Avantgarda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
The Love of Zero, 35mm film Roberta Floreye, 1928

Avantgarda bylo kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století. Avantgardní umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění. Předcházející etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století. S modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou. Etapou následující je postmoderní umění. Výchozími ideovými ohnisky bylo poválečnému avantgardnímu hnutí curyšské dada a sovětské revoluční umění.

Hlavní znaky avantgardy: odmítání sociální nespravedlnosti, z toho plynoucí příklon k radikálním a extremistickým politickým hnutím (komunismus, anarchismus, fašismus). To je typické například pro italský futurismus, dále kolektivismus, který se projevoval snahou o sdružování se do skupin, spolků, svazů a klubů (Bauhaus, De Stijl, Devětsil). Podstatným rysem je experimentování a hledání nových obsahů a forem.

Období vzniku avantgardy je obdobím první světové války a krachu evropských humanitních ideálů. Současně však také nastupuje idea nové a spravedlivější společnosti, přicházející s Říjnovou revolucí. Souběžně s těmito událostmi probíhá bouřlivý rozvoj techniky a vědy. Společnost se po válce nachází ve víře v utopistickou vizi nového světa, ovládaného strojem. Vystřízlivění z utopických snů přinesla hospodářská krize, která otřásla avantgardní vírou v zázračnou moc techniky a ve zrod nového člověka.

Představa, že nové vynálezy a společenské vztahy od základu změní samu biologickou podstatu člověka, že se během několika let promění jeho po tisíciletí utvářené fyziologické a psychické mechanismy, se už tehdy ukázala jako zcela nereálná. Avantgardní umění je různorodou, členitou a někdy i rozporuplnou periodou vývoje umění. Inspirovalo se jak novými vědeckými objevy, technickými vynálezy a materiály, tak euforickou atmosférou, životním rytmem a novými formami velkoměstského života: filmem, jazzem, sportem, moderními dopravními prostředky, automobily, letadly, transatlantiky, ale i exotikou dalekých krajů a zámořských cest. Avšak většinu těchto podnětů přijímalo v radikální utopické perspektivě.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Avantgarda je slovo francouzského původu (avantgarde, kde avant = před, la garde = hlídka, stráž), původně znamenající vojenský předvoj. Tento výraz se užívá v terminologii umělecké, kde představuje umělce či uměleckou skupinu, jejichž tvorba je pro danou dobu průkopnická či objevná. Tento výraz je používán ve všech uměleckých odvětvích.

Nejvýznačnější proudy, hnutí a směry avantgardy[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války a po ní vzniklo ohromné množství různých avantgardních směrů, proudů a hnutí. Některé zasáhly jen jednu oblast umění, jiné se odrazily ve všech uměleckých oblastech.

Abstraktivismus – nefigurativní, abstraktní malířství a sochařství. Jeho počátky se datují kolem roku 1910, kdy Vasilij Kandinskij namaloval v Mnichově svůj první abstraktní obraz. Vyhraněnou podobou se abstraktivismus projevil v architektuře skrze umělecký směr konstruktivismus.

Dadaismus – zrodil se uprostřed první světové války ve Švýcarsku a v USA jako protest proti nesmyslnému vraždění na válečných frontách. Hlavním principem dadaismu je využití náhody, která přináší nesmyslné souvislosti, vymykající se racionálnímu chápání. Dadaisté objevili nové tvůrčí metody (koláž, ready-made).

Expresionismus – směr projevující se zejména ve výtvarném umění, literatuře a dramatické tvorbě. Odrážel společenskou dobovou krizi plnou sociálních rozporů. Mezi používanými technikami vystupují v malířství do popředí technika dřevořezu a akvarel. Expresionismus se nejprve projevil ve výtvarném umění v tvorbě skupin Die Brűcke a Der blaue Reiter. Druhou skupinu tvořili výtvarníci Vasilij Kandinskij a Paul Klee. Působili na Bauhausu a vzájemně se ovlivňovali. Zkoumali vnitřní význam barvy, geometrické formy a jejich souvislosti. Za hlavního představitele expresionismu je považován norský malíř Edvard Munch.

Futurismus – umělecký směr stojící na počátku avantgardy. Vznikl v Itálii, objevuje se však i v Rusku. Projevoval obdiv k technické civilizaci a radikální odpor ke způsobu života předindustriální společnosti a k mocenskému postavení katolické církve. Ústředními tématy futurismu byl pohyb, rychlost, síla, destrukce, futuristické okouzlení technikou přejal český, mezinárodně uznávaný směr avantgardy poetismus (někdy však považován za odnož kubofuturismu).

Kubismus – (francouzsky cube – krychle), malířský a sochařský směr (ovšem projevil se i v literatuře – některé básně Jeana Cocteaua), který se zcela odlišil od dosavadního pojetí obrazové reality. Podnětem vzniku bylo poznání oceánského a negerského sochařství. Představitel kubismu Pablo Picasso řekl: „Maluji předměty tak, jak je myslím, nikoliv, jak je vidím“. Kubismus se projevil také v české architektuře způsobem, jaký nemá obdobu nikde ve světě.

Kubofuturismus - jako kubofuturismus se označuje spojení některých kubistických prvků s prvky futurismu. Někdy se za představitele kubofuturismu považuje básník a dramatik Guillaume Apollinaire.

Funkcionalismus – architektonický mezinárodní směr evropské avantgardy, jehož základním heslem bylo: forma následuje funkci. Architektura je považována za organizaci životního dění ve smyslu biologickém, sociálním, ekonomickém, psychickém a technickém. Futurismus přerostl meze architektury a snažil se být novým způsobem myšlení. Podstatu funkcionalismu objasnil architekt Le Corbusier a formuloval jeho manifest. Je považován za poslední společný mezinárodní sloh.

Surrealismus – zrodil se roku 1924 v pařížské dadaistické skupině. Hlavní postavou surrealistického hnuti byl André Breton, který surrealismus definoval jako čistý psychický automatismus. Diktát myšlení bez jakéhokoliv rozumového dozoru, mimo jakékoliv estetické nebo mravní zřetele. Inspirován byl především psychoanalýzou Sigmunda Freuda.

Nadrealismus – modifikace surrealismu ve slovenské literatuře a částečně výtvarném umění koncem 30. a ve 40. letech 20. století. Nadrealismus se inspiroval českým a francouzským surrealismem.

Avantgarda ve fotografii[editovat | editovat zdroj]

Pro avantgardní fotografii v Evropě je významný pohled z ptačí (nadhled) nebo žabí perspektivy , diagonální kompozice, odvážné výřezy, objevování krásy zdánlivě neestetických a průmyslových motivů, oslava moderního života, moderní architektury a moderních výrobků. Můžeme se setkat také s pojmenováním téhož období jako modernismus nebo moderní fotografie. Jedná se o období 1918 - 1945.[1] Prvním kolektivním vystoupením fotografické avantgardy je výstava Nová fotografie roku 1930, na kterou pozval Alexander Hackenschmied Josefa Sudka.[2]

Skupiny Československo[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější představitele československé avantgardy jsou umělecká skupina Devětsil, Ra, Fotoskupina pěti, Fotolinie[1] a DAV.

Jednotlivci Československo[editovat | editovat zdroj]

Za jednotlivé umělce jsou to František Drtikol, Jaromír Funke nebo Josef Sudek a dále:[1]

Jednotlivci Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Ze zahraničních fotografů jsou to například maďarští emigranti André Kertész, László Moholy-Nagy a Brassaï a dále:[1]

Jednotlivci Německo[editovat | editovat zdroj]

Německo:[1]

Jednotlivci Sovětský svaz[editovat | editovat zdroj]

SSSR:[1]

Jednotlivci Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Rakousko:[1]

  • Trčka - experesivní portréty
  • Koppitz - moderní tanec

Jednotlivci Francie[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivci Polsko[editovat | editovat zdroj]

Z Polska sem patří:[1]

Nezařazení fotografové[1][editovat | editovat zdroj]

Školy[1][editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k BIRGUS, Vladimír. Americký objev fotografie ze střední Evropy. Ateliér. 2008, čís. 9, s. 1, 16. ISSN 1210-5236.  
  2. FÁROVÁ, Anna. Josef Sudek. [s.l.] : Torst, 2002. ISBN 80-7215-182-7. S. 123. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. Mráz: Dějiny výtvarné kultury, 2002
  • J. Baleka: Výtvarné umění; Výkladový slovník, 2002
  • J. Pavelka; I. Pospíšil: Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů, 1993

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]