České Budějovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město České Budějovice
Centrum Českých Budějovic

Centrum Českých Budějovic

NUTS 5: CZ0311 544256
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): České Budějovice (CZ0311)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 55,56 km²
počet obyvatel: 93 467  (1. 1. 2013[1])
rozpočtové výdaje: 1 781[2] mil. Kč  (2012)
nadmořská výška: 381 m
PSČ: 370 01-370 07
zákl. sídelní jednotky: 67
části obce: 7
městské části / obvody: 0
katastrální území: 11
adresa magistrátu: Magistrát města Č. Budějovic
Nám. Přemysla Otakara II. 1,2
370 92 České Budějovice
posta@c-budejovice.cz
primátor(ka): Mgr. Juraj Thoma (HOPB)
www.c-budejovice.cz
České Budějovice
Red pog.png
České Budějovice
České Budějovice, Česko
Poloha Českých Budějovic v rámci okresu, tmavě šedá oblast uprostřed představuje jejich správní obvod coby obce s rozšířenou působností
Centrum města (letecký pohled)
Katedrála sv. Mikuláše
Rabštejnská věž
Radnice

České Budějovice (německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. V roce 2014 zde žilo téměř 97 tisíc obyvatel. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše a nachází se v nich řada historických památek a muzeí. Pro ně a blízkost dalších historicky cenných míst (Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Třeboň atd.) jsou častým cílem turistů. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Budějce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku[3] (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině.[3][4] Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině.[3] Latinský název města je Budvicium.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Českých Budějovic.

České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které pouze v průběhu husitských válek potlačil společný mocný nepřítel – husité.

Během husitských válek i po nich Budějovice upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Po mimořádném rozkvětu města (zejména díky rozsáhlé těžbě stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybníkářství) v relativně klidném 16. století Budějovice opět čelily těžkým časům, za stavovského povstání stály na straně císaře a přečkaly několikeré obležení. Ač šlo o celkově neradostnou dobu, Budějovičtí jí využili k likvidaci konkurenčního Rudolfova. Během třicátých let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly Budějovice dočasně hlavním městem, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. V červenci 1641 vypukl v Budějovicích požár a popelem lehly 2/3 města.

Budějovice zažily okupaci vojsky bavorského kurfiřta Karla Albrechta během první slezské války a boje mezi habsburskými vojsky a francouzskou armádou mezi Budějovicemi a Hlubokou v roce 1742. Během druhé slezské války v okolí Budějovic sváděly boje rakouská a pruská armáda, město přitom bylo dočasně Prusy obsazeno. Od té doby se mu boje vyhýbaly. Město nabylo na významu v roce 1785, kdy se stalo sídlem biskupa nově vzniklé diecéze českobudějovické.

Další výrazný vzestup Budějovic nastal na počátku 19. století, když sem přesídlila správa kraje z Písku a Tábora. Z málo významného devítitisícového města se díky tomu a železnici stalo důležité centrum.

Ustavení Československa se v Budějovicích obešlo bez problémů (k čemuž dopomohla krom čs. legií i ustavená italská posádka ve městě), právě přes Budějovice se Tomáš Garrigue Masaryk 20.–21. prosince (17. prosince byl Masaryk již v Itálii) 1918 vrátil do vlasti.[5] Tuto skutečnost také dokládá pamětní deska na Hlavním nádraží, kde tehdy T.G. Masaryk ve francouzském železničním vagóně jeho vlaku z pátku na sobotu přenocoval. Pro dopravu z nádraží (a zpět) na po něm nově pojmenované centrální náměstí, kde bylo oficiální přivítání s projevy, použil 14 nablýskaných automobilů, jako „dopravní prostředky nové a demokratické“. Na náměstí mu byl také doručen starostou Zátkou pozdravný telegram předsedy vlády Dr. Karla Kramáře. Tímto také ve městě získalo rozhodující slovo české obyvatelstvo, kterýžto stav trval až do okupace města jednotkami Wehrmachtu 15. března 1939. Okupační správa poté rychle zlikvidovala českou obecní samosprávu (budějovické zastupitelstvo muselo ukončit činnost 17. března). Vrcholné posty na městských úřadech ovládli Němci.

Na konci druhé světové války v březnu 1945 se Budějovice dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. V květnu německá posádka město bez boje vyklidila a přenechala je sovětským jednotkám. České Budějovice ležely na demarkační čáře, přičemž centrum Českých Budějovic leželo v sovětské zóně. Přestože jednotky americké armády kontrolovaly rozsáhlé oblasti jihozápadně od Českých Budějovic, kvůli průběhu demarkační čáry nemohla americká vojska do města vstoupit. Předsunuté jednotky ozbrojených sil Spojených států amerických dojely k dnešnímu Dlouhému mostu, kde se otočily. Rudá armáda vstoupila do Českých Budějovic dne 9. května 1945 v odpoledních hodinách. Jednalo se o 86. gardovou střeleckou divizi generála Vasila Danoviče Sokolovského, která byla součástí 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského. Následující den se jednotky Rudé armády a armády Spojených států amerických setkaly na náměstí na společných oslavách osvobození města a konce 2. světové války v Evropě. Poválečné vysídlení Němců z Československa postihlo asi 7500 lidí (přibližně 16 % obyvatelstva).

1. ledna 1949 se České Budějovice staly správním centrem nově zřízeného Českobudějovického kraje, při další správní reformě se staly 1. července 1960 centrem Jihočeského kraje. V roce 2000 se staly hlavním městem nového Budějovického kraje, který byl v květnu 2001 přejmenován na Jihočeský kraj.

V srpnu 2002 postihly Budějovicko mohutné povodně, při nichž Malše a Vltava zaplavily velkou část města včetně historického centra a způsobily značné škody.

Geografie, klima a přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Vrbenské rybníky (Domin) v zimě

Poloha[editovat | editovat zdroj]

České Budějovice leží na soutoku řek Malše a Vltava v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Ta se táhne severně a severozápadně od města a je bohatá na rybníky. Z ostatních směrů je Českobudějovická pánev v relativní blízkosti města zřetelně ohraničena terénními vyvýšeninami: Lišovský práh ji na severovýchodě odděluje od Třeboňské pánve, na jihovýchodě a jihu se nachází podhůří Novohradských hor, na jihozápadě a západě pak podhůří Šumavy, konkrétně Blanský les s Kletí.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Budějovické podnebí je mírně teplé, vlhké a s mírnou zimou. Projevuje se efekt blízkých pohoří Šumava, Novohradské hory a slabě i vliv Alp, což způsobuje fénové efekty při jižních a jihovýchodních větrech (srážkový stín a zvýšení teploty), na druhé straně k opačnému efektu dochází při severních a severozápadních větrech. Nejčastěji zde vanou západní a severozápadní větry, významný je i podíl větrů východních a jihovýchodních.

Poloha na dně mělké široké pánve omezuje proudění vzduchu, což je patrné za zimních inverzí. Rybníky v okolí způsobují časté a husté mlhy zejména v severozápadní části města. Hustá zástavba a široké betonové či vydlážděné plochy způsobují obecně nižší rychlost větru a vyšší teploty v centru města (oproti městským okrajům).

Dlouhodobý roční průměr teplot (pro období 18862004) činí 8,1 °C, nejnižší naměřená teplota vzduchu -42,2 °C[6] (11. únor 1929 v Litvínovicích, asi 1 km od Budějovic), nejvyšší 37,8 °C (27. červenec 1983).[zdroj?] Mrzne v průměru 111 dnů v roce, celodenní mrazy trvají v průměru 31 dní v roce. V průměru je 6 tropických dnů ročně. Dlouhodobý průměrný úhrn srážek na rok činí 623 mm, většina z nich spadne v létě. Rekordní denní úhrn srážek pochází z 25. srpna 1925 (127,7 mm), měsíční z povodňového srpna 2002 (403,5 mm).

Povodně[editovat | editovat zdroj]

Poloha v mělké pánvi na soutoku dvou velkých řek vystavuje České Budějovice značnému riziku povodní. Nejčastěji se rozvodňovaly Dobrovodský potok a Malše. Lokální deště způsobují často problémy též v severozápadní části města (zejména v okolí ulice Branišovská), kde při větších srážkách kanalizace nestíhá odvádět vodu stékající z okolních mírně výše položených polí, na což doplácí i kampus Jihočeské univerzity.

Z kronik jsou známy četné případy velkých povodní, kdy voda zaplavila centrum města a způsobila rozsáhlé škody na městském opevnění. V první čtvrtině 20. století byly povodně omezeny regulací vodních toků (Malše, Vltava) či dokonce jejich přesměrováním (Dobrovodský potok). Velké povodně se i přesto vyskytly v lednu 1920, srpnu 1925, březnu 1940 a červenci 1954. Riziko povodní od Vltavy výrazně pokleslo na konci 50. let, kdy byla postavena vodní nádrž Lipno. Město tak postihly až pětisetletá povodeň v srpnu 2002, největší v historii Českých Budějovic (průtok vody Malší a Vltavou byl deset až patnáctkrát vyšší oproti průměru a asi o polovinu vyšší než při rozsahem následujících povodních z let 1888 a 1890). Při všech těchto povodních trpělo jak centrum města, tak některé jeho další části (obzvlášť exponovaná je Havlíčkova Kolonie podél Malše).

Přírodní zajímavosti ve městě a okolí[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rok Obyvatel[7]
1869 17 413
1880 23 845
1890 28 491
1900 39 328
1910 44 538
1921 44 022
1930 43 788
1950 56 832
1961 64 785
1970 77 337
1980 90 415
1991 97 243
2001 97 339
2011 93 883

Počet obyvatel města České Budějovice byl podle sčítání roku 2011 jen 93 883, což je za poslední desetiletí snížení o 3,5 tis. osob. Jde o projev suburbanizace, protože v okolních obcích se počet obyvatel značně zvýšil, a tedy v celém správním obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice celkově také.[8] Největšího počtu, 99 872 obyvatel, dosáhly České Budějovice v roce 1995.[9]

České Budějovice jsou osmým největším městem v České republice.

Složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Drtivá většina budějovických obyvatel jsou Češi (94,9 % podle sčítání lidu 2001). Významnou etnickou menšinu tvoří Romové, kteří se ovšem většinou hlásí k české národnosti (oproti odhadovanému počtu necelých 2000 Romů[zdroj?] se k romské národnosti přihlásilo v roce 2001 jen 125 obyvatel). Počet obyvatel slovenské národnosti (1,15 %) je pod celostátním průměrem.

V minulosti byl významný podíl Němců. Poměr německého a českého obyvatelstva kolísal od založení Budějovic po asi 16. století, kdy Němci získali značnou převahu jak v celkovém počtu obyvatel, tak v řadách vedoucích představitelů města (nutno však dodat, že národnosti se až do 19. století obecně nepřikládal velký význam a asi nejvýraznější projev národnostního rozštěpení města spočíval v tom, že zaměstnávalo dva písaře, českého a německého). K výrazné politické a společenské polarizaci došlo až v polovině 19. století. Tehdy také začal klesat podíl Němců v Budějovicích díky vyšší porodnosti Čechů a zejména příchodu nových obyvatel z českého venkova. V roce 1880 se už poměr vyrovnal a v roce 1930 klesl podíl německého obyvatelstva na 14 %. Německá menšina přestala ve městě existovat po druhé světové válce, kdy byla drtivá většina obyvatel německé národnosti vysídlena do Rakouska či Německa.

Druhou výraznou etnickou menšinu v historii města představovali Židé. První židovské rodiny se v Budějovicích usídlily v roce 1341, na počátku 16. století však byly Židům odebrány děti a dospělí vyhnáni z města. Až v roce 1849 byly státní i městské protižidovské restrikce zrušeny. Na přelomu 19. a 20. století činil podíl Židů mezi obyvateli města 4–6 %, pak výrazně klesl kvůli emigraci a patrně i opouštění židovského náboženství a zvyků v rámci asimilace s ostatním obyvatelstvem. Při sčítání lidu v roce 1930 se přihlásilo k židovské národnosti již jen 168 osob. Židovská menšina přestala ve městě existovat za druhé světové války, kdy se většina budějovických Židů stala obětí holokaustu a zbytek se rozprchl po světě.

Na demografické složení Českých Budějovic má v akademickém roce výrazný vliv Jihočeská univerzita (v roce 2008 měla přes 11 000 posluchačů[10]). Přespolní studenti bydlí na kolejích nebo si pronajímají byty především na blízkém sídlišti Máj, často v severozápadní části sídliště, kde jsou vzhledem k vyšší koncentraci sociálně slabých obyvatel nižší nájmy i ceny bytů.[11]

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Českobudějovické kostely a modlitebny.

Jako v celé republice je většina obyvatel Českých Budějovic bez vyznání (58,6 % z 97 339 v roce 2001), dalších 12,6 % obyvatel při sčítání lidu v roku 2001 vyznání neuvedlo.[12]

Nejsilnějším náboženstvím je římskokatolická církev, k níž se hlásí 23,9 % obyvatel.[12] Její pozici posiluje, že město je centrem českobudějovické diecéze a působí v něm několik katolických řádů a kongregací: salesiáni, petríni, tzv. petrinky a Školské sestry Notre Dame. (V historii byly ve městě zastoupeny i řády dominikánů, piaristů, redemptoristů, kapucínů a boromejek.) Významnou roli hraje katolické školství, které v Českých Budějovicích tvoří 2 mateřské, 1 základní škola a Biskupské gymnázium J. N. Neumanna; důležitá je také Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Mimoto v Budějovicích působí Salesiánské středisko mládeže.

Následují církev československá husitská (1180 členů), českobratrská církev evangelická (505), pravoslavná církev (146) a Svědkové Jehovovi (176).[12] Církev bratrská sice není v Budějovicích příliš zastoupena, ale sídlí zde její samostatný sbor, jehož hlavní modlitebna je centrem pro celou oblast jižních Čech. Aktivní vyhledávání nových věřících pomocí podomních pochůzek ve městě provádějí ve velkém rozsahu Svědkové Jehovovi a zejména mormoni.

V historii hrála významnou roli i židovská komunita, ovšem ta zanikla během holokaustu, a monumentální synagoga byla okupačními úřady zbořena. Její velký model je k vidění ve vstupní hale společnosti E.ON přímo naproti místu, kde stávala.

Kultura, umění a turistika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Českých Budějovicích.
Část areálu bývalého dominikánského konventu. Klášterní kostel je zakryt ostatními budovami, vidět je jen část věže a střecha jeho zadní části.

České Budějovice jsou častým cílem turistů z Německa, Rakouska, ale též z Asie a dalších částí světa. Jednak samy mají mnoho cenných historických památek, jednak jsou přirozeným centrem turisticky atraktivního Jihočeského kraje a zastávkou po cestě do Krumlova. Největší turistické atrakce soustřeďuje městská památková rezervace v historickém centru, zejména:

Městské divadlo se nazývá Jihočeské divadlo. Vedle činohry má i operní, loutkoherecký a baletní soubor.

Ve městě se nachází Jihočeské muzeum, Muzeum koněspřežky, Jihočeské motocyklové muzeum, Budvar muzeum České Budějovice a Muzeum energetiky.

V blízkém okolí Budějovic leží Hluboká nad Vltavou s jedním z nejnavštěvovanějších českých zámků a ves Hosín se známým kostelem. Významné je též bývalé hornické městečko Rudolfov s naučnou stezkou v okolí a obec Dobrá Voda s barokním kostelem Panny Marie Bolestné.

Turistické atraktivitě města odpovídá velké množství hotelů a penzionů; známý Grandhotel Zvon stojí přímo na náměstí. Severně od centra stojí Hotel Clarion, výšková stavba z r. 1982 pojmenovaná původně Gomel podle ruského názvu družebního běloruského města Homel.

V srpnu 2008 představil Jan Kaplický návrh koncertní síně.[13] Jednalo by se o největší moderní stavbu ve městě.

Městská správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Samsonova kašna s radnicí

České Budějovice jsou statutární město s magistrátem a primátorem. Zastupitelstvo města má 45 členů, rada dohromady 11.

České Budějovice bývaly baštou ODS. Zvítězila ve všech komunálních volbách od r. 1994, kdy měla primátora. V letech 1998–2002 však byla v opozici, neboť se proti ní sjednotily KDU-ČSL, ČSSD, US a KSČM, které tak ovládly vedení města (na čemž nic nezměnily ani mimořádné volby v červnu 1999, vyvolané hromadnou rezignací 16 zastupitelů ODS v prosinci 1998). Po volbách 2002 ODS uzavřela koalici s KDU-ČSL, které zůstal primátor; učinila tak i v roce 2006, kdy získala těsnou většinu v zastupitelstvu (23) a primátora. ODS dlouhodobě dominuje i ve volbách de Sněmovny a všechny senátní volby (obvod č. 14, zahrnuje i východní část budějovického okresu a západní cíp jindřichohradeckého, volby r. 2000 atd.) vyhrál Jiří Pospíšil. ODS v Budějovicích a přilehlých městech zvítězila dokonce i v jinak všeobecně neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev v roce 2008, ani to ovšem nezabránilo její celkové porážce v rámci Jihočeského kraje.[14]

V roce 2010 došlo v Českobudějovické ODS k rozkolu, primátor za ODS Juraj Thoma by odvolán, pak ale založil nové politické uskupení Občané pro Budějovice (OPB), se kterým vyhrál následně komunální volby. Po sestavení koalice s ČSSD (5 členů v radě města), TOP09 (2 členy) a OPB (4 členové), byl Thoma opět zvolen primátorem. Jeho statutárním zástupcem a náměstkem pro ekonomiku a majetek města je Miroslav Joch.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Koncem 19. století se Budějovice dělily na 4 osady:[15] Budějovice, Linecké Předměstí, Pražské předměstí a Vídeňské Předměstí Po vzniku samostatného Československa bylo toto členění zrušeno.

Po 2. světové válce byly České Budějovice rozděleny na 11 osad: České Budějovice, Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Hlinsko, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Pohůrka, Rožnov, Suché Vrbné a Vráto.

Po osamostatnéní Vráta a Hlinska v roce 1960 pak bylo město členěné na 10 částí: České Budějovice, Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Nové Vráto, Pohůrka, Rožnov, a Suché Vrbné. V roce 1963 se k městu připojily Nové Hodějovice a částí tak bylo 11.

V roce 1970 došlo k územní reorganizaci, stávajících 11 částí bylo zrušeno a město bylo od 1. října nově rozděleno na 7 číslovaných částí a jim odpovídajícím katastrálních územích. Toto členění platí podnes, později připojené obce už byly sice připojeny k číslovaným částem, ale jejich katastrální území zůstala.[16]

Katastrální území Českých Budějovic

Město se v současnosti skládá z 11 katastrálních území. Dvě z nich, Kaliště a Třebotovice tvoří exklávu. Na nich leží 7 místních částí.

Od 24. listopadu 1990 jsou Budějovice statutární město, ale nemají žádnou městskou část, přestože se objevují návrhy na vlastní samosprávu levého břehu Vltavy (České Budějovice 2-Čtyři Dvory).

Městem pohlcené obce[editovat | editovat zdroj]

S postupným rozrůstáním města se zástavba blížila k okolním obcím.[17] O případném sloučení se mluvilo od 30. let 20. století, ale až v roce 1952 byly vládním nařízením[18] k Budějovicím připojeny Čtyři Dvory, Kněžské Dvory, Mladé, Pohůrka, Rožnov, Suché Vrbné a Vráto (včetně osad Nové Vráto a Hlinsko, Vráto a Hlinsko se opět osamostatnily 1960). Kromě nich i Dobrá Voda a Litvínovice, které se osamostatnily roku 1990.

V roce 1954 se připojily Nemanice, v roce 1963 byly pohlceny Nové Hodějovice, následně 1976 Haklovy Dvory a konečně roku 1980 České Vrbné, Třebotovice a Kaliště.

Justiční instituce[editovat | editovat zdroj]

Vě městě sídlí Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož působnost se vztahuje na území celého původního Jihočeského kraje, a Okresní soud v Českých Budějovicích. K těmto soudům přísluší krajské a okresní státní zastupitelství.

Vazební věznice České Budějovice je spolu s krajským soudem umístěna v budově bývalého justičního paláce, vybudovaného v roce 1905. Celý stavební komplex, který se nachází v centru jihočeské metropole, prochází v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Ubytovací kapacita je 289 míst, z toho 117 pro obviněné ve vazbě a 172 pro odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody. Výkon vazby zajišťují jednak separované cely, jednak oddělení se zmírněným režimem.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V roce 1827 se České Budějovice staly výchozím bodem koněspřežné dráhy do Lince, první v Rakousku. Ta byla o 50 let později přebudována na standardní železniční trať o rozchodu 1435 mm.

Dnes z Českých Budějovic vychází železniční trať 220 jako součást IV. tranzitního železničního koridoru z Německa přes Prahu do Rakouska. Rychlíky Praha – České Budějovice zde jezdí v hodinovém taktu a jízdní doba do stanice Praha hlavní nádraží v roce 2012 činí 2 h 36 min. se šesti mezilehlými zastávkami.[19] Před rozestavěním železničního koridoru byla jízdní doba i kratší (např. 2 h 12 min. se zastavením pouze v Táboře roku 2003),[20] po dokončení se počítá se zkrácením jízdní doby rychlíku ke 2 hodinám a nejrychlejšího vlaku až k 1,5 hodině.[21]

S Rakouskem jsou České Budějovice spojené po tomto koridoru železniční tratí 224 do Summerau a na rakouský Linec. S Rakouským Gmündem a Českými Velenicemi jsou spojené tratí 199 a se šumavským Novým Údolím tratí 194.[19]

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Jihozápadně od města v katastru obce Planá leží bývalé vojenské letiště Planá kategorie 4C, u něhož se plánuje civilní využití po výstavbě terminálu. První etapa modernizace proběhla v roce 2010, další by měla následovat.[22]

Poblíž města za Hosínem je ještě menší letiště s jednou 800m dráhou bez navigace, kde sídlí Aeroklub České Budějovice.[22][23]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází silnice I. třídy číslo 3, 20 a 34, II. třídy 156 a 157.

Budějovicemi prochází tři mezinárodní silnice E. Silnice 3, která nese označení E55 a spojuje Prahu s Českými Budějovicemi a Lincem. Dále 20, pro kterou platí mezinárodní označení E49 spojuje České Budějovice s Plzní a dále na Německo.34 má dva statuty E49 a E551 vede z Budějovic na Humpolec jako E551 a u Třeboně odbočuje jako E49 na Wien. V plánu je také dálnice D3, která má spojovat Prahu s Budějovicemi a dále má od Velešína pokračovat jako R3 do Lince.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Tramvajová doprava v Českých Budějovicích a Trolejbusová doprava v Českých Budějovicích.

Městská hromadná doprava vznikla v Budějovicích v roce 1909 zavedením tramvajové (k nádraží, první předváděcí jízda byla již 2. prosince 1908) a trolejbusové (ke hřbitovu) dopravy.

První tramvajová trať byla označena P a vedla asi 3 kilometry od nádraží přes Pražské předměstí k dělostřeleckým kasárnám. V roce 1910 byla přidána druhá označená L na předměstí Linecké.

Protože se do systému zvláště přes válku neinvestovalo, v roce 1950, ačkoliv existovaly plány na rozšíření sítě, tramvajová doprava zanikla. Trolejbusy ji začaly nahrazovat již od roku 1946, avšak provoz vydržel jen do roku 1971. Městská autobusová doprava v Českých Budějovicích byla postupně rozšiřována a v roce 1988 měly tratě cca 200 km.

V roce 1991 byla síť trolejbusů znovu obnovena a přes finanční obtíže postupně rozšiřována. Trolejbusy v roce 2014 zajišťují dopravu na 6 denních a 2 nočních linkách o celkové délce 70,2 kilometru, autobusy na čtrnácti linkách o celkové délce 164,2 km[24] a zajíždějí i do některých vzdálenějších obcí, které jsou zařazeny do vnějších tarifních pásem.

Školství, věda a výzkum[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Školství v Českých Budějovicích.

Ve školním roce 2004/2005 působilo v Českých Budějovicích 27 mateřských škol (24 státních, 2 katolické a 1 soukromá; celkem 2465 dětí), 19 základních škol (18 státních a 1 katolická; 9458 žáků), 6 základních uměleckých škol (4 státní a 2 soukromé; 2700 žáků), 19 středních odborných škol či učilišť (13 státních a 6 soukromých; 8 180 žáků), 7 gymnázií (4 státní, 2 soukromá a 1 katolické; 2899 studentů), 6 vyšších odborných škol (1241 studentů) a 3 vysoké školy (Jihočeská univerzita s více než 13.000 studenty a cca 700 pedagogy, Vysoká škola evropských a regionálních studií s 240 studenty a čerstvě vzniklá Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích s asi 3500 studenty).

Ve městě sídlí šest ústavů Akademie věd České republiky: Entomologický ústav, Hydrobiologický ústav, Parazitologický ústav, Ústav systémové biologie a ekologie (bývalý Ústav ekologie krajiny), Ústav molekulární biologie rostlin a Ústav půdní biologie.

Významné podniky[editovat | editovat zdroj]

Láhev piva Budvar pro vývoz do Británie s nápisem „Budweiser“
  • Budějovický Budvar – pivovar
  • Budějovický měšťanský pivovar – pivo Samson
  • Duropack Bupak Obaly – vývoj, výroba a prodej vlnité lepenky a obalů z vlnité lepenky
  • GAMA – vývoj, výroba a prodej spotřebního zdravotnického materiálu, laboratorních a veterinárních produktů z plastů
  • Gamex – výroba potravinářských obalů
  • Jihočeské tiskárny – výroba etiket a papírových obalů
  • Koh-i-noor Hardtmuth – výroba školních a kancelářských potřeb
  • Madeta – mlékárny
  • Motor Jikov – strojírenská výroba, tlaková slévárna, slévárna litiny, nástrojárna
  • Robert Bosch – vývoj a výroba komponent motorů pro osobní automobily
  • Slévárna České Budějovice

Lokální média[editovat | editovat zdroj]

V Českých Budějovicích mají redakce všechna regionální média Jihočeského kraje.

Vysílá zde několik rozhlasových stanic: Český rozhlas České Budějovice, Hitrádio Faktor (dříve Rádio Podzemí), Rádio Gold, Eldorádio, Rockrádio Gold a Kiss Jižní Čechy.

Nejvýznamnějšími novinami je Českobudějovický deník (do r. 2006 Českobudějovické listy).

V Budějovicích má oblastní redakci Česká televize a působí zde několik malých soukromých televizních společností, poskytujících služby větším soukromým televizím.

Území města plně pokrývá lokální DVB-T multiplex společnosti Gimi, ve kterém mimo jiné vysílá stejnojmenná jihočeská regionální televize. Českobudějovicko je jednou ze dvou oblastí v České republice s lokálním multiplexem.

Sport[editovat | editovat zdroj]

České Budějovice mají zastoupení v nejvyšších celostátních soutěžích v ledním hokeji, fotbale a volejbalu. Ve městě též existuje řada sportovních zařízení poskytujících služby veřejnosti (fotbalový stadion Střelecký ostrov, Budvar aréna, Plavecký stadion).

Významné kluby:

Pokud jde o méně známé sporty, v Českých Budějovicích působí jediný oficiální klub podvodního hokeje v zemi, který pod jménem Serrasalmus (což je vědecké pojmenování pro rod piraní) založili na přelomu 20. a 21. století členové Klubu sportovního potápění při Jihočeské univerzitě. Klub je zároveň oficiálním týmem ČR, kterou reprezentuje na mezinárodních turnajích.

Významné postavy Českých Budějovic[editovat | editovat zdroj]

Pomník J. V. Jirsíka před Černou věží
Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam významných postav Českých Budějovic, Primátor Českých Budějovic a Seznam českobudějovických biskupů.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2013 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-04-30, [cit. 2013-05-06]. Dostupné online.  
  2. Oficiální stránky Statutárního města České Budějovice - Rozpočet - Plnění příjmů a výdajů města České Budějovice v roce 2012
  3. a b c Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. r. o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN 80-239-6706-1), str. 206
  4. Výnos ministerstva vnitra ČSR č.j. 10.454/20, Věstník ministerstva vnitra republiky československé, II. ročník, 1920
  5. Národ vítá presidenta Masaryka, dobová zpráva na stránkách Masarykovy společnosti
  6. teplota [online]. Meteorologie.xf.cz, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I.. [s.l.] : Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54.  
  8. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytu 2011, Jihočeský kraj
  9. Pohyb obyvatelstva města České Budějovice 1919–2012 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.  
  10. Čeština. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích / základní údaje — WWW portál JU [online]. Jcu.cz, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Segregace sociálně slabých
  12. a b c ČSÚ: Sčítání lidu
  13. newstin.cz [online]. newstin.cz, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BICKOVÁ, Daniela. V modrém domě se mohl radovat jen primátor [online]. 20.10.2008, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.  
  15. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.  
  16. Souček: Retrospektivní rejstřík katastrálních území
  17. Daniel Kovář, Českobudějovicko – II. Pravý břeh Vltavy, Veduta 2008, ISBN 978-80-86829-41-8
  18. Předpis č. 89/1951 Sb. Vládní nařízení, jímž se připojují některé obce k Českým Budějovicům
  19. a b Jízdní řád 2012, SŽDC
  20. Jízdní řád 2002/2003, ČD
  21. Přínosy modernizace. 4-koridor.cz
  22. a b http://www.c-budejovice.cz/cz/zivotni-prostredi-bydleni-doprava/stranky/letiste.aspx České Budějovice, oficiální stránka města – Letiště
  23. http://www.letiste-hosin.cz/ Letiště Hosín
  24. Dopravní podnik města České Budějovice, a.s [online]. Dpmcb.cz, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]