Brassaï

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Brassaï (vlastním jménem Gyula Halász) (* 9. září 1899 Braşov, maďarsky Brassó, Sedmihradsko, součást Rakousko-Uherska, dnešní Rumunsko8. července 1984 Beaulieu-sur-Mer, Alpes-Maritimes, Francie) byl fotograf a sochař. Spolu s exilovými maďarskými fotografy László Moholy-Nagyem a André Kertészem byl významným evropským avantgardním fotografem.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Ve věku 3 let se s rodiči odstěhoval na rok do Paříže, kde jeho otec, profesor literatury, učil na Sorboně. Přestože byl velmi malý, utkvěly mu v paměti mnohé obrázky z té doby (cirkus Buffalo Bill, první automobily, divadla či vítání španělského krále Alfonse XIII).

Studia[editovat | editovat zdroj]

Studoval malbu a sochařství na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V 17 letech narukoval ke kavalérii bojující v první světové válce. V armádě se setkal s maďarskými intelektuály, např. hudebním skladatelem Bélou Bartókem. V roce 1920 Brassaï odešel do Berlína, kde pracoval jako novinář. Současně studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně-Charlottenburgu.

Paříž[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 se odstěhoval do Paříže, kde zůstal po zbytek svého života. Francouzštinu se učil četbou knih Marcela Prousta. Stal se novinářem, žil v bohémské čtvrti Montparnasse a mezi jeho přátele patřili lidé jako Henry Miller, Léon-Paul Fargue či Jacques Prévert. Velký vliv na Brassaïe měl v té době jeho krajan žijící také v Paříži, maďarský fotograf André Kertész.

Brassaïova práce a láska k Paříži a jejímu nočnímu životu jej přivedly k fotografii. Noční městská scenérie s pohledy do ulic za svitu lamp pro něj byly výzvou. Sám později napsal: “Až fotografie mi umožnila zcela pochopit pařížské noci, ulice a zahrady – i v dešti a v blátě.“[zdroj?]

Pseudonym „Brassaï“ zvolil podle svého rodiště (maďarsky Brassó). Pod tímto jménem vydal v roce 1932 svou první publikaci s názvem „Paris de nuit“ (Noční Paříž).[2] Kniha měla obrovský ohlas a Henry Miller ve své eseji Brassaïe nazval „okem Paříže“. K tématům z nočních ulic přibyly obrázky ze života současné pařížské „high society“ – prostředí „intelektuální“ scény, baletu, opery. Považuje se tak za průkopníka noční fotografie. Brassaï fotografoval mnohé velké umělce – své přátele, např. malíře (Salvadora Dalího, Pabla Picassa, Henri Matisse, Alberta Giacomettiho) a spisovatele (Jeana Geneta a Henriho Michauxe).

V roce 1937 byl osloven uměleckým ředitelem Alexeyem Brodovivitchem a editorem francouzské mutace časopisu Harper’s Bazaar, Carmelem Snowem, aby s magazínem spolupracoval jako fotograf. Brassaï nabídku přijal a ve spolupráci pak pokračoval 25 let. Není nepodstatné, že Brassaï získal absolutní volnost a svobodu při výběru fotografovaných „objektů“. Proslavené jsou především fotografie umělců z jejich ateliérů (Georges Braque, Bernard Buffet, Piere Soulages, Pierre Bonnard). V roce 1939 Brassaï vytvořil sérii portrétů Pabla Picassa pro časopis Life.

Brassaï se stal uznávaným a váženým fotografem, což dokazovalo i množství samostatných výstav ve Spojených státech – v Rochesteru (George Eastman House), New Yorku (Museum of Modern Art) a Chicagu (Art Institute of Chicago).

Byl úspěšný i ve filmu a literatuře. V roce 1956 získal za svůj film „Tant qu’il y aura des betes“ ocenění „nejoriginálnější film“ na festivalu v Cannes. V roce 1978 vyhrál „Grand Prix National de la Photographie“ v Paříži.

Byl autorem sedmnácti knih a nespočetných článků. Brassaïova novela „Histoire de Marie“ (Mariin příběh) byla vydána s předmluvou Henry Millera. Jeho „Dopisy rodičům“ a „Hovory s Picassem“ byly přeloženy do angličtiny a publikovány za podpory University of Chicago Press.

K příležitosti umělcových 80. narozenin v roce 1979 byla zorganizována rozsáhlá retrospektivní výstava v New Yorku a v Londýně.

Brassï zemřel 8. července 1984. Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Brassaï byl oceňován již za svého života jako jeden z největších fotografů 20.století. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů „francouzské školy“. Na Paříž pohlížel jako na objekt – majestátní a vznešené místo neohraničených možností. Jeho fotografie nám poskytují citlivý, a přesto často extrémně dramatický „rozbor“ lidských životů v lesku pařížských ulic a nekonečně spletitých „uliček postranních“, a to jak doslova, tak obrazně [zdroj?].

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Paris de Nuit. Text Paul Morand. Paris : Arts et Métiers Graphiques, 1932.  
  • Histoire de Marie. Úvod Henry Miller. Paris : Édition du Point du Jour, 1949.  
  • Camera in Paris. London : The Focal Press, 1949.  
  • Graffiti. Stuttgart : Belser Verlag, 1960.  
  • Conversations avec Picasso. Paris : Gallimard, 1964.  
  • Brassaï. Text Lawrence Durrell. New York : The Museum of Modern Art, 1968.  
  • Henry Miller, grandeur nature. Paris : Gallimard, 1975.  
  • Le Paris secret des années 30. Paris : Gallimard, 1976.  
  • Paroles en l'Air. Paris : Jean-Claude Simoëns, 1977.  
  • Henry Miller, rocher heureux. Paris : Gallimard, 1978.  
  • Marcel Proust sous l'emprise de la photographie. Paris : Gallimard, 1997.  
  • Les Artiste de ma vie. Paris : Édition Denoël, 1982.  
  • Voyage aux Etats-Unis. Paris : Periplus Publishing, 2005. ISBN 2-35097-026-4.  

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brassaï na anglické Wikipedii.

  1. Časopis Ateliér, č. 9, 2008, článek Americký objev fotografie ze střední Evropy, Vladimír Birgus, str. 1,16
  2. GAUTRAND, Jean-Claude. Brassaï. Köln : Taschen, 2004. ISBN 3-8228-3137-9. S. 7.  
  3. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009, [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRASSAÏ. The Eye of Paris. [s.l.] : Bulfinch, 2001.  
  • WAREHIME, Marja. Brassai: Images of Culture and the Surrealist Observer. Baton Rouge : Louisiana State University Press, 1996. ISBN 0807119431.  
  • BRASSAÏ. No ordinary Eyes. Příprava vydání Alain Sayag, Annick Lionel-Marie. London : Thames and Hudson, 2000. ISBN 0500542376.  
  • GRUBER, L. Fritz. Grosse Photographen unseres Jahrhunderts. Berlin/Darmstadt/Wien : Deutsche Buchgemeinschaft, 1964.  
  • BRASSAÏ. The Monograph. New York : Little, Brown and Company, 2000. ISBN 0821226681.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]