Alois Rašín
| JUDr. Alois Rašín | |
|---|---|
![]() |
|
| Ve funkci: 14. listopadu 1918 – 7. července 1919 |
|
| Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Předseda vlády | Karel Kramář |
| Předchůdce | nikdo (vznik republiky) |
| Nástupce | Cyril Horáček |
|
7. ministr financí Československa
|
|
| Ve funkci: 7. října 1922 – 5. ledna 1923 |
|
| Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Předseda vlády | Antonín Švehla |
| Předchůdce | Augustin Novák |
| Nástupce | Bohdan Bečka |
|
|
|
| Narození | 18. října 1867 |
| Úmrtí | 18. února 1923 |
| Národnost | Čech |
| Politický subjekt | Československá národní demokracie |
| Děti | Ladislav Rašín |
| Vzdělání | Univerzita Karlova |
| Zaměstnání | politik, právník, novinář, ekonom |
| Profese | právník |
JUDr. Alois Rašín (18. října 1867 Nechanice – 18. února 1923 Praha) byl český a československý politik a ekonom, jeden z odsouzených v procesu s Omladinou, účastník 1. odboje, první československý ministr financí a funkcionář Československé národní demokracie.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Před založením Československa
Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích, obci nedaleko Hradce Králové, kde jeho otec pracoval jako pekař a rolník. Studoval na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Maturitu složil v roce 1886 a po ní začal studovat v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na Právnickou fakultu UK. Zde byl také mj. členem tradičníku Spolku československých právníků Všehrd. Svá studia úspěšně ukončil v roce 1891. V tomto roce také napsal brožurku České státní právo, kterou úřady zabavovaly a za niž byl Alois Rašín vyšetřován. Už v době svých vysokoškolských studií se začal politicky angažovat. Tato angažovanost mu posléze vynesla ztrátu titulu a dva roky žaláře, ke kterým byl 14. února 1894 odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou. Vězněn byl ve věznici Plzeň – Bory a v listopadu 1895 byl Rašín amnestován a dostal zpět i titul doktora práv. Během svých studií sympatizoval především s mladočechy.
S mladočechy se posléze rozešel a podílel se na založení Radikálně státoprávní strany a přeměně Radikálních listů v deník. Roku 1900 se však z aktivní politiky stáhl, založil advokátní kancelář (zastupoval kupříkladu Živnobanku) a politické dění komentoval příležitostně na stránkách deníku Slovo. V roce 1907 vstupuje díky změnám vedení do strany mladočeské, kde se věnuje psaní do Národních listů. V roce 1911 úspěšně kandidoval za Klatovy do Říšské rady, kde působil ve finančním a rozpočtovém výboru.
Po vypuknutí 1. světové války se aktivně zapojil do odboje jako člen organizace Maffie. Roku 1915 byl zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916, spolu s Karlem Kramářem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Podle svědků vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji, dokonce se po vynesení rozsudku smál. Před popravou jej zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn. Trest byl mu nejprve zmírněn na 10 let a červenci 1917 byl Alois Rašín spolu s dalšími odsouzenými v rámci snah o dialog s opozičními silami, ačkoliv císaře o milost nepožádal, amnestován. Již během procesu se stal v očích české veřejnosti národním hrdinou. Po návratu z vězení se Rašín okamžitě aktivně zapojuje do politického života. 22. září 1917 byl opět promován doktorem práv, protože rozsudkem z července 1916 již podruhé titul (JUDr.) ztratil. Podílí se na vzniku České státoprávní demokracie a stává se členem předsednictva Národního výboru.
[editovat] Po vzniku Československa
28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavrem Šrobárem vyhlašuje samostatný stát (viz Národní výbor československý). Právě Rašín je autorem textu prvního zákona.
Původně se s Rašínem v Kramářově vládě počítalo na postu ministra vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí. V této funkci setrval až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo a část finančních prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.
Ministrem financí se stává znovu v první Švehlově vládě. Na tomto místě nahrazuje svého stranického kolegu, politického soka a odborného oponenta Karla Engliše. Nadále podporuje politiku rozpočtové úspory a politiku deflace. Dostává se do sporu s některými legionáři, ve kterém použije i svého známého rčení, že za práci pro vlast se neplatí.
5. ledna 1923 ráno byl Alois Rašín u svého bydliště v Žitné ulici střelen do zad.[1] Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchista Josef Šoupal. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný, 18. února zemřel. Jednou z jeho posledních starostí bylo, zda atentát nesouvisí s jeho sporem s legionářskými představiteli, což by podle něj bylo tragickým nedorozuměním. V reakci na jeho smrt byl přijat zákon na ochranu republiky.
Alois Rašín byl po celý život orientován nacionalisticky, v mládí zastával radikální postoje, ale postupem života se stával konzervativcem. V době první republiky se stavěl kriticky ke skupině politiků okolo Hradu, ale k pravděpodobnému vyostření konfliktu s nimi vzhledem k Rašínově náhlé smrti nedošlo.
[editovat] Dílo
- České státní právo (1891)
- Můj finanční plán (1920)
- Finanční a hospodářská politika do konce roku 1921 (1922)
- Inflace a deflace (1922)
- Paměti (1929)
- Listy z vězení (1937)
[editovat] Citáty
| „ | Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída. | “ |
| „ | Můžeš a jsi zajisté přesvědčen, že vždycky jen to nejlepší jsem Ti přál a toužil, aby z tebe byl pravý český muž, který by v budoucnosti mohl zdatně pracovat ku povznesení svého národa a své vlasti. Víš dobře, že se na Vás dívám jako na budoucnost svoji, jako na pokračování svého života, na jeho prodloužení ve Vás. Ač musíme býti od sebe vzdáleni v době, kdy dorůstáš v muže a kdy by Ti snad potřebna a mila rada taťkova, očekávám přece, že máš tolik zdravého úsudku, abys neutrpěl škody ve svém vývoji. | “ |
| — dopis synovi, Ladislavu Rašínovi, z vězení | ||
[editovat] Ocenění
Od roku 1990 je po Rašínovi pojmenováno významné pražské nábřeží (Rašínovo nábřeží, od Jiráskova náměstí po Vyšehrad), které se do té doby jmenovalo nábřeží B. Engelse.[2]
V roce 1992 byla vydána oběžná mince nominální hodnoty 10 Kčs s portrétem Aloise Rašína (autoři Jarmila Truhlíková-Spěváková, Josef Úprka).[3]
[editovat] Reference
- ↑ Ferdinand Peroutka: Budování státu. Lidové noviny 1991. S. 1723
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/ruzne/nabrezi/
- ↑ Předpis 130/1992 Sb. – Vyhláška Státní banky československé o vydání mincí po 10 Kčs s letopočtem 1992
[editovat] Literatura
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- Lacina, V.: Alois Rašín, Praha 1992
- Šetřilová, J.: Alois Rašín: Dramatický život českého politika, Praha 1997
- Šlechta, O.: Alois Rašín in Národní Myšlenka: Osobnosti pravice podruhé, Praha 2006, ISBN 80-903582-2-5
[editovat] Externí odkazy
- Alois Rašín, oběť atentátníka – článek na Zivotopisyonline.cz
- Příspěvky přednesené na konferenci „Alois Rašín – český politik, právník a nárohodspodář“
- Jaroslav Janovec: Pocta velikánovi (JUDr. Alois Rašín)
- Mgr. Vladimír Seidl (Zlatý fond českého ekonomického myšlení): Alois Rašín
|
||||||||
- Českoslovenští ministři financí
- Osobnosti prvního československého odboje
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Členové Československé národní demokracie
- Mladočeši
- Českoslovenští politici české národnosti
- Čeští novináři
- Čeští ekonomové
- Čeští právníci
- Čeští advokáti
- Oběti atentátů
- Oběti komunistického teroru v Československu
- Narození 1867
- Úmrtí 1923
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Svobodní zednáři
- Osobnosti na československých bankovkách
- Pohřbení na Šáreckém hřbitově
- Čeští političtí vězni
