Jiří I. Řecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří I. Řecký
král Řeků
Portrét
Oficiální portrét řeckého krále Jiřího I. podle Georgise Lakovidise
Doba vlády30. března 186318. března 1913
Korunovace30. března 1863
TitulyJeho královská Výsost princ dánský
Jeho Veličenstvo řecký král
Narození24. prosince 1845
Kodaň, Dánsko
Úmrtí18. března 1913 (ve věku 67 let)
Soluň, Řecko
PohřbenKrálovské pohřebiště, královská rezidence v Tatoi, Řecko
PředchůdceRegentská vláda, předtím Ota I. Řecký
NástupceKonstantin I. Řecký
ManželkaOlga Konstantinovna Romanovová
PotomciKonstantin I. Řecký, Jiří Řecký, Alexandra Řecká a Dánská, Mikuláš Řecký a Dánský, Marie Řecká a Dánská, Ondřej Řecký a Dánský, Kryštof Řecký a Dánský a Olga Řecko-Dánská
RodOldenburkové
DynastieGlücksburkové
OtecKristián IX. Dánský
MatkaLuisa Hesensko-Kasselská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří I. Řecký (24. prosince 1845 Kodaň, Dánsko18. března 1913 Soluň, Řecko) byl v letech 18631913 řecký král z dynastie Glücksburgů, vedlejší linie Oldenburgů.

Byl ustanoven řeckým králem za participace tří velmocí – Anglie, Francie a Ruska po svržení krále Oty I. při vojenském puči a následné občanské válce. Přes počáteční rozpaky se stal populárním a oblíbeným panovníkem.

Byl prvním panovníkem nové řecké královské dynastie. Jeho padesátiletá vláda (nejdelší v moderní historii Řecka) je charakterizována četnými územními zisky a důležitou rolí v mezinárodní politice před první světovou válkou, měl vliv na formování novodobé řecké demokracie zavedením ústavy. Dva týdny před padesátým výročím své intronizace, v průběhu Balkánské války, byl (v Soluni v roce 1913) zavražděn; na rozdíl od jeho dlouhého panování jeho nástupci vládli v obdobích krátkých a nejistých.

Jiří byl druhým synem dánského krále Kristiána IX. a Louisy Hesenské. Když v roce 1862 tehdejší řecký král Ota I. po výbuchu povstání musel opustit Řecko, hledal řecký parlament pro tuto zemi nového panovníka. Nabídku řeckého trůnu odmítla řada princů z evropských panovnických domů, posléze se Řekové obrátili i na syna (v té době budoucího) dánského krále Kristiána IX. – na Viléma, prince von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. Ani Vilém, ani jeho otec nejevili zájem, úřadující dánský král Frederik VII. (Vilémův děd) je však přiměl nabídku přijmout (údajně na svého syna hřímal: „Jestli mu to nepřikážeš, tak tě zastřelím!“). Čas ukázal, že šlo o volbu nejen šťastnou pro Viléma, ale především prospěšnou Řecku.

Jiří I. je pradědečkem britského krále Karla III.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Jiří I. Řecký

V roce 1863 rozpačitý osmnáctiletý princ odjel do Athén, aby se ujal vlády jako Jiří I. (stal se králem dříve nežli jeho otec v Dánsku). Nový král získal skromné království se sto tisíci obyvatel, žijících v nesmírné chudobě. Bída byla tak velká, že se Francie, Anglie a Rusko složily a půjčily mu peníze na držení dvora.

Jiří, jehož heslem bylo „mou silou je láska mého lidu“, se nenechal odradit a vytkl si nemalý cíl: učinit z Řecka vzorové království. Příjemný, charismatický král vedl prostý život v paláci v Athénách. Prostota byla ostatně hlavní životní zásadou krále; který se rád procházel v admirálské uniformě po okolí nebo ulicích hlavního města. Bdělý, ale i klidný panovník často cestoval po Evropě, aby zde hájil zájmy své země. Byl ostatně úzce spřízněn (buď on sám, nebo jeho žena) s většinou vládnoucích evropských dynastií: jeho sestra Alexandra Dánská byla manželkou anglického krále Eduarda VII., sám byl členem dánského panovnického rodu, bratrem dánského krále Frederika VIII., jeho sestra Dagmar byla manželkou ruského cara Alexandra III. (Manžel bývalé britské královny Alžběty II., princ Philip, byl jeho vnukem.) Tyto dobré vztahy s velmocemi, především ovšem s Anglií, mu umožnily dosáhnout významných územních zisků. Například získal kontrolu nad ostrovy v Egejském moři díky zásahu velmocí, podobně v důsledku rusko-turecké války získal oblast Olympu. Dosáhl významných úspěchů i v jiných oblastech, jako např. stavba Korintského průplavu a uspořádání Olympijských her v Athénách roku 1896, které se konaly na nově postaveném stadiónu (olympiáda se vrátila do Athén až o více než sto let později, v roce 2004).

Oč liberálnější byl v řízení státu, o to větší despota byl v rodinném životě – nikdo z rodiny například nesměl opustit Athény bez jeho svolení.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Řecká královská rodina před rokem 1900

Po několika letech mládeneckého života se v roce 1867 oženil s ruskou velkokněžnou Olgou Konstantinovnou Romanovovou (3. září 1851 – 18. července 1926), neteří ruského cara Alexandra III. Pár měl osm dětí:

Atentát a smrt[editovat | editovat zdroj]

Ráno dne 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva týdny (12 dní) před padesátým výročí svého nástupu na trůn, v době, kdy se plánoval stáhnout z veřejného života a abdikovat ve prospěch svého syna Konstantina.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Karel Antonín Holštýnsko-Becký
 
 
Fridrich Karel Ludvík Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becký
 
 
 
 
 
 
Šarlota Frederika z Donína-Leistenau
 
 
Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský
 
 
 
 
 
 
Karel Leopold Schliebenský
 
 
Frederika Schliebenská
 
 
 
 
 
 
Marie Eleonora Lehndorffská
 
 
Kristián IX. Dánský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Hesensko-Kasselský
 
 
Karel Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Marie Hannoverská
 
 
Luisa Karolína Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Frederik V.
 
 
Luisa Dánská a Norská
 
 
 
 
 
 
Luisa Hannoverská
 
Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
Fridrich II. Hesensko-Kasselský
 
 
Fridrich Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Marie Hannoverská
 
 
Vilém Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Karel Vilém Nasavsko-Usingenský
 
 
Karolina Nasavsko-Usingenská
 
 
 
 
 
 
Karolina Felizitas Leiningensko-Dagsburská
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Frederik V.
 
 
Frederik Dánský
 
 
 
 
 
 
Juliana Marie Brunšvická
 
 
Luisa Šarlota Dánská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Žofie Frederika Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Šarlota Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jerzy I Grecki na polské Wikipedii a Jorge I de Grecia na španělské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]