Sigrid Undsetová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sigrid Undsetová v roce 1927.

Sigrid Undset(ová) (20. května 1882, Kalundborg, Dánsko - 10. června 1949, Lillehammer) byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1928.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sigrid Undsetová se narodila roku 1882 v Dánsku. Její matka byla Dánka a otec věhlasný norský archeolog Ingvald Undset (znal se například s objevitelem Tróje Heinrichem Schliemannem, který mu věnoval jeden ze svých nálezů z tohoto starověkého města). Otec probudil v Sigrid zájem o norskou historii a o četbu staroseverské literatury, zemřel však, když jí bylo dvanáct let. Sigridina matka pak zůstala sama se třemi dětmi a měla velké existenční problémy. Proto se Sigrid rozhodla vystudovat obchodní akademii a po ukončení studia pracovala několik let jako úřednice v kanceláři firmy Wisbeck, která v Norsku zastupovala známý koncern AEG.

Roku 1907 publikovala Sigrid Undsetová své první dílo, realistický román ze současnosti Paní Marta Oulie, po kterém následovaly další tematicky podobné romány, novely a povídky (Šťastný věk, Jenny, Jaro nebo Střípek kouzelného zrcadla), ve kterých jako jedna z prvních zachytila život současných žen (bohatých i chudých, pracujících i uzavřených v rodinném kruhu) a s tím související mezilidské a rodinné problémy. Undsetová se však nezabývala ani tak postavením ženy ve společnosti, jako spíše posláním ženy v manželství a rodině, které viděla v péči o rodinu a ve vytváření harmonického rodinného soužití. Podstatu rozporů mezi mužem a ženou viděla v přehnaných emancipačních snahách, které podrobovala kritickému rozboru a odmítala feminismus. Působivost jejích příběhů je založena na jemné psychologické kresbě ženských postav, které nejsou vždy úspěšné, ale znají i hořkost porážky a hluboké deprese.

V roce 1909 získala Sigrid Undsetová státní stipendium a odjela nejprve do Německa a pak do Říma. Tam se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, za kterého se roku 1912 provdala. Manželství se však rozpadlo (roku 1924 bylo dokonce prohlášeno za neplatné), Undsetová se odstěhovala natrvalo do Lillehammeru, kde od roku 1919 vychovávala své tři děti (dcerka Mary Charlotte byla mentálně retardovaná a zemřela jako dvacetiletá) a psala svá další díla. Po knihách ze současnosti se spisovatelka začala věnovat historickým příběhům ze středověku a v letech 19201922 vytvořila jedno z vrcholných děl norské literatury, trilogii Kristina Vavřincova, odehrávající se ve 14. století. Především za tuto románovou kroniku obdržela roku 1928 Nobelovu cenu za literaturu „v prvé řadě za její výstižná líčení severského života ve středověku“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). V tomto díle se také projevují známky procesu autorčina vnitřního vývoje, který skončil její konverzí ke katolictví.

Po nástupu fašismu se Undsetová jednoznačně postavila na stranu demokracie. V Německu byla proto zakázanou autorkou a po německé okupaci Norska roku 1940 musela za dramatických okolností urychleně emigrovat do Švédska. kde se dozvěděla o smrti svého nejstaršího syna, který padl v boji proti německým okupantům. Po dlouhém putování přes Sovětský svaz a Japonsko se nakonec Undsetová dostala do USA, kde svými články a projevy burcovala k boji proti fašismu. Zpět do Norska se přestěhovala v roce 1945, k literární tvorbě se však již nevrátila. Zemřela v Lillehammeru roku 1949.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Fru Martha Oulie (1907, Paní Marta Oulieová), deníkovou formou psaný společenský román o moderní ženě, která se dokáže živit vlastní prací.
  • I grålysningen (1908, Na úsvitě), divadelní hra, jednoaktovka zabývající se problémy lásky a manželství.
  • Den lykkelike alder (1908, Šťastný věk) se svým pokračováním Fru Hjelde (Paní Hjeldová), dvě novely jejichž hrdinkou je mladá žena s uměleckými sklony, která stojí před dilematem láska, nebo umění a volí nakonec lásku a rodinný život.
  • Fortellingen om Viga-Ljot og Vigdis (1909, Příběh o Ljotovi a Vigdis), historický román s námětem z období severských ság, vyznačující se neobyčejně plastickým vylíčením života norské a islandské společnosti na přelomu 10. a 11. století.
  • Ungdom (1910, Mládí), sbírka básní,
  • Jenny (1911), nejlepší autorčin společenský román, tragický příběh mladé, vzdělané a citově bohaté norské malířky odehrávající se v Římě i na pošmourném norském venkově.
  • Fattige skjebner (1912, Chudé osudy), sbírka povídek odehrávajících se v autorčině současnosti,
  • Vaaren (1914, Jaro), společenský román o ženě, která najde uspokojení v poslání matky.
  • Fortelinger om kong Arthur og riderre av det runde bord (1915, Povídky o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu), sbírka historických povídek,
  • Splinten av troldspeilet (1917, Střípek kouzelného zrcadla), společenský román,
  • De kloke jomfruer (1918, Moudré panny), sbírka povídek odehrávajících se v autorčině současnosti,
  • Et kvindesynspunkt (1919, Ženské stanovisko), statě,
  • Kristin Lavransdatter (1920-1922, Kristina Vavřincová), historická románová trilogie, vrcholné autorčino dílo. Jednotlivé části se jmenují Kransen (1920, Věnec), Husfrue (1921, Paní) a Korset (1922, Kříž). Dílo je zasazeno do barvitého prostředí 14. století a do divoké norské přírody, oživené v myslích lidí ještě troly a vílami. Na pozadí příběhu o velké a tragické lásce líčí autorka psychologický a duševní vývoj silné ženské osobnosti, která je štítem svému lehkomyslnému muži a dětem, miluje je nejobětavější láskou a v jejich jistotě a bezpečí vidí smysl všeho svého života.
  • Olav Audunssøn i Hestviken (1925, Olav Audunssön v Hestvikenu) a Olav Audunssøn og hans børn (1927, Olav Audunssön a jeho děti), dvoudílný román s námětem z konce 13. století a s tématem vítětství křesťantské (katolické) morálky nad pohanskou.
  • Gymnadenia (1929) a Den braendende busk (1930, Hořící keř), dvojice dějově souvisejících společenských románů,
  • Ida Elisabeth (1932, Ida Alžběta), román o manželství,
  • Etapper (1933, Etapy), eseje,
  • Elleve aar (1934, Jedenáct let), vzpomínková kniha na dětství,
  • Den trofaste hustru (1936, Věrná manželka), společenský román zabývající se problematikou manželství,
  • Norske helgener (1937, Norští svatí), eseje,
  • Selvportretter og landskapsbilder (1938, Autoportréty a krajiny), eseje,
  • Madame Dorthea (1939), román odehrávající se v 18. století,
  • Tilbake til fremtiden (1942, Návrat do budoucnosti) a Likkelige dager (1943, Šťastné dny), vzpomínkové knihy vydané poprvé anglicky v USA, norsky roku 1945 resp. 1947.
  • Catherina av Siena (1951, Kateřina ze Sieny), posmrtně vydaná biografie svaté Kateřiny Sienské,
  • Artikler og taler (1952, Články a projevy), posmrtně vydané autorčiny články a projevy z období Druhé světové války.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

česky
  • KADEČKOVÁ, Helena, MICHL, Josef B. UNDSET(OVÁ) Sigrid. Heslo in: HARTLOVÁ, Dagmar, ed. et al. Slovník severských spisovatelů. Druhé, doplněné a aktualizované vydání. Praha : Libri, 2004, s. 488–489. ISBN 80-7277-260-0.
  • KEJZLAR, Radko. Dějiny norské literatury 1914 — 1970. I. vydání. Praha : Academia, 1974, s. 17–22.
  • HUMPÁL, Martin, ed. et al. Moderní skandinávské literatury (1870–2000). Vydání první. Praha : Karolinum, 2006, s. 121–125. ISBN 80-246-1174-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu