Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z SPR-RSČ)
Skočit na: Navigace, Hledání
Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa
Datum založení: 1989
Datum rozpuštění: 15. května 2013
Předseda: Miroslav Sládek.jpg
Miroslav Sládek
Sídlo: Boleslavská 294/52
293 06 Kosmonosy
Ideologie: nacionalismus
populismus[1]
Politická pozice: krajní pravice
Evropská strana: žádná
Politická skupina EP: žádná
Stranické noviny: týdeník Republika
Barvy: modrá, červená, bílá
Volební výsledek: 0,03 % (PSP ČR 2010)
Oficiální web
http://republikani.webnode.cz/o-nas/
www.republikani.com (nefunkční)

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) byla česká politická strana založená 30. prosince 1989, zastoupená v Parlamentu v období let 19921998. Předsedou strany a nejvýraznější osobností byl Miroslav Sládek. V roce 2013 byla rozpuštěna.

Charakteristika a zapojení do politického systému[editovat | editovat zdroj]

Program[editovat | editovat zdroj]

SPR-RSČ bývá označována za populistickou a krajně pravicovou stranu,[2] sama sebe hodnotí jako stranu s cílem vybudování demokratického, humánního, silného a ekonomicky prosperujícího státu.[3] Hlásila se k odkazu prvorepublikové Agrární strany a ekonomickým myšlenkám Karla Engliše. Zpočátku byla proklamována ideová spřízněnost s americkými republikány a francouzskými gaullistickými republikány (Rassemblement pour la République neboli Sdružení pro republiku), nicméně později bylo upozorňováno spíše na podobnost s německými Die Republikaner.

Program strany a veřejná vystoupení členů (například časté demonstrace) se zakládaly na radikálně opozičním stanovisku vůči poměrům ve státě. Strana SPR-RSČ je známa svými výpady proti Romům a jiným minoritám žijících na území ČR. V jejím programu jsou pasáže věnované přistěhovalectví, které si kladla za cíl omezit na minimum. Požadovala též rovné zákony pro Čechy i Romy.

V programu dále můžeme najít profesionalizaci armády, národní suverenitu a odmítavý postoj vůči EU a NATO. Po listopadové revoluci požadovali republikáni opětovné připojení Podkarpatské Rusi k Československu (později k Česku, M. Sládek argumentoval například vlastnictvím Aljašky Spojenými státy[4]). Právě proti rozpadu Československa vedla Republikánská strana aktivní kampaň.

V ekonomické části programu požadovala revizi všech velkých privatizací, do Ústavy zapracovat pevnou hranici daně (a zrušit progresivní zdanění příjmů), zavést referendum o daňových otázkách a přímou volbu prezidenta, bezplatné školství a investice do rozvoje venkova a výstavby bytů.[5] Podporovala též zúžení státního aparátu a zrušení Senátu a 30% omezení byrokratického aparátu. V kultuře hodlala (hodlá) podporovat obnovení národní hrdosti (hlásí se k husitskému odkazu), v oblasti životního prostředí se staví proti nadnárodním kvótám a tepelným elektrárnám.

Lze také podotknout, že republikánský program se během téměř dvaceti let měnil opravdu minimálně (sám Sládek prohlašoval, že není potřeba ho nějakým způsobem obměňovat, protože je vynikající), a to i přesto, že některé body prosadily jiné strany a vlády (např. profesionalizace armády).

Historie[editovat | editovat zdroj]

1989–2001: SPR-RSČ[editovat | editovat zdroj]

SPR-RSČ začala vznikat v listopadu 1989, první sjezd SPR-RSČ se uskutečnil 24. února 1990.[6] Účastnila se již červnových voleb 1990 (spolu s propodnikatelskou Všelidovou demokratickou stranou), ale pouze se ziskem okolo 1 %. Teprve regionální volby na podzim 1990 ukotvily SPR-RSČ na české politické scéně. Republikánským předsedou byl zvolen Miroslav Sládek. Ve volbách roku 1992 získala SPR-RSČ 6,5 % a obsadila 14 křesel ve Federálním shromáždění a též 14 v České národní radě. Postavila se proti dělení ČSFR. Během volebního období 19921996 opustilo poslanecký klub SPR-RSČ 9 poslanců, kteří se transformovali do Vlastenecké republikánské strany. Předseda M. Sládek též dvakrát neúspěšně kandidoval na prezidenta.

V roce 1996 obhájili republikáni svá křesla ve volbách. Obdrželi 8,01 % hlasů a získali 18 křesel v Poslanecké sněmovně. Krátce poté navrhl její předseda Miroslav Sládek ve sněmovně snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let. V té souvislosti prohlásil, že jeho strana podporuje myšlenku, že by tato hranice měla být ještě nižší u dětí romského původu (od deseti let). Chtěl tím údajně zabránit vyhrocení situace.[7] Počátkem roku 1997 přednesl projev před Lichtenštejnským palácem v Praze proti Česko-německé deklaraci, za nějž byl na začátku roku 1998 odsouzen.

V předčasných volbách roku 1998 SPR-RSČ propadla a získala pouze 3,8 %. Na podzim 1998 sice obhájila asi stovku křesel v regionech, ale v roce 2000 jako součást republikánské koalice již tak úspěšní nebyli. SPR-RSČ nebyla brána jako relevantní partner, jen ze začátku 90. let s ní spolupracovaly některé osoby z řad Konfederace politických vězňů a pravicového exilu pro její silně antikomunistický akcent.[2] Naproti tomu se její členové a přívrženci setkávali s komunisty v Klubu českého pohraničí nebo Odborovém sdružení ČMS. Při straně fungovalo Sdružení důchodců České republiky, Sdružení přívrženců a přátel Republikánů, Republikánská nadace PhDr. Miroslava Sládka a Republikánská mládež (ta byla roku 2002 soudně rozpuštěna).

Politická orientace členů a sympatizantů se rozkládala po celém politickém spektru, podle průzkumů se většina hlásila k pravici[8] (levici reprezentovala například Andrea Cerqueirová, budoucí autorka kritické knihy o straně a někteří lokální členové). Mediálně byly také sledovány sympatie některých stranických činitelů k fašismu a nacismu, včetně propojení s ultrapravicovým křídlem skinheadů[4] (Sládek na stránkách RMS sdělil, že by uvítal integraci Národního odporu do jednoho silného pravicového subjektu[9]).

SPR-RSČ vydávala od roku 1990 týdeník Republika, který zanikl roku 2004. Republikáni udržovali mezinárodní vztahy s evropskou krajní pravicí, například s Liberální demokratickou stranou Ruska či francouzskou Národní frontou.

2001–2008: RMS[editovat | editovat zdroj]

Na SPR-RSČ byl uvalen konkurz v únoru 2001 a většina členů se přesunula do RMS. Ta neúspěšně kandidovala do PSP v roce 2002 (0,9 %) a do Evropského parlamentu v roce 2004 (0,6 %).

2008: Obnovení SPR-RSČ[editovat | editovat zdroj]

17. května 2008 se na sjezdu republikánského hnutí dohodlo sloučení subjektů Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, Republikánská unie, Radikální republikánská strana, Republikáni, Republikáni Miroslava Sládka a Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa do jednoho subjektu, který přijal staronový název Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa. Ideově se jedná o obnovení někdejší SPR-RSČ. Předsedou strany se opět stal Miroslav Sládek.

2010–2013: Pozastavení činnosti a rozpuštění[editovat | editovat zdroj]

7. prosince 2010 Nejvyšší správní soud rozhodl na návrh vlády o pozastavení činnosti SPR-RSČ s odůvodněním, že strana nesplnila svou zákonnou povinnost a nedoložila Poslanecké sněmovně finanční výroční zprávy za roky 2006 až 2009.[10] Z tohoto důvodu, který se i v dalších letech opakoval, pak v říjnu 2012 vláda rozhodla o podání návrhu na úplné rozpuštění strany[11] a dne 15. května 2013 byla Nejvyšším správním soudem rozpuštěna.[12]

Odštěpené a nástupnické strany[editovat | editovat zdroj]

Krátce po volbách do Národní rady se odštěpila Radikální republikánská strana. Ta se roku 1995 sloučila s dalšími odštěpenci z SPR-RSČ (k nimž náleželi i dva poslanci), čímž vznikla Vlastenecká republikánská strana (později Pravá alternativa). Někteří jedinci se spojili s Českým hnutím národní jednoty. Oficiálním nástupcem SPR-RSČ byla strana Republikáni Miroslava Sládka spolupracující s Národní stranou.

K tradici strany se také hlásí REPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČECH, MORAVY A SLEZSKA (RSČMS), založená 24. června 2010 v Olomouci, která se připravovala po volbách v roce 2012 do voleb v roce 2013 i dále. V předčasných volbách roku 2013 ale nakonec nekandidovala.

V roce 2003 skupina lidí kolem Tomáše Vandase, která odešla z SPR-RSČ kvůli skandálům s financováním a údajné neschopnosti Miroslava Sládka, založila Dělnickou stranu. V parlamentních volbách v roce 2013 kandidovali za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, vzniklou po rozpuštění Dělnické strany v roce 2009, někteří bývalí poslanci za SPR-RSČ, např. Rudolf Šmucr nebo Milan Loukota.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky ve volbách do České národní rady 1992
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1998

Program strany přitahoval hlavně nižší a střední třídu na venkově,[13] mladé muže se základním a středním vzděláním na severu Čech[14] a důchodce.

Sněmovní volby[editovat | editovat zdroj]

(výsledky jsou uvedeny v procentech)

1990[15] 1992 1996 1998 2002* 2006** 2010
Praha 1,17 3,11 3,72 2,15 0,48
Středočeský kraj 1,20 5,03 8,05 3,89 0,96 0,18
Jihočeský kraj 0,95 7,15 7,82 3,41 0,85
Západočeský kraj 1,50 5,73 9,86 4,26
Plzeňský kraj 0,89
Karlovarský kraj 1,33
Severočeský kraj 1,45 10,58 12,65 6,11
Ústecký kraj 1,89
Liberecký kraj 1,23 0,37
Východočeský kraj 1,17 5,46 7,47 3,68
Královéhradecký kraj 0,97
Pardubický kraj 0,86
Vysočina 0,88
Jihomoravský kraj 0,64 6,27 7,77 3,56 0,89
Severomoravský kraj 0,55 5,45 7,87 4,34
Olomoucký kraj 0,97
Zlínský kraj 0,77
Moravskoslezský kraj 1,12
Česká republika 1,00 5,98 8,01 3,90 0,97 0,03
* Pod názvem Republikáni Miroslava Sládka
** Republikáni kandidovali pod Národní stranou[16]

Evropské volby[editovat | editovat zdroj]

Volby
Počet hlasů  % Počet mandátů
20041
15 767
0,67
0
2009
7 492
0,31
0
1 Pod názvem Republikáni Miroslava Sládka

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vlastimil Havlík, Aneta Pinková: Populisté, protestní strany, outsideři? Několik poznámek ke konceptualizaci populistických politických stran, rexter.cz, 11. 11. 2012
  2. a b M. Mareš: Politické strany II. (1938–2004), ISBN 80-7239-179-8
  3. http://www.republikani.com/historie.htm
  4. a b Andrea Cerqueirová: Republikáni: šokující odhalení, ISBN 80-902578-5-2
  5. http://www.republikani.com/program.htm#Ekonomika
  6. Adéla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk a Tomáš Zahradníček: Rozděleni minulostí: Vytváření politických identit v České republice po roce 1989, s. 319. http://www.usd.cas.cz/wp-content/uploads/2010/01/rozdeleni_minulosti.pdf
  7. Protokol ze schůze PSP, 25. 7. 1996
  8. M.Mareš: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, ISBN: ISBN 80-86598-45-4
  9. http://www.republikani.com/diskuze.htm
  10. http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0002_0Pst_090_20101213115145_prevedeno.pdf
  11. Vláda navrhne zrušit Sládkovu republikánskou stranu SPR-RSČ, CeskeNoviny.cz, 5.10.2012
  12. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.5.2013, sp. zn. Pst 4/2013
  13. http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10119576319-fenomen-dnes/207452801370045-08.11.2007-22:20-vyhasinajici-radikalove.html
  14. Pavel Pečínka: Zelená zleva ?, ISBN: ISBN 80-86103-58-7
  15. koalice s Všelidovou demokratickou stranou
  16. http://volby.cz/pls/ps2006/ps123?xjazyk=CZ&xkraj=0&xstrana=22&xv=1