Jiří I. Řecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří I.
král Řeků
Oficiální portrét řeckého krále Jiřího I. podle Georgise Lakovidise
Oficiální portrét řeckého krále Jiřího I. podle Georgise Lakovidise
Doba vlády 30. březen 186318. březen 1913
Korunovace 30. březen 1863
Tituly Jeho královská Výsost řecký korunní princ
Jeho Veličenstvo řecký král
Narození 24. prosinec 1845
Kodaň, Dánsko
Úmrtí 18. březen 1913
Soluň, Řecko
Předchůdce Regentská vláda, předtím Ota I. Řecký
Nástupce Konstantin I. Řecký
Královna Olga Konstantinovna Romanovová
Potomci Konstantin
Jiří
Alexandra
Nicolas
Marie
Olga
Ondřej
Kryštof
Rod Oldenburkové
Dynastie Glücksburkové
Otec Kristián IX. Dánský
Matka Luisa Hesensko-Kasselská
Podpis George I of Greece signature.svg

Jiří I. Řecký (24. prosince 1845 v Kodani, Dánsko - 8. března 1913 v Soluni, Řecko) byl v letech 1863-1913 řecký král z dynastie Glücksburgů, vedlejší linie Oldenburgů.

Byl ustanoven řeckým králem za participace tří velmocí - Anglie, Francie a Ruska po svržení krále Oty I. při vojenském puči a následné občanské válce. Přes počáteční rozpaky se stal populárním a oblíbeným panovníkem.

Byl prvním panovníkem nové řecké královské dynastie. Jeho padesátiletá vláda (nejdelší v moderní historii Řecka) je charakterizována četnými územními zisky a důležitou rolí v mezinárodní politice před první světovou válkou, měl vliv na formování novodobé řecké demokracie zavedením ústavy. Dva týdny před padesátým výročím své intronizace, v průběhu Balkánské války, byl (v Soluni v roce 1913) zavražděn; na rozdíl od jeho dlouhého panování jeho nástupci vládli v obdobích krátkých a nejistých.

Jiří byl druhým synem dánského krále Kristiána IX. a Louisy Hesenské. Když v roce 1862 tehdejší řecký král Ota I. po výbuchu povstání musel opustit Řecko, hledal řecký parlament pro tuto zemi nového panovníka. Nabídku řeckého trůnu odmítla řada princů z evropských panovnických domů, posléze se Řekové obrátili i na syna (v té době budoucího) dánského krále Kristiána IX. - na Viléma, prince von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. Ani Vilém, ani jeho otec nejevili zájem, úřadující dánský král Frederik VII. (Vilémův děd) je však přiměl nabídku přijmout (údajně na svého syna hřímal: "Jestli mu to nepřikážeš, tak tě zastřelím!"). Čas ukázal, že šlo o volbu nejen šťastnou pro Viléma, ale především prospěšnou Řecku.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Jiří I. Řecký

V roce 1863 rozpačitý osmnáctiletý princ odjel do Athén, aby se ujal vlády jako Jiří I. (stal se králem dříve nežli jeho otec v Dánsku). Nový král získal skromné království se sto tisíci obyvatel, žijících v nesmírné chudobě. Bída byla tak velká, že se Francie, Anglie a Rusko složily a půjčily mu peníze na držení dvora.

Jiří, jehož heslem bylo "mou silou je láska mého lidu", se nenechal odradit a vytkl si nemalý cíl: učinit z Řecka vzorové království. Příjemný, charismatický král vedl prostý život v paláci v Athénách. Prostota byla ostatně hlavní životní zásadou krále; který se rád procházel v admirálské uniformě po okolí nebo ulicích hlavního města. Bdělý, ale i klidný panovník často cestoval po Evropě, aby zde hájil zájmy své země. Byl ostatně úzce spřízněn (buď on sám, nebo jeho žena) s většinou vládnoucích evropských dynastií: jeho sestra Alexandra Dánská byla manželkou anglického krále Eduarda VII., sám byl členem dánského panovnického rodu, bratrem dánského krále Frederika VIII., jeho sestra Dagmar byla manželkou ruského cara Alexandra III. (Manžel současné britské královny Alžběty II., princ Philip, je jeho vnukem.) Tyto dobré vztahy s velmocemi, především ovšem s Anglií, mu umožnily dosáhnout významných územních zisků. Například získal kontrolu nad ostrovy v Egejském moři díky zásahu velmocí, podobně v důsledku rusko-turecké války získal oblast Olympu. Dosáhl významných úspěchů i v jiných oblastech, jako např. stavba Korintského průplavu a uspořádání Olympijských her v Athénách roce 1896, které se konaly na nově postaveném stadiónu (olympiáda se vrátila do Athén až o více než sto let později, v roce 2004).

Oč liberálnější byl v řízení státu, o to větší despota byl v rodinném životě - nikdo z rodiny například nesměl opustit Athény bez jeho svolení.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Řecká královská rodina před rokem 1900

Po několika letech mládeneckého života se v roce 1867 oženil s ruskou velkokněžnou Olgou Konstantinovnou Romanovovou (3. září 1851-18. července 1926), neteří ruského cara Alexandra III. Pár měl osm dětí:

Atentát a smrt[editovat | editovat zdroj]

Ráno dne 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva měsíce před padesátým výročí svého nástupu na trůn, v době, kdy plánoval stáhnout se z veřejného života a chystal se k abdikaci ve prospěch svého syna Konstantina.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jerzy I Grecki na polské Wikipedii a Jorge I de Grecia na španělské Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu George I of Greece ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Ota I. Řecký
Znak z doby nástupu Řecký král
18631913
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konstantin I. Řecký