Karel Bonaventura Buquoy
| Karel Bonaventura Buquoy |
|
 |
|
| Narození: | 9. ledna 1571 Arras, Francie |
| Úmrtí: | 10. červenec 1621 Nové Zámky, Uhersko |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | polní maršál |
| Doba služby: | poč 17. stol–1621 |
| Sloužil: |  Španělsko.svg){kind=small} Svatá říše římská |
| Velel: | císařská armáda od 1618 císařsko-ligistická armáda od 1620 |
| Války: | nizozemská revoluce třicetiletá válka |
Karel Bonaventura hrabě Buquoy [čti: bykoá] (francouzsky: Charles Bonaventure de Longueval comte de Bucquoy, německy: Karl Bonaventura Graf von Buquoy) - (9. ledna 1571 – 10. července 1621) byl velitel císařských vojsk na počátku třicetileté války.
Obsah |
[editovat] Původ
Narodil se 9. ledna 1571 v severní Francii, v Arrasu (oblast Artois). Jeho předkové pocházeli z Francie a jižní Belgie (Valonsko). V roce 1606 se oženil s Marií Magdalenou hraběnkou de Biglia s níž měl syna Karla Alberta. Válečné vzdělání získal ve Francii a Španělsku Buquoyové byli původně zemanským rodem a psali se „de Longueval“ (Longueval = vesnice v Picardii, kde měli tvrz). 20. června 1580, po povýšení do stavu hrabat, se začali psát „de Bucquoy“. Linie Karla Bonaventury, která se po roce 1618 usadila v Čechách ono písmeno „c“ vypouštěla a někdy místo „y“ používala „i“, aby se mohla odlišovat od linie francouzské a belgické.
[editovat] Císařským generálem
V roce 1618 jej císař Matyáš Habsburský jmenoval velitelem císařských vojsk a poslal do Čech s úkolem „zkrotit rebelii“ českých stavů. V Čechách zvítězil Buquoy v několika důležitých bitvách třicetileté války: Jedním z mezníků konfliktu byla bitva u Záblatí (na Prachaticku), kde Buquoy 10. června 1619 zvítězil nad protestantskými vojsky vedenými hrabětem Petrem Arnoštem Mansfeldem (1580–1626).
Dne 4. listopadu 1620 byl choulostivě zraněn průstřelem obou stehen, kulka se dokonce „oudu přirozeného dotkla.“[1] Vzhledem k zranění předal velení císařské armády Rudolfu Tiefenbachovi před bitvou na Bílé hoře, která se odehrála dne 8. listopadu 1620. Bitvy vlastní se zúčastnil pouze jako pozorovatel, v průběhu jen jednou nasedl na koně aby pomohl svému vojsku, když se začalo stavovskému vojsku dařit, ale než dojel na bojiště bylo nebezpečí zažehnáno.
[editovat] Odměna
Za jeho vynikající služby a finanční půjčku mu císař Ferdinand II. daroval některá protestantská panství. Např. Nové Hrady (na Českobudějovicku), Rožmberk nad Vltavou a Libějovice u Vodňan, tvrz Cuknštejn a další. Po vzniku ČSR byly některé z nich pozemkovou reformou po roce 1918 konfiskovány a staly se tzv. „zbytkovými statky“. Ostatní majetek zůstal v držení rodu až do roku 1945. V době II. světové války byli novohradští Buquoyové aktivními nacisty a v roce 1945 postihly jejich majetek tzv. „Benešovy dekrety“.
[editovat]
Karel Bonaventura Buquoy padl 10. července 1621 během obléhání pevnosti Nové Zámky na jihozápadním Slovensku. Toho dne chtěli císařští vojáci sklidit pšenici z okolních polí a ochranu žencům zajišťoval Buquoy pomocí 1200 jezdců a 300 pěšáků. Z pevnosti proti nim vyrazil oddíl asi 1200 jezdců vedených Štefanem Horváthem a císařští vojáci byli rozprášeni. Samotný generál padl do zajetí. V jednom okamžiku se zdálo, že by císařští vojáci s pomocí posil z tábora mohli získat na bojišti znovu převahu a zajatce osvobodit. Proto ho dva hajdúsi, který ho střežili, zabili.
[editovat] Literatura
- Bažant, Eduard - Berwid-Buquoy, Jan: "Schloß Rosenberg" (Zámek Rožmberg), Záp. Berlin 1978.
- Koblasa, Pavel: "Buquoyové. Stručné dějiny rodu", ISBN 80-903040-1-X, České Budějovice 2002
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- Weyhe-Eimke Baron von, Arnold: "Karl Bonaventura Graf von Buquoy", Vídeň 1876.
[editovat] Reference
- ↑ ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha : Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Říjnové tažení, s. 283–284.
