kenningy o 7 slovech!
- ↑ trn ran – opis pro meč (kterým je zdůrazněna jeho nebezpečnost pro nepřátele v rukou statečného bojovníka); pot meče – krev; labuť krve tedy naznačuje jev, běžný po bitvách: havrani se slétají na mrtvá těla bojovníků, klovají do jejich ostatků a pijí jejich krev
- ↑ vyvolává se zde představa bojovníka/vůdce družiny, který je schopen získat cennou kořist a zároveň ji štědře rozděluje mezi své věrné
[editovat] Externí odkazy
