Vladimír Špidla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Vladimír Špidla
Vladimír Špidla (2007)
Vladimír Špidla (2007)
Ve funkci:
12. července 2002 – 4. srpna 2004
Prezident Václav Havel
Václav Klaus
Jmenován Václavem Havlem
Předchůdce Miloš Zeman
Nástupce Stanislav Gross

1. místopředseda vlády M. Zemana
Ve funkci:
22. července 1998 – 15. července 2002

Ve funkci:
22. července 1998 – 15. července 2002
Předseda vlády Miloš Zeman
Předchůdce Stanislav Volák
Nástupce Zdeněk Škromach

Ve funkci:
10. prosince 1999 – 9. února 2000
Předseda vlády Miloš Zeman
Předchůdce Ivan David
Nástupce Bohumil Fišer

Ve funkci:
7. dubna 2001 – 26. června 2004
Předchůdce Miloš Zeman
Nástupce Stanislav Gross

statutární místopředseda ČSSD
Ve funkci:
březen 1997 – 7. dubna 2001
Předchůdce Karel Machovec
Nástupce Stanislav Gross

10. evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti
Ve funkci:
22. listopadu 2004 – 9. února 2010
Předchůdce Anna Diamantopoulou
Nástupce László Andor

Ve funkci:
1. června 1996 – 31. srpna 2004

Narození 22. dubna 1951 (63 let)

Praha
Československo Československo

Politický subjekt ČSSD (od 1989)
Choť Viktorie Špidlová
Vztahy Václav Špidla (otec)
Zuzana Špidlová (snacha)
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze

PhDr. Vladimír Špidla (* 22. dubna 1951 Praha) je český politik. Od července 2002 do června 2004 byl premiérem České republiky. V letech 2001 až 2004 byl předsedou České strany sociálně demokratické. Od roku 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Od října 2011 je ředitelem sociálnědemokratického think-tanku Masarykova demokratická akademie.[1] Od roku 2014 působí jako ředitel Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1951 v Praze. Jeho otcem byl herec a režisér Václav Špidla (19221979). Po maturitě v roce 1970 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor historie a prehistorie. Diplomovou práci na téma Založení Živnobanky obhájil v roce 1976. Prošel řadou profesí: pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny a skladu stavebnin. V 70. a 80. letech aktivně působil v Českém svazu ochránců přírody.[2] Po roce 1989 pracoval jako ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci.

Mezi jeho záliby patří památková péče, ze sportů pak přespolní běh a různé sporty provozované v přírodě. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dvě děti – Kryštofa a Šimona –, další dvě děti vyženil.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 nebyl politicky organizován, po Sametové revoluci se stal jedním ze zakládajících členů ČSSD. V roce 1990 působil jako místopředseda pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci. V letech 19911996 byl ředitelem Úřadu práce tamtéž. V roce 1992 se stal členem předsednictva ČSSD, v březnu 1997 jejím statutárním místopředsedou a v dubnu 2001 se stal předsedou ČSSD. V roce 1996 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kde působil jako předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Člen vlády[editovat | editovat zdroj]

Od 22. července 1998 do 12. července 2002 vykonával funkci 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí. Vládou byl pověřen koordinací svého resortu a ministerstev zdravotnictví; školství, mládeže a tělovýchovy; životního prostředí a kultury. V roce 2001 o něm Miloš Zeman uvažoval jako ministru financí, kdy měl nahradit Pavla Mertlíka.[3]

V roce 2001 navrhl zákon o snížení platů ústavních činitelů, který se mu však pro odpor US-DEU, ODS, KDU-ČSL a KSČM nepodařilo prosadit.[4] Navrhl také přeměnu České správy sociálního zabezpečení na sociální pojišťovnu, která by oddělila příjmy ze zdravotního a sociálního pojištění od státního rozpočtu a zamezila tak použití vybraných prostředků na jiné účely.[5]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Vladimíra Špidly.
Manželka Viktorie (zcela vlevo) s Laurou Bushovou (rok 2003)

Po parlamentních volbách v roce 2002, kde přivedl ČSSD k zisku 32 % hlasů, byl 12. 7. 2002 jmenován předsedou vlády. Jeho vláda tvořená ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU získala těsnou většinu jednoho hlasu.

Mezi 3. únorem, kdy skončil mandát Václava Havla, a 7. březnem 2003, kdy složil prezidentský slib jeho nástupce, vykonával také některé pravomoci prezidenta republiky.[6]

14. června 2003 proběhlo v zemi referendum, které souhlasilo z přistoupením České republiky k Evropské unii. Česko se stalo členem unie 1. května 2004.

Nesouhlas vlastní strany s daňovou i zahraniční politikou vlády, neúspěchy sociálnědemokratických kandidátů v prezidentských volbách a zisk pouhých 7 % voličských hlasů pro sociální demokracii v evropských volbách v roce 2004 vyvolaly vyjádření nedůvěry Ústředního výkonného výboru ČSSD. Špidla následně odstoupil z předsednictví ČSSD i vlády, která podala demisi zároveň s ním.

Reforma veřejných financí[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 zahájila Špidlova vláda reformu veřejných financí, jejímž cílem bylo snížení rozpočtových schodků zamezujících přijetí eura z 6,2 % HDP v roce 2003 na 4 % v roce 2006. Úspor mělo být dosaženo zpomalením růstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, pomalejší valorizací penzí, prostřednictvím škrtů v nemocenské a také snižováním počtu státních zaměstnanců. Tato opatření se setkala s nesouhlasem odborů, které svolávaly protestní demonstrace.

