Anarchismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anarchismus
Černá vlajka - anarchistický symbol

Směry:

Agorismus
Anarchokapitalismus
Anarchokomunismus
Anarchoprimitivismus
Anarchosyndikalismus
Bez přívlastků
Buddhistický
Feministický
Filosofický
Kolektivistický
Individualistický
Infoanarchismus
Křesťanský
Mutualismus
Pacifistický
Povstalecký
Sociální
Tržní
Zelený anarchismus


Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem (např. genderová nebo věková). Klasický anarchismus je směsice různých liberálních a socialistických myšlenek, avšak není pouhou syntézou těchto dvou ideologií, jelikož obsahuje specifickou filosofickou pozici – skepsi vůči autoritám.[1]

Anarchisté odmítají politickou moc a centralizaci, usilují tedy o zrušení státu. Donucování funkce moci je vnímána jako překážka lidské svobody. Anarchistické směry (mimo anarchokapitalismu) usilují o nahrazení kapitalismu jiným ekonomickým systémem. Cílem anarchismu je společnost bez vlády – anarchie.[2] Tato společnost není chaotická, ale organizovaná na principu federalismu v decentralizovaných samosprávně organizovaných jednotkách vzniklých na základě dobrovolně přijímaného přirozeného a zvykového práva. Anarchisté tvrdí, že lidská pospolitost je schopna se seberegulovat a spravovat bez právního řádu ve formě zákonů.

Výraz anarchismus je odvozený z řeckého slova ἀναρχος, anarchos, znamenající bez vládců,[3][4] složeného z předpony ἀν-, an-, znamenající bez a ἄρχή, archos, znamenající vládce či vůdce.[5] Výraz "anarchia" pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Předchůdci[editovat | editovat zdroj]

Nejranější anarchistické myšlenky lze nalézt v díle taoistického filosofa Lao-c'. Za předchůdce anarchismu je také považován Petr Chelčický, jeho učení má blízko ke křesťanskému anarchismu, jenž rozvinul především Lev Nikolajevič Tolstoj. Během Velké francouzské revoluce měli blízko anarchismu Enragéti. Podle Petra Kropotkina byl William Godwin prvním myslitelem, který zformuloval politickou a ekonomickou koncepci anarchismu.[6]

Politické a sociální hnutí[editovat | editovat zdroj]

Anarchismus jako svébytné sociální hnutí a světonázor se formoval až od 40. let 19. století zejména ve Francii, Itálii či Španělsku v souvislosti s kapitalistickou průmyslovou revolucí a sebeorganizováním pracující třídy za účelem zlepšení životních podmínek a finálně společenské změny. Prvním člověkem, kterým se nazval anarchistou, byl Francouz Pierre-Joseph Proudhon. Anarchisté, zejména Michail Alexandrovič Bakunin a marxisté v čele s Karl Marxem tvořili První internacionálu. Anarchistickou sekcí byla Jurská federace. Marxisté požadovali centralizaci, anarchisté decentralizaci a odmítali autoritářství. Anarchisté byli posléze vyloučení a 1. internacionála zanikla.

Roku 1886 se během stávky chicagských dělníků za osmihodinovou pracovní dobu udál Haymarketský masakr a následná poprava anarchistů odsouzených za konspiraci. Další popravy anarchistů ve Spojených státech amerických se uskutečnily ve 20. letech 20. století v rámci soudního procesu známému jako aféra Sacco-Vanzetti.

Na konci 19. století a začátku 20. století se taktikou anarchismu stala mimo jiné propaganda činem, teroristické akce proti státním reprezentantům za účelem vybuzení mas k povstání. Anarchisté v rámci propagandy činem provedli úspěšné atentáty na italského krále Umberta I., rakouskou císařovnu Alžbětu Bavorskou, amerického prezidenta Williama McKinleyho, řeckého krále Jiřího I. a československého ministra financí Aloise Rašína.

Po první světové válce se anarchisté vyhranili vůči rostoucímu vlivu fašismu a značná část anarchistů odmítla bolševismus. Během občanské války ve Španělsku se na území s převládajícím anarchistickým společenským vlivem (Katalánsko, Aragonie a část Valencie) proběhla sociální revoluce, do které se zapojilo mnoho set tisíc lidí. Po kolapsu republikánské vlády, neschopné postavit se na odpor puči skupiny generálů v čele s F. Frankem, anarchisté, anarchosyndikalisté a jejich spojenci postavili několik dobrovolnických miličních jednotek v síle tří divizí, které spolu s jednotkami levicových sil řadu měsíců držely frontový úsek mezi francouzskou hranicí a oblastí Teruelu. V zázemí pak proběhla sociální transformace, kdy většina ekonomiky včetně infrastruktury byla kolektivizována pracujícími na základě již existujících odborových struktur - především anarchosyndikalistické Národní konfederace práce (CNT), mající v roce 1936 přibližně 1 500 000 členů.

Legitimita užívání násilí v politickém boji proti státu i v boji proti kapitalismu je jedním z diskutovaných bodů anarchistické filosofie.

Anarchistická Ukrajina Nestora Machna, která existovala cca mezi léty 19171921 na východě dnešní Ukrajiny, kolem městečka Huljajpole. Anarchistická Ukrajina svobodných rolníků byla brutálně rozdrcená ruskými bolševiky. Levicoví anarchisté odmítají „státní socialismus“ Východního bloku a dalších zemí, považují ho za státní kapitalismus, který chápou jako posun od soukromého kapitalisty ke státu, který je jediným zaměstnavatelem a kapitalistou.[7]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchismus v Česku.

Významný vliv měl v českých zemích anarchokomunismus, který reprezentovali např. Bohuslav Vrbenský nebo Stanislav Kostka Neumann.

Současný anarchismus[editovat | editovat zdroj]

Současný anarchismus se zapojuje do antifaštického hnutí, ekologických hnutí a do anarchosyndikalistických a radikálních odborových hnutí.

Anarchismus sehrál důležitou úlohu v myšlenkovém světě umění a některých subkultur, jako byl například punk/hardcore, hippies, literárních hnutí, jako byl například beat generation, generace českých buřičů a kyberpunk. Svým anarchismem je známý také americký profesor Noam Chomsky.[8]

Anarchistické směry[editovat | editovat zdroj]

Symbol anarchismu - A v kruhu

Anarchoindividualismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchoindividualismus.

Anarchoindividualismus, kterému položili základy Angličan William Godwin a Němec Max Stirner, propagující vyhraněný egoismus proti respektu z morálky, státu či Boha, resp. celkové společenské struktury. V USA byl anarchoindividualismus rozvíjen Lysander Spoonerem, Benjaminem Tuckerem a Josiah Warrenem.

Mutualismus[editovat | editovat zdroj]

Proudhon a jeho děti
obraz Gustava Courbeta
Podrobnější informace naleznete v článku Mutualismus (ekonomie).

Dalším anarchistickým směrem je mutualismus či proudhonismus, stojící mezi anarchoindividualismem a anarchokolektivismem, vychází z názorů Francouze P. J. Proudhona (známý citátem „vlastnictví je krádež“). Společenský řád by měl být dle mutualistů řešen na ekonomické bázi spravedlivé směny.

Anarchokolektivismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchokolektivismus.

Vedle anarchoindividualismu se prosadil anarchokolektivismus, propagující vytváření svobodných kolektivů se společnými výrobními prostředky (dělnické komuny). Představitelem kolektivistického anarchismu byl především Michail Bakunin. V otázce centrálního řízení se dostal do rozporu s Karlem Marxem, Bakuninovy a Marxovy tábory pak zápasily o rozhodující vliv v rámci První internacionály, což vyústilo v její rozpad.

Anarchokomunismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchokomunismus.

Petr Kropotkin byl nejviditelnějším teoretikem a představitelem anarchokomunismu, de facto prvního uceleného anarchistického světonázoru. Ve svých dílech jako Dobývání chleba, Pole, továrny a dílny nebo Pospolitost - vzájemná pomoc, jako první zřetelně a srozumitelně načrtl podobu budoucí anarchistické společnosti.

Anarchosyndikalismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchosyndikalismus.

Někteří kolektivističtí anarchisté obhajovali roli odborových svazů, ve kterých by mohla organizovaná pracující třída přistoupit k revoluci, které by předcházela generální stávka, paralyzující chod kapitalistické společnosti. Tito anarchisté se nazývají anarchosyndikalisté. V roce 1922 se na berlínském kongresu spojili do Mezinárodní asociace pracujících (MAP), navazující na Bakuninskou sekci I. Internacionály. MAP existuje dodnes a má členské sekce ve více než 15 zemích.[9]

Anarchoprimitivismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchoprimitivismus.

Anarchoprimitivismus je anarchistická kritika původu a vývoje civilizace. Primitivisté tvrdí, že změna z lovecko-sběračské k zemědělské formě obživy přinesla s sebou společenskou stratifikaci, násilné ovládání lidí a vzájemné odcizení. Řešením je podle primitivistů návrat k předmoderním prvkům způsobu života skrze de-industrializaci, zrušení specializace a dělby práce, opuštění od technologie i zrušení povinného státem oktrojovaného systému vzdělání.

Anarchokapitalismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchokapitalismus.

Anarchokapitalismus je syntézou anarchismu a laissez faire, to znamená volného trhu bez jakýchkoliv státních zásahů. Anarchokapitalisté prosazují právo na soukromé vlastnictví, a právo svůj majetek a svou práci dobrovolně směňovat s jinými lidmi. Na rozdíl od jiných směrů anarchismu vidí kapitalismus jako nejsvobodnější ekonomické uspořádání, ve kterém nedochází k donucení.

Náboženské směry[editovat | editovat zdroj]

Anarchismus je antiklerikální hnutí. Zřetelně se však vytvořily náboženské anarchistické směry, buddhistický anarchismus a křesťanský anarchismus.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCLAUGHLIN, Paul. Anarchism and authority: A Philosophical Introduction to Classical Anarchism. Aldershot : Ashgate, 2007. ISBN 0754661962. S. 53. (angličtina) 
  2. Ladislav Ulbricht: Anarchismus , Diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, Brno 2009
  3. anarchy - Definition from the Merriam-Webster Online Dictionary [online]. [cit. 2009-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LIDDELL, Henry; SCOTT, Robert. A Greek-English Lexicon [online]. [cit. 2009-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. LIDDELL, Henry; SCOTT, Robert. anarchy - Definition from the Merriam-Webster Online Dictionary [online]. [cit. 2009-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KROPOTKIN, Petr. "Anarchism" [online]. The Encyclopædia Britannica, 1910, [cit. 2012-08-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  7. H.3 What are the myths of state socialism? [online]. An Anarchist FAQ, [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CHOMSKY, Noam. Chomsky on Anarchism. [s.l.] : AK Press, 2005. S. 5. (anglicky) 
  9. IWA Sections [online]. Mezinárodní asociace pracujících, [cit. 2009-10-06]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Čeština:

Angličtina: