Karel Toman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Toman (rozcestník).
Karel Toman
Rodné jménoAntonín z Padovy Bernášek
Narození25. února 1877
Kokovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. června 1946 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymKarel Toman
Povoláníúředník, redaktor, básník, překladatel
Národnostčeská
Oceněnínárodní umělec (1946)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (25. února 1877 Kokovice[1] – 12. června 1946 Praha), byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině rolníka a starosty Františka Bernáška (1845) a Rosalie rozené Horové (1857–1906).[2] Měl jednoho nevlastního bratra Josefa (1873), z prvního manželství otce s Marií rozenou Platilovou (1849–1873), a čtyři vlastní sourozence: Františka (1879–1952), Marii Černou (1889–1965), Aloise (1893) a Jaromíra (1897–1966). Roku 1915 se oženil a Annou Wagenknechtovou (1891–1957), se kterou měl dva syny: Jaromíra a Prokopa.[3]

Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst.

V Praze se seznámil s anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, během kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami.

Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze.[4] [5] [6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Citát[editovat | editovat zdroj]

„ V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit...Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství. “
— Jaroslav Seifert[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.

Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky.

  • Pohádky krve (1898) – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy; zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.[11]
  • Torzo života (1902) – vyjádření bolesti a krize člověka, který zápasí o své osvobození; život je viděn ve dvojím ostrém lomu, bolesti a rozkoše; tragický ráz milostných veršů[12]
  • Melancholická pout (1906) – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)[13]
  • Sluneční hodiny (1913) – barvité a konkrétní záběry přírody; země zdrojem utrpení i obnovované víry a naděje; objevují se biblické narážky, odmítání moralismu. Reakce na soudobé politické události, prohlubují snahu zachytit prožitek prověřený časovým odstupem[14]
  • Verše rodinné a jiné (1918) – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události[15]
  • Měsíce (1918) – příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, tradice života, české historické tradice (upálení Jana Husa v Červenci); hutná metaforičnost[16]
  • Hlas ticha (1923) – obdoba Veršů rodinných a jiných; reakce na domácí společenské rozpory v prvních letech republiky; verše o revolučním Rusku.[16]
  • Stoletý kalendář (1926) – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví.[17]

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami.“

(Karel Toman, Měsíce, Únor)

Zhudebnění díla[editovat | editovat zdroj]

Báseň Emě zhudebnil Petr Ovsenák z folkového dua Nestíháme. Písnička vyšla na krátkém albu Nestíháme (2006) a na sampleru 50 miniatur (2007).

Další dvě básně Mým snem jsi prošla a Siesta zhudebnila brněnská kapela Zabásnění v albu Perspektiva (2022).

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ Antonín Bernášek. MyHeritage [online]. [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. (CS) 
  4. ↑ Literáti z naší čtvrti [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online. 
  5. ↑ ERKUL. FDb.cz [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online. 
  6. ↑ BLAŽEK, Přemysl; BRABEC, Jiří; BURIÁNEK, František; ČERVENKA, Miroslav; GRYGAR, Mojmír; JELÍNEK, Antonín; KARFÍKOVÁ, Věra, a kol. Dějiny české literatury IV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Karel Toman, s. 124–138. 
  7. ↑ Naši Nesmrtelní. Svobodné slovo. 13. 1. 1946, s. 5
  8. ↑ Národní umělec Karel Toman pohřben ve Slavíně. Svobodné slovo. 22. 6. 1946, s. 2
  9. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 204
  10. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 199
  11. ↑ TOMAN, Karel. Pohádky krve [online]. Praha: Fr. Borový, 1928 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ TOMAN, Karel. Torso života [online]. Praha: Fr. Borový, 1929 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ TOMAN, Karel. Melancholická pout [online]. Praha: Fr. Borový, 1930 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ TOMAN, Karel. Sluneční hodiny [online]. Praha: Fr. Borový, 1932 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ TOMAN, Karel. Verše rodinné a jiné [online]. Praha: Fr. Borový, 1946 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b TOMAN, Karel. Měsíce [online]. Praha: Fr. Borový, 1923 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ TOMAN, Karel. Stoletý kalendář [online]. Praha: Fr. Borový, 1926 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Poezie Karla Tomana. Praha: ISE, 1995. 178 s. ISBN 80-85241-80-3.
  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Knihy o poezii: Holan – Toman. Praha: Triáda, 2011. 471 s. ISBN 978-80-87256-39-8.
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 641–644. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 124–138. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 361. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Toman&oldid=23482517“