Pierre-Joseph Proudhon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre-Joseph Proudhon s dětmi Gustave Courbet, 1865

Pierre-Joseph Proudhon (15. ledna 1809, Besançon - 19. ledna 1865, Passy) byl francouzský typograf a vzdělanec-samouk, raně socialistický myslitel, který zpopularizoval tvrzení jako „vlastnictví je krádež“ a „Bůh je zlý“. Byl také vůbec prvním, kdo sám sebe nazval anarchistou, naplňuje tak poprvé pojem anarchie pozitivním významem. Je zakladatelem politicko-ekonomického systému, tzv. mutualismu, a teoretikem samosprávy pracujících.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Proudhonovo dílo se odvíjí od dvou základních myšlenkových kategorií: individualismu a rovnosti. Odmítá nadvládu státní moci nad individuem a soukromé vlastnictví, ideální formou společnosti je podle něj volně provázané sdružení samostatně hospodařících rodin (tzv. federalismus).[pozn 1] Tuto svou vizi proměny společnosti Proudhon zformuloval již v raném díle Discours sur la célébration du Dimanche (1839). V téže knize se Proudhon zabývá některými tématy, jež se objevují i v teoretické koncepci jeho současníka, zakladatele sociologie Augusta Comta:

  • člověk dluží společnosti více, než kolik jí dává – odtud však Proudhon (v přímém rozporu s Comtem) vyvozuje názor, že všichni jednotlivci si mají být rovni a je nepřípustné, aby si někteří z nich nárokovali privilegia na úkor ostatních,
  • společenské revoluci musí předcházet revoluce lidského vědění.

Proudhon se ovšem od Comta (ale i např. od Saint-Simona) liší svým bytostným odporem k elitářství. Je si jist, že poznání zákonů, ovlivňujících chod věcí, je přístupné všem lidem bez rozdílu, a odmítá separovanou vrstvu vědců a manažerů, kteří by byli právě kvůli svému vyššímu vědění zvýhodňováni.

Ve svém dalším díle Co je to vlastnictví? (orig. Qu'est-ce que la propriété? ou Recherche sur le principe du Droit et du Gouvernement, 1840) poprvé Proudhon prezentuje svou slavnou tezi o vlastnictví coby krádeži. Na rozdíl od Marxe ovšem Proudhon nežádá naprosté zrušení soukromého vlastnictví, ale jeho univerzalizaci. Domnívá se například, že velké podniky mají patřit všem, zatímco v malých podnicích má být pozice majitele rovná s pozicí jeho zaměstnanců.

Proudhon zavádí koncept „kolektivní síly“, jehož prostřednictvím řeší problém vztahu mezi individui. Ze spolupráce jednotlivců vzniká nová kvalita, která je vyšší než prostý souhrn sil zúčastněných – soukromé vlastnictví je pak zločinem tehdy, umožňuje-li si individuálně přivlastnit statek, který byl vytvořen kolektivně. Práce je tak podle Proudhona jediným legálním způsobem nabytí vlastnictví. Díky kolektivní síle se společnost jeví jako organický útvar, schopný sledovat své vlastní cíle, a Proudhon se tak přiklání k chápání společnosti jako bytosti nadané vlastním životem. Svým pojetím dělby práce v mnohém předjímá stanovisko Émila Durkheima. Velmi důrazně ovšem polemizuje s pojetím společenského kontraktu v pojetí Jean-Jacques Rousseaua a shledává jej utlačivým. Proudhon považuje za oprávněné jen takové kontrakty, které lidi navzájem spojují, nikoli však omezují. Nejvýznamnější formou kontraktu shledává rodinu a podobně jako Comte se obává, že bez rodiny se celá sociální konstrukce zhroutí.

Proudhon se domnívá, že je třeba uznávat pouze tzv. „věčné zákony“, jimiž se společnost řídí bez ohledu na aktuálně panující poměry. Zároveň věří v sílu a schopnosti občanské společnosti, která je podle něj schopna spontánní organizace. Z těchto přesvědčení pak pramení jeho již zmíněný anarchismus a neúcta ke společenským zákonům, stejně jako neúprosná kritika zastupitelské demokracie i komunismu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V Proudhonově vizi anarchistické, federalistické společnosti je možno nalézt mnoho znaků toho, co dnes označujeme jako společnost sítí.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Praha : Sociologické nakladatelství SLON, 2005. ISBN 80-86429-52-0.  
  • Cuin, Charles-Henry, Gresle, Francois: Dějiny sociologie. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2004.
  • Marshall, Gordon (ed.): Oxford Dictionary of Sociology. Oxford University Press, Oxford 1998.
  • TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-781-2. Kapitola 4. Vlastnictví - krádež, nebo záruka svobody?, s. 81-103.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]