Petr Kropotkin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Kropotkin, fotografováno Nadarem
Na tento článek je přesměrováno heslo Kropotkin. O ruském městu pojednává článek Kropotkin (město).

Kníže Petr Alexejevič Kropotkin (rusky Пётр Алексеевич Кропоткин; 9. prosincegreg. / 27. listopadujul. 1842, Moskva8. února 1921, Dmitrov) byl ruský revolucionář a publicista, geograf a geolog a zároveň jedním z předních ruských anarchistů a jeden z prvních zastánců a teoretiků anarchokomunismu. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a jeho důležitosti jako anarchisty byl koncem 19. a začátku 20. staletí nazýván „Anarchistický kníže“. Oscar Wilde ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání Encyclopædie Britannica z roku 1911.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kropotkinova kresba z Finska
Kropotkin s ministrem války Pavlem Miljukovem (vlevo) roku 1917

Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Jeho bratranec Dmitrij byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Goldenbergem. V 15 letech nastupuje na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jehož dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868 získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjíždí na pět let na Sibiř, kde se zabývá vědeckou a společenskou činností (účastní se geografických expedicí). Určuje směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod.[1] Poté vystupuje s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy.[1] Roku 1867 odjíždí do Petrohradu, kde nastupuje do zaměstnání na univerzitě, a o rok později je zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska se v Jurské federaci setkává s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přechází na pozice anarchismu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnuje anarchistické propagandě, vstupuje do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení je zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti. V roce 1867 uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v exilu se z něho stal jeden z nevýznamnějších činitelů anarchistického hnutí - vystupuje na schůzích, účastní se kongresů anarchistické Internacionály a veřejných akcí, píše propagační publikace a zakládá noviny. Vstupuje do První internacionály v roce 1872. Roku 1881 je pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to je, ač nevinen, odsouzen k pěti letům vězení, ale v roce 1886 je pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjíždí do Anglie. V následujících letech vycházejí jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i anarchistické teorie. Od roku 1892 přispívá po deset let do anglického periodika Nineteenth Century do rubriky Recent Science, kterou před ním vedl Thomas Henry Huxley.[2] Po únorové revoluci 1917 se vrací do Ruska, avšak jeho působení na ruský lid je brzy omezeno bolševickou vládou – je vystěhován z Moskvy do Dimitrova. Ve svých dopisech se ještě snaží varovat dělníky v Evropě před bolševickou diktaturou – ale marně. Záhy na to umírá. Jeho pohřeb se stává s Leninovým povolením posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku až do rozpadu Sovětského svazu.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Petr Kropotkin byl významným kritikem sociálního darwinismu. Kropotkin nepřijal názor, že biologie podněcuje boj o život a soutěž, a místo toho tvrdil, že úspěšné byly takové druhy, které využily kolektivní energii a byly schopné vzájemné pomoci neboli spolupráce.[3]

Jeden odvážný čin vykoná více práce nežli tisíce brožurek.
— Petr Kropotkin

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Etika anarchismu
  • Buřičovy řeči, přístupná kapitola „Pařížská komuna“ na Anarchy Wiki a kapitola „Revoluční vlády“ na AP Čítárně
  • Dobývání chleba
  • Historická úloha státu, přístupné ve slovenštině na Anarchy Wiki
  • Komunismus a anarchie, přístupné na AP Čítárně
  • Moderní věda a anarchie
  • Paměti Revolucionáře
  • Pole, továrny a dílny
  • Pospolitost
  • Současná věda a anarchie

Vydání v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Mládeži, Chicago, Budoucnost, 1885, 40 stran, Epištoly revoluce č. 1/1885
  • Revoluční vlády, New York, časopis Volné listy, 1890
  • Zákon a autorita, New York, Skupina Bezvládí, 1893
  • Revoluční duch, New York, Skupina Bezvládí, 1894
  • Mravouka anarchie, překlad M. Hodek, New York, Dělnické listy, 1896
  • Slova revolucionáře : revoluční menšiny, překlad J. A. P., New York, Dělnické listy, 1897
  • Pařížská komuna, překlad J. Nekvasil, New York, Dělnické listy, 1898
  • Kollektivism a komunism, překlad Vilém Körber, Praha, nákladem redakce Omladiny (Viléma Körbera), 1899, 20 stran
  • Slova vzpůrcova. 1. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1898
  • Slova vzpůrcova. 2. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1899
  • Slova vzpůrcova. 3. díl, Pařížská komuna, New York, Skupina Bezvládí, 1900
  • Kommunismus a anarchie, New York, 1901
  • Velká revoluce, Praha, Nový kult, 1903
  • Paměti revolucionářovy, překlad Emanuel Volný, Praha, Samostatnost, 1906–1907
  • Anarchistická morálka, New York, Volné listy, 1907, 40 stran
  • Buřičovy řeči, překlad Petr Pohan, Praha, Čas. Komuna (Karel Vohryzek a Ladislav Knotek), 1907, 213 stran
  • Kollektivistické námezdnictví, výňatek z La conquête du pain, překlad V. Icha, Plzeň, Sdružení českých neodvislých socialistů, 1914
  • Anarchistická morálka : Komunism a anarchie : Velká revoluce, Praha, Fr. Borový, 1919, 137 stran
  • Mladým lidem : sto let čekání, překlad Junius, Praha, Fr. Borový : Průlom, 1920
  • Pole, továrny a dílny, překlad Vlasta Borek, Praha, Mladé proudy, 1920
  • Pospolitost, překlad z angl. A. A. Hoch, Praha, Družstvo Kniha, 1922
  • Moderní věda a anarchie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1922
  • Herbert Spencer – jeho filosofie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1923
  • Historická úloha státu, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1926(?)
  • Anarchistická morálka, Praha, Doutnák, 1992, bez ISBN, 28 stran
  • Anarchistická etika, česky (překlad Alan Černohous). Votobia, Olomouc 2000, ISBN 80-7198-050-1, 128 stran. Obsahuje překlady děl:
    • Etické principy anarchismu (původní francouzská verze vyšla pod názvem Morále Anarchiste, noviny La Révolte, 1890, jinak vycházelo též pod názvy Etika anarchismu či Chléb a vůle – např. Londýn 1907)
    • Spravedlnost a mravnost (v původní verzi přednáška z roku 1888 v posluchárně Ancotského bratrstva v Manchesteru, tištěná verze vyšla rusky 1920)
    • Morální volba L. N. Tolstého (původně série 8 přednášek v roce 1901 na Lowellsově institutu v anglickém Bostonu, knižně vyšlo v rámci Kropotkinovy knihy Ideály a realita v ruské literatuře)
    • O smyslu odplaty (vyňatá 9. kapitola z knihy O francouzských a ruských věznicích, Petrohrad 1906)
  • jiný český překlad Etických principů anarchismu: Anarchistická morálka, Kalendář revolucionářů na rok 1904, Anarchy Wiki

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. S. 12. (slovensky) 
  2. KROPOTKIN, Petr. Moderní věda a anarchie. Praha : Socialistická knihovna SOLIDARITA, 1922. S. 5-6. (česky) 
  3. HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. Praha : Victoria Publishing, 1994. ISBN 80-85865-10-6. Kapitola Kolektivistický anarchismus, s. 194. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-781-2. Kapitola 10. Buřičova morálka a pospolitost, s. 200-236.  
  • HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. 72 s. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu