Melodram
Melodram je skladba, ve které je namísto zpěvu použita recitace za doprovodu hudby.
Obsah |
[editovat] Rozdělení
- melodramy koncertní (např. Romance štědrovečerní Josefa Bohuslava Foerstera)
- melodramy scénické (jako melodram je zpracována celá divadelní hra, např. Vrchlického a Fibichova melodramatická trilogie Hippodamie)
- melodram coby součást jiného hudebního útvaru (takovým příkladem je opera Bohuslava Martinů Řecké pašije, jejíž součástí jsou recitační vstupy)
Je třeba nezaměňovat termíny melodram a melodrama.
[editovat] Melodrama
Melodrama je žánr francouzské romantické opery, který vznikl na přelomu 18. a 19. století. Má dojemný, mnohdy sentimentální obsah, patetický styl (často na úkor psychologické pravděpodobnosti), hlavními hrdiny jsou černobílé postavy a ustáleným tématem je vítězství dobra nad zlem.
V přeneseném smyslu se pojem melodrama používá pro dojemné někdy až s kýčem hraničící divadelní, filmové nebo literární dílo (podobným žánrem je milostný příběh nebo romance).
[editovat] Melodram
Melodram vzniknul v 18. století. Autorem prvních melodramů byl Jean-Jacques Rousseau - Pygmalion (1770), který vycházel z přesvědčení, že francouzský jazyk není vhodný pro zpěv. Rousseaovu koncepci pak uvedl v život Jiří Antonín Benda (Ariadna na Naxu - 1774, Medea - 1775).
Vzkříšení a velký rozvoj zaznamenal žánr na konci 19. století díky dílu Zdeňka Fibicha (po roce 1870, řada koncertních melodramů na texty K. J. Erbena a scénická trilogie Hippodamie). Oblíbený zůstal i během století dvacátého (Arnold Schoenberg: Pierot Lunaire, Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici, Igor Fjodorovič Stravinskij: Persefona, Luboš Fišer: Istanu) až do současnosti. V Praze se každoročně pořádá Festival koncertního melodramu, na kterém se krom klasických děl repertoáru premiérují i díla nová.
[editovat] Externí odkazy
- Opožděný člověk (charakteristika filmového melodramatu na příkladu filmu, který tento žánr překračuje)