Vladimír Špidla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Vladimír Špidla
Vladimír Špidla (2007)
Vladimír Špidla (2007)
Ve funkci:
12. července 2002 – 4. srpna 2004
Prezident Václav Havel
Václav Klaus
Jmenován Václavem Havlem
Předchůdce Miloš Zeman
Nástupce Stanislav Gross

1. místopředseda vlády M. Zemana
Ve funkci:
22. července 1998 – 15. července 2002

Ve funkci:
22. července 1998 – 15. července 2002
Předseda vlády Miloš Zeman
Předchůdce Stanislav Volák
Nástupce Zdeněk Škromach

Ve funkci:
10. prosince 1999 – 9. února 2000
Předseda vlády Miloš Zeman
Předchůdce Ivan David
Nástupce Bohumil Fišer

Ve funkci:
7. dubna 2001 – 26. června 2004
Předchůdce Miloš Zeman
Nástupce Stanislav Gross

statutární místopředseda ČSSD
Ve funkci:
březen 1997 – 7. dubna 2001
Předchůdce Karel Machovec
Nástupce Stanislav Gross

10. evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti
Ve funkci:
22. listopadu 2004 – 9. února 2010
Předchůdce Anna Diamantopoulou
Nástupce László Andor

Ve funkci:
1. června 1996 – 31. srpna 2004

Narození 22. dubna 1951 (63 let)

Praha
Československo Československo

Politický subjekt ČSSD (od 1989)
Choť Viktorie Špidlová
Vztahy Václav Špidla (otec)
Zuzana Špidlová (snacha)
Rodiče Václav Špidla
Vzdělání

Univerzita Karlova v Praze

PhDr. Vladimír Špidla (* 22. dubna 1951 Praha) je český politik. Od července 2002 do června 2004 byl premiérem České republiky. V letech 2001 až 2004 byl předsedou České strany sociálně demokratické. Od roku 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Od října 2011 je ředitelem sociálnědemokratického think-tanku Masarykova demokratická akademie.[1] Od roku 2014 působí jako ředitel Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1951 v Praze. Jeho otcem byl herec a režisér Václav Špidla (19221979). Po maturitě v roce 1970 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor historie a prehistorie. Diplomovou práci na téma Založení Živnobanky obhájil v roce 1976. Prošel řadou profesí: pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny a skladu stavebnin. V 70. a 80. letech aktivně působil v Českém svazu ochránců přírody.[2] Po roce 1989 pracoval jako ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci.

Mezi jeho záliby patří památková péče, ze sportů pak přespolní běh a různé sporty provozované v přírodě. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dvě děti – Kryštofa a Šimona –, další dvě děti vyženil.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 nebyl politicky organizován, po Sametové revoluci se stal jedním ze zakládajících členů ČSSD. V roce 1990 působil jako místopředseda pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci. V letech 19911996 byl ředitelem Úřadu práce tamtéž. V roce 1992 se stal členem předsednictva ČSSD, v březnu 1997 jejím statutárním místopředsedou a v dubnu 2001 se stal předsedou ČSSD. V roce 1996 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kde působil jako předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Člen vlády[editovat | editovat zdroj]

Od 22. července 1998 do 12. července 2002 vykonával funkci 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí. Vládou byl pověřen koordinací svého resortu a ministerstev zdravotnictví; školství, mládeže a tělovýchovy; životního prostředí a kultury. V roce 2001 o něm Miloš Zeman uvažoval jako ministru financí, kdy měl nahradit Pavla Mertlíka.[3]

V roce 2001 navrhl zákon o snížení platů ústavních činitelů, který se mu však pro odpor US-DEU, ODS, KDU-ČSL a KSČM nepodařilo prosadit.[4] Navrhl také přeměnu České správy sociálního zabezpečení na sociální pojišťovnu, která by oddělila příjmy ze zdravotního a sociálního pojištění od státního rozpočtu a zamezila tak použití vybraných prostředků na jiné účely.[5]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Vladimíra Špidly.
Manželka Viktorie (zcela vlevo) s Laurou Bushovou (rok 2003)

Po parlamentních volbách v roce 2002, kde přivedl ČSSD k zisku 32 % hlasů, byl 12. 7. 2002 jmenován předsedou vlády. Jeho vláda tvořená ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU získala těsnou většinu jednoho hlasu.

Mezi 3. únorem, kdy skončil mandát Václava Havla, a 7. březnem 2003, kdy složil prezidentský slib jeho nástupce, vykonával také některé pravomoci prezidenta republiky.[6]

14. června 2003 proběhlo v zemi referendum, které souhlasilo z přistoupením České republiky k Evropské unii. Česko se stalo členem unie 1. května 2004.

Nesouhlas vlastní strany s daňovou i zahraniční politikou vlády, neúspěchy sociálnědemokratických kandidátů v prezidentských volbách a zisk pouhých 8,8 % voličských hlasů pro sociální demokracii v evropských volbách v roce 2004 vyvolaly vyjádření nedůvěry Ústředního výkonného výboru ČSSD. Špidla sice toto hlasování ustál, ale v reakci na následující hlasování o dalším vládnutí ve formátu ČSSD - KDU-ČSL - US-DEU, které dopadlo v neprospěch tohoto projektu, odstoupil z pozice nejen předsedy ČSSD, ale i zároveň vlády. Vláda pak v souladu s ústavním pořádkem podala demisi zároveň s ním. Ironií osudu nezbylo Špidlovu nástupci Stanislavu Grossovi opřít se o tutéž těsnou vládní většinu, ačkoli byla inkriminovaným hlasováním zamítnuta.

Reforma veřejných financí[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 zahájila Špidlova vláda reformu veřejných financí, jejímž cílem bylo snížení rozpočtových schodků zamezujících přijetí eura z 6,2 % HDP v roce 2003 na 4 % v roce 2006. Úspor mělo být dosaženo zpomalením růstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, pomalejší valorizací penzí, prostřednictvím škrtů v nemocenské a také snižováním počtu státních zaměstnanců. Tato opatření se setkala s nesouhlasem odborů, které svolávaly protestní demonstrace.

Reforma také počítala s navýšením spotřební daně na cigarety, líh a pohonné hmoty a přesunem řady položek do vyšší sazby DPH. Zvýšena měla být i daň z nemovitosti a odvody živnostníků na sociálním pojistném, byla zavedena minimální daň pro živnostníky. Podnikům naopak vláda plánovala snížit daň z příjmu z 31 procent v roce 2003 na 24 procent v roce 2006.

Koalice se shodla mj. na zrušení omezení souběhu důchodu a výdělků a o zrušení omezení souběhu rodinných příspěvků a mezd. Dalším záměrem koaličního kabinetu bylo založení minimálního vyměřovacího základu pojistného u osob samostatně výdělečně činných na principu fiktivního příjmu, který měl činit 50 procent průměrné mzdy v národním hospodářství. Otázka stropu maximálního vyměřovacího základu pro OSVČ a zaměstnance měla být posouzena v souvislosti se zavedením nového důchodového systému.[7]

Přes odpor opozice se podařilo prosadit zákaz hotovostních operací přesahujících částku 500 000 Kč. Proti prezidentskému vetu se také podařilo realizovat změnu ve výši DPH, kdy byla základní sazba snížena z 22 na 19 %, přičemž ovšem došlo k převodu velké části položek ze snížené 5 % sazby do základní.[8]

Návrh důchodové reformy[editovat | editovat zdroj]

Záměrem reformy bylo zajistit prostřednictvím kombinace státního důchodu a důchodového připojištění příjem zhruba ve výši 60 % (bez připojištění 45 %) posledního příjmu v zaměstnání. Jako věková hranice pro odchod do důchodů bylo zvažováno 62-63 let, hranice se měla každých 6 let upravovat podle aktuálního demografického vývoje. Systém měl sice umožňovat předčasný odchod do důchodu, přesto však motivoval k delší pracovní aktivitě.[9]

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu do funkce zbavil vlivu okruh osob kolem bývalého poradce Miloše Zemana Miroslava Šloufa, který byl zejména ze strany USA vnímán jako bezpečnostní riziko.[10] Proti vůli části vlastní strany a s podporou ODS prosadil vojenskou účast české armády v tehdy obsazeném Iráku.[11]

Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti[editovat | editovat zdroj]

Původním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl Miloš Kužvart, který se však z důvodu nedostatečných jazykových znalostí rozhodl o funkci neucházet. Poté se Špidlovi proti vůli KDU-ČSL podařilo prosadit Pavla Teličku. V důsledku demise vlastní vlády byl nakonec nominován sám Špidla.[12]

Od 22. listopadu 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Inicioval vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který pomáhá zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci v důsledku měnících se trendů na celosvětovém trhu práce, např. v důsledků přesunu výroby mimo EU.[13][14] Podařilo se mu prosadit zkrácení lhůt pro přístup nových členských zemí na pracovní trh většiny původních států EU. Zvýšil ochranu zaměstnanců zavedením maximální délky pracovní doby. Usiloval také o celoplošný zákaz kouření na pracovištích. Spolu s komisařem Franco Frattinim prosadil Akční plán pro legální migraci, který byl prvním krokem k vytvoření společného evropského postoje k tématu.[15]

Aktuální politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2010 kandidoval do senátu za obvod č. 10 – Český Krumlov, avšak neuspěl.[16] V dubnu 2012 byl Vladimír Špidla jmenován do stínové vlády ČSSD na pozici ministra životního prostředí.[17]

Po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 se o něm spekulovalo jako o ministru práce a sociálních věcí ČR ve vznikající vládě Bohuslava Sobotky.[18] Nakonec se však stal na začátku roku 2014 vedoucím Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, který působí v rámci Úřadu vlády ČR.[19]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 odmítl, aby ČSSD vrátila podezřelý finanční dar 800 000 Kč od podnikatele Josefa Matoulka, který mohl pocházet z vytunelovaných CS fondů. Deník Mladá fronta uváděl, že Špidla bagatelizuje problémy ve stranickém financování.[20]

V roce 2000 Špidla zavinil automobilovou nehodu a způsobil škodu 30 000 Kč. Při nehodě nebyl nikdo zraněn.[21]

Obchodní, řídící a správní aktivity[editovat | editovat zdroj]

podle výpisu z obchodního rejstříku[22]:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Pořád na sever! – rozhovor s Vladimírem Špidlou v časopise Sedmá generace 2/2013
  3. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (ČTK/Mf Dnes, 13. 12. 2001)
  4. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 13. 12. 2001)
  5. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 9. 6. 1999)
  6. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (databanka ČTK ke dni 30. 8. 2010)
  7. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (ČTK/Tiscali, 23. 6. 2003)
  8. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Novinky.cz, 24. 2. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; Novinky.cz, 9. 4. 2004)
  9. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Novinky.cz, 4. 12. 2003)
  10. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 18. 5. 2002)
  11. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (MF Dnes, 19. 12. 2003)
  12. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 24. 7. 2004)
  13. http://www.euractiv.cz/socialni-politika/clanek/komise-navrhla-zzen-evropskho-fondu-pro-pizpsoben-se-globali
  14. http://cms.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=1114
  15. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy
  16. Volby 2010
  17. Stínová vláda ČSSD
  18. Expremiér Špidla bude zřejmě kandidovat za ČSSD na ministra práce [online]. ParlamentníListy.cz, 2014-01-03, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  
  19. Úřad vlády představil tým poradců premiéra Sobotky [online]. Úřad vlády ČR, 2014-03-13, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  
  20. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 25. 3. 2002; Mf Dnes, 24. 2. 2001)
  21. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (ČTK, 26. 2. 2000)
  22. MSp ČR - Výsledky výběru Vladimír Špidla

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 294.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]