Živnostenská banka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Živnostenská banka (ŽB, známá také jako Živnobanka) patřila mezi nejstarší české banky. Roku 2002 se stala součástí italské finanční skupiny UniCredit. V roce 2007 se sloučila s HVB Bank a působí pod novým jménem UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Banka byla založena 4. listopadu 1868 pod názvem Živnostenská banka pro Čechy a Moravu jako akciová společnost se zaměřením na financování malých a středních českých podniků a také byla zastřešující organizací sítě malých českých spořitelních a úvěrových družstev. Byla první bankou v rakousko-uherském mocnářství, jež byla financována výhradně českým kapitálem. Jejím cílem bylo podporovat rozvoj nově zakládaných českých firem, ale ucházela se také o vklady malých střadatelů - živnostníků a majitelů malých českých společností. Před první světovou válkou získala minoritní podíl v Srbské úvěrové bance. Těsně před vypuknutím války měla Živnostenská banka 1068 zaměstnanců, 11 poboček v Čechách a na Moravě a pobočky ve Vídni, Krakově, Lvově a Terstu. V té době spravovala téměř třetinu veškerého kapitálu v českém bankovnictví. Centrálu měla v dnešní budově České národní banky v Praze v ulici Na Příkopě.

Banka za První republiky[editovat | editovat zdroj]

Po vytvoření Československé republiky banka rychle rostla, protože hrála úlohu klíčové banky nového státu. Její expanzi výrazně napomohl nostrifikační zákon, který přinutil akciové společnosti, aby převedly svá sídla na území nového státu, kde měly své továrny a závody. Živnostenská banka odkoupila větší množství průmyslových firem, které původně vlastnily německé a rakouské společnosti. Proti ostatním bankám působícím v té době v Československu byla její kapitálová síla i velikost bilance výrazně větší. Banka obrovsky profitovala z toho, že změnila svou strategii a začala poskytovat úvěry velkým průmyslovým společnostem. O změnu strategie a prudký růst se zasloužil ředitel banky Jaroslav Preiss, který byl velmi zkušeným bankéřem.

Expanze banky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1922 byla založena v pobočka v Londýně. Banka podporovala fúze velkých českých průmyslových korporací (například vytvoření strojírenského kolosu ČKD) a systematicky budovala své průmyslové impérium. Jako nejsilnější banka v předválečném Československu kontrolovala největší firmy v zemi – na vrcholu slávy v roce 1929 ovládala 66 průmyslových podniků. Banka se stala významnou investiční silou ve střední a východní Evropě.

Okupace Československa a druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po anexi Rakouska Německem 13. března 1938 Němci vytvořili Vídeňskou zemskou banku (Länderbank Wien) sloučením vídeňské Merkurbank, jež byla majetkem Dresdner Bank, rakouské části Středoevropské zemské banky se sídlem v Paříži a pobočky Živnobanky ve Vídni. Dne 29. září, následkem Mnichovské dohody, muselo Československo postoupit německé říši Sudety. Dresdner Bank převzala pobočky Živnobanky v Liberci, Ústí nad Labem, Karlových Varech a Teplicích. Živnostenská banka jako jediná česká banka unikla během druhé světové války, hlavně díky tomu, že její vlastnictví bylo rozdrobeno, přímému zabrání některou z německých bank. Správce banky ale především po roce 1943 rozprodával podniky, které vlastnila, Němcům. Musela též vydatně přispívat Německu na financování války.

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války československá vláda znárodnila Živnobanku stejně jako všechny ostatní československé banky. V roce 1948 banka pohltila Pražskou úvěrní banku včetně její New Yorkské pobočky, která ovšem byla další rok zrušena. V letech 1949 až 1956 banka nadále existovala jako právnická osoba, vláda ale výrazně omezila její aktivity.

Zkušenosti Živnobanky s mezinárodním obchodem a transakcemi s cizími měnami a devizovým obchodem vedly vládu k tomu, aby ji v letech 1956 až 1988 pověřovala dovozními a vývozními operacemi s RVHP.[zdroj?] Při nich hrála významnou úlohu její londýnská pobočka.[zdroj?] ŽB spravovala všechny devizové účty Čechů a Slováků žijících v cizině, zahraničních firem působících v Československu a státních institucí z oblasti „neviditelného“ obchodu, například cestovního ruchu. V roce 1988 se banka vrátila i k firemnímu bankovnictví.

Situace po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 se Živnostenská banka stala první privatizovanou bankou ve střední a východní Evropě. Německá BHF Bank získala 40% akcií, Mezinárodní finanční korporace (IFC) nabyla 12% a zbylých 48% připadlo fyzickým osobám a českým investičním fondům. V roce 1998 se největším akcionářem Živnobanky stala německá banka Bankgesellschaft Berlin, která koupila od BHF Bank její tehdy už 47% podíl na základním jmění. Další významné podíly patřily společnostem IFC a Crédit Commercial de France. V roce 2000 se podíl Bankgesellschaft Berlin v Živnobance zvýšil na 85,16 procenta. Banka má pobočky v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Karlových Varech, Liberci, Ostravě, Pardubicích a Zlíně. Pro operace na Slovensku měla rovněž zastoupení v Bratislavě.

V roce 2002 Bankgesellschaft Berlin prodala banku skupině UniCredit. V roce 2005 skupina UniCredit koupila německou HVB Bank, která působila i v Česku. Začala se připravovat fúze bank skupin HVB a UniCredit na trzích střední a východní Evropy. V roce 2007 se Živnostenská banka 139 let po svém vzniku přejmenovala na UniCredit Bank ČR a fúzovala s HVB Bank ČR. Vznikla čtvrtá největší banka v Česku se silným postavením v korporátním financování a bilanční sumou 230 miliard korun. Generálním ředitelem banky je generální ředitel bývalé Živnostenské banky Jiří Kunert.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu