Suburbanizace
Suburbanizace je termín používaný k popisu růstu oblastí, tzv. suburbií, na okrajích velkých měst. Jde o jednu z mnoha příčin nárůstu měst. Město se geograficky rozšiřuje a z příměstských obcí se stávají nové geografické části města. Počátek silné suburbanizační fáze se datuje do 20. let 20. století.[1]
Předměstí se osidlují hlavně kvůli tomu, že lidé chtějí vyšší kvalitu života a zdravější životní prostředí. Do suburbanizovaných částí se stěhují spíše střední a vyšší vrstvy obyvatel.
Mnoho obyvatel metropolitních oblastí, kteří pracují v centrální oblasti města, si volí bydliště v předměstích a dojíždějí do práce automobilem nebo hromadnou dopravou. Jiní využívají nových technologických možností a pracují z domova, a to v prostředí, které považují za mnohem příjemnější než ve městě. Tyto procesy se spíše vyskytují v ekonomicky rozvinutých zemích.
Kritici tohoto procesu argumentují tím, že suburbanizace vede k rozpadu měst, vzniku sídelní kaše (anglicky: urban sprawl) a koncentraci chudších obyvatel v centru města. Opakem suburbanizace je gentrifikace.[1]
Obsah |
Suburbanizace v ČR [editovat]
V polovině 90. let nebyla migrace moc velká, existovalo mnoho migračních bariér – nebylo moc bytů na výběr a v podstatě nebyla možnost hypotéky. Suburbanizace se v ČR rozvinula v 2. polovině 90 let – roste počet lidí s autem a rozvíjí se veřejná doprava, hypotéky se staly dotované a dostupnější pro více lidí.
Nevýhodou je, že musí obec investovat do infrastruktury, noví obyvatelé se nemusí sžít se starousedlíky a sociálně se nesžijí. Předměstí se vyznačují tím, že jsou přes den téměř „mrtvá“ a slouží pouze pro přespání.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suburbanization na anglické Wikipedii.
- ↑ a b TOUŠEK, Václav; KUNC, Josef; VYSTOUPIL, Jiří a kolektiv. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4. s. 124-125.
Literatura [editovat]
- SÝKORA, Luděk a kolektiv. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha : Ústav pro ekopolitiku, 2002. 191 s. ISBN 80-901914-9-5.
