Předseda vlády České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Předseda vlády České republiky
Úřadující
Bohuslav Sobotka

od 17. ledna 2014
Sídlo Kramářova vila
Jmenuje prezident České republiky
První ve funkci Václav Klaus
Zánik 21. srpna 2014

Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky. Sídlí v Krámářově vile. Současným předsedou vlády je Bohuslav Sobotka.

Je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát selže při sestavení vlády, jmenuje jej prezident na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Demisi podává do rukou prezidenta. Podle ústavní zvyklosti znamená jeho demise zároveň demisi celé vlády.

Disponuje jedním ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.

Kompetence[editovat | editovat zdroj]

Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta.

Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou:

  • zastupování státu navenek
  • sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv
  • je vrchním velitelem ozbrojených sil
  • přijímání vedoucích zastupitelských misí
  • pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí
  • propůjčování a udělování státních vyznamenání
  • jmenování soudců
  • nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
  • udělování amnestie
  • výkon pravomocí neuvedených v ústavních zákonech, ale v běžných zákonech

Postavení[editovat | editovat zdroj]

Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná. Ačkoli vláda fakticky rozhoduje ve sboru, tak směřování politiky určuje její předseda. Přesto nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev.[1] Jeho výsadní postavení dokládá zejména to, že na jeho návrh jsou jmenováni a odvoláváni další členové vlády.[2] Na druhou stranu fakticky je v tomto obvykle omezen koaliční smlouvou.[3]

Jeho demise je podle zavedené praxe považována za demisi celé vlády. Přestože pro to není opora v ústavě, tak při vládní krizi v roce 1997 podal premiér Václav Klaus demisi s dovětkem o demisi celé vlády. Podle Jana Filipa je ale demise vlády rozhodnutím celé vlády. Nový předseda vlády by podle něj měl dostatek možností k provedení potřebných změn. Předseda vlády ale může podat demisi a současně dát prezidentovi návrh na odvolání ostatních členů vlády.[3] I s demisemi dalších premiérů ale bylo pokládáno jako s demisemi celých vlád, čímž byla vytvořena ústavní zvyklost.[3]

Vzhledem k tomu, že ústava umožňuje, aby byl předseda vlády jmenován dříve, než ostatní členové vlády, může nastat situace, kdy má země dva úřadující předsedy vlády. Nový ale pouze sestavuje svou budoucí vládu, a tak se na něj hledí pouze jako ne designovaného. Pravomoci předsedy vlády tudíž plní v souladu s pověřením od prezidenta k výkonu funkce dosavadní předseda.[2]

Seznam předsedů vlád České republiky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam premiérů Česka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Historie a současnost. 3. vyd. Praha : Portál, 2011. S. 345.  
  2. a b GERLOCH, Aleš; HŘEBEJK, Jiří; ZOUBEK, Vladimír. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. S. 187-188.  
  3. a b c FILIP, Jan. Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004. S. 28-29.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]