Thomas Mann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thomas Mann
Thomas Mann v roce 1937
Thomas Mann v roce 1937
Rodné jméno Paul Thomas Mann
Narození 6. června 1875
Lübeck
Úmrtí 12. srpna 1955 (ve věku 80 let)
Curych, Švýcarsko
Významná díla Buddenbrookovi, Smrt v Benátkách, Kouzelný vrch, Josef a bratří jeho, Doktor Faustus
Ocenění 1929 Nobelova cena za literaturu
Manželka Katia Pringsheimová
Děti Klaus Mann (1906-1949)
Příbuzní Heinrich Mann (bratr)
Podpis
Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Heinrich Mann
bratr Karl Viktor Mann
syn Klaus Mann
syn Golo Mann
dcera Erika Mannová
dcera Monika Mannová
dcera Elisabeth Mannová-Borgeseová
vnuk Fridolin Mann

Paul Thomas Mann (6. června 1875, Lübeck12. srpna 1955, Curych, Švýcarsko) byl německý prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Jde o bratra spisovatele Heinricha Manna (18711950) a ekonoma Karla Viktora Manna (18901949), otce spisovate Klause Manna (19061949) a historika a politologa Golo Manna (19091994). Známými se staly i jeho dcery, herečka, kabaretiérka a spisovatelka Erika Mannová (19051969), spisovatelka Monika Mannová (19101992) a ekoložka a spisovatelka Elisabeth Mannová-Borgeseová (19182002) a také jeho vnuk psycholog a spisovatel Fridolin Mann (* 1940).

Řada rodinných příslušníků byla pro něj vzorem pro postavy v některých jeho dílech.

Život[editovat | editovat zdroj]

Heinrich a Thomas Mannové kolem roku 1900.
Katia Mannová roku 1905.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lübecku v patricijské rodině obchodníka s obilím Thomase Johanna Heinricha Manna. Matka, hudebně nadaná Júlie da Silva Bruhnsová, pocházela z Brazílie a měla v sobě kreolskou krev. Po otcově smrti roku 1893 a rozpadu firmy se rodina přestěhovala roku 1893 do Mnichova, kde Thomas Mann žil až do roku 1933. Zde působil jako volontér pojišťovací společnosti, rok pracoval v redakci satirického časopisu Simplicissimus, poslouchal přednášky na vysoké škole a v letech 18951898 byl v Itálii se svým bratrem Heinrichem.

S vlastními literárními pokusy začal v roce 1893 (črta Vize) a o rok později debutoval svou novelou Gefallen. První velké dílo, román Buddenbrookovi vyšel v roce 1901. Kniha sklidila okamžitý úspěch a z něj se stal téměř přes noc proslulý německý spisovatel.

Roku 1905 se oženil s dcerou vzdělaného židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, s níž měl šest dětí (Eriku, Klause, Gola, Moniku, Elisabeth a Michaela), z nichž se výrazněji proslavily dvě: Klaus, který se rovněž stal spisovatelem, a Golo, jenž se věnoval historii. Fakt, že spojil svůj život s ženou, ač to ve své době byla jediná možnost veřejného partnerského soužití, byl pro jeho okolí víc než překvapující. Nacházel totiž větší zalíbení v mladých mužích než ve společnosti žen.[zdroj?] Jeho homosexuální či snad bisexuální orientace se potvrdila až dvacet let po jeho smrti, kdy byly odtajněny jeho soukromé deníky. Homosexuální motivy jsou časté i v jeho díle (např. v románu Buddenbrookovi, či v novelách Smrt v Benátkách a Tonio Kröger).

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 onemocněla Katia tuberkulózou a pobývala dlouhodobě v plicním sanatoriu ve švýcarském Davosu. Její léčba, zážitky ze sanatoria i obavy z možné smrti inspirovaly Thomase Manna k druhému významnému románu, snovému vyprávění z luxusní plicní ozdravovny Kouzelný vrch, na němž začal pracovat v roce 1913 a dokončil ho roku 1924, kdy byl, rovněž s velkým úspěchem, publikován.

V době první světové války se v esejích Úvahy nepolitického člověka dostal do zásadních rozporů s bratrem Heinrichem, když válku neodmítl a zastal se prušáctví a německého nacionalismu. Později však doznal svůj omyl a přiklonil se k demokracii a humanismu jako jeho bratr.

