Deflace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Míra inflace ve světě (2010)

Deflace je absolutní meziroční pokles cenové hladiny v ekonomice. Obvykle se měří indexem spotřebitelských cen. Opakem deflace je inflace.

Deflace byla jedním ze základních charakteristických rysů Velké deprese 30. let minulého století. Irving Fisher (1933) na základě této negativní zkušenosti popsal fenomén dluhové deflace, kdy pokles cenové hladiny zvyšuje reálnou hodnotu dluhů, což dále podrývá poptávku v ekonomice a vede k dalšímu snižování cen a zvýšení reálné dluhové zátěže. Prostřednictvím tohoto mechanismu může tedy deflace velmi negativně ovlivnit nejen makroekonomický vývoj, ale i finanční stabilitu. Za velmi negativní zkušenost s deflací jsou považovány i tzv. dvě ztracené dekády v Japonsku.

Na rozdíl od inflace k deflaci dochází v současnosti poměrně zřídka, protože se proti jejímu vzniku centrální banky obvykle snaží preventivně bojovat[1]; většinou se vyskytla ve velmi vyspělých zemích[zdroj?] a v některých případech pouze v krátkých časových obdobích[zdroj?]. Během krátkodobé deflace nemusí docházet v ekonomice k nepříznivým jevům. Během deflace spotřebitelé za zboží a služby platí méně, avšak pro výrobce a prodejce se jedná o nevýhodnou pozici, protože podstatně méně inkasují za poskytované výrobky a služby.

K deflaci dochází, když ve světové či specificky orientované národní ekonomice je příliš mnoho konkrétního zboží či služeb a dojde k absenci poptávky po nákupu tohoto zboží či služeb. Ke krátkodobé deflaci může dojít také poklesem cen dovozu (tzv. dovezená deflace). Ke vzniku deflace přispívá také regulace – jednak snížením tempa změny regulovaných cen v příslušném odvětví (dáno administrativně), příp. ukončením regulace v příslušném odvětví a připuštěním konkurence (tlačí výrazně na snížení cen).

Pokud krátkodobá deflace trvá příliš dlouho, může se rozvinout až v deflační spirálu či deflační past. Průběh je pak následující – klesají ceny, což vede ke snížení tržeb a případně zisků podnikatelské sféry, která tak musí snižovat náklady. Ovšem snížení nákladů vede k růstu nezaměstnanosti (propouštění lidské síly) nebo ke snížení mzdy zaměstnanců. Oba tyto faktory – růst nezaměstnanosti i pokles mzdy pak sníží poptávku domácnosti po zboží a službách, což tlačí na trhu opět ke snižování cen atd. ve spirále ve stále rychlejším tempu.

Deflační past v reálné ekonomice navyšuje nejistotu při ekonomickém rozhodování a přímo ovlivňuje alokaci dalšího kapitálu (zejména investice). Postupně dochází k narušení distribučních a logistických procesů, ekonomický potenciál je vyšší než využívaná část a řada výrobních kapacit se stává nadbytečnými. V peněžní ekonomice pak klesají ceny aktiv s prudkým dopadem na akciové trhy. Nevytváří se peněžní zásoba a úvěrová emise bank je velmi nízká.

Různé pohledy na deflaci[editovat | editovat zdroj]

Rakouská škola na deflaci hledí odlišným způsobem.[2] Deflace podle ní nemůže mít zdaleka tak negativní důsledky, jak se dnes běžně tvrdí, protože ještě před počátkem dvacátého století byla zcela běžným jevem. A přesto tehdy západní země zažívaly dlouhé období hospodářského růstu. Důvod, proč tomu tak dnes není, je třeba hledat v odlišných měnových standardech. Jakékoliv komoditní peníze, například zlatý standard, neumožňují prakticky inflační měnovou politiku, protože jediným způsobem, jak zvyšovat množství peněz v oběhu je relativně náročná těžba měnového kovu. Jakmile však byla přetržena vazba mezi komoditou a penězi, když se pouhý papír stal měnou, neexistují už pro monetární expanzi žádná fyzická omezení. Je možné vyrobit přesně tolik peněz, kolik chce centrální banka.

Zatímco keynesiánci monetární expanzi za jistých podmínek doporučovali (viz Phillipsova křivka), monetaristé již byli mnohem opatrnější, hovořili o nízké a stabilní inflaci. V rakouském pojetí je inflace pouhým přerozdělováním a jde o vždy negativní jev, jehož důsledkem je hospodářský cyklus.

Kritickou otázkou, kterou každá z těchto škol řeší odlišně, je správné množství peněz:

Různé ekonomické školy tudíž dávají na tutéž otázku odlišné odpovědi. Na jediné se proto dosud celá profese nemůže shodnout. Nicméně naprostá většina centrálních bank vyspělého světa má v rámci měnové politiky za úkol udržovat nízkou stabilní inflaci, tedy provádí inflační cílování.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo deflace ve Wikislovníku


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tomáš Holub, Petr Král: Deflace byla hrozbou, Lidové noviny 3.12.2013 strana 9, rubrika: Názory.
  2. Pavel Kohout: Česká národní banka a důsledky intervence, penize.cz, rubrika: Komentář. 12. 11. 2013.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]