Anglická literatura

Stručný přehled anglické literatury

Do anglické literatury bývá většinou řazeno písemnictví Velké Británie a Irska, poté i literatury dalších anglicky mluvících zemí, vyjma USA. Čili do ní bývají započítávána i díla vzniklá na území jejich kolonií v anglickém jazyce. Nyní se za anglickou literaturu považuje pouze literatura vzniklá na území Anglie.

Staroanglická literatura / anglo-saská literatura

Počátky anglické literatury lze hledat ve staroanglické lidové slovesnosti, která se rozvíjela od 5. století do vpádu Normanů (1066). Vznikaly především hrdinské eposy (Beowulf, Widsith), dále se zachovaly elegie, přísloví a hádanky. Ve staroanglické literatuře se rozvíjela i lyrika a náboženská poezie, kde lze rozlišit dvě hlavní školy - Cædmonovu a Cynewulfovu. Jedno z nejznámějších děl z této doby lze dokonce považovat za historickou literaturu - Anglosaská kronika, kterou se také proslavil Alfréd Veliký.

Doba

Kopec Sutton Hoo

• V 5. století přišly na území Anglie germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů, kteří po následující dvě století byli zcela negramotní.
• V roce 597 přišel svatý Augustýn šířit křesťanství
• Sutton Hoo je významný kopec na pobřeží Suffolku známý především četnými nálezy bohatých pohřebních míst (objeveny až v roce 1939) svědčícími o životě tehdejších teutonských kmenů. Je místem hrobu krále Readwalda, který roku 624 zemřel v bitvě v Northumbrii.
• V roce 991 Dánové porazili krále Aldermana Byrhtnotha v bitvě u Maldonu a uzavřeli mezi Anglií a Normandií smlouvu o příměří.
• Roku 1066 přišel do Anglie Vilém Dobyvatel a završil tak anglo-saskou etapu.

Anglo-sasové byli vytrvalí bojovníci a námořní piráti. Hlavními tématy jejich poezie byly proto moře, lodě, bitvy, dobrodružství, hrdinské činy, uctívání bojovníků, ale také láska a stesk po domově. Poezie jako celek je upřímná, zasmušilá a prostoupena fatalismem a náboženským cítěním.

Angličtina

Angličtina v 5. století představuje variantu germánských jazyků, kterou ústně rozšiřovaly zejména teutonské kmeny. Měla 4 dialekty (kentský, západosaský, northumbrianský a mericánský). Angličtina té doby byla flexivní jazyk s typickými silnými a slabými slovesy, zdvojováním zájmen a gramatickým rozlišováním rodů. Slovosled byl mnohem volnější a existovaly jen 2 slovesné časy (přítomný/budoucí a minulý).

Psaný anglický jazyk má souvislost s pronikajícím křesťanstvím, to je totiž založeno na psaném slově. Většinu anglických básní můžete nalézt v těchto pěti knihách:

• JUNIUS MANUSCRIPT - Genesis(Padlí andělé, stvoření Země, Adam a Eva, obětování Izáka), Daniel(Moralizující úvahy o tom, že Bůh pomáhá jen těm co si to zaslouží. Daniel je vzorem křesťanských ctností, pokory a oddanosti. Zmíněn je i pád Jeruzaléma), Exodus(odchod Židů z Egypta, pochod Rudým mořem a záhuba Egypťanů-Mojžíš jako vůdce družiny), Christ and Satan (má tři části, je propojen s tématem nářku padlých andělů, dobytí pekla a pokušení, Satan je ubožák litujíc sám sebe)
• Nowel Codex - originál Beowulfa, fragment The Life Of St. Christopher, The Book of Judith
• VERCELLY BOOK - 23 homilií v próze, 6 prací v aliteračním anglosaském verši mezi nimiž jsou Sen o kříži(Vryta runovým písmem do kamenného kříže. Básník vypráví svůj sen, kdy se mu zjevil kříž s drahokamy a promlouval k němu), 2 básně od Cynewulfa - Ellen (Sen Konstatinův, kdy se dal pokřtít. Vyslal matku Helenu pátrat po Kristově kříži), The Fates Of The Apostles
• EXETERY BOOK - zde najdete elegie jako The Wanderer, The Seafarer,The Fortunes Of Men, The Wife´s Lament, The Husband´s Message (některé z nich jsou podepsány Cynewulfem) a také Christ I., Christ II. a Christ III.
• PARIS PSALTAR - rukopis, který se nachází v Paříži, obsahuje žaltáře od 51-150tého v latině a angličtině

Anglo-saská poezie

Beowulf

První stránka Beowulfa

Je bezesporu nejdůležitější dílo anglo-saské literatury pocházející někdy z let 700 - 1000, i když v podstatě nepojednává o Anglii. Je jednou z typických heroických básní neboli eposem. Báseň pojednává o dánském králi Hrothgarovi a nabízí zajímavý obraz tehdejšího života. Popisuje nelítostné bitvy, hrdinské činy, projevy vůdců a utrpení člověka.

Beowulf je mladý muž žijící na jihu Skandinávie někdy v 5. a 6. století. Byl mu dán nelehký úkol zabít děsivou stvůru Grendela, což se mu nakonec na půdě krále Hrothgara podařilo. Naneštěstí tím však vyhnal ze své podmořské jeskyně Grendelovu matku, která chtěla pomstít smrt svého syna a Beowulf ji v podmořské bitvě přemohl a zabil. Zatímco Beowulf moudře vládl, byl jeho lid opakovaně napadán drakem a Beowulf byl donucen vydat se na další bitvu, aby ochránil svůj lid. V této bitvě však Beowulf zemřel a báseň končí jeho pohřbem.

• báseň neobsahuje žádné rýmy
• 3182 řádků (jen 1/10 se zachovala)
• typický aliterační verš (počet slabik je libovolný, ale počet přízvučných slabik musí být stejný. Jeden verš je oddělen tzv. césurou na dvě části. První přízvučná slabika za césurou určuje aliteraci, avšak poslední slabika aliterovat nesmí. V první polovině mohou aliterovat obě slabiky nebo jen jedna -př: then Built for Beowulf /->césura a Band of the jutes)
• nejprve se šířila ústně (pohanská epika), sepsána byla až v 10. století
• jedná se o retrospektivní báseň
• In Media Res - je uprostřed všeho dění
• popisuje předkřesťanskou společnost ve Skandinávii (některé křesťanské rámce byly do básně později zakomponovány)
• obsahuje velké množství složených slov (např. Sky´s jewel, wave floater, sea goer...)

Elegie

Elegie patří do skupiny tzv. Cynewulfské školy. Jedná se o poezii, která pojednává zejména o žalu (především z vyhnanství neboli exilu), stesku a odtržení od Pána nebo blízkých lidí. V mnoha z nich se objevuje samota, širé moře, chlad, déšť mrholení apod. Tyto podmínky jsou zdůrazněním stesku po tom, co měli, co prožívali. Moře je pro ně symbolem neznáma, samoty a nebezpečí. V těchto básních se objevuje kontrast ve formě Ubisuntu, kdy naříkající na jednu stranu popisuje svoje odloučení a samotu a na druhé straně se ve vzpomínkách vrací k radostným chvílím, kdy byl se svou rodinou. Užívá se zde tzv. Kennings - výrazy, které jsou symbolem pro něco, jakoby dvojsmysly př. house of bones = tělo. Z mála dochovaných děl jmenujme alespoň tato:

• The Wanderer (Poutník)
• The Seafarer (Mořeplavec)
• The Wife´s Lament (Ženin nářek)
• The Husband´s Message (Manželův vzkaz)
• Déor
• The Wulf and Eadwancer

Caedomův chvalozpěv

Rukopis Caedmova chvalozpěvu z roku 773

Tato náboženská báseň vypráví o negramotném mnichu Caedmovi, který jež až příliš stydlivý na to, aby se účastnil častých slavností, kde se zpívá a tancuje. Místo toho jde do stájí a stará se o zvířata. Jednou si však ve stáji lehne a rychle usne. Ve snu vidí jiného muže, jak vedle něj stojí a chce, aby ubohý mnich zazpíval. Caedmon mu odpovídá, že zpívat neumí. Ten muž však po něm stále chce, aby mu zazpíval. Nabízí, aby mu zazpíval o stvoření světa a všeho na Zemi. Na to Caedmon začne zpívat verše o Pánu stvořiteli. Uvěří, že získal talent ke zpěvu od samotného Pána a pokračuje ve skládání dalších veršů.

Bitva u Maldonu

Byrhtnothova socha v Maldonu

Jedná se o heroickou báseň o skutečné bitvě, která se odehrála v roce 991. Báseň sepsal Cotton Otho, avšak originál této básně byl zničen při požáru v roce 1731. Současná verze pochází z roku 1724 od Johna Elphinstona. Báseň je však spíše literární inspirace, než faktický popis událostí bitvy, nicméně jedná se o první známý popis anglické armády.

Anglo-saská próza

ALFRÉD VELIKÝ:

Velmi důležitou roli v anglosaské literatuře hraje i Alfréd Veliký, který si své přízvisko nezaslouil jen tak. Alfréd Veliký byl jediný, který se mohl stát následníkem trůnu tedy králem. Původně chtěl však být knězem. Byl velmi vzdělaný a uměl Latinsky psát, číst i mluvit. Uměl samozřejmě i anglicky a chtěl roztříštěnou zemi sjednotit. Velmi významný se stal jeho Program překládání a zvdělávání. Chtěl totiž zemi sjednotit za pomoci jazyka. Věřil, že je důležité, aby i nižší vrstva obyvatelstva rozuměla tomu, co se píše v literatuře. Žádal tedy veřejně i církev o pomoc. Jeho program se ale nevydařil přesně tak, jak chtěl. Lidé se báli, že když budou studovat, nebudou mít čas na svou práci, ale Alfréd jim zdůrazňoval, že samozřejmě i práce je důležitá, avšak znalost je tím největším bohatstvím. I pro vyšší vrstvy bylo důležité znát anglický jazyk, protože jak tvrdil, pán by neměl být otrokem svého služebného jen proto, že jeho písař umí více jazyků a může ho snadněji obelstít. Protože se jeho iniciativa úplně neprosadila, šel tzv. vzorem ostatním tím, že sám překládal. Byl zastáncem nepřekládat jen word for word neboli nepřekládat slovo od slova, ale pro význam slova. Protože doslovný překlad může nést ztrátu významu, který je tak důležitý. aByl to právě on, kdo vytvořil z názvu Angelcynn-Angloland a později England. Mezi významné práce Alfréda patří:

CURA/REGULA PASTORALIS(Pastoral Care) od papeže Řehoře Velikého, kde napsal Alfréd předmluvu.

BOËTHIUS(bécius)- CONSOLATION OF PHILOSOPHY, kterou Alfréd přeložil a připsal k ní i svůj názor. Kdy Boëthius tvrdí, že nejdůležitější ze všeho je Bůh a Alfréd mu to schvaluje, přičemž dodává, že stejně důležité jsou i povinnosti.

PRVNÍCH 50 ŽALMŮ přeložil a k nim přidal i komentáře pro jejich vysvětlení a lepší pochopení.

SOLILOQUES BY AUGUSTINE FROM HYPOREGIA - tato práce nebyla kompletní, proto ji Alfréd dokončil.

ANGLO-SAXON CHRONICLE: Jeho nejvýznamnější dílo, která je důležitá zvláště proto, že dokládá doopravdy, jak tehdejší doba probíhala. Přesný záznam o přírodních jevech jako tsunami,plague(mor)dobytka, kdy byl kruh kolem měsíce a kdy spadla hvězda, politické události. Kronika je složena ze 7 manuskriptů a je psána v próze. Jsou zde i básně jako The Battle Of Brunanbur(g)h.Vrací se až do Caesarovy doby.

JINÍ (ANONYMNÍ) PŘEKLADATELÉ přeložili:

-Dialogues od Řehoře Velkého -Paulus Orosius - Historiy Againts The Pagans -Venerable Bede (Beda ctihodný, který byl dalším důležitým autorem díky svým Církevním dějiným Anglů)- Historia Eclesiastica

ELFRIC(zemřel 1010) A WULFSTAN(zemřel 1023),kteří psali především homilia a kritizovali morálku tehdejší doby.

Středoanglická literatura

Po roce 1066 (Vilém I. Dobyvatel založil normanskou dynastii) se do británie dostal francouzský vliv a do anglické literatury pronikly rytířské romány, dvorská lyrika a atp. Nejpopulárnější z těchto literárních útvarů byl rytířský román, který zpravidla vycházel z keltské mytologie, především z legend o králi Artušovi. Za vrchol tohoto období bývá považováno 14. století (Geoffrey Chaucer).

Od alžbětinské do viktoriánské doby

V anglické literatuře bylo toto období velice silné, v 16. století nastal prudký rozvoj humanistických věd (Thomas More), který později strhl i literaturu k velkému rozmachu. Nejprve nastal rozvoj dvorského eposu (Edmund Spenser) a románu. S malým zpožděním se začala rozvíjet i lyrická poezie, velmi populární byly sonety. V díle Francise Bacona se rozvinulo psaní formou esejů. Nakonec v tomto období došlo k rozvoji dramatu, které bylo převážně světské (Thomas Kyd, Christopher Marlowe), vrcholem tohoto tzv. alžbětinského divadla je tvorba Williama Shakespeara.

Tvorba Bena Jonsona dala základ klasicismu, jehož rozvoj nastal po roce 1650, především v básnické tvorbě a divadelních hrách.

V 18. století došlo k velkému rozmachu románu všech možných typů (Daniel Defoe, Henry Fielding, Samuel Richardson, Tobias George Smollett, Laurence Sterne, Jonathan Swift, atd.).

Následný vývoj a rozvoj poezie, historicismu a v neposlední řadě i probuzený zájem o folklór umožnili vznik romantismu, za jehož zakladatele je považován básník William Blake, tento styl plně rozvinuli tzv. jezerní básníci (Samuel Taylor Coleridge, William Wordsworth). Romantismus dále rozvinula tzv. druhá romantistická generace (George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley), která zároveň ukázala možnosti a meze romantické poezie.

V tomto období došlo i k posunu v románové tvorbě a historické romány Waltera Scotta spolu s romány rodinného krbu Jane Austenové zahájily rozvoj viktoriánského románu 19. století. Tento druh románové tvorby vycházel z romantických tradic a z prózy 18. století. Vrcholem této tvorby jsou sociální romány Charlese Dickense. Tento trend později přešel do naturalismu (Thomas Hardy). Romantismus byl velmi významný nejen pro vývoj viktoriánské poezie (Dante Gabriel Rosetti, Alfred Tennyson), ale i i pro tzv. estetické hnutí (William Morris). Drama v tomto období stagnovalo a teprve v 19. století našlo své velké postavy v díle O. Wilda a v ironické podobě společenskokritického dramatu pak v díle G. B. Shawa.

20. století

Počátkem 20. století získala anglická literatura nový impulz v podobě modernistické experimentální prózy (James Joyce) a poezie (Thomas Stearns Eliot). V tomto období se objevil nový přístup k románové tvorbě (Herbert George Wells, John Galsworthy), postupně došlo ke změně nejen témat, ale i způsobu tvorby, to již koncem 19. století zahájil Joseph Conrad a plně se projevilo v díle Edwarda Morgana Forstera. Tyto postupy přiblížily klasický román modernismu (David Herbert Lawrence). Z těchto nových postupů se vyvinula i antiutopie (George Orwell).

Po druhé světové válce se v díle Grahama Greena objevují etické a politické problémy, zároveň se objevily pokusy o zkoumání lidského nitra (William Golding). Reakcí na probíhající společenské změny byla skupina Rozhněvaní mladí muži (John Braine, Malcolm Bradbury), na tuto situaci reagoval i Angus Wilson. Reakce na ztrátu autentičnosti a revoltu proti společenským konvencím se projevila i v poezii (Movement, Groupe) a dramatu (John Osborne).Podoným směrem se vyvíjel i tzv. dělnický román, který se specializoval na ukázání autentických životních zkušeností (Alan Sillitoe).

Zhruba od roku 1960 dochází v anglické próze k většímu důrazu na vyprávění a hledání životních hodnot, kde bývá problematizován rozdíl mezi realitou a fikcí. Zároveň bývají zdůrazňovány problémy a kulturní odlišnosti přistěhovalců a problémy žen. Moderní poezie se pokouší hledat „novou epičnost“ což ji často zavádí k různým jazykovým experimentům. Drama vychází z absurdního divadla (Harold Pinter) a divadla krutosti, velmi oblíbené je politické divadlo.

Odkazy

Související články

• Alžbětinské divadlo
• Seznam anglických spisovatelů
• Rozhněvaní mladí muži

Literatura

• CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 422.  
• CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury II. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 476.  
• ČERMÁK, Jan a kolektiv. Jako když dvoranou proletí pták. Praha : Triáda 2009 (Edice Delfín, sv. 91). První vydání, 2009. ISBN 978-80-87256-11-4. S. 679.