Reforma také počítala s navýšením spotřební daně na cigarety, líh a pohonné hmoty a přesunem řady položek do vyšší sazby DPH. Zvýšena měla být i daň z nemovitosti a odvody živnostníků na sociálním pojistném, byla zavedena minimální daň pro živnostníky. Podnikům naopak vláda plánovala snížit daň z příjmu z 31 procent v roce 2003 na 24 procent v roce 2006.

Koalice se shodla mj. na zrušení omezení souběhu důchodu a výdělků a o zrušení omezení souběhu rodinných příspěvků a mezd. Dalším záměrem koaličního kabinetu bylo založení minimálního vyměřovacího základu pojistného u osob samostatně výdělečně činných na principu fiktivního příjmu, který měl činit 50 procent průměrné mzdy v národním hospodářství. Otázka stropu maximálního vyměřovacího základu pro OSVČ a zaměstnance měla být posouzena v souvislosti se zavedením nového důchodového systému.[7]

Přes odpor opozice se podařilo prosadit zákaz hotovostních operací přesahujících částku 500 000 Kč. Proti prezidentskému vetu se také podařilo realizovat změnu ve výši DPH, kdy byla základní sazba snížena z 22 na 19 %, přičemž ovšem došlo k převodu velké části položek ze snížené 5 % sazby do základní.[8]

Návrh důchodové reformy[editovat | editovat zdroj]

Záměrem reformy bylo zajistit prostřednictvím kombinace státního důchodu a důchodového připojištění příjem zhruba ve výši 60 % (bez připojištění 45 %) posledního příjmu v zaměstnání. Jako věková hranice pro odchod do důchodů bylo zvažováno 62-63 let, hranice se měla každých 6 let upravovat podle aktuálního demografického vývoje. Systém měl sice umožňovat předčasný odchod do důchodu, přesto však motivoval k delší pracovní aktivitě.[9]

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu do funkce zbavil vlivu okruh osob kolem bývalého poradce Miloše Zemana Miroslava Šloufa, který byl zejména ze strany USA vnímán jako bezpečnostní riziko.[10] Proti vůli části vlastní strany a s podporou ODS prosadil vojenskou účast české armády v tehdy obsazeném Iráku.[11]

Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti[editovat | editovat zdroj]

Původním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl Miloš Kužvart, který se však z důvodu nedostatečných jazykových znalostí rozhodl o funkci neucházet. Poté se Špidlovi proti vůli KDU-ČSL podařilo prosadit Pavla Teličku. V důsledku demise vlastní vlády byl nakonec nominován sám Špidla.[12]

Od 22. listopadu 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Inicioval vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který pomáhá zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci v důsledku měnících se trendů na celosvětovém trhu práce, např. v důsledků přesunu výroby mimo EU.[13][14] Podařilo se mu prosadit zkrácení lhůt pro přístup nových členských zemí na pracovní trh většiny původních států EU. Zvýšil ochranu zaměstnanců zavedením maximální délky pracovní doby. Usiloval také o celoplošný zákaz kouření na pracovištích. Spolu s komisařem Franco Frattinim prosadil Akční plán pro legální migraci, který byl prvním krokem k vytvoření společného evropského postoje k tématu.[15]

Aktuální politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2010 kandidoval do senátu za obvod č. 10 – Český Krumlov, avšak neuspěl.[16] V dubnu 2012 byl Vladimír Špidla jmenován do stínové vlády ČSSD na pozici ministra životního prostředí.[17]

Po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 se o něm spekulovalo jako o ministru práce a sociálních věcí ČR ve vznikající vládě Bohuslava Sobotky.[18] Nakonec se však stal na začátku roku 2014 šéfem poradců premiéra Bohuslava Sobotky, přesněji vedoucím Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, který působí na Úřadu vlády ČR.[19]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 odmítl, aby ČSSD vrátila podezřelý finanční dar 800 000 Kč od podnikatele Josefa Matoulka, který mohl pocházet z vytunelovaných CS fondů. Deník Mladá fronta uváděl, že Špidla bagatelizuje problémy ve stranickém financování.[20]

V roce 2000 Špidla zavinil automobilovou nehodu a způsobil škodu 30 000 Kč. Při nehodě nebyl nikdo zraněn.[21]

Obchodní, řídící a správní aktivity[editovat | editovat zdroj]

podle výpisu z obchodního rejstříku[22]:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Pořád na sever! – rozhovor s Vladimírem Špidlou v časopise Sedmá generace 2/2013
  3. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (ČTK/Mf Dnes, 13. 12. 2001)
  4. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 13. 12. 2001)
  5. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 9. 6. 1999)
  6. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (databanka ČTK ke dni 30. 8. 2010)
  7. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (ČTK/Tiscali, 23. 6. 2003)
  8. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Novinky.cz, 24. 2. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; Novinky.cz, 9. 4. 2004)
  9. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Novinky.cz, 4. 12. 2003)
  10. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 18. 5. 2002)
  11. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (MF Dnes, 19. 12. 2003)
  12. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 24. 7. 2004)
  13. http://www.euractiv.cz/socialni-politika/clanek/komise-navrhla-zzen-evropskho-fondu-pro-pizpsoben-se-globali
  14. http://cms.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=1114
  15. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy
  16. Volby 2010
  17. Stínová vláda ČSSD
  18. Expremiér Špidla bude zřejmě kandidovat za ČSSD na ministra práce [online]. ParlamentníListy.cz, 2014-01-03, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  
  19. Úřad vlády představil tým poradců premiéra Sobotky [online]. Úřad vlády ČR, 2014-03-13, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  
  20. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (Mf Dnes, 25. 3. 2002; Mf Dnes, 24. 2. 2001)
  21. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy (ČTK, 26. 2. 2000)
  22. MSp ČR - Výsledky výběru Vladimír Špidla

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 294.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]