Grazia Deleddaová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grazia Deleddaová

Grazia Deleddaová (27. září 1871, Nuoro, Sardinie - 15. srpna 1936, Řím) byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.

Život[editovat | editovat zdroj]

Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti.

V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.

Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Je sice pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddové již příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Grazia Deleddaová
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Sangue sardo (1888, Sardinská krev), povídka vydaná časopise Ultima Moda,
  • Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna,
  • Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek,
  • Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek,
  • Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek,
  • Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román,
  • Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka,
  • Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román,
  • Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu),
  • Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu.
  • Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjádřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk“ je jen popel.
  • La via del male (1906, Cestou zla), román, příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého mlience, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich společné viny.
  • L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem.
  • Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl.
  • Odio vince (1912, Nenávist vítězí), divadelní hra,
  • Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesnici, rozdělené rivalitou dvou rodin.
  • Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek,
  • Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silnějšího jako třtina.
  • Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťastné lásky emancipované Marianny a bandity Simana.
  • Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek,
  • L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román,
  • La madre (1920, Matka), román,
  • La Grazia (1921, Milost), melodrama,
  • Il dio dei viventi (1922, Bůh živých),
  • La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román,
  • Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román,
  • Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek,
  • La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty),
  • Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně.
  • Il cedro del Libano ((1939), sbírka povídek vydaná posmrtně.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]