Thomas Stearns Eliot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thomas Stearns Eliot
Thomas Stearns Eliot
Thomas Stearns Eliot
Narození 26. září 1888
Saint Louis
Úmrtí 4. ledna 1965 (ve věku 76 let)
Londýn
Povolání dramatik, básník, esejista, literární kritik, sociální kritik, povídkář, vysokoškolský pedagog a spisovatel
Alma mater Pařížská univerzita, Harvardova univerzita a Merton College
Významná díla Pustá země
Čtyři kvartety
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1948)
Prezidentská medaile svobody
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Manželky Vivienne Haigh-Wood Eliotová a Valerie Eliotová
Podpis
Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Stearns Eliot (26. září 1888, St. Louis, Missouri, USA4. ledna 1965, Londýn) byl anglický básník, esejista a dramatik amerického původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1948.

Život[editovat | editovat zdroj]

Thomas Stearns Eliot se narodil roku 1888 v americkém městě St. Louis ve státě Missouri ve starobylé novoanglické rodině. Nejprve navštěvoval Smithovovu akademii ve svém rodném městě a později Miltonovu akademii v Massachusetts. V roce 1906 začal studovat na Harvardově univerzitě, kde roku 1909 promoval jako bakalář svobodných umění. Poté strávil rok ve Francii a navštěvoval zde přednášky Henriho Bergsona na pařížské Sorbonně. Ve studiích pak pokračoval na několika německých univerzitách a také v Oxfordu a zajímal především o řeckou a o indickou mystickou filozofii.

Roku 1916 se Eliot definitivně usadil v Anglii. Krátce zde učil na střední škole, roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a současně pracoval v zahraničním oddělelní Lloydovy banky (do roku 1925). Roku 1922 založil čtvrtletník The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou báseň Pustá země (česky též jako Pustina nebo Zpustlá země).

Roku 1927 se Eliot stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber, v němž postupně uveřejňoval díla moderních britských básníků. Téhož roku získal britské státní občanství a vstoupil do anglikánské církve.

Eliotova raná básnická tvorba se zrodila ze složitého střetávání tradicionalismu a evropské a angloamerické avantgardy, především symbolismu a imagismu. Eliot totiž programově navazoval na anglické básníky 17. století (např. na Johna Donna) a s jazykem pracoval způsobem, který jakoby navazoval na francouzské básníky konce 19. století, zejména na Julese Laforguea. Po roce 1912 se Eliot začal od symbolismu vzdalovat a pod vlivem Ezry Pounda se přiblížil k imagismu, zejména k jejich teorii i praxi přesných, vycizelovaných obrazů, které byly průsečíkem intelektu, imaginace a senzibility. Na rozdíl od imagistů však Eliot vždy zdůrazňoval společenskou funkci poezie, kterou spatřoval v udržování básnického jazyka jako prostředku společenské komunikace a přesného nástroje myšlení a cítění. Jeho básnická tvorba 20. a 30. let 20. století tak reflektuje duchovní krizi moderní západní civilizace. Pojetím reality a duchovního života v monologu či kaleidoskopickém kubistickém střídání různých hlasů je řazen jednak k modernistům, jednak ke ztracené generaci. Ve svých pozdních pracích pak Eliot rozvíjel svou poetiku směrem k velmi zvláštnímu mixu realismu a metafyzična a rovněž se přikláněl k hodnotám křesťanství a anglosaské kulturní tradice.

Obraz T. S. Eliota od Simona Filedhouseho

Eliot je rovněž autorem několika básnických dramat, která jsou určena širšímu a mnohdy neliterárnímu publiku, a proto se vyznačují větší sdělností. O organickém spojení jeho básnické tvorby s kritickou činností svědčí to, že vydal za svého života na pět set esejů, týkajících se nejrůznějších stránek uměleckého i politického života.

Formálními inovacemi a intelektuální silou svého díla se Eliot stal jedním z vrcholných a současně nejvlivnějších tvůrců anglofonní i světové poezie 20. století. Jeho poezie je poměrně komplikovaná, není jednoduchá na čtení a vyžaduje značnou pozornost. Roku 1948 byla Eliotovi udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Thomas Stearns Eliot zemřel roku 1965 v Londýně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • The Love Song of J. Alfred Prufrock (1911, tiskem 1915, Píseň lásky J. Afreda Prufrocka), dramatický monolog,
  • The Hippopotamus (1917, Hroch), báseň napsaná v rýmovaných čtyřveršových slokách v jambickém tetrametru po vzoru Théophila Gautiera. Tuto básnickou formu pokládal Eliot za protiklad volného verše, jenž se stával avantgardní módou a ze kterého se vytrácely jeho původní kvality.
  • The Waste Land (1922, Pustá země), nejznámější Eliotova básnická skladba , složitá výpověď o době mezi válkami a autorova reakce na první světovou válku.
  • The Hollow Men (1925, Dutí lidé), báseň, symbolický motiv prázdnoty,
  • Ash Wednesday (1930, Popeleční středa), první Eliotova křesťanská báseň, jejíž poetika vychází z Danta,
  • Four Quartets (1944, Čtyři kvartety), básnická meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je héraklitovský svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň), Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec.

Básnická dramata[editovat | editovat zdroj]

Kokteilový večírek, obálka z roku 1950

Nejvýznamnější eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Tradition and Individual Talent (1919, Tradice a individuální talent), esej, která připravila půdu pro přijetí děl básnického modernismu.
  • The Sacred Wood (1920, Posvátný háj),
  • The Use of Poetry and the Use of Criticism (1933, Funkce poezie a funkce kritiky),
  • Notes Towards a Definitioon of Culture (1948, Poznámky k definici kultury),
  • The Frontiers of Crtiticism(1956, Hranice kritiky),
  • To Critize the Critic (1965, Jak kritizovat kritiku),
  • On Poetry and Poets (1957, O básnictví a básnících),

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]