Petr Pithart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c.
Petr Pithart
6. předseda vlády České republiky
(v rámci federace)
Ve funkci:
6. února 1990 – 2. července 1992
Předchůdce František Pitra
Nástupce Václav Klaus

Ve funkci:
18. prosince 1996 – 16. prosince 1998
Nástupce Libuše Benešová
Ve funkci:
19. prosince 2000 – 15. prosince 2004
Předchůdce Libuše Benešová
Nástupce Přemysl Sobotka

Ve funkci:
15. prosince 2004 – 26. listopadu 2008
Předchůdce Přemysl Sobotka
Nástupce Alena Gajdůšková

Ve funkci:
16. prosince 1998 – 19. prosince 2000
Ve funkci:
26. listopadu 2008 – 28. října 2012

Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 28. října 2012
Nástupce Jan Veleba

Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992


Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990

Narození 2. ledna 1941 (73 let)

Protektorát Čechy a Morava Kladno
Protekt. Čechy a Morava

Politický subjekt KSČ (1959-1968)
OF (1989-1991)
OH (1991-1992)
KDU-ČSL (od 1998)
Choť Drahomíra Pithartová
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze

Petr Pithart (* 2. ledna 1941 Kladno) je český politik, člen Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové, bývalý předseda české vlády v rámci federace, bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Po sametové revoluci krátce i poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, počátkem 90. let politik Občanského hnutí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a aktivity před rokem 1989[editovat | editovat zdroj]

Roku 1963 se oženil se spisovatelkou Drahomírou, roz. Hromádkovou. Jeho otcem byl náměstek ministra průmyslu, velvyslanec v Jugoslávii a později ve Francii Vilém Pithart, předválečný člen KSČ vězněný za války nacisty, který byl po roce 1970 perzekvován, mj. za protest proti okupaci Československa u prezidenta de Gaulla.

Petr Pithart v roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Československa, své členství ukončil v září 1968.

Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se i v oblasti samizdatové literatury. Spolu s Milanem Otáhalem a Petrem Příhodou napsal pod pseudonymem PODIVEN knihu Češi v dějinách nové doby v níž její autoři zpochybňovali některé mýty českých moderních dějin, například okolo českého národního obrození, vzniku moderního českého národa či poválečného vysídlení Němců z Československa.[1] Historička Věra Olivová ovšem knihu hodnotí kriticky coby nahlížení na dějiny prizmatem univerzalistického katolicismu, zpochybňujícího samotný vznik československého státu a jeho představitele Masaryka a Beneše.[2]

Některá svá samizdatová díla napsal pod pseudonymem J. Sládeček.

Českým premiérem[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 a později se Petr Pithart angažoval v Občanském fóru. K roku 1990 je uváděn profesně jako člen Koordinačního centra OF.[3] 30. ledna 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 2 - Praha 4) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve federálním parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.[4][5]

V období únor 1990 až červenec 1992 byl předsedou české vlády v rámci federace. Ve volbách 1990 byl zvolen jako poslanec do České národní rady. V letech 1990-1992 se coby premiér podílel na sérii schůzek s představiteli slovenské vlády, na kterých se mělo dospět k shodě o rozdělení kompetencí mezi národními republikami a federálními orgány. Tyto schůzky započaly už na přelomu března a dubna 1990, kdy se setkal s tehdejším slovenským premiérem Milanem Čičem. Tehdy šlo ale ještě o nezávazné jednání. První oficiální schůzka české a slovenské vlády se konala počátkem srpna 1990 v Trenčianských Teplicích. Následovaly četné další. Historik Jan Rychlík konstatuje, že Petr Pithart nemohl v jednáních uspět, protože obě republiky k nim přistupovaly s odlišnými postuláty - Češi usilovali jen o technickou korekci rozdělení kompetencí, Slováci vycházeli z premisy existence dvou národních států, které nanovo vytvářejí volný svazek. Tato koncepce později nabyla požadavku uzavření smlouvy o federaci oběma republikami. V prosinci 1990 dokonce slovenský premiér Vladimír Mečiar navštívil nečekaně Pitharta a naznačil, že pokud česká strana nepřistoupí na slovenské návrhy, může nastat vyhlášení nadřazenosti slovenských zákonů zákonům federálním a rozpad Československa. To se nestalo, ale tlak na zcela jiné pojetí česko-slovenského státu vyvíjel i Mečiarův nástupce Ján Čarnogurský.[6]

Petr Pithar byl tehdy zastáncem zachování Československa, ale nebránil se volnějšímu česko-slovenskému svazku. Na složitá jednání mezi českou a slovenskou vládou reagoval televizním projevem 10. listopadu 1991, ve kterém použil ohledně uspořádání Československa termín dvojdomek. Ján Čarnogurský reagoval o několik dní později rovněž veřejným vystoupením a vstřícně se k Pithartovu návrhu postavil. Jenže koncept dvojdomku odmítla česká pravice, která se v té době již vymezovala proti Občanskému hnutí - domovskému subjektu Petra Pitharta. Český premiér tak čelil za svůj výrok kritice. Mezitím se krátilo funkční období vlády, protože volby se měly odehrát na jaře 1992. V únoru 1992 se Pithart podílel na jednání českých, slovenských i federálních orgánů v Milovech u Žďáru nad Sázavou, kde byl skutečně přijat návrh smlouvy mezi českou a slovenskou stranou. Na Slovensku ho nicméně odmítly HZDS a Slovenská národní strana a nebyl nikdy aplikován. V březnu byla jednání o státoprávním uspořádání odložena na dobu po volbách.[7]

Petr Pithart se v roce 1991 při rozpadu OF stal spoluzakladatelem a místopředsedou Občanského hnutí, které ovšem ve volbách v roce 1992 neuspělo, nezískalo ani zastoupení v zákonodárných sborech. Pithart pak opustil premiérský post a na přechodnou dobu se stáhl i z politiky.

Senátorem za KDU-ČSL[editovat | editovat zdroj]

Petr Pithart r. 2013

V letech 19961998 a 20002004 byl předsedou Senátu a v letech 19982000 a od roku 2004 byl jeho místopředsedou. V horní komoře parlamentu zasedal za senátní obvod č. 44 - Chrudim v letech 1996-2012. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na funkci prezidenta České republiky. Od roku 1990 působí jako docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Byl dlouholetým předsedou Společnosti Bernarda Bolzana.

Je rovněž nositelem Čestné medaile TGM, kterou mu jako předsedovi senátu udělilo Masarykovo demokratické hnutí 14. září 1997.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy:[8]

  • Obrana politiky (Panorama 1990; Academia 2005)
  • Osmašedesátý (Rozmluvy 1990)
  • Dějiny a politika: Výbor z esejistiky (Prostor 1991)
  • Po devětaosmdesátém: Kdo jsme? - Mezi vzpomínkami a reflexí: Texty z let 1992-1996 (Doplněk 1999)
  • Češi v dějinách nové doby (Rozmluvy 1992; Academia 2003)
  • Devětaosmdesátý (Academia 2009)
  • Ptám se, tedy jsem: Rozhovor s Martinem T. Zikmundem (Portál 2010)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Češi v dějinách nové doby (1848-1939) [online]. kosmas.cz, [cit. 2013-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky [online]. blisty.cz, [cit. 2013-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  3. Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 577, 580-581, 583. (česky) 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 593-595. (česky) 
  8. http://www.pithart.cz/zivotopis.pp#dila

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 741.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 505.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 579–580.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu