Adamov (okres České Budějovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adamov
Dům č. p. 39 v obci, bývalá radnice

Dům č. p. 39 v obci, bývalá radnice

znak obce Adamovvlajka obce Adamovznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0311 535826
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): České Budějovice (CZ0311)
obec s rozšířenou působností: České Budějovice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální území: Adamov u Českých Budějovic
katastrální výměra: 1,03 km²
počet obyvatel: 603 (1. 1. 2011)
nadmořská výška: 478 m
PSČ: 373 71
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Obecní úřad Adamov
V chalupách 47
373 71 Adamov
starosta / starostka: Petr Schicker
Oficiální web: http://www.adamovcb.eu
E-mail: info@adamovcb.eu
Adamov na mapě
Adamov
Red pog.png
Adamov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Adamov (dříve Malé Hory či Ungnadovské Hory, německy Klein Bergstadt, Adamstadl, ) je obec v Jihočeském kraji, ležící 6 km severovýchodně od centra Českých Budějovic. Má 171 domů, 538 obyvatel a jeho katastrální výměra činí 103 ha.

Na území Adamova nezastavuje žádná linka hromadné dopravy, obyvatelé chodí na autobus do blízkého Rudolfova.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Adamova

Adamov leží 6 km severovýchodně od centra Českých Budějovic a asi 0,5 km severně od Rudolfova, na úbočí Lišovského prahu, v nadmořské výšce 478 m. Na jižní straně Adamov stavebně splývá s městem Rudolfov, na severní straně s obcí Hůry.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky Adamova ležícího v Rudolfovském rudním revíru sahají do poloviny 16. století, kdy se na zdejších pozemcích hlubockého panství překotně rozvíjela těžba stříbra. Hornická osada o 60 domcích, zvaná Ungnadovské Hory (po tehdejším držiteli panství Ondřeji Ungnádovi ze Suneku) se poprvé připomíná v konceptu nerealizované kupní smlouvy z roku 1554. Sídlo mělo v oněch dobách určitou samosprávu − rychtáře, pět až sedm konšelů a obecního staršího. Šlo o osadu téměř výhradně hornicko-řemeslnickou, jejíž obyvatelé se nezabývali zemědělstvím. Po Ungnádech byli hlubockou vrchností páni z Hradce, nejprve Jáchym, poté jeho syn Adam II. a nakonec vnuk Jáchym Oldřich. Z těchto zejména pan Adam († 1596) hornické podnikání velmi podporoval a zdejšímu městečku u císaře Rudolfa II. vymohl udělení dodnes užívaného městského znaku. Stalo se tak dne 6. února 1595 německy psanou listinou, v níž se poprvé objevuje název sídla v nynější podobě (Perkstadt Adamstadt). Další písemné doklady nového názvu se objevují na městské soudní pečeti, pořízené ještě téhož roku (.GERICHT.SIGIL..ADDAMSTADT.), a v zápise do moravských zemských desk z roku 1601 (město Adamsstat).

Výnosy z těžby však již ke konci 16. století upadaly (zvláště kvůli nadbytku důlních vod, pro jejichž odvádění musela být od Adamova k Úsilnému ražena štola sv. Eliáše) a pro vrchnost se stával větším zdrojem příjmů spíše prodej piva, dobytka a jiného zboží horníkům. V roce 1598 prodal Jáchym Oldřich z Hradce hlubocké panství včetně Adamova Bohuslavu Malovcovi z Malovic. Nový pán byl poněkud bezohledným zbohatlíkem, který důlnímu podnikání nepřál do té míry, že jeho adamovských poddaných se musel kvůli jejich hornickým svobodám několikrát zastávat sám císař, který trval na tom, že mají požívat stejných práv jako obyvatelé sousedního Rudolfova. Zkázu pro Adamov znamenaly válečné události následujících let. Za vpádu pasovských roku 1611 bylo okolí městečka vyjedeno dvěma pluky jízdy a ještě větší pohroma následovala za českého stavovského povstání, kdy nejprve v letech 16181619 na Rudolfovsku dlouhodobě tábořilo stavovské vojsko, obléhající katolické město České Budějovice, po bitvě u Záblatí naopak přitrhlo k Rudolfovu a Adamovu císařské vojsko a dne 15. června 1519 protestantská hornická města vypálilo a nemalou část obyvatel pobilo. Adamov poté zůstal po zhruba sedm let pustý, teprve kolem roku 1630 došlo k obnovení městské správy a rozprodeji opuštěných gruntů, jak dokládá od onoho data dochovaná nejstarší městská kniha. Adamov, Malovcům pro účast na odboji konfiskovaný a v roce 1622 udělený císařskému vojevůdci Baltazaru Marradasovi, byl stále označován jako město, ačkoliv v reálu jím mohl být již jen stěží; v roce 1654 zde berní rula udávala 27 hospodářů (dle jmen převážně německojazyčných) a 37 usedlostí stále ještě pustých. Havířů mezi obyvateli již téměř nebylo, v naprosté většině se jednalo o řemeslníky a živnostníky s pouze minimálním zemědělským zázemím. V roce 1661 od Marradasova vnuka Bartoloměje koupil hlubocké panství Jan Adolf ze Schwarzenbergu; adamovskou vrchností pak Schwarzenbergové byli až do zrušení poddanství. Podle údajů geometra Petra Kašpara Světeckého z Černčic žilo v Adamově roku 1731 25 rodin. Městečko si své výsady z konce 16. století nechalo opakovaně potvrdit u panovníků (1747 a 1782), ač bylo tak chudé, že i poplatky s těmito úkony spojené uhradilo až po dlouhodobých urgencích.

V Adamově se konávaly dva výroční trhy, v pondělí po Rozeslání apoštolů a v pondělí po sv. Rafaeli; v roce 1770 zde byl ustaven společný řemeslnický cech, který v podobě živnostenského společenstva přetrval až do počátku 20. století. V roce 1824 čítal Adamov něco přes 400 obyvatel a 70 domů, z toho však pouze k pěti příslušely vlastní polnosti. Významný podíl na obživě zdejšího obyvatelstva měla v oné době výroba nožů a krajek.

Po zániku feudálního zřízení byl Adamov od roku 1850 začleněn pod obec Hůry a druhá polovina 19. století přinesla počeštění dosud převážně německojazyčného sídla (k roku 1910 poklesl podíl Němců na 42 ze 735 tehdejších obyvatel, tj. necelých 6 %). V roce 1919 si Adamov podal žádost o odloučení od Hůr, čemuž bylo vyhověno roku 1922, samostatná obec však již neměla status města. Za nacistické okupace byl v letech 19431945 Adamov na čas přičleněn k Rudolfovu, poté znovu samostatný až do nového spojení s Rudolfovem na přelomu let 1975 a 1976. Nejnověji se Adamov osamostatnil roku 1990.

Vývoj Adamova mezi lety 1840 a 2001 [1]
Počet obyvatel
1840 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
650 637 682 707 650 735 650 632 437 441 406 387 489 515
Počet domů
1840 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
75 82 82 83 84 90 90 102 107 104 110 117 161 171

Znak[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Nejsvětější Trojice

Popis obecního znaku: "V renesančním polceném štítě v pravém červeném poli nahoře černé písmeno A (odkazující na dřívějšího majitele Adama Ugneda), uprostřed zlatá koruna a dole obrácená zlatá kotva. V levém děleném poli v prvním stříbrném poli dvě křížená zlatá kladiva nad třemi černými pahorky. Ve druhém červeném poli tři kosmo položená stříbrná břevna. Nad znakem je položená stříbrná kolčí přilba zdobená zlatou korunou. Klenotem je polcený pták s pravým polem barvy červené a levým polem barvy černé. Znak je konečně ozdoben červeno-černými přikryvadly.".

Architektonické památky[editovat | editovat zdroj]

V obci jsou tři kulturní památky:

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha : Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 188-189.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří. Sousoší Nejsvětější Trojice v Adamově. Rudolfovský Patriot. únor 2002, čís. 13, s. 9-13.  
  • Encyklopedie Českých Budějovic. [s.l.] : [s.n.], 2006. ISBN 80-239-6706-1. S. 13.  
  • KOVÁŘ, Daniel: Českobudějovicko II. Pravý břeh Vltavy