V té době se již stýkal s předními umělci a spisovateli své doby, např. s Hermannem Brochem či Robertem Musilem, jemuž výrazně pomáhal v jeho finanční tísni a jehož díla si velmi vážil. V roce 1929 pak získal Nobelovu cenu za literaturu "zejména za jeho mohutný román Buddenbrookovi, který během let získával stále vyšší uznání jako jedno z klasických děl současné literatury" (citace z odůvodnění Švédské akademie), přičemž jedním z kandidátů na toto ocenění byl již v roce 1927. Ze značné finanční sumy, kterou obdržel, umořoval vysoké dluhy svých dětí.

Válka a exil[editovat | editovat zdroj]

Již od počátku třicátých let s obavami sledoval hrozící nástup nacismu v Německu. Ve své řeči Apel na rozum pronesené v Berlíně v říjnu 1930, jež vstoupila do dějin jako tzv. Německý projev varoval před touto hrozbou. Přes nadšené přijetí nebylo jeho varování vyslyšeno. V roce 1933 opustil proto s ženou Katiou přes Paříž Německo a uchýlil se do exilu ve Švýcarsku, kde žil v Küsnachtu v blízkosti Curychu.

V letech 1934 a 1935 podnikl první cesty do USA. V roce 1936 získal díky udělení domovského práva městečkem Proseč československé státní občanství a cestovní pas. V roce 1938 odjel do USA, jejichž občanem se stal roku 1944. V tomto období pracoval Mann na rozsáhlé románové tetralogii Josef a bratří jeho, napsané na biblický námět.

Po druhé světové válce se vrátil do Evropy a od roku 1952 žil ve Švýcarsku. Roku 1947 vydal své pravděpodobně nejznámější dílo, román Doktor Faustus, napsaný za jeho pobytu v USA. Faustovská inspirace, přenesená do soudobého Německa, spojuje v postavě skladatele Adriana Leverkühna otázky umělecké tvorby a svobody duše.

Při pobytu v nizozemských přímořských lázních v Nordwijku onemocněl arteriosklerózou. Po návratu do Curychu byl hospitalizován a 12. srpna zemřel ve věku 80 let. Smrt mu již nedovolia dopsat román o životě virtuózního podvodníka Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Je pochován ve švýcarském Kilchbergu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Novely a povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Vision (1893, Vize), črta,
  • Gefallen (1894), první větší Mannova práce,
  • Der Wille zum Glück (1896, Vůle ke štěstí),
  • Enttäuschung (1896, Zklamání),
  • Der Tod (1897, Smrt),
  • Der kleine Herr Friedemann (1897, Malý pan Friedemann), novela líčící zhroucení klidného a pečlivě nalinkovaného života malého a nehezkého pana Friedemanna kvůli pro něho nedosažitelné ženě.
  • Der Bajazzo (1897, Klaun),
  • Tobias Mindernickel (1898),
  • Der Kleiderschrank (1899, Šatník),
  • Der Weg zum Friedhof (1900, Cesta ke hřitovu),
  • Gladius Dei (1902), titul novely znamená latinsky Meč boží.
  • Tristan und andere Novellen (1903, Tristan a další novely), sbírka impresivních psychologických novel zabývajících se protikladem mezi obyčejným životem a trýzní umělecké tvorby, z nichž nejvýznamnější jsou Tristan a Tonio Kröger.
  • Ein Glück (1904, Štěstí),
  • Beim Propheten (1905, U proroka), povídka líčící bezcharakterního intelektuálního sektáře parazitujícího na životě jiných.
  • Schwere Stunde (1905, Těžká hodina), povídka, ve které autor vytváří portrét německého básníka a dramatika Friedricha Schillera jako umělce, jehož síla je v poznání a pro nějž je tvorba zápasem se světem jevů a bolestným úsilím o vyjádření myšlenky.
  • Anekdote (1908, Anekdota),
  • Das Eisenbahnunglück (1908, Železniční nehoda),
  • Wie Jappe und Do Escobar sich prügelten (1911, Jak se poprali Jappe a Do Escobar),
  • Der Tod in Venedig (1912, Smrt v Benátkách, slavná novela s tématem vztahu umělce k světu.
  • Das Wunderkind (1914, Zázračné dítě), novela zabývající se uměleckým šejdířstvím a šarlatánstvím.
  • Herr und Hund (1919, Pán a jeho pes), idylická novela líčící zážitky ze společného života se psem.
  • Gesang vom Kindchen (1919, Dětský zpěv),
  • Wälsungenblut (1921, Krev Wälsungů), novela o incestním vztahu dvojčat z bohaté židovské rodiny.
  • Unordnung und frühes Leid (1925, Zmatek a raný žal), melancholická novela odehrávající se v době inflačního chaosu v Německu, líčící první citový otřes mladičké dívenky.
  • Mario und der Zauberer (1930, Mario a kouzelník), novela varující před fašismem zobrazením davové psychózy vyvolané demagogickým kejklířem.
  • Die vertauschten Köpfe (1940, Vyměněné hlavy), humorný i krvavě drastický indický pohádkový příběh o neukojitelnosti lidské touhy.
  • Das Gesetz (1943, Zákon), novela jejíž hrdinou je biblický Mojžíš. Tímto dílem přispěl Thomas Mann do protifašistického sborníku deseti světových spisovatelů Desatero přikázání.
  • Die Betrogene (1953, Podvedená), novela, jejíž starší hrdinka považuje své obnovené krvácení za zázračné navrácení se k přirozeným ženským funkcím díky své milostné vášni k mladému muži (ve skutečnosti však jde o symptom zhoubné nemoci).

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

Eseje[editovat | editovat zdroj]

Hrob Thomase a Katie Mannových v Kilchbergu
  • Friedrich und die große Koalition (1915, Friedrich a velká koalice),
  • Betrachtungen eines Unpolitischen (1918, Úvahy nepolitického člověka), eseje, ve kterých se Thomas Mann zastal války, prušáctví a německého nacionalismu, což vedlo k roztržce s jeho bratrem Heinrichem.
  • Rede und Antwort (1922, Řeč a odpověď),
  • Goethe und Tolstoj (1923, Goethe a Tolstoj),
  • Von deutscher Republik (1923, O německé republice),
  • Deutsche Ansprache: Ein Apell an die Vernunft (1930, Německý projev: Apel na rozum), odmítnutí fanatického fašismu.
  • Die Forderung des Tages (1930, Požadavek dne),
  • Leiden und Größe der Meister (1935, Utrpení a velikost mistrů),
  • Freud und die Zukunft (1936, Freud a budoucnost),
  • Freud, Goethe, Wagner (1937),
  • Dieser Friede (1938, Tento mír), odsouzení Mnichovské dohody,
  • Schopenhauer (1938),
  • Achtung, Europa! (1928, Evropo, pozor!),
  • Deutschland und die Deutschen (1945, Německo a Němci ),
  • Nietzsches Philosophie im Lichte unserer Erfahrung (1948, Nietzscheho filozofie ve světle naší zkušenosti). Esej, ve kterém se Mann pokouší rehabilitovat Nietzscheho filozofii po zkušenosti druhé světové války. Nietzsche je zde vykreslen jako bytostný ironik, jehož provokativní dílo je třeba chápat v kontextu 19., nikoliv 20. století. Před hrůzami tohoto století Nietzscheho dílo podle Manna varuje, a proto v něm nelze spatřovat jejich myšlenkové pozadí, natož ho zneužívat k jejich ospravedlnění. Biografický ráz eseje a jeho důraz na duchovní spřízněnost Nietzscheho nemoci a geniality činí z textu důležitý pandán k románu Doktor Faustus.
  • Die Entstehung des Doktor Faustus (1949, Jak jsem psal Doktora Fausta), výjimečná kniha, ve které romanopisec provází čtenáře svou duševní dílnou a seznamuje ho s řadou zajímavých podrobností vzniku stěžejního díla svého stáří, a zároveň i s množstvím skutečností svého osobního života a osobnostmi, s nimiž se stýkal, i se soudobým děním světovým, politickým i kulturním.
  • Meine Zeit (1950, Moje doba),
  • Versuch über Tschechow (1955, O Čechovovi).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Spisy Thomase Manna, Knihovna klasiků

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]