Petr Kropotkin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Kropotkin. O ruském městu pojednává článek Kropotkin (město).
Petr Kropotkin
Petr Kropotkin, fotografováno Nadarem
Petr Kropotkin, fotografováno Nadarem
Celé jméno Petr Alexejevič Kropotkin
Region ruská filosofie
západní filosofie
Období filosofie 19. století
filosofie 20. století
Narození 9. prosincegreg. / 27. listopadujul. 1842
Moskva, Ruské impérium
Úmrtí 8. února 1921 (ve věku 78 let)
Dmitrov, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Škola/tradice anarchokomunismus
Oblasti zájmu autorita, spolupráce, politika, revoluce, práce, ekonomie, zemědělství, evoluce, geografie, literatura, věda, filosofie, etika
Význačné ideje zakladatel anarchokomunismu
Ovlivněný Marx, Engels, Proudhon, Bakunin, Darwin
Ovlivnil Berkman, Malatesta, Wilde,[1] Tolstoj,[2], Kafka,[3] Machno,[4] Rocker,[5] Kōtoku,[6] Brown, Ward, Galleani, Goldman, Woodcock, Bookchin,[7]
Podpis Podpis

Kníže Petr Alexejevič Kropotkin (rusky Пётр Алексеевич Кропоткин; 9. prosincegreg. / 27. listopadujul. 1842, Moskva8. února 1921, Dmitrov) byl ruský revolucionář a publicista, geograf a geolog a zároveň jedním z předních ruských anarchistů a jeden z prvních zastánců a teoretiků anarchokomunismu. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a jeho důležitosti jako anarchisty byl koncem 19. a začátku 20. staletí nazýván „Anarchistický kníže“. Oscar Wilde ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání Encyclopædie Britannica z roku 1911.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kropotkinova kresba z Finska

Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Jeho bratranec Dmitrij byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Goldenbergem. V 15 letech nastupuje na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jehož dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868 získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjíždí na pět let na Sibiř, kde se zabývá vědeckou a společenskou činností (účastní se geografických expedicí). Určuje směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod.[8] Poté vystupuje s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy.[8] Roku 1867 odjíždí do Petrohradu, kde nastupuje do zaměstnání na univerzitě, a o rok později je zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska se v Jurské federaci setkává s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přechází na pozice anarchismu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnuje anarchistické propagandě, vstupuje do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení je zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti. V roce 1867 uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v exilu se z něho stal jeden z nevýznamnějších činitelů anarchistického hnutí - vystupuje na schůzích, účastní se kongresů anarchistické Internacionály a veřejných akcí, píše propagační publikace a zakládá noviny. Vstupuje do První internacionály v roce 1872. Roku 1881 je pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to je, ač nevinen, odsouzen k pěti letům vězení, ale v roce 1886 je pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjíždí do Anglie. V následujících letech vycházejí jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i anarchistické teorie. Od roku 1892 přispívá po deset let do anglického periodika Nineteenth Century do rubriky Recent Science, kterou před ním vedl Thomas Henry Huxley.[9] Po únorové revoluci 1917 se vrací do Ruska, avšak jeho působení na ruský lid je brzy omezeno bolševickou vládou – je vystěhován z Moskvy do Dimitrova. Ve svých dopisech se ještě snaží varovat dělníky v Evropě před bolševickou diktaturou – ale marně. Záhy na to umírá. Jeho pohřeb se stává s Leninovým povolením posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku až do rozpadu Sovětského svazu.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Kropotkin s ministrem války Pavlem Miljukovem (vlevo) roku 1917

Petr Kropotkin byl významným kritikem sociálního darwinismu. Kropotkin nepřijal názor, že biologie podněcuje boj o život a soutěž, a místo toho tvrdil, že úspěšné byly takové druhy, které využily kolektivní energii a byly schopné vzájemné pomoci neboli spolupráce.[10]

Jeden odvážný čin vykoná více práce nežli tisíce brožurek.
— Petr Kropotkin

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Etika anarchismu
  • Buřičovy řeči, přístupná kapitola „Pařížská komuna“ na Anarchy Wiki a kapitola „Revoluční vlády“ na AP Čítárně
  • Dobývání chleba
  • Historická úloha státu, přístupné ve slovenštině na Anarchy Wiki
  • Komunismus a anarchie, přístupné na AP Čítárně
  • Moderní věda a anarchie
  • Paměti Revolucionáře
  • Pole, továrny a dílny
  • Pospolitost
  • Současná věda a anarchie

Vydání v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Mládeži, Chicago, Budoucnost, 1885, 40 stran, Epištoly revoluce č. 1/1885
  • Revoluční vlády, New York, časopis Volné listy, 1890
  • Zákon a autorita, New York, Skupina Bezvládí, 1893
  • Revoluční duch, New York, Skupina Bezvládí, 1894
  • Mravouka anarchie, překlad M. Hodek, New York, Dělnické listy, 1896
  • Slova revolucionáře : revoluční menšiny, překlad J. A. P., New York, Dělnické listy, 1897
  • Pařížská komuna, překlad J. Nekvasil, New York, Dělnické listy, 1898
  • Kollektivism a komunism, překlad Vilém Körber, Praha, nákladem redakce Omladiny (Viléma Körbera), 1899, 20 stran
  • Slova vzpůrcova. 1. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1898
  • Slova vzpůrcova. 2. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1899
  • Slova vzpůrcova. 3. díl, Pařížská komuna, New York, Skupina Bezvládí, 1900
  • Kommunismus a anarchie, New York, 1901
  • Velká revoluce, Praha, Nový kult, 1903
  • Paměti revolucionářovy, překlad Emanuel Volný, Praha, Samostatnost, 1906–1907
  • Anarchistická morálka, New York, Volné listy, 1907, 40 stran
  • Buřičovy řeči, překlad Petr Pohan, Praha, Čas. Komuna (Karel Vohryzek a Ladislav Knotek), 1907, 213 stran
  • Kollektivistické námezdnictví, výňatek z La conquête du pain, překlad V. Icha, Plzeň, Sdružení českých neodvislých socialistů, 1914
  • Anarchistická morálka : Komunism a anarchie : Velká revoluce, Praha, Fr. Borový, 1919, 137 stran
  • Mladým lidem : sto let čekání, překlad Junius, Praha, Fr. Borový : Průlom, 1920
  • Pole, továrny a dílny, překlad Vlasta Borek, Praha, Mladé proudy, 1920
  • Pospolitost, překlad z angl. A. A. Hoch, Praha, Družstvo Kniha, 1922
  • Moderní věda a anarchie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1922
  • Herbert Spencer – jeho filosofie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1923
  • Historická úloha státu, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1926(?)
  • Anarchistická morálka, Praha, Doutnák, 1992, bez ISBN, 28 stran
  • Anarchistická etika, česky (překlad Alan Černohous). Votobia, Olomouc 2000, ISBN 80-7198-050-1, 128 stran. Obsahuje překlady děl:
    • Etické principy anarchismu (původní francouzská verze vyšla pod názvem Morále Anarchiste, noviny La Révolte, 1890, jinak vycházelo též pod názvy Etika anarchismu či Chléb a vůle – např. Londýn 1907)
    • Spravedlnost a mravnost (v původní verzi přednáška z roku 1888 v posluchárně Ancotského bratrstva v Manchesteru, tištěná verze vyšla rusky 1920)
    • Morální volba L. N. Tolstého (původně série 8 přednášek v roce 1901 na Lowellsově institutu v anglickém Bostonu, knižně vyšlo v rámci Kropotkinovy knihy Ideály a realita v ruské literatuře)
    • O smyslu odplaty (vyňatá 9. kapitola z knihy O francouzských a ruských věznicích, Petrohrad 1906)
  • jiný český překlad Etických principů anarchismu: Anarchistická morálka, Kalendář revolucionářů na rok 1904, Anarchy Wiki

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MARSHALL, Peter. Demanding the Impossible: A History of Anarchism. [s.l.] : PM Press, 2009. ISBN 9781604862706. S. 177. (anglicky) 
  2. TOLSTOJ, Lev Nikolajevič; MobileReference. Works of Leo Tolstoy. [s.l.] : MobileReference, 2007. ISBN 9781605011561. (anglicky) 
  3. GRAY, Richard T.. A Franz Kafka Encyclopedia. [s.l.] : Greenwood Publishing Group, 2005. ISBN 9780313303753. S. 170. (anglicky) 
  4. SCHARLAU, Winfried. Who is Alexander Grothendieck? Part 1: Anarchy. [s.l.] : Books on Demand, 2011. ISBN 9783842340923. S. 30. (anglicky) 
  5. GRAUR, Mina. An Anarchist Rabbi: The Life and Teachings of Rudolf Rocker. New York : St. Martin's Press, 1997. ISBN 978-0-312-17273-2. S. 22–36. (anglicky) 
  6. PEREZ, Louis G.. Japan at War: An Encyclopedia. [s.l.] : ABC-CLIO. ISBN 9781598847420. Kapitola Kōtoku Shūsui (1871–1911), s. 190. (anglicky) 
  7. BOOKCHIN, Murray. The Ecology of Freedom. Oakland : AK Press, 2005. S. 11. (anglicky) 
  8. a b HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. S. 12. (slovensky) 
  9. KROPOTKIN, Petr. Moderní věda a anarchie. Praha : Socialistická knihovna SOLIDARITA, 1922. S. 5-6. (česky) 
  10. HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. Praha : Victoria Publishing, 1994. ISBN 80-85865-10-6. Kapitola Kolektivistický anarchismus, s. 194. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-781-2. Kapitola 10. Buřičova morálka a pospolitost, s. 200-236.  
  • HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. 72 s. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]