Petr Chelčický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Chelčický

Petr Chelčický (asi 1390 Jižní Čechy – asi 1460) byl spisovatel, překladatel a radikální český náboženský a sociální myslitel.

Jméno Petr Chelčický je jen literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš jej ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí (nyní součást Chelčic), který se narodil asi r. 1379 a zemřel v 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu[1][2][3].

Život a názory[editovat | editovat zdroj]

Pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, zastával názor, že správný křesťanský život může člověk vést pouze prací v zemědělství. To, že mohl žít v letech 1419 - 1421 v Praze, jeho znalosti latiny a čas, který mohl věnovat literatuře, politice a náboženství, nasvědčují tomu, že asi nemohl být prostým poddaným, pracujícím v zemědělství. Ačkoli Chelčický neměl univerzitní vzdělání, měl základní znalosti latiny, byl velice sečtělý, rozsahem a hloubkou svých znalostí vysoce převyšoval naprostou většinu svých současníků. Ve svých literárních dílech vedl kritický dialog s vůdčími mysliteli své doby. Ovlivnilo ho především učení Jana Husa a Jana Viklefa, ale i Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu „O boji duchovním“ (1421). V teologické rozepři dvou proudů husitství, která vyvrcholila diskusí Mikuláše Biskupce z Pelhřimova s Janem Rokycanou, stál Petr Chelčický na straně Biskupcově.

Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let.

Ve svých teologických a sociálních názorech byl Petr Chelčický radikální, kritizoval například feudalismus nebo klerikalizaci církve, byl proti náboženskému zdůvodňování války, vystupoval proti trestu smrti atd. Jeho kritika, zdůvodňovaná především texty evangelií, odráží hlubokou sociální a sociologickou myšlenkovou práci i dobrou intuici.

Petrovi náboženští dědicové založili ke konci jeho života v Kunvaldu Jednotu bratrskou - intencionálně minoritní křesťanské společenství, které přinejmenším v počátcích připomínalo náboženskou pacifistickou komunu.

Spisy Petra Chelčického významně ovlivnily spisovatele a filosofa Lva Tolstého a nepřímo Gándhího, Martina Luthera Kinga, Nelsona Mandelu.

Pro radikalitu svých názorů, které stranily prostému lidu, bývá Petr Chelčický občas označován za prvního českého anarchistického myslitele.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou obhajobou nenásilí a všeobecnou kritikou světskosti. Psal především traktáty.

  • O boji duchovním – neuznává násilí, odmítá všechny války, včetně husitských, protože se řídí zásadou nezabiješ. Hlásá křesťanskou pokoru, boj proti ďáblovi.
  • O trojím lidu – odsoudil dělení společnosti na tři stavy (duchovenstvo, vojáci, prostý lid). Základem byla Bible, kde se hlásala rovnost lidí.
  • O církvi
  • Řeč o základu zákonů lidských
  • Sieť viery pravétraktát, síť symbolizuje náboženství a církev, ty mají chránit věřící. Síť trhají králové, papež a císař – popsáni jako velryby. Líčí zde svoji představu o ideální církvi. Dílo je složeno z asi 50 malých traktátů, které se vztahují k určitým osobám, kritika míří na konkrétní osoby a patří k nejradikálnějším ve své době.
  • Postilla – sbírka kázání, podobně jako v Sieti viery pravé odmítá jiný než duchovní boj proti představitelům zla.

Dále se zachovalo větší množství (přes 50) drobných traktátů, pojednávajících převážně o náboženských otázkách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frantšek M. Bartoš, Kdo byl Petr Chelčický? Jihočeský sborník historický 15, 1946, s. 1 - 8
  2. Václav Mostecký, Je Petr Záhorka P. Chelčickým? Jihočeský sborník historický 25, 1956, s. 97 - 100
  3. Eduard Maur, Ještě k Petru Záhorkovi ze Záhorčí, Documenta Pragensia 23, 2004 s. 51 - 69

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOUBÍN, Jaroslav. Petr Chelčický : myslitel a reformátor. Praha : Vyšehrad, 2005. 193 s. ISBN 80-7021-654-9.  
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 271–279.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 305–306.  
  • Alois Míka, Petr Chelčický, Praha, Svobodné slovo 1963.
  • Petr Chelčický, Drobné spisy, vyd. Eduard Petrů, Praha, Nakladatelství ČSAV 1966.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Petr Chelčický ve Wikimedia Commons