Anarchismus

Anarchismus

Anarchistické směry Anarchismus bez přívlastků Buddhistický anarchismus Filosofický anarchismus Feministický anarchismus Individualistický anarchismus Kapitalistický anarchismus Kolektivistický anarchismus Komunistický anarchismus Křesťanský anarchismus Mutualistický anarchismus Náboženský anarchismus Informační anarchismus Sociální anarchismus Syndikalistický anarchismus Pacifistický anarchismus Povstalecký anarchismus Primitivistický anarchismus Zelený anarchismus

Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem (např. genderová nebo věková).

Anarchisté proto odmítají hierarchii, zejména v její společenské podobě, tj. státní moc, ekonomické (například kapitalismus), formální centralizovanou organizaci a právní řád ve formě zákonů, vytvářených elitou a vnucovaných zbytku společnosti, přičemž tvrdí, že lidská pospolitost se umí seberegulovat a spravovat bez těchto dle anarchistů umělých a člověku nepřirozených překážek. Cílem anarchismu je společnost bez vlády – anarchie. Tato společnost není chaotická, ale organizovaná na principu federalismu.

Výraz anarchismus je odvozený z řeckého slova ἀναρχος, anarchos, znamenající bez vládců, složeného z předpony ἀν-, an-, znamenající bez a ἄρχή, archos, znamenající vládce či vůdce. Výraz "anarchia" pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority.

Anarchisté odmítají pojmy stát, vláda, parlament, monarchie, republika, kapitalismus, fašismus. Tvrdí, že všechny tyto pojmy znamenají vládu člověka nad člověkem a jsou tedy v rozporu s jimi prosazovanou lidskou svobodou, kterou chtějí uskutečnit v decentralizovaně organizovaných samosprávných jednotkách vzniklých na základě dočasně dohodnutých zvyků, obyčejů a vždy odvolatelných závazků.

Vývoj

Ke konci 18. století bylo označení „anarchisté“ používáno v souvislosti s dělnickými radikály během Velké francouzské revoluce, ale názory více či méně podobné anarchismu, byly známy již dříve (kupř. Petr Chelčický a jeho učení má blízko k tzv. náboženskému anarchismu, propagujícímu vlastní pojetí náboženské etiky, lásky k bližnímu atd., v 19. století zastoupeném například L. N. Tolstým). Anarchismus jako svébytné sociální hnutí a světonázor se formoval až od 40. let 19. století zejména ve Francii, Itálii či Španělsku v souvislosti s kapitalistickou průmyslovou revolucí a sebeorganizováním pracující třídy za účelem zlepšení životních podmínek a finálně společenské změny.

Anarchistické směry

Anarchistické vlajky a hvězdy anarchistických směrů

Anarchoindividualismus

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchoindividualismus.

Anarchoindividualismus, kterému položili základy Angličan William Godwin a Němec Max Stirner, propagující vyhraněný egoismus proti respektu z morálky, státu či Boha, resp. celkové společenské struktury.

Mutualismus

Proudhon a jeho děti
obraz Gustava Courbeta

Podrobnější informace naleznete v článku Mutualismus (ekonomie).

Dalším anarchistickým směrem je mutualismus či proudhonismus, stojící mezi anarchoindividualismem a anarchokolektivismem, vychází z názorů Francouze P. J. Proudhona (známý citátem „vlastnictví je krádež“). Společenský řád by měl být dle mutualistů řešen na ekonomické bázi spravedlivé směny.

Anarchokolektivismus

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchokolektivismus.

Vedle anarchoindividualismu se prosadil anarchokolektivismus, propagující vytváření svobodných kolektivů se společnými výrobními prostředky (dělnické komuny). Představitelem kolektivistického anarchismu byl především Michail Bakunin. V otázce centrálního řízení se dostal do rozporu s Karlem Marxem, Bakuninovy a Marxovy tábory pak zápasily o rozhodující vliv v rámci První internacionály, což vyústilo v její rozpad.

Anarchokomunismus

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchokomunismus.

Petr Kropotkin byl nejviditelnějším teoretikem a představitelem anarchokomunismu, de facto prvního uceleného anarchistického světonázoru. Ve svých dílech jako Dobývání chleba, Pole, továrny a dílny nebo Pospolitost - vzájemná pomoc, jako první zřetelně a srozumitelně načrtl podobu budoucí anarchistické společnosti.

Anarchosyndikalismus

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchosyndikalismus.

Někteří kolektivističtí anarchisté obhajovali roli odborových svazů, ve kterých by mohla organizovaná pracující třída přistoupit k revoluci, které by předcházela generální stávka, paralyzující chod kapitalistické společnosti. Tito anarchisté se nazývají anarchosyndikalisté. V roce 1922 se na berlínském kongresu spojili do Mezinárodní asociace pracujících (MAP), navazující na Bakuninskou sekci I. Internacionály. MAP existuje dodnes a má členské sekce ve více než 15 zemích.

Anarchoprimitivismus

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchoprimitivismus.

Anarchoprimitivismus je anarchistická kritika původu a vývoje civilizace. Primitivisté tvrdí, že změna z lovecko-sběračské k zemědělské formě obživy přinesla s sebou společenskou stratifikaci, násilné ovládání lidí a vzájemné odcizení. Řešením je podle primitivistů návrat k předmoderním prvkům způsobu života skrze de-industrializaci, zrušení specializace a dělby práce, opuštění od technologie i zrušení povinného státem oktrojovaného systému vzdělání.

Dějiny anarchismu

Politické ideologie
Anarchismus
Environmentalismus
Fašismus
Feminismus
Islamismus
Komunismus
Konzervatismus
Křesťanská demokracie
Liberalismus
Libertarianismus
Maskulinismus
Nacionalismus
Nacismus
Sionismus
Socialismus
Sociální demokracie

Anarchismus si prošel obdobím užívání propagandy činem, teroristických akcí jednotlivců či celých skupin proti státním reprezentantům za účelem vybuzení mas k povstání.

Po první světové válce se anarchisté vyhranili vůči rostoucímu vlivu fašismu a značná část anarchistů odmítla bolševismus. Během občanské války ve Španělsku se na území s převládajícím anarchistickým společenským vlivem (Katalánsko, Aragonie a část Valencie) proběhla nepříliš známá sociální revoluce a hluboká společenská změna, do které se zapojilo mnoho set tisíc lidí. Po kolapsu republikánské vlády, neschopné postavit se na odpor puči skupiny generálů v čele s F. Frankem anarchisté, anarchosyndikalisté a jejich spojenci postavili několik dobrovolnických miličních jednotek v síle tří divizí, které spolu s jednotkami levicových sil řadu měsíců držely frontový úsek mezi francouzskou hranicí a oblastí Teruelu. V zázemí pak proběhla sociální transformace, kdy většina ekonomiky včetně infrastruktury byla zkolektivizována pracujícími na základě již existujících odborových struktur - především anarchosyndikalistické Národní konfederace práce (CNT), mající v roce 1936 přibližně 1 500 000 členů.

Legitimita užívání násilí k dosažení politických cílů je jedním z diskutovaných bodů anarchistické filozofie.

Dalším příkladem je Anarchistická Ukrajina Nestora Machna, která existovala cca mezi léty 1917-1921 na východě dnešní Ukrajiny, kolem městečka Huljajpole. Anarchistická Ukrajina svobodných rolníků byla brutálně rozdrcená ruskými bolševiky.

Anarchismus zahrnuje široké spektrum (názorových proudů) – včetně tzv. anarchopacifismu, anarchofeminismu, „zelené anarchie“ (ekoanarchie), primitivismu.

Česko

Podrobnější informace naleznete v článku Anarchismus v Česku.

Významný vliv měl v českých zemích anarchokomunismus, reprezentovaný např. Bohumilem Vrbenským nebo S. K. Neumannem.

Moderní anarchismus

Základními metodami působení moderního anarchismu jsou osvětová, vzdělávací a „kontrainformační“ práce a společenské organizování (antifašismus, pokusy o odborovou činnost apod.)^[zdroj?]

Anarchismus sehrál důležitou úlohu v myšlenkovém světě některých subkultur, jako byl například punk, nebo literárních hnutí, jako byl například beat generation a kyberpunk. Svým anarchismem je známý také americký profesor Noam Chomsky. Anarchistické myšlenky měly dle některých názorů^[kdo?]vliv na vznik takových fenoménů, jako je třeba projekt GNU a s ním související svobodný software. Levicoví anarchisté odmítají „státní socialismus“ Východního bloku a dalších zemí, považují ho za státní kapitalismus, který chápou jako posun od soukromého kapitalisty ke státu, který je jediným zaměstnavatelem a kapitalistou.

Odkazy

Související články

• Československá anarchistická federace
• Libertariánský socialismus
• Symbolika anarchismu

Literatura

• TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-781-2.  
• ORWELL, George. Hold Katalánsku a Ohlédnutí za Španělskou válkou. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0311-X.  
• CHOMSKY, Noam; FOUCAULT, Michel; ELDERS, Fons. Člověk, moc a spravedlnost. Praha : Intu, 2005. ISBN 80-903355-3-5.  

Externí odkazy

• csaf.cz - stránky Československé anarchistické federace
• Průvodce anarchismem - online kniha Ondřeje Slačálka a Václava Tomka
• anarchopedie
• (anglicky) An Anarchist FAQ - mezinárodní skupina sociálních anarchistů propojená přes internet
• (anglicky) Anarchism Theory FAQ - Bryan Caplan
• Ladislav Ulbricht: Anarchismus , Diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, Brno 2009