Individualismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Individualismus (z lat. in-dividuus, nedělitelný, a individuum, jednotlivec) je morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost. Svobodu chápe jako negativní, to jest jako co nejmenší omezování druhými a společností. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Extrémní podobou individualismu je solipsismus.

Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu. Je typicky postojem úspěšných mužů středního věku v bohatých společnostech. Protikladem individualismu je kolektivismus a komunitarismus, které zdůrazňují skupinové, společenské nebo národní zájmy a závazky jednotlivce vůči nim.

Individualismus může vyžadovat, aby každý jedinec uznával i stejná práva všech ostatních, a potud není totéž co egoismus. Někteří individualisté, jako například Ayn Rand, jsou proti takovému „morálnímu relativismu“ a popisují sobeckost jako výhodu či přednost. Naopak někteří filosofové, sociologové (Émile Durkheim, Norbert Elias, Francis Fukuyama) i ekonomové (Amartya Sen, Friedrich August von Hayek, institucionální ekonomie) zdůrazňují význam společenské soudržnosti a vzájemné důvěry. Kde se jich nedostává, rostou transakční náklady a hrozí rozpad společnosti (anomie). Friedrich A. Hayek ho popisuje jako úctu k jednotlivci, tj. uznání jeho vlastních jedinečných názorů a zálib za nejdůležitější pro něj samého, a poukazuje na nutnost tolerance možnosti rozvíjení individuálního nadání. Důležitá je pro něj i svoboda volby a možnosti každého jedince pokusit se vést si svůj vlastní život.[1]

Od individualismu jako postoje je třeba odlišovat metodický individualismus, častý postup společenských věd (zejména ekonomie nebo sociologie), který si pro zjednodušení společnost modeluje jako soubor nezávislých jedinců, s nímž se snadněji pracuje. Metodický individualismus zanedbává vzájemné vztahy, vazby či závazky mezi lidmi, aby mohl používat kvantitativních a statistických metod (průzkumy veřejného mínění, modely ekonomického chování a pod.).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. Barša, Imanence a sociální pouto. Praha 2004
  • B. Brouk, O funkcích práce a osobitosti. Praha 2009 (1. vyd. Praha 1938, 2. vyd. Praha 1939)
  • I. Berlin, Čtyři eseje o svobodě. Praha 1999
  • N. Elias. Spoločnosť indivíduí. Bratislava 2005
  • F. Fukuyama, Budování státu. Praha 2002
  • F. Fukuyama, Trust. The social virtues and the creation of prosperity. London 1995
  • A. Sen, Etika a ekonomie. Praha 2002

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAYEK, Friedrich A.. Cesta do otroctví. [s.l.] : Rozmluvy, 1989. 90 s. ISBN 0-946352-65-8. Kapitola Opuštěná cesta, s. 15.