Anglická literatura

Stručný přehled anglické literatury

Do anglické literatury bývá většinou řazeno písemnictví Velké Británie a Irska, poté i literatury dalších anglicky mluvících zemí, vyjma USA. Čili do ní bývají započítávána i díla vzniklá na území jejich kolonií v anglickém jazyce. Nyní se za anglickou literaturu považuje pouze literatura vzniklá na území Anglie.

Staroanglická literatura / Anglo-Saská literatura

Počátky anglické literatury lze hledat ve staroanglické slovesnosti, která se rozvíjela od 5. století do vpádu Normanů (1066). Vznikaly především hrdinské eposy (Beowulf, Widsith), dále se zachovaly elegie, přísloví a hádanky. Ve staroanglické literatuře se rozvíjela i lyrika a náboženská poezie, kde lze rozlišit dvě hlavní školy - Cædmonovu a Cynewulfovu. Jedno z nejznámějších děl z této doby lze dokonce považovat za historickou literaturu - Anglosaská kronika.

Doba

Kopec Sutton Hoo

• V 5.století přicházejí na území Anglie germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů, kteří po následující dvě století byli zcela negramotní.
• V roce 597 přichází svatý Augustýn šířit křesťanství
• Sutton Hoo je významný kopec na pobřeží Suffolku známý především četnými nálezy bohatých pohřebních míst (objeveny až v roce 1939) svědčícími o životě tehdejších teutonských kmenů. Je místem hrobu krále Readwalda, který roku 624 zemřel v bitvě v Northumbrii.
• V roce 991 Dánové poráží krále Aldermana Byrhtnotha v bitvě u Maldonu a uzavírají mezi Anglií a Normandií smlouvu o příměří.
• Roku 1066 přichází do Anglie Vilém Dobyvatel a završuje tak Anglo-Saskou etapu.

Anglo-sasové byli vytrvalí bojovníci a námořní piráti. Hlavními tématy jejich poezie byly proto moře, lodě, bitvy, dobrodružství, hrdinské činy, uctívání bojovníků, ale také láska a stesk po domově. Poezie jako celek je upřímná, zasmušilá a prostoupena fatalismem a náboženským cítěním.

Angličtina

Angličtina v 5.století je variantou germánských jazyků, kterou ústně rozšiřovali zejména teutonské kmeny. Měla 4 dialekty (Kentský, Západosaský, Northumbrianský a Mericánský). Angličtina té doby byla flexivní jazyk s typickými silnými a slabými slovesy, zdovjováním zájmen a gramatickým rozlišováním rodů. Slovosled byl mnohem volnější a existovaly jen 2 slovesné časy (přítomný/budoucí a minulý).

Anglo-saská poezie

Beowulf

První stránka Beowulfa

Je bezesporu nejdůležitější dílo Anglo-saské literatury pocházející někdy z let 700 - 1000, i když v podstatě nepojednává o Anglii. Báseň pojednává o dánském králi Hrothgarovi a nabízí zajímavý obraz tehdejšího života. Popisuje nelítostné bitvy, hrdinské činy, projevy vůdců a utrpení člověka.

Beowulf je mladý muž žijící na jihu Skandinávie někdy v 5. a 6.století. Je mu dán nelehký úkol zabít děsivou stvůru Grendela, což se mu nakonec na půdě krále Hrothgara podaří. Naneštěstí tím však vyžene ze své podmořské jeskyně Grendelovu matku, která chce pomstít smrt svého syna a Beowulf ji v podmořské bitvě přemůže a zabije. Zatímco Beowulf moudře vládne, je jeho lid opakovaně napadán drakem a Beowulf je donucen vydat se na další bitvu, aby ochránil svůj lid. V této bitvě však Beowulf umírá a báseň končí jeho pohřbem.

• báseň neobsahuje žádné rýmy
• 3182 řádků (jen 1/10 se zachovala)
• cézury (mezislovné předěly)
• nejprve se šířila ústně (pohanská epika), sepsána byla až v 10.století
• obsahuje velké množství aliterací
• jedná se o retrospektivní báseň
• In Media Res - je uprostřed všeho dění
• popisuje předkřesťanskou společnost ve Skandinávii (některé křesťanské rámce byly do básně později zakomponovány)
• obsahuje velké množství složených slov (např. Sky´s jewel, wave floater, sea goer...)

Elegie

Patří do skupiny tzv. Cynewulfské školy. Jedná se o poezii, která pojednává zejména o žalu (především z vyhnanství), stesku a odtržení od Pána nebo blízkých lidí. Z mála dochovaných děl jmenujme alespoň tato:

• The Wanderer (Poutník)
• The Seafarer (Mořeplavec)
• Deor´s Lament (Deorovy nářky)
• Caedmon´s Hymn (Caedmonův chvalozpěv) - báseň sepsal Cynewulf
• The Battle of Maldon (Bitva u Maldonu)

Caedomův chvalozpěv

Rukopis Caedmova chvalozpěvu z roku 773

Tato náboženská báseň vypráví o negramotném mnichu Caedmovi, který jež až příliš stydlivý na to, aby se účastnil častých slavností, kde se zpívá a tancuje. Místo toho jde do stájí a stará se o zvířata. Jednou si však ve stáji lehne a rychle usne. Ve snu vidí jiného muže, jak vedle něj stojí a chce, aby ubohý mnich zazpíval. Caedmon mu odpovídá, že zpívat neumí. Ten muž však po něm stále chce, aby mu zazpíval. Nabízí, aby mu zazpíval o stvoření světa a všeho na Zemi. Na to Caedmon začne zpívat verše o Pánu stvořiteli. Uvěří, že získal talent ke zpěvu od samotného Pána a pokračuje ve skládání dalších veršů.

Bitva u Maldonu

Byrhtnothova socha v Maldonu

Jedná se o heroickou báseň o skutečné bitvě, která se odehrála v roce 991. Báseň sepsal Cotton Otho, avšak originál této básně byl zničen při požáru v roce 1731. Současná verze pochází z roku 1724 od Johna Elphinstona. Báseň je však spíše literární inspirace, než faktický popis událostí bitvy, nicméně jedná se o první známý popis anglické armády.

Středoanglická literatura

Po roce 1066 (Vilém I. Dobyvatel založil normanskou dynastii) se do británie dostal francouzský vliv a do anglické literatury pronikly rytířské romány, dvorská lyrika a atp. Nejpopulárnější z těchto literárních útvarů byl rytířský román, který zpravidla vycházel z keltské mytologie, především z legend o králi Artušovi. Za vrchol tohoto období bývá považováno 14. století (Geoffrey Chaucer).

Od alžbětinské do viktoriánské doby

V anglické literatuře bylo toto období velice silné, v 16. století nastal prudký rozvoj humanistických věd (Thomas More), který později strhl i literaturu k velkému rozmachu. Nejprve nastal rozvoj dvorského eposu (Edmund Spenser) a románu. S malým zpožděním se začala rozvíjet i lyrická poezie, velmi populární byly sonety. V díle F. Bacona se rozvinulo psaní formou esejů. Nakonec v tomto období došlo k rozvoji dramatu, které bylo převážně světské (Thomas Kyd, Christopher Marlowe), vrcholem tohoto tzv. alžbětinského divadla je tvorba Williama Shakespeara.

Tvorba Bena Jonsona dala základ klasicismu, jehož rozvoj nastal po roce 1650, především v básnické tvorbě a divadelních hrách.

V 18. století došlo k velkému rozmachu románu všech možných typů (Daniel Defoe, Henry Fielding, Samuel Richardson, Tobias George Smollett, Laurence Sterne, Jonathan Swift, atd.).

Následný vývoj a rozvoj poezie, historicismu a v neposlední řadě i probuzený zájem o folklór umožnili vznik romantismu, za jehož zakladatele je považován básník William Blake, tento styl plně rozvinuli tzv. jezerní básníci (Samuel Taylor Coleridge, William Wordsworth). Romantismus dále rozvinula tzv. druhá romantistická generace (George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley), která zároveň ukázala možnosti a meze romantické poezie.

V tomto období došlo i k posunu v románové tvorbě a historické romány W. Scotta spolu s romány rodinného krbu J. Austenové zahájily rozvoj viktoriánského románu 19. století. Tento druh románové tvorby vycházel z romantických tradic a z prózy 18. století. Vrcholem této tvorby jsou sociální romány Ch. Dickense. Tento trend později přešel do naturalismu (Thomas Hardy). Romantismus byl velmi významný nejen pro vývoj viktoriánské poezie (Dante Gabriel Rosetti, Alfred Tennyson), ale i i pro tzv. estetické hnutí (William Morris). Drama v tomto období stagnovalo a teprve v 19. století našlo své velké postavy v díle O. Wilda a v ironické podobě společenskokritického dramatu pak v díle G. B. Shawa.

20. století

Počátkem 20. století získala literatura nový impulz v podobě modernistické experimentální prózy (James Joyce) a poezie (Thomas Stearns Eliot). V tomto období se objevil nový přístup k románové tvorbě (Herbert George Wells, John Galsworthy), postupně došlo ke změně nejen témat, ale i způsobu tvorby, to již koncem 19. století zahájil Joseph Conrad a plně se projevilo v díle Edwarda Morgana Forstera. Tyto postupy přiblížily klasický román modernismu (David Herbert Lawrence). Z těchto nových postupů se vyvinula i antiutopie (George Orwell).

Po druhé světové válce se v díle Grahama Greena objevují etické a politické problémy, zároveň se objevily pokusy o zkoumání lidského nitra (William Golding). Reakcí na probíhající společenské změny byla skupina Rozhněvaní mladí muži (John Braine, Malcolm Bradbury), na tuto situaci reagoval i Angus Wilson. Reakce na ztrátu autentičnosti a revoltu proti společenským konvencím se projevila i v poezii (Movement, Groupe) a dramatu (John Osborne).Podoným směrem se vyvíjel i tzv. dělnický román, který se specializoval na ukázání autentických životních zkušeností (Alan Sillitoe).

Zhruba od roku 1960 dochází v anglické próze k většímu důrazu na vyprávění a hledání životních hodnot, kde bývá problematizován rozdíl mezi realitou a fikcí. Zároveň bývají zdůrazňovány problémy a kulturní odlišnosti přistěhovalců a problémy žen. Moderní poezie se pokouší hledat „novou epičnost“ což ji často zavádí k různým jazykovým experimentům. Drama vychází z absurdního divadla (Harold Pinter) a divadla krutosti, velmi oblíbené je politické divadlo.

Odkazy

Související články

• Alžbětinské divadlo
• Seznam anglických spisovatelů
• Rozhněvaní mladí muži

Literatura

• CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 422.  
• CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury II. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 476.  
• ČERMÁK, Jan a kolektiv. Jako když dvoranou proletí pták. Praha : Triáda 2009 (Edice Delfín, sv. 91). První vydání, 2009. ISBN 978-80-87256-11-4. S. 